ECLI:CZ:NS:2023:7.TZ.96.2023.1
sp. zn. 7 Tz 96/2023-232
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2023 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného M. B. proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 8. 2020, sp. zn. 1 T 88/2020, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 8. 2020, sp. zn. 1 T 88/2020,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného M. B. v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se tento rozsudek Okresního soudu v Teplicích v celém rozsahu zrušuje . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Teplicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §275 odst. 3 tr. ř. se obviněný M. B. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 8. 2020, sp. zn. 1 T 88/2020, byl obviněný M. B. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku odložen na zkušební dobu v trvání tří let a šesti měsíců se současným vyslovením dohledu. Podle §85 odst. 2 a §48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby se v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podrobil namátkovým kontrolám na přítomnost alkoholu a omamných a psychotropních látek v těle, a aby se zdržel požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, neboť státní zástupce i obviněný se v hlavním líčení po vyhlášení rozsudku vzdali práva na podání řádného opravného prostředku. Současně tyto osoby prohlásily, že netrvají na písemném vyhotovení odůvodnění, proto rozsudek s ohledem na §129 odst. 2 tr. ř. neobsahuje odůvodnění.
2. Uvedeného zločinu se měl obviněný dopustit jednáním spočívajícím v tom, že (zkráceně) dne 14. 4. 2020 v 18:00 v XY v prodejně XY si uschov al pod svrchní oděv čtyři čokolády v celkové hodnotě 400 Kč, s nimiž prošel přes pokladní zónu bez zaplacení, přičemž byl přistižen ostrahou prodejny, poškozeným J . K., který jej vyzval k podrobení se osobní prohlídce a k vydání odcizeného zboží. Tomu se o bviněný bránil, vyzval poškozeného, ať jej nechá být, nebo to s ním dopadne špatně, poškozeného začal odstrkávat, chytil jej pod krkem, kopl a plivnul do obličeje s tím, že poškozený chcípne, čímž způsobil poškozenému povrchové poranění hrdla, zhmoždění stehna a poranění ruky. Odcizené zboží se následně u obviněného podařilo zajistit a vrátit zpět do prodeje. Uvedeného jednání se obviněný dopustil přesto, že byl usnesením Vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 vyhlášen pro území České republiky z důvodu o hrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na tomto území nouzový stav od 14:00 dne 12. 3. 2020 na dobu třicet dnů, prodloužený do 30. 4. 2020.
3. Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 1. 2023, sp. zn. 1 T 88/2020, bylo podle §330 odst. 1 tr. ř. za užití §86 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto, že obviněný M. B. vykoná trest odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 8. 2020, sp. zn. 1 T 88/2020. Pro jeho výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný stížnost, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 3. 2023, sp. zn. 6 To 94/2023, podle §148 dost. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
4. Ministr spravedlnosti podal dne 4. 10. 2023 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 8. 2020, sp. zn. 1 T 88/2020, stížnost pro porušení zákona. Citoval znění ustanovení §205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a §205 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. K tomu poukázal na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle kterého k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od dvou roků do osmi let), musí být dána určitá věcná souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud v n álezu z 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, jenž se ztotožnil se shora uvedeným rozhodnutím velkého senátu, a navíc poukázal na to, že předmětné porušení zákona má i ústavněprávní rozměr. V předmětné věci se pak obviněný M. B. trestné činnosti sice dopustil dne 14. 4. 2020 za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti mající povahu tzv. drobné krádeže – odcizení potravin z volného prodeje, konkrétně čtyř čokolád – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnilo nebo usnadnilo; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
5. V předmětné trestní věci proto došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být správně kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kde je trestní sazba trestu odnětí svobody do dvou let. Uložený trest odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let a šesti měsíců, který byl již v mezidobí přeměněn na trest odnětí svobody nepodmíněný, je zjevně excesivní.
6. Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Okresnímu soudu v Teplicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popřípadě navrhl, aby bylo postupováno podle §271 odst. 1 tr. ř.
7. Osobám uvedeným v §274 odst. 5 tr. ř. bylo umožněno se k věci vyjádřit. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se v písemném vyjádření s podanou stížnosti pro porušení zákona zcela ztotožnila a navrhla postupovat tak, jak již uvedl ministr spravedlnosti.
8. Obviněný se vyjádřil prostřednictvím obhájce, který uvedl, že se stížností pro porušení zákona souhlasí, neboť napadeným rozsudkem byl porušen zákon v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Bylo i správně poukázáno na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, neboť obviněný se své trestné činnosti sice dopustil v době výskytu koronaviru, avšak bez věcné souvislosti předmětné trestné činnosti s takovou událostí. S ohledem na to došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Obviněný se proto připojil k podané stížnosti pro porušení zákona, jakož i k jejímu závěrečnému návrhu.
9. Nejvyšší soud následně přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a učinil následující závěry.
10. Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bude odnětím svobody na dvě léta až osm let potrestán pachatel, který spáchá čin uvedený v §205 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
11. Jak Nejvyšší soud konstatoval ve výše zmíněném rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., zákon s naplněním podmínek stanovených v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí bylo přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, které existovalo na území České republiky s různou intenzitou v období asi od měsíce března 2020.
12. Dále Nejvyšší soud doplnil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
13. Především pak velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu konstatoval, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – vedle místní a časové – i určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
14. Nejvyšší soud doplnil, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
15. Zohlední-li se naznačené výklady v trestní věci obviněného M. B., je zřejmé, že se svého útoku dopustil v době a na místě jiné události vážně ohrožující živost nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která usnesením ze dne 12. 3. 2020 vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru území České republiky nouzový stav od 14:00 dne 12. 3. 2020 na dobu třicet dnů prodlouženého do 30. 4. 2020.
16. Pokud jde o věcnou souvislost mezi zmíněným jednáním obviněného, jinak správně posouzeným jako trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (což ani nebylo nijak zpochybňováno), a událostí v podobě výskytu koronaviru, Nejvyšší soud konstatuje, že okresní soud se ve smyslu výše shrnutých požadavků k dané otázce s ohledem na postup podle §129 odst. 2 tr. ř. nevyjádřil. Obviněný nicméně jednal tak, že si v XY v prodejně XY uschoval pod svrchní oděv čtyři čokolády v celkové hodnotě 400 Kč, s nimiž prošel přes pokladní zónu bez zaplacení, přičemž byl přistižen ostrahou prodejny, poškozeným J . K. , který jej vyzval k podrobení se osobní prohlídce a k vydání odcizeného zboží, což následně vedlo ke shora popsané potyčce. Není však jednoznačně zřejmé, že by se trestné jednání obviněného pandemické situace nějak podstatně týkalo, obviněný patrně nemohl počítat s tím, že by mu mohla zajistit neodhalení či nedopadení, útok obviněného pak směřoval proti běžným předmětům, které nebyly určeny či použitelné k řešení zmíněné situace. Zřetelný podklad pro shora uvedenou právní kvalifikaci tak ve věci nelze dovodit.
17. Nejvyšší soud proto stížnosti pro porušení zákona v dané situaci přisvědčil. Okresní soud v Teplicích totiž pravomocným rozsudkem jednání obviněného (aktuálně zjištěné), pokud konstatoval naplnění i kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nesprávně hmotněprávně posoudil. Pro zmíněnou vadu, působící v neprospěch obviněného, výrok o vině, a návazně ani výrok o trestu, nemohou obstát.
18. Nejvyšší soud tudíž podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil uvedené porušení zákona, konkrétně §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, působící v neprospěch obviněného. S ohledem na to dále podle §269 odst. 2 tr. ř. stížností pro porušení zákona napadený rozsudek Okresního soudu v Teplicích zrušil, současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
19. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Teplicích přikázal, mimo jiné i s ohledem na již zmíněnou absenci odůvodnění napadeného rozsudku podle §129 odst. 2 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, jenž je dále vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí (§270 odst. 4 tr. ř.), přičemž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.). Jeho úkolem bude, aby v návaznosti na shora popsané závěry a zejména s ohledem na již citovaný rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.) znovu zvážil, zda lze skutek popsaný ve výroku o vině nyní zrušeného rozsudku posoudit i za užití kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku či nikoli, a následně aby vydal na to navazující rozhodnutí.
20. Podle §275 odst. 3 tr. ř. dále platí, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Jak bylo ověřeno, obviněný nyní vykonává právě shora zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 8. 2020, sp. zn. 1 T 88/2020, uložený trest odnětí svobody, který Nejvyšší soud v důsledku podaného mimořádného opravného prostředku zrušil. Obviněný nemá nařízen trest odnětí svobody v jiné věci. V původním řízení nebyl obviněný vzat do vazby. Obviněný v současné době vykonal již více než čtyři měsíce z původně uloženého trestu svobody, za situace, kdy stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch. Za tohoto stavu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že u obviněného nelze přesvědčivě dovodit žádný z důvodů vazby, a proto podle §275 odst. 3 tr. ř. rozhodl, že obviněný se nebere do vazby.
21. Za podmínek §274 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo o stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (§274 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 11. 2023
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu