ECLI:CZ:NS:2023:7.TZ.12.2023.1
sp. zn. 7 Tz 12/2023-403
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Vicherka, Ph.D. a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Radka Doležela, stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného M. B. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Příbram, proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 To 279/2020, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 To 279/2020,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného M. B. v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se tento rozsudek Krajského soudu v Brně částečně zrušuje ve výroku o vině pod bodem 8) a ve výroku o trestu pod bodem II. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §275 odst. 3 tr. ř. se obviněný M. B. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2020, č. j. 3 To 279/2020-326, kterým byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 1 T 45/2020, byl obviněný M. B. uznán vinným v bodech 1-7) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku, v bodě 2) navíc i přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 8) zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za přečiny uvedené v bodech 1-7) a dále za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 11. 2019, č. j. 1 T 91/2019-70, který nabyl právní moci dne 3. 3. 2020, byl odsouzen výrokem o trestu I. konkrétně podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců a to za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 11. 2019, č. j. 1 T 91/2019-70, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. V bodě II. byl odsouzen za zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (bod 8. rozsudku), podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k samostatnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 32 měsíců. I v tomto případě byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (bod 8. rozsudku) se obviněný podle výroku rozsudku soudu druhého stupně dopustil tím, že dne 27. 4. 2020 kolem 00:10 hod., v obci XY v okrese Znojmo, rozbil dvojitou skleněnou výplň okna o rozměru 90 x 40 cm a síle skla 2 mm, na kanceláři budovy číslo 112 poškozené společnosti DAN-MORAVIA AGRAR, a. s., IČ 253 35 995, a tímto oknem vnikl do budovy, kde odcizil kancelářský kufr šedé barvy v hodnotě 100 Kč, ve kterém se nacházely desky (tzv. vizitkáře) barvy černé v hodnotě 100 Kč, kdy poškozením způsobil škodu ve výši 2 868 Kč a odcizením věcí škodu ve výši 200 Kč, přičemž odcizený kufr s písemnostmi byl následně nalezen a vrácen poškozené společnosti,
přičemž tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 6. 2014, č. j. 1 T 9/2014-181, který nabyl právní moci dne 3. 6. 2014, odsouzen mj. za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání dvou let a usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 2. 2016, č. j. 1 T 9/2014-223, bylo rozhodnuto, že tento trest vykoná a byl zařazen pro jeho výkon do věznice s ostrahou, kdy tento trest dne 5. 4. 2018 vykonal,
a tento čin spáchal za nouzového stavu, jenž byl vyhlášen usnesením vlády České republiky číslo 194 ze dne 12. 3. 2020 (ve Sbírce zákonů č. 69/2020), a to v době od 14:00 hod. dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území České republiky, z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaným jako SARS CoV-2) na území České republiky, a následně na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky prodloužen jejím usnesením číslo 1012 ze dne 7. 4. 2020, do 30. 4. 2020, v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území České republiky, z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky.
3. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení u odvolacího soudu, tj. 4. 11. 2020.
4. Ministr spravedlnosti podal dne 7. 2. 2023 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně. Napadl výrok o vině pod bodem 8), kvalifikovaný jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v důsledku toho také výrok o trestu pod bodem II. Nezpochybnil ale ve výroku o vině jednání bod body 1-7) ani výrok o trestu pod bodem I. Ministr spravedlnosti namítl, že i když se obviněný dopustil v bodě 8) rozsudku krádeže za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2, způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nebyly splněny podmínky pro to, aby skutek mohl být posouzen podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť tu nebyla žádná věcná souvislost činu obviněného s faktickou situací, která byla důvodem vyhlášení nouzového stavu. Svou argumentaci podpořil odkazem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně byl v bodě 8) rozsudku porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 8) a ve výroku o trestu pod bodem II. a další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby podle §271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.
5. Obviněný se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřil prostřednictvím obhájce, když se zcela ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti včetně jeho závěrečného návrhu.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve své replice ze dne 16. 2. 2023 uvedla, že stížnost pro porušení zákona považuje za důvodnou, ztotožňuje se s ní, a proto na ni plně odkazuje. Napadeným rozsudkem krajského soudu byl porušen §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho aplikaci, zejména proto, že absentuje nezbytná věcná souvislost deliktu s inkriminovanou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
7. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
8. Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
9. Nouzový stav související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19, byl vyhlášen usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb. na dobu 30 dnů, a následně na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky prodloužen jejím usnesením číslo 1012 ze dne 7. 4. 2020, do 30. 4. 2020. Jestliže tedy obviněný M. B. spáchal zločin krádeže jednáním, kterého se dopustil 27. 4. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pochybení soudů nižších stupňů v nyní posuzované trestní věci a nesprávnost jejich právního názoru však spočívá ve dvou směrech: jednak v tom, jaký význam je přisuzován vyhlášenému nouzovému stavu, a jednak v tom, že se vychází jen z časové souvislosti spáchaného činu s onou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí (nebo dokonce s vyhlášeným nouzovým stavem) a odhlíží se od toho, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih (a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu).
10. Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána. Rozhodující je jen existence takové jiné události , kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu (vyhlášení nouzového stavu), ale i z dalších poznatků a informací. Nesprávná je v tomto směru argumentace, která dovozuje zavinění pachatele trestného činu krádeže ohledně zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže výlučně z toho, že pachatel věděl o vyhlášení nouzového stavu vládou České republiky.
11. Nelze se ztotožnit ani se závěry soudů, že postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, uveřejněný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.).
12. S přihlédnutím k výše uvedeným argumentům je namístě dospět k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním) (rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, uveřejněný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.).
13. Krajský soud v Brně v odůvodnění svého rozsudku k bodu 8) uvedl, že obviněný se vytýkaného jednání dopustil v době, kdy byl pro území České republiky vyhlášen nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, čehož si byl obviněný nepochybně vědom. V době vyhlášeného nouzového stavu bylo třeba veškeré lidské zdroje směřovat právě k odstranění tohoto stavu, a proto bylo nutné ve zvýšené míře vyžadovat, aby k páchání trestné činnosti nedocházelo.
14. Vztáhne-li se tento výklad ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na posuzovanou kauzu, lze konstatovat, že obviněný spáchal čin v době, kdy tu byla „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, přičemž touto „událostí“ je třeba rozumět nikoli nouzový stav jako takový, nýbrž výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a epidemii onemocnění COVID-19. Z výroku o vině však není patrna žádná věcná souvislost činu obviněného s uvedenou „událostí“. Ze strany obviněného se podle skutkové části výroku o vině jednalo o běžnou krádež, aniž by při spáchání činu hrála epidemie nebo opatření směřující k jejímu potlačení či omezení nějakou roli. Z napadeného rozsudku, tj. ani z jeho odůvodnění (i přes řešení poměrně složité skutkové a právní otázky absentujícího) nebylo možné zjistit ani nějaké další okolnosti, které by soud z tohoto pohledu považoval za významné, ani právní úvahy, které ho k použité kvalifikaci činu vedly.
15. Za tohoto stavu nebylo opodstatněné posoudit skutek podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Tento závěr je v souladu s právním názorem, který byl vysloven v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, uveřejněném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. a nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Výrok o vině obviněného kvalifikovaném jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je v rozporu se zákonem. Tím pádem nemohl obstát ani výrok o trestu pod bodem II.
16. Nejvyšší soud proto vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, zrušil napadený rozsudek v bodě 8) a celý výrok o trestu v bodě II., zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného rozsudku pozbyla podkladu, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rozhodnutím Nejvyššího soud se tak věc dostává do situace, ve které Krajský soud zrušil postupem podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu (včetně dotčeného skutku) a bude nutné opětovně rozhodnout toliko o skutku pod bodem 8) včetně trestu za něj (původně uložen pod bodem II.), když výrok o vině u skutků pod body 1-7) včetně výroku o uloženém společném souhrnném trestu pod bodem I. zůstává v platnosti.
17. Podle §275 odst. 3 tr. ř. dále platí, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Jak bylo ověřeno, obviněný nyní vykonává právě shora zmíněným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2020, č. j. 3 To 279/2020-326, uložený trest odnětí svobody pod bodem II., který Nejvyšší soud v důsledku podaného mimořádného opravného prostředku zrušil. Dále je ovšem namístě zmínit, že obviněný se svého jednání dopustil již před cca skoro třemi lety, v průběhu této doby na něj bylo působeno výkonem trestu odnětí svobody, uloženého mu v této i v jiných věcech. Obviněný se rovněž s ohledem na zásadu zákazu reformationis in peius nemá důvod obávat zhoršení svého postavení, navíc část mu uloženého trestu vykonal. Za (zejména) takových okolností žádný důvod vazby podle §67 písm. a), b) či c) tr. ř. nelze shledat. Proto bylo rozhodnuto podle §273 odst. 3 tr. ř. tak, že se obviněný nebere do vazby.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu