ECLI:CZ:NS:2023:7.TZ.129.2022.1
sp. zn. 7 Tz 129/2022-777
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Vicherka, Ph.D. a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Radka Doležela, stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného R. C. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 5 T 46/2020, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 5 T 46/2020,
byl porušen zákon
v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. C.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek Okresního soudu v Teplicích ohledně obviněného R. C. zrušuje . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Teplicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 10. 2020, č. j. 5 T 46/2020-542, byl obviněný R. C. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (u skutků pod body 10-13) spáchaných ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let se stanovením dohledu. Společně s ním byl tímto rozsudkem odsouzen i obviněný D. G., nar. XY, za skutky pod body 1-13, které byly právně kvalifikovány jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (u skutku 5-8, 11, 13). Skutků pod body 10-13 se dopustil ve spolupachatelství s obviněným R. C. Ve vztahu k D. G. stížnost pro porušení zákona podána nebyla.
2. Zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se obviněný R. C. ve spolupachatelství s obviněným D. G. podle výroku rozsudku soudu prvního stupně dopustil v podstatě tím, že:
10)
dne 23. 4. 2020 v 16.30 hod. v Litvínově, okr. Most, v ul. XY, v prodejně Lidl, na prodejní ploše z regálu odcizili 3 krabice, které obsahovali 175 ks čokolád zn. Ritter Sport, a poté prodejnu opustili, a svým jednáním způsobili společnosti Lidl Česká republika v. o. s., škodu ve výši 5 232 Kč, před prodejnou nasedli do osobního vozidla zn. Peugeot 307, které řídil obviněný D. G.,
11)
dne 3. 5. 2020 v 16.20 hod. v Chomutově, v ul. XY, v prodejně Lidl, na prodejní ploše odcizili 60 ks čokolád zn. Milka a 190 ks čokolád zn. Kinder tím způsobem, že odcizené zboží vložili do nákupního koše, se kterým poté podlezli vstupní turniket a prodejnu opustili, a svým jednáním způsobili společnosti Lidl Česká republika v. o. s., odcizením zboží škodu ve výši 8 225 Kč, před prodejnou nasedli do osobního vozidla zn. Peugeot 307, které řídil obviněný D. G.,
12)
dne 9. 5. 2020 v 19.45 hod. v Teplicích, v ul. XY, v prodejně Lidl, na prodejní ploše odcizili 56 balení kávy zn. Jacobs Velvet, 24 balení kávy zn. Crema a 24 balení kávy zn. Espresso zrnková, a svým jednáním způsobili společnosti Lidl Česká republika v. o. s., odcizením zboží škodu ve výši 9 909,60 Kč, před prodejnou nasedli do osobního vozidla zn. Peugeot 307, které řídil obviněný D. G.,
13)
dne 12. 5. 2020 v 17.44 hod. v Teplicích, v ul. XY, v prodejně Lidl, na prodejní ploše odcizili 280 ks čokolád zn. Kinder tím způsobem, že obviněný D. G. vložil odcizené zboží do nákupního plastového košíku, a poté prodejnu opustil dveřmi určenými pro vstup, přičemž opuštění prodejny mu umožnil obviněný R. C. pomocí pohybového čidla, a svým jednáním způsobili společnosti Lidl Česká republika v. o. s., odcizením zboží škodu ve výši 9 212 Kč, před prodejnou nasedli do osobního vozidla zn. Peugeot 307, které řídil obviněný D. G.
Přičemž věděli, že vláda České republiky rozhodla v souladu s článkem 5 a 6 Ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, usnesením č. 194 o vyhlášení nouzového stavu na území České republiky po dobu 30 dní v souvislosti s výskytem viru Covid-19, označovaného jako SARS CoV-2, a to s účinností od 14:00 hod. dne 12. 3. 2020, a usnesením č. 485 ze dne 30. 4. 2020 bylo rozhodnuto o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2 do 17. 5. 2020. Rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k obviněnému R. C. dne 4. 11. 2020.
3. Ministr spravedlnosti podal dne 24. 11. 2022 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Teplicích. Napadl výrok o vině, kvalifikovaný jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v důsledku toho také výrok o trestu. Namítl, že i když se obviněný dopustil krádeže za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2, způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nebyly splněny podmínky pro to, aby skutek mohl být posouzen podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť tu nebyla žádná věcná souvislost činu obviněného s faktickou situací, která byla důvodem vyhlášení nouzového stavu. Svou argumentaci podpořil odkazem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku toliko v neprospěch obviněného R. C., a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a další obsahově navazující rozhodnutí a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Teplicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby podle §271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.
4. Obviněný R. C. se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřil prostřednictvím přípisu koncipovaného jeho obhájcem ze dne 22. 12. 2022. V tomto vyjádření se s podanou stížností pro porušení zákona plně ztotožnil.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 29. 11. 2022 uvedl, že stížnost pro porušení zákona ve vztahu k obviněnému R. C. považuje za důvodnou, ztotožňuje se s ní, a proto na ni plně odkazuje. Napadeným rozsudkem okresního soudu byl porušen §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho aplikaci, zejména proto, že absentuje nezbytná věcná souvislost deliktu s inkriminovanou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
6. Nad rámec stížnosti pro porušení zákona státní zástupce uvedl, že z jemu dostupných materiálů není patrno, proč stížnost pro porušení zákona nebyla podána taktéž ve vztahu k spolupachateli obviněného R. C., a to D. G., jelikož napadený rozsudek i vůči tomuto obviněnému trpí stejnou vadou. Státní zástupce z tohoto důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud užil postupu podle §261 tr. ř., a aby podle beneficia cohaesionis postupoval u obou obviněných stejně.
7. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen ve vztahu k obviněnému R. C.
8. Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
9. Nouzový stav související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 byl vyhlášen usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb. na dobu 30 dní. Následně byl prodloužen usnesením vlády České republiky ze dne 9. 4. 2020 č. 369, publikovaným pod č. 156/2020 Sb. do 30. 4. 2020 a znovu usnesením vlády České republiky ze dne 30. 4. 2020 č. 485, publikovaným pod č. 219/2020 Sb. do 17. 5. 2020. Jestliže tedy obviněný R. C. spáchal pokračující zločin krádeže jednáním, jehož dílčích útoků se dopustil ve dnech 23. 4. 2020, 3. 5. 2020, 9. 5. 2020 a 12. 5. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pochybení okresního soudu v nyní posuzované trestní věci a nesprávnost jeho právního názoru však spočívá ve dvou směrech: jednak v tom, jaký význam je přisuzován vyhlášenému nouzovému stavu, a jednak v tom, že se vychází jen z časové souvislosti spáchaného činu s onou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí (nebo dokonce s vyhlášeným nouzovým stavem) a odhlíží se od toho, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih (a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu).
10. Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána. Rozhodující je jen existence takové jiné události , kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu (vyhlášení nouzového stavu), ale i z dalších poznatků a informací. Nesprávná je v tomto směru argumentace, která dovozuje zavinění pachatele trestného činu krádeže ohledně zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže výlučně z toho, že pachatel věděl o vyhlášení nouzového stavu vládou České republiky.
11. Nelze se ztotožnit ani se závěry soudů, že postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, uveřejněný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.).
12. S přihlédnutím k výše uvedeným argumentům je namístě dospět k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním) (rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, uveřejněný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.).
13. Vyhotovení napadeného rozsudku bylo odůvodněno co do právní kvalifikace podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku zcela nedostačujícím způsobem, soud uvedl, že obviněný se vytýkaného jednání dopustil v době vyhlášeného nouzového stavu, z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /SARS Cov-2/, v době od 12. 3. 2020 do 17. 5. 2020.
14. Vztáhne-li se výše uvedený výklad ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na posuzovanou kauzu, lze konstatovat, že obviněný spáchal čin v době, kdy tu byla „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, přičemž touto „událostí“ je třeba rozumět nikoli nouzový stav jako takový, nýbrž výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a epidemii onemocnění COVID-19. Z výroku o vině ani odůvodnění rozhodnutí však není patrna žádná věcná souvislost činu obviněného s uvedenou „událostí“. Ze strany obviněného se podle skutkové části výroku o vině jednalo o běžnou krádež v obchodě, aniž by při spáchání činu hrála epidemie nebo opatření směřující k jejímu potlačení či omezení nějakou roli. Z napadeného rozsudku, tj. ani z jeho odůvodnění nebylo možné zjistit ani nějaké další okolnosti, které by soud z tohoto pohledu považoval za významné, ani právní úvahy, které ho k použité kvalifikaci činu vedly.
15. Za tohoto stavu nebylo opodstatněné posoudit skutek podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Tento závěr je v souladu s právním názorem, který byl vysloven v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. a nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021 pod sp. zn. IV. ÚS 767/21. Výrok o vině obviněného kvalifikovaném jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je v rozporu se zákonem. Tím pádem nemůže obstát ani celý výrok o trestu.
16. Nejvyšší soud se také zabýval návrhem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, aby postupoval shodně s ohledem na beneficium cohaesionis ve vztahu k obviněnému D. G. Nicméně opodstatněnost tohoto návrhu neshledal. Ve vztahu k D. G. je nutné uvést, a tyto informace zjevně státní zástupce neměl k dispozici, že sice byl výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 5 T 46/2020, uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (skutky 1-13) a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (u skutku 5-8, 11, 13), přičemž skutky 10-13 spáchal ve spolupachatelství v obviněným R. C., nicméně jak výrok o vině, tak celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které měly v uvedeném výroku o vině svůj podklad z tohoto rozsudku ve vztahu k obviněnému D. G. byly zrušeny rozsudkem Okresního soudu v Mostě, č. j. 42T 134/2020-199, který uložil D. G. společný trest za pokračování v trestném činu podle §45 tr. zákoníku. Tento rozsudek nabyl právní moci 22. 2. 2021. Nejvyšší soud z tohoto důvodu nemohl postup podle §261 tr. ř. vůči obviněnému D. G. v projednávané věci uplatnit.
17. Nejvyšší soud proto vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. C., zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného rozsudku pozbyla podkladu, a přikázal Okresnímu soudu v Teplicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu