ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.1137.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 1137/2022-411
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2023 o dovolání obviněného M. Š. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 14 To 92/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 110/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 3 T 110/2021, byl obviněný M. Š. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným v bodech 1.-3. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v bodě 3. přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a v bodě 4. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto přečiny a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2021, č. j. 91 T 63/2021-60, jenž právní moci nabyl dne 18. 8. 2021, byl obviněný podle §205 odst. 2 a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 let a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to AKU vrtačky zn. Makita XY, baterie 3.0 Ah, 18 V, uložené v depozitu Územního odboru XY. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2021, č. j. 91 T 63/2021-60, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s A. Z. na náhradě škody poškozenému F. K. částku 22 939 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození J.D., L. K. a společnost B.A., odkázáni se svými uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 14 To 92/2022, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora označených přečinů tím, že
1. obviněný M. Š. sám
- v době mezi 12. a 14. 4. 2021 v obci XY z volně přístupného kontejneru umístěného u objektu firmy A. D. odcizil 4 ks hliníkových kol zn. Škoda s letními pneumatikami zn. TOMKET o rozměru 205/55 R16 v hodnotě nejméně 4 000 Kč, 4 ks hliníkových kol zn. DEZENT se zimními pneumatikami zn. GOODYEAR o rozměru 225/55 R18 v hodnotě nejméně 4 000 Kč, čímž poškozenému J. D., nar. XY, bytem XY, způsobil škodu ve výši nejméně 8 000 Kč, a na místě dále odcizil 4 ks hliníkových kol zn. PEUGEOT s letními pneumatikami zn. LAUFEN o rozměru 195/65 R 15, čímž poškozenému L. K., nar. XY, bytem XY, způsobil škodu ve výši nejméně 4 000 Kč,
2. obviněný M. Š. s dosud neustanovenou osobou
- dne 14. 4. 2021 v době od 06:24 do 06:29 hodin v obci XY, z volně přístupného objektu společnosti B.A., čp. XY, kam přijel dodávkovým vozidlem tov. zn. Fiat Ducato, RZ XY, odcizil 8 ks europalet, které naložil do vozidla a následně z místa odjel, čímž společnosti B.A., IČ: XY, se sídlem XY, způsobil škodu ve výši nejméně 500 Kč,
3. obviněný M. Š. společně s již pravomocně odsouzenou A. Z.
- dne 14. 4. 2021 v době od 11:25 do 11:29 hodin v obci XY, ve XY ulici před domem čp. XY, kam přijeli dodávkovým vozidlem tov. zn. Fiat Ducato, RZ XY, řízeným obviněným M. Š., v úmyslu odcizit motorovou naftu, zaparkovali uvedené dodávkové vozidlo v těsné blízkosti zaparkovaného dodávkového vozidla tov. zn. Ford Tranzit 350L, RZ XY, aku vrtačkou zn. Makita DDF 485 vyvrtali otvor do palivové nádrže vozidla Ford Tranzit, do otvoru vsunuli hadičku a takto odčerpali nejméně 42 litrů motorové nafty, na místě však byli vyrušeni majitelem vozidla poškozeným F. K., proto rychle nastoupili do vozidla zn. Fiat Ducato, které řídil obviněný M. Š., a odjeli směrem do centra města XY a v 11:45 hodin byli policejní hlídkou zadrženi v XY na parkovišti firmy XY, poškozenému F. K., nar. XY, bytem XY, způsobili odcizením motorové nafty škodu ve výši nejméně 1 239 Kč a poškozením nádrže vozidla škodu ve výši nejméně 21 700 Kč,
přitom uvedeného jednání se obviněný M. Š. dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 4 T 154/2016, odsouzen pro zločin loupež podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn 19. 7. 2018,
4. obviněný M. Š. sám
- v průběhu dne 14. 4. 2021 ve XY, i na jiných místech opakovaně řídil dodávkové vozidlo tov. zn. Fiat Ducato, RZ XY, ačkoli mu byl rozhodnutím Městského úřadu Kuřim ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. S-MK/278/21/KÚ/1JK, které nabylo právní moci dne 18. 3. 2021, uložen správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 14 měsíců.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 14 To 92/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. V něm odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Dovolatel spatřoval v rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně porušení jeho práva na spravedlivý proces. Vyjádřil přesvědčení, že skutky popsané ve všech bodech nebyly podepřeny relevantními důkazy. Připustil, že se před odvolacím soudem v podstatě doznal ke spáchání útoků popsaných pod body 2. a 3. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. K bodu 1. výroku o vině uvedl, že pneumatiky zakoupil na základě inzerátu od muže ze XY. Učinil tak ale proto, aby tento soud přijal jeho doznání jakožto polehčující okolnost a uložil mu trest méně přísný. Připomněl, že ani doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu a stejně pečlivě objasňovat okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede.
6. Obviněný konstatoval, že nebylo prokázáno, že by uzavřel smlouvu na zapůjčení vozu Fiat Ducato, RZ XY. Vyjádřil názor, že orgány činné v trestním řízení nezkoumaly věrohodnost svědka D. K., pouze se spokojily s jeho výpovědí. Dále vycházely z výpisu sjetiny GPS navigace, aniž by se zabývaly otázkou, zda předmětný automobil po celou posuzovanou dobu skutečně řídil právě obviněný. Závěr soudů, že tomu tak bylo, označil za nepodložený a neprokázaný. Vytkl, že v trestním spise není přítomný žádný přímý důkaz, který by odůvodňoval závěr, že je vinen z posuzované trestné činnosti právě on, přičemž výpis sjetiny GPS navigace je v tomto ohledu nedostatečný. Ke skutku pod bodem 4. předmětného rozsudku namítl, že žádný z policistů neviděl, kdo vlastně vůz Fiat Ducato skutečně řídil a zda to byl vůbec on. I v tomto případě byl tedy závěr o jeho vině nepodložený a neprokázaný. Obviněný uzavřel, že měl být podle §226 písm. c) tr. ř. ve všech bodech zproštěn obžaloby, a doplnil, že jeho trestní minulost nemůže být důvodem pro závěr soudů obou stupňů o jeho vině.
7. Vzhledem ke skutečnostem uvedeným výše dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 28. 7. 2022, č. j. 14 To 92/2022-377, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 5. 2022, č. j. 3 T 110/2021-356, z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. zrušil a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
8. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Předeslala, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňoval obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud prvního stupně, tak soud odvolací. Odmítla, že by ve věci měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré uplatněné námitky kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Následně státní zástupkyně zopakovala některé hodnotící úvahy odvolacího soudu uvedené v bodech 8. a 9. odůvodnění jeho usnesení a závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání tedy spočívá na třech alternativách, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
12. Na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
13. Z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný neuplatnil žádnou hmotněprávní námitku, která by splňovala zákonem stanovená kritéria platná pro důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Veškeré jeho výhrady byly zaměřeny proti skutkovým závěrům přijatým soudem prvního stupně a potvrzeným odvolacím soudem. Ty by (s určitou mírou tolerance) bylo možno podřadit pod první alternativu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadající na situace, kdy jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Nicméně pochybení tohoto druhu Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal, naopak hodnotil skutková zjištění (ať již ta, která byla v podaném dovolání zpochybněna, anebo jakákoliv jiná) jako správná, logická a důkazně velmi dobře podložená.
14. Především je nutno zdůraznit, že trestná činnost dovolatele byla ve všech čtyřech bodech výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně prokázána na základě uceleného řetězce většího množství důkazů, které spolu vzájemně korespondovaly a těsně na sebe navazovaly. Proto námitky, že posuzované skutky nebyly v řízení prokázány anebo že k závěru o vině obviněného dospěly soudy toliko na základě jeho trestní minulosti, neodpovídají skutečnosti a postrádají jakékoliv opodstatnění. Taktéž nebylo možno tvrdit, že by soudy rozhodly toliko s přihlédnutím k přiznání dovolatele, jelikož soud prvního stupně žádné jeho (byť jen částečné) doznání k dispozici neměl (obviněný připustil spáchání skutků pod body 2. a 3. až u veřejného zasedání odvolacího soudu) a svůj verdikt vystavěl výlučně na důkazech provedených v hlavním líčení a jejich důsledném vyhodnocení.
15. Pokud jde o námitku zpochybňující závěr soudů o tom, že to byl právě obviněný, kdo si na osobní doklady svědka D. K. půjčil vozidlo Fiat Ducato, RZ XY, nelze než připomenout, že uvedené skutkové zjištění vyplývá nejen z výpovědi jmenovaného svědka či svědka J. M. (o vcelku podezřelých okolnostech zapůjčení vozu), nýbrž i z prostého faktu, že dovolatel byl přímo v tomto vozidle zadržen policejní hlídkou nedlouho po spáchání skutku pod bodem 3., o čemž svědčí úřední záznam popisující zadržení pachatelů předmětné krádeže (č. l. 97), fotodokumentace týkající se daného úkonu (č. l. 99) i výpověď svědka M. P. u hlavního líčení (č. l. 352). Slova svědka D. K., že on sám si shora označené vozidlo nepůjčil a že obviněný, jenž bydlel ve stejném domě, měl reálnou možnost se k jeho dokumentům dostat, proto zcela zapadají do mozaiky všech těchto důkazů a z tohoto důvodu ani nevznikají pochybnosti o svědkově věrohodnosti.
16. Všechny skutky, včetně toho uvedeného pod bodem 1. výroku o vině, byly v řízení dostatečným způsobem důkazně podloženy. Přitom se rozhodně nejednalo toliko o záznam GPS navigace vozidla Fiat Ducato svědčící o přítomnosti této dodávky na jednotlivých místech činu. Neméně podstatný význam měla též skutečnost, že při zadržení obviněných M. Š. i A.Z. byly ve vozidle nalezeny věci pocházející z prvních dvou krádeží – tj. hliníková kola s pneumatikami (skutek 1.) a europalety (skutek 2.; srov. protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, č. l. 60, související fotodokumentace, č. l. 62, úřední záznam, č. l. 97, a fotodokumentace, č. l. 99). Tyto věci byly posléze vráceny jejich majitelům, poškozeným J. D. (č. l. 11, 203), L. K. (č. l. 14, 206) a společnosti B.A. (č. l. 7, 158). Kromě toho byl skutek pod bodem 2. zaznamenán ještě na kamerový záznam (č. l. 151), na němž je zajímavé mimo jiné i to, že řidič dodávky měl na sobě tmavší bundu s bílým pruhem na rukávech a hrudi, která odpovídala té, kterou měl obviněný na sobě v okamžiku jeho zadržení (č. l. 99). Skutek pod bodem 3. byl dále prokázán výpovědí svědka F. K. u hlavního líčení (č. l. 337), který obviněné přistihl při krádeži motorové nafty, vyfotil jejich vozidlo při útěku a kontaktoval policii, která nedlouho poté oba pachatele pronásledovala a zadržela. Bez významu není ani fakt, že dovolatel se s dodávkou snažil policejní hlídce ujet a k zadržení došlo až poté, co vjel do slepé ulice a policisté hrozili osádce vozu použitím střelné zbraně (č. l. 97). Při ohledání vozidla pak byla nalezena vrtačka užitá ke spáchání skutku pod bodem 3. (č. l. 60) a navíc obviněný nebyl podle zasahujících policistů schopen věrohodně vysvětlit způsob nabytí dalších objevených věcí, konkrétně hliníkových kol a europalet (č. l. 97). Ani v jednom ze tří dílčích případů krádeží tak nelze mít pochybnosti, že pachatelem (příp. jedním z pachatelů) byl právě dovolatel, jehož obhajoba, že kola koupil od neznámého muže v S., byla bez důvodných pochybností vyvrácena.
17. Jednoznačná důkazní situace panuje i ve vztahu ke skutku pod bodem 4. Je sice pravdou, že se nepodařilo prokázat, že by vůz po celou posuzovanou dobu řídil právě obviněný. Nicméně to k závěru, že naplnil znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nebylo ani nutné. Plně postačovalo, že byl při řízení motorového vozidla zpozorován alespoň v některých momentech, neboť správní trest zákazu činnosti se na něj vztahoval bez výjimky po celou tuto dobu. Skutkové zjištění, že vůz Fiat Ducato řídil prokazatelně i on, přitom vyplynula z výpovědí svědků F. K. (č. l. 337), M. P. (č. l. 352) a úředního záznamu ohledně zadržení obviněných (č. l. 97).
18. Nejvyšší soud proto konstatuje, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. (resp. §134 odst. 2 tr. ř.) vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a neznamená porušení zásad spravedlivého procesu a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
19. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné. Proto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 1. 2023
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu