ECLI:CZ:NS:2023:8.TZ.13.2023.3
sp. zn. 8 Tz 13/2023-355
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 3. 2023 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. S. , nar. XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 7. 2020, sp. zn. 3 T 47/2020, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 7. 2020, sp. zn. 3 T 47/2020, ve výroku o vině pod bodem 4) byl v neprospěch obviněného J. S. porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se uvedený rozsudek částečně zrušuje ve výroku o vině pod bodem 4) a ve výroku o trestu, jímž byl obviněný odsouzen za skutky pod body 3) a 4) podle §205 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s ostrahou. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na tuto zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mělníku přikazuje , aby věc v rozsahu tohoto zrušení znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Stížnost pro porušení zákona podaná pod sp. zn. MSP-725/2022-ODKA-SPZ/7 ve prospěch obviněného J. S. ministrem spravedlnosti směřuje proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 7. 2020, sp. zn. 3 T 47/2020 , jímž byl obviněný uznán vinným v bodě 1) přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2) přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 3) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku a v bodě 4) zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s tím, že byla zaměřena jen proti bodu 4) výroku o vině a na něj navazujícímu trestu, když v ostatních částech uvedený rozsudek napaden nebyl. Obviněný byl tímto rozsudkem odsouzen jednak za činy pod body 1) a 2) a za sbíhající se trestnou činnost podle §175 odst. 1 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 27 měsíců, vůči nimž stížnost pro porušení zákona nesměřovala, a jednak za jednání v bodech 3) a 4) k trestu odnětí svobody na tři roky podle §205 odst. 4 tr. zákoníku §43 odst. 1 tr. zákoníku se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou, z nichž výrok pod bodem 4) byl stížností pro porušení napaden.
2. Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona poukázal na okolnosti, za kterých k činu v bodě 4), posouzenému jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, došlo, a zdůraznil, že jej obviněný spáchal dne 23. 3. 2020 v době od 9.05 hodin do 9.15 v XY v prodejně potravin Penny Market, kde odcizil jedno balení dunajských klobás a jedno balení mleté kávy v celkové hodnotě 102 Kč, které si uschoval do batohu a následně prošel pokladní zónou bez zaplacení tohoto zboží, načež byl kontrolován a zadržen přivolanou policejní hlídkou. Tím společnosti Penny Market, s. r. o., způsobil škodu 102 Kč, a zboží po jeho zadržení bylo vráceno zpět do prodeje. Takto jednal, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 2 T 51/2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 12 To 1/2020, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a uvedeného jednání se dopustil v době trvání nouzového stavu na území České republiky, který byl vyhlášen vládou České republiky dne 12. 3. 2020 a prodloužen do 17. 5. 2020 z důvodu ohrožení zdraví obyvatelstva v souvislosti s prokázáním výskytu nakažlivé lidské nemoci označované Covid-19.
3. U napadeného skutku ministr spravedlnosti shledal porušení zákona v neprospěch obviněného se zřetelem na podstatné závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, i navazující nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Rozvedl, že jde o tzv. „covidovou krádež“ spáchanou za nouzového stavu, u níž nebyly splněny podmínky podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ohledně věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. V posuzované trestní věci s ohledem na okolnosti, za jakých byl čin v bodě 4) spáchán, uvedené podmínky neshledal splněnými. V důsledku tohoto porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 7. 2020, sp. zn. 3 T 47/2020, byl ve výroku o vině pod bodem 4) porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku; a s odkazem na §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v odpovídající části zrušil, jakož aby zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby v souladu s §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Mělníku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
II.
4. S důvody uvedenými ve stížnosti pro porušení zákona se obviněný ve svém vyjádření učiněném k ní prostřednictvím obhájce plně ztotožnil s tím, že při činu v bodě 4) pandemické situace žádným způsobem nezneužil, ani mu trvající omezení a opatření žádným způsobem neusnadnily spáchání trestného činu, jelikož byl ihned kontrolován a zadržen policejní hlídkou. Ztotožnil se i s tím, aby Nejvyšší soud stížností pro porušení zákona napadenou část rozsudku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, případně navrhl, aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř., přičemž vyjádřil souhlas s projednáním stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemné reakci ke stížnosti pro porušení zákona uvedla shodné důvody a přisvědčila i závěrečnému návrhu na postup Nejvyššího soudu. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem než uvedeným v §274 odst. 2, 3 tr. ř., udělila i pro tento případ svůj výslovný souhlas s rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání (ve smyslu §274 odst. 4 tr. ř., ve znění účinném od 8. 12. 2021).
III.
6. Nejvyšší soud shledal, že podaná stížnost pro porušení zákona je přípustná podle §266 odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadené části rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 7. 2020, sp. zn. 3 T 47/2020, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených.
7. Z obsahu předloženého spisu Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 3 T 47/2020 zjistil, že rozsudek, proti němuž stížnost pro porušení zákona směřuje, byl vyhlášen dne 17. 7. 2020 při hlavním líčení, jemuž byl přítomen obviněný, jeho obhájce i státní zástupce. Vzhledem k tomu, že žádná z oprávněných osob nepodala proti tomuto rozsudku odvolání, když obviněný se tohoto svého práva již při hlavním líčení do protokolu výslovně vzdal, a to i za osoby oprávněné (viz č. l. 159 verte), rozsudek nabyl dne 17. 7. 2020 právní moci ve výrocích o vině a trestu (dne 5. 8. 2020 nabyl právní moci i výrok o náhradě škody).
IV.
8. Ze stížností napadené části rozsudku Okresního soudu v Mělníku vyplývá, že obviněný J. S. byl uznán v bodě 4) vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem popsaným výše v bodě 1. tohoto rozsudku.
9. Na základě zjištěných skutečností je zjevné, že datum spáchání trestného činu (23. 3. 2020) se týká doby, kdy došlo v České republice k rozšíření koronaviru a vláda usnesením č. 69/2020 Sb. ze dne 12. 3. 2020 vyhlásila nouzový stav podle článků 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. Tento nouzový stav byl následně opakovaně prodlužován podle článku 6 odst. 2 cit. zákona. V rozhodné době důležité pro posouzení činu obviněného bylo v platnosti usnesení č. 194 ze dne 12. 3. 2020 (č. 69/2020 Sb.), podle jehož bodu I. vláda nařídila podle §5 písm. a) až e) a §6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 240/2000 Sb.“), pro řešení vzniklé situace krizová opatření s tím, že jejich konkrétní provedení stanoví vláda samostatnými usneseními vlády. Vláda tedy v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu nařizovala mnoha usneseními přijetí krizových opatření, která určovala omezení a zákazy. V posuzované věci je určující, že na základě usnesení č. 69/2020 Sb., po prodloužení nouzového stavu na něj navazujícím usnesením č. 84/2020 Sb. v návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020, vláda pro řešení vzniklé krizové situace rozhodla o přijetí krizových opatření. Tímto ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 písm. e) a §6 odst. 1 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb. zakázala s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 24. 3. 2020 do 6:00 hod. maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách s výjimkou – mimo jiné – prodeje potravin a hygienického zboží, kosmetiky a drogistického zboží. Na základě citovaného usnesení ze dne 12. 3. 2020 byl nouzový stav vyhlášen „od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů“.
10. Z uvedeného plyne, že čin v bodě 4) obviněný spáchal v době pandemie spočívající v ohrožení koronavirem (označovaný jako SARS-CoV-2).
11. Posoudí-li se však okolnosti spáchaného činu, nic nesvědčí o tom, že by měly jakýkoliv vztah k podmínkám, jež zákon vymezuje v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve smyslu názoru rozvedeného v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.), podle kterého nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Podle velkého senátu Nejvyššího soudu pro naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku musí být přítomna místní a časové souvislosti také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Tato souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Rozhodující je v rozvedeném smyslu existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků (viz body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu). Uvedený požadavek bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem, např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním (body 29., 34. téhož rozsudku Nejvyššího soudu).
12. Posoudí-li se jednání obviněného J. S. v přezkoumávané věci, je ze skutkových zjištění popsaných v bodě 4) výroku o vině zřejmé, že neobsahují okolnosti ani jednání, která by k epidemii či přijatým opatřením měla vztah. Soud nezjistil žádnou ze zmíněných věcných souvislostí mezi okolnostmi, za kterých byl popsaný čin spáchán, a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2, tudíž ani nemohlo být uvedeno, v čem se tato událost na spáchání trestného činu krádeže obviněným projevila. Okresní soud totiž vycházel pro použití uvedené přísnější právní kvalifikace podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku jedině a výhradně z existence rozhodnutí o nouzovém stavu (jako okolnosti, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav) bez bližšího (věcného) vztahu k vyhlášeným opatřením, případně ke konkrétní skutečnosti narušující či ohrožující zdraví člověka.
13. Nejvyšší soud k bodu 4) shledal, že obviněný J. S. se krádeže dopustil v prodejně potravin Penny Market, kde odcizil balení dunajských klobás a mleté kávy v celkové hodnotě 102 Kč . Jednalo se o prodejnu s převážně potravinářským, případně drogistickým zbožím, která nebyla nouzovým stavem a vyhlášenými opatřeními v celém rozsahu své činnosti dotčena. Odcizil-li toliko výše popsané zboží v prodejně, jejíž provoz nebyl z důvodů uvedených výše omezen, takové jednání nesouviselo se situací, pro kterou byl nouzový stav vyhlášen. Jím odcizené klobásy a káva jsou spotřební produkty, a nikoli o pomůcky či předměty, které by svou povahou a významem měly vztah k nemoci COVID-19 nebo ochraně před ní, a nesvědčily o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly souviset. Z Opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob k obviněnému (č. l. 234 až 235) lze dovodit, že uvedenou trestnou činnost páchal bez ohledu na to, zda byl či nebyl vyhlášen nouzový stav, neboť se u něj nejednalo o první trestný čin proti majetku.
14. Okresní soud v Mělníku všechny uvedené okolnosti nebral do úvahy, ale namísto toho zcela bez opory ve výsledcích provedeného dokazování a objektivních zjištěních na čin obviněného formálně aplikoval okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a proto jsou jím učiněné právní závěry i použitá právní kvalifikace nesprávné. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že ministrem spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.
V.
15. S ohledem na tato zjištění Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku shora uvedeno.
16. Na soudu prvního stupně, jemuž se věc vrací k novému projednání a rozhodnutí, bude, aby správně zjištěné jednání, jak bylo popsáno v bodě 4) výroku o vině napadeného rozsudku (vyjma okolností souvisejících s pandemií koronaviru), znovu právně posoudil a v návaznosti na nový výrok o vině rozhodl o trestu (srov. §269 odst. 2 tr. ř.). Nejvyšší soud z důvodu procesní ekonomie a zejména při respektu k zásadě, že těžiště rozhodování ohledně viny a trestu leží před soudy prvního, případně druhého stupně, nevolil v posuzované věci postup podle §271 tr. ř., aby ve věci sám rozhodl. Je tomu tak i proto, že bude třeba trest ukládat i za druhý z trestných činů v bod 3), jenž zůstal ve výroku nezměněn, a rozsudek, který byl v části zrušen, neobsahoval odůvodnění. Současně připomíná, že Okresní soud v Mělníku učiní své rozhodnutí při vázanosti právním názorem, který výše vyslovil Nejvyšší soud (§270 odst. 4 tr. ř.), a ustanovením §273 tr. ř., podle něhož nemůže v novém řízení dojít ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 3. 2023
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu