ECLI:CZ:NS:2023:8.TZ.41.2023.1
sp. zn. 8 Tz 41/2023-251
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. S. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2020, č. j. 11 T 77/2020-129, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2020, č. j. 11 T 77/2020-129, byl ve výroku o vině pod bodem 1) porušen zákon v neprospěch obviněného P. S. v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Pravomocný rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2020, č. j. 11 T 77/2020-129, se ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestech zrušuje . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2020, č. j. 11 T 77/2020-129, byl obviněný P. S. (dále jen obviněný) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (pod bodem 1. výroku rozsudku) a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (pod bodem 2. výroku rozsudku) a za tyto trestné činy (jednání popsaná ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle §75 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu pobytu na území Statutárního města XY na 3 (tři) roky.
2. Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2020, č. j. 11 T 77/2020-129, podal ministr spravedlnosti ČR s odkazem na ustanovení §266 odst. 1, 2 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Podle ministra spravedlnosti byl rozsudkem okresního soudu porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, neboť Okresní soud v Ostravě uznal obviněného vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze na základě skutečnosti, že obviněný spáchal uvedený zločin v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky. Na podporu svého stanoviska odkázal primárně na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. V souvislosti s předmětnou trestní věcí došlo podle ministra spravedlnosti k naplnění pouze časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebyla však naplněna věcná souvislost. S ohledem na okolnosti spáchaného trestného činu – odcizení potravin z volného prodeje – mělo být podle ministra spravedlnosti jednání obviněného kvalifikováno pouze podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Trest, který byl obviněnému uložen za zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku byl ministrem spravedlnosti označen za zjevně excesivní (viz bod 9. stížnosti pro porušení zákona). S ohledem na shora uvedená zjištění ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2020, č. j. 11 T 77/2020-129, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2020, č. j. 11 T 77/2020-129, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k niž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., příp. §271 odst. 1 tr. ř.
3. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření ztotožnila s podanou stížností pro porušení zákona. Nad rámec úvah ministra spravedlnosti, kterými odůvodnil podanou stížnost pro porušení zákona, poukázala na judikatorní závěr rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, s tím, že jednání obviněného mělo být v bodě 1) kvalifikováno pouze podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. Ve shodě s ministrem spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl a rozhodl za podmínek §274 odst. 2, 3 tr. ř. ve shodě se závěrečným návrhem ministra spravedlnosti.
4. Obviněný se k podané stížnosti pro porušení zákona ke dni konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
5. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
6. Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude potrestán pachatel, spáchá-li takový čin [ přisvojí si cizí věc tím, že se jí zmocní a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán ] za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
7. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2020, č. j. 11 T 77/2020-129, byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v bodě 1) a dále přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku v bodě 2). Za tyto trestné činy [jednání popsaná ve výrokové části citovaného rozsudku v bodě 1) a v bodě 2)] byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle §75 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu pobytu na území Statutárního města XY v trvání 3 (tří) roků.
8. Z výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2020, č. j. 11 T 77/2020-129, je zřejmé, že uvedeného zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku popsaného v bodě 1) výroku rozsudku, se obviněný podle skutkového zjištění dopustil tím, že „ ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 72 T 57/2020, jenž nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro přečin krádeže dle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců a trestu propadnutí věci, a dále pro přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který dosud nevykonal, a trestu zákazu pobytu na území Statutárního města XY v trvání 3 roky, tedy do 6. 5. 2023, přesto 1. dne 10. 5. 2020 v době kolem 6:06 hodin v XY na ulici XY, v prodejně Tesco, v úmyslu obohatit se, z prodejní plochy odcizil 2 ks Lindor koule ml v hodnotě 259,90 Kč za jeden kus, 1 ks Lindor Asso silver v hodnotě 259,90 Kč a 4 ks Mini pralines v hodnotě 179,90 Kč za jeden kus, které si uschoval do své tašky, a s takto uschovaným zbožím prošel pokladní zónou, aniž by zboží předložil k zaplacení, čímž způsobil poškozené společnosti Tesco Stores ČR a.s., IČ 45308314, sídlem Vršovická 1527, Praha, škodu ve výši 1 499,30 Kč, a tohoto skutku se dopustil přesto, že od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 byl na dobu 30-ti dnů usnesením Vlády ČR č. 69/2020 Sb., v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republiky, vyhlášen nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2, který byl usnesením Vlády ČR č. 156/2020 ze dne 9. 4. 2020 následně prodloužen do 30. 4. 2020, a následně usnesením Vlády ČR č. 219/2020 ze dne 30. 4. 2020 do 17. 5. 2020“.
9. K námitce ministra spravedlnosti, kterou považoval Nejvyšší soud za relevantní a závěru vyslovenému v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2020, č. j. 11 T 77/2020-129, ke zvolené právní kvalifikaci, tj. kvalifikaci jednání obviněného podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, a to s odkazem na závěry vyslovené velkým senátem trestního kolegia Nejvyššího soudu (se kterým se následně ztotožnil Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 767/21), že ten dospěl v trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021 k závěru, že aplikaci zákonného znaku §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku („ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ) je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak výrazněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud spáchaný čin se týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby atd., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posuzování bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
10. Ze shora citovaného rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, mj. dále vyplývá, že jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od března 2020, přičemž však za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení naopak směřuje k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm, spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
11. S ohledem nejen na shora uvedené skutečnosti, ale i další závěry vyplývající z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia [rozsudek Nejvyššího soudu dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021], dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stížností pro porušení zákona napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2020, č. j. 11 T 77/2020-129, nemůže obstát, avšak toliko pouze ve výroku o vině ve vztahu k bodu 1) výroku rozsudku. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá pouze zjištění nalézacího soudu, že se obviněný dopustil předmětné krádeže v době, kdy byl usnesením vlády České republiky na celém území republiky vyhlášen nouzový stav. Obviněný se běžným způsobem, jak vyplývá ze skutkového zjištění, dopustil krádeže, která nesouvisela s výskytem koronaviru, tudíž lze stěží akceptovat závěr Okresního soudu v Ostravě, který jednání obviněného posoudil jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, když s ohledem na skutečnost, že rozsudek byl vyhotoven jako zjednodušený, vzhledem k tomu, že se obviněný i státní zástupce vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, neobsahující odůvodnění, ze kterého by mohlo být zjištěno jaké úvahy okresní soud vedly k závěru, že jednání obviněného bylo nutno kvalifikovat podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití kvalifikované skutkové podstaty, a tudíž i vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, byla totiž dle skutkového stavu zjištěného soudem naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné , protože předmětný útok obviněného (alespoň ze skutkového zjištění nevyplývá), tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod.
12. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2020, č. j. 11 T 77/2020-129, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. S., toliko v bodě 1) výroku citovaného rozsudku. S ohledem na toto zjištění musel Nejvyšší soud zrušit podle §269 odst. 2 tr. ř. pravomocný rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2020, č. j. 11 T 77/2020-129, pouze ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestech [zruší-li však byť i jen zčásti výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu], neboť ve vztahu k výroku o vině obviněného přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [bod 2) rozsudku] žádné výhrady ministrem spravedlnosti uplatněny nebyly. Za takto vzniklé situace musel Nejvyšší soud současně vyslovit zrušení také dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Okresnímu soudu v Ostravě podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázat, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl při respektování shora uvedených právních závěrů vyslovených Nejvyšším soudem a vědomí, že trest bude nutno obviněnému ukládat i za druhý z trestných činů, jenž zůstal nezměněn.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 5. 2023
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu