ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.179.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 179/2023-84
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 3. 2023 o dovolání obviněného J. R., nar. XY, trvale bytem XY, adresa označená pro účely doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 13 To 176/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 44/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. 1 T 44/2022, byl obviněný J. R. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §274 odst. 1, §67 odst. 2 písm. a), §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 120 denních sazeb po 300 Kč, tedy 36 000 Kč. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let a 6 měsíců.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání zaměřené proti výroku o trestu, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 13 To 176/2022, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku ohrožení tím, že dne 14. 3. 2022 v době okolo 14:02 hodin v XY, nejméně v ulicích XY a XY, po předchozím vědomém požití alkoholických nápojů, bez vážného důvodu, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. XY, RZ: XY, kdy byl kontrolován hlídkou Policie České republiky, před kterou se podrobil dechovým zkouškám na přítomnost alkoholu v těle přístrojem Dräger, kterými mu byly naměřeny hodnoty ve 14:04 hodin 3,25 promile alkoholu v dechu a ve 14:10 hodin 3,31 promile alkoholu v dechu, a tedy motorové vozidlo řídil ve stavu, pro který nebyl schopen ho bezpečně ovládat.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 13 To 176/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, a to v rozsahu výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a všem výrokům rozhodnutí soudu druhého stupně. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), i) a m) tr. ř.
5. Dovolatel připomenul, že skutek v plném rozsahu doznal a učinil prohlášení o vině. Rozhodnutí usednout za volant bylo spontánní, nikoliv plánované. Vyjádřil nad svým činem lítost a proklamoval, že za své nerozvážné jednání je připraven nést následky a nehodlá je opakovat. Za důvod svého dovolání označil skutečnost, že dne 17. 8. 2022 se konalo veřejné zasedání o jeho odvolání, avšak předvolání k tomuto jednání mu nebylo doručeno. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 13 To 176/2022, i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. 1 T 44/2022, zrušil a věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně.
6. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Konstatoval však, že obviněný k uplatněným dovolacím důvodům neuvedl nic konkrétního, co by si zasloužilo jeho reakci. Nadto připomenul, že vzhledem k učiněnému prohlášení viny ve smyslu §206c tr. ř. a rovněž podání odvolání výlučně do výroku o trestu, by bylo případné dovolání v části zaměřené proti výroku o vině nepřípustné. Státní zástupce uvedl, že z konkrétních námitek, spočívajících především ve vyjádření lítosti nad spáchaným činem, není jasné, čeho se dovolatel snaží v rámci dovolacího řízení docílit. Vyjádřil domněnku, že daná argumentace by mohla nějak souviset s výrokem o trestu. Upozornil však na tu podstatnou okolnost, že prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze napadat uložený trest pouze s tvrzením, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, anebo byl uložen trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. V posuzovaném případě je ovšem zjevné, že jak peněžitý trest v celkové výměře 36 000 Kč, tak trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let a šesti měsíců splňují podmínky stanovené §67 odst. 2 písm. b) a §73 tr. zákoníku. Jedná se tak o tresty, jež zákon předvídá, přičemž tyto byly uloženy rovněž v rámci výměry stanovené trestním zákoníkem. Dále státní zástupce uvažoval nad zásadou subsidiarity trestní represe, nicméně její případnou aplikaci nepovažoval za důvodnou.
7. Námitka dovolatele, že mu vůbec nebylo doručeno předvolání k veřejnému zasedání, mohla být uplatněna s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Státní zástupce ji považoval za zjevně neopodstatněnou. Připomenul, že v rámci veřejného zasedání jsou pro přítomnost obviněného stanoveny poněkud méně striktní podmínky, než je tomu v případě hlavního líčení. V nepřítomnosti obviněného nelze veřejné zasedání konat v případech stanovených §263 odst. 4 a §314q odst. 1 věty čtvrté tr. ř. či §64 odst. 1 z. s. m. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání může být z hlediska citovaného dovolacího důvodu nezbytná také tehdy, jestliže se jej soud rozhodl předvolat k takovému veřejnému zasedání a tím dal jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. A konečně, s ohledem na ústavní právo vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání ve své nepřítomnosti, přičemž svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání. O žádný z těchto případů se však v projednávané trestní věci nejednalo. Dovolatel nebyl ani ve vazbě ani ve výkonu trestu, stejně tak se nejednalo o schválení dohody o vině a trestu, přičemž nebyl ani mladistvým pachatelem. O konání veřejného zasedání byl navíc pouze vyrozuměn, přičemž toto vyrozumění převzal dne 29. 6. 2022. Byla tedy zachována i lhůta pro konání veřejného zasedání vyplývající z ustanovení §233 odst. 2 tr. ř.
8. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. ve vymezeném rozsahu (tj. výroku o trestu) přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), i) a m) tr. ř.
11. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, evidentně nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
13. Nejvyšší soud ve shodě s názorem státního zástupce konstatuje, že obviněný v podaném dovolání neuplatnil jedinou námitku, která by některý ze shora citovaných dovolacích důvodů zakládala. Vyjádření studu a lítosti nad spáchaným činem i proklamace, že podobné jednání nehodná nikdy opakovat, jsou pochopitelně chvályhodné, nicméně z uvedených vyjádření není patrné, co vlastně dovolatel po Nejvyšším soudu požaduje. Je pravdou, že v odvolacím řízení se domáhal zkrácení délky trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let a 6 měsíců na dolní hranici zákonné výměry, avšak tuto argumentaci ve svém mimořádném opravném prostředku nezopakoval a Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet se, zda obviněný na této své výhradě i nadále trvá či nikoliv. Přesto je možno v maximální stručnosti podotknout, že taková námitka by fakticky směřovala do tématiky nepřiměřenosti uloženého trestu, která žádný ze zákonem vymezených dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. nenaplňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Dovolací soud by tak zásadně (až na zcela mimořádné výjimky) nebyl oprávněn do výměry uloženého trestu zákazu činnosti jakkoliv zasahovat, přičemž nad rámec uvedeného lze doplnit, že vzhledem k naměřenému množství alkoholu v dovolatelově dechu při spáchání předmětného skutku (3,25‰ v 14:04 hod. a 3,31‰ v 14:10 hod.) by k něčemu takovému ani neshledal důvod.
14. Jedinou konkrétní námitku zmíněnou v podaném dovolání, tedy že obviněnému nebylo doručeno předvolání k veřejnému zasedání konanému dne 17. 8. 2022, je nutno podřadit pod zákonný rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který je dán, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Zmíněný dovolací důvod však nelze aplikovat na jakýkoli případ konání hlavního líčení nebo veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Může být uplatněn pouze za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, a činí tak v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu jej nelze bez osobní účasti obviněného konat.
15. V těchto souvislostech nelze pominout znění čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti a také právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 145/02 aj.). Trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam. Ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva [právo osobně se účastnit jednání soudu je nezbytnou součástí spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“)] není osobní účast obviněného tak kriticky důležitá v případě odvolacího zasedání, jako je tomu v hlavním líčení (viz věc Kamasinski proti Rakousku, č. 9783/82, rozsudek ze dne 19. 12. 1989, aj.). Způsob, jakým se čl. 6 Úmluvy aplikuje na řízení před odvolacími soudy, záleží na zvláštních aspektech dotčeného řízení; musí být vzat v úvahu celý průběh řízení v rámci vnitrostátního právního řádu a role odvolacích soudů v něm (viz např. věc Monnell a Morris proti Spojenému království, č. 9562/81 a 9818/82, rozsudek ze dne 2. 3. 1987). Důležité proto je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu. Tento předpoklad byl v posuzované věci naplněn a postup odvolacího soudu nebyl nekorektní.
16. Podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. V tomto ustanovení je tedy zakotvena povinnost předsedy senátu soudu druhého stupně předvolat obviněného k veřejnému zasedání o odvolání (pokud je jeho účast nezbytná) či ho o konání takového veřejného zasedání vyrozumět. Vždy je však nutné jasně stanovit, zda má být obviněný (či jiná osoba) k veřejnému zasedání předvolán či jen o jeho konání vyrozuměn, neboť toto rozlišení má důležité procesní důsledky. Předvoláním osoby dává předseda senátu jasně najevo, že účast osoby u veřejného zasedání je nezbytná a že v její nepřítomnosti nelze veřejné zasedání provést. V ostatních případech, když osobní účast obviněného při veřejném zasedání není nutná, se obviněný o jeho konání pouze vyrozumí. Na rozdíl od předvolání k veřejnému zasedání vyrozumění o konání veřejného zasedání není zásilkou, kterou je obviněnému nezbytné doručit do vlastních rukou (viz §64 odst. 1 tr. ř.). Zásadně také platí, že konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze pouze za předpokladu, že obviněný byl k němu řádně a včas předvolán či o něm včas vyrozuměn.
17. Je potřeba zdůraznit, že předseda senátu odvolacího soudu neměl povinnost dovolatele k veřejnému zasedání předvolávat, poněvadž jeho osobní účast nebyla ve smyslu §233 odst. 1 tr. ř. nutná. V posuzované věci se přitom nejednalo ani o některý z případů povinné účasti obviněného u veřejného zasedání, na které poukázal státní zástupce (srov. výše bod 7. tohoto usnesení Nejvyššího soudu). Z uvedených důvodů předseda senátu soudu druhého stupně obviněného o konání veřejného zasedání (zcela správně) pouze vyrozuměl. Tento úkon proběhl řádně, dovolatel si příslušnou písemnost osobně vyzvedl na poště dne 29. 6. 2022 (č. l. 61). O konání veřejného zasedání byl také vyrozuměn jeho obhájce Mgr. Zdeněk Burda, kterému byla daná informace doručena do datové schránky dne 23. 6. 2022 (č. l. 61). Vše bylo tedy učiněno v souladu se zákonem, obviněný i jeho obhájce o konání veřejného zasedání věděli. To vyplývá i z přípisu datovaného dnem 15. 8. 2022 (č. l. 65), jímž se obhájce po vzájemné dohodě s obviněným omluvil z účasti na veřejném zasedání a požádal o konání jednání v nepřítomnosti obhájce. Zdůraznil přitom, že klient s jeho neúčastí souhlasí. K tomu je nutno uvést, že se nejednalo o případ nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř., a proto mohlo být veřejné zasedání konáno i bez účasti obhájce. Dovolatel (jak již bylo zmíněno výše) o konání veřejného zasedání dne 17. 8. 2022 dobře věděl, nic mu nebránilo se jej osobně zúčastnit a byl mu též poskytnut dostatek času na přípravu (§233 odst. 2 tr. ř.). Skutečnost, že ani on sám se na jednání před soudem druhého stupně (navíc ještě bez omluvy) nedostavil, proto neznamenala porušení ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání.
18. Dovolací soud v této souvislosti akcentuje, že obviněný byl o konání veřejného zasedání toliko vyrozuměn, čímž dal odvolací soud najevo, že účast obviněného u veřejného zasedání není nezbytná. Obviněný se k veřejnému zasedání bez omluvy nedostavil a konal-li odvolací soud veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, nejednalo se z jeho strany o žádnou svévoli, v jejímž důsledku by byla obviněnému odňata možnost vystupovat před soudem, hájit své zájmy a využívat svých práv. Obviněný se účastnil řízení před soudem prvního stupně, mohl se tudíž vyjádřit k tomu, co mu bylo kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž byla obžaloba založena, zde však prohlásil svoji vinu a soud rozhodl, že prohlášení viny přijímá. V důsledku toho mohl podat a také podal odvolání toliko proti výroku o trestu, přičemž ve veřejném zasedání o odvolání nebyly učiněny žádné zásadní a nečekané procesní úkony, jako např. doplnění dokazování (č. l. 66), ani nedošlo k žádné překvapivé změně oproti rozhodnutí soudu prvního stupně. Postup odvolacího soudu tak nebyl v rozporu s ustanovením čl. 38 odst. 2 Listiny, a konal-li soud veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, řízení jako celek rozhodně nekolidovalo s požadavky spravedlivého procesu.
19. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky dovolatele jsou zjevně neopodstatněné. Proto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 3. 2023
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu