ECLI:CZ:NS:2023:8.TZ.6.2023.1
sp. zn. 8 Tz 6/2023-132
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné I. A. P. , nar. XY, Polská republika, trvale bytem XY, XY, Polská republika, proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněné v ustanovení §314e odst. 2 písm. h) tr. ř.
Pravomocný trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, se zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Plzeň-město se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, byla obviněná I. A. P. (dále jen obviněná) uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a odsouzena podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Vzhledem k tomu, že předmětný trestní příkaz nebyl napaden řádným opravným prostředkem (odporem), když obviněná i státní zástupce se vzdali tohoto řádného opravného prostředku, nabyl trestní příkaz dne 30. 3. 2019 právní moci.
2. Proti shora uvedenému trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, podal ve prospěch obviněné ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, ve které po rekapitulaci skutkového děje a skutečností podstatných pro odsouzení obviněné poukázal na skutečnost, která byla důvodem pro podání stížnosti pro porušení zákona, a to zjištění, že obviněné byl v rozporu s ustanovením §314e odst. 2 písm. h) tr. ř. uložen trestním příkazem trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Ministr spravedlnosti konstatoval, že namítaná nezákonnost spočívá v tom, že v rozporu s jím citovaným ustanovením trestního řádu, které uvádí, že trestním příkazem je možno uložit trest vyhoštění z území České republiky v maximální možné výměře na pět let, byl obviněné uložen trestním příkazem trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Tím, že trestním příkazem ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, Okresní soud Plzeň-město uložil obviněné trest vyhoštění na dobu neurčitou, porušil zákon v neprospěch obviněné. S ohledem na shora uvedenou skutečnost v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněné, a to v ustanovení §314e odst. 2 písm. h) tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Plzeň-město věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
3. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření plně ztotožnil s podanou stížností pro porušení zákona.
4. Obviněná se k podané stížnosti pro porušení zákona nevyjádřila.
5. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
6. Ze spisu Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 9 T 24/2019, vyžádaného Nejvyšším soudem (když s podanou stížností pro porušení zákona byl toliko předložen pouze spis Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, sp. zn. 2 ZK 93/2019), Nejvyšší soud zjistil, že trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, byla obviněná uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, když znaky uvedeného přečinu naplnila tím, že „ se nejméně dne 28. 3. 2019 v 06.30 hod. zdržovala v XY, XY na zastávce autobusu MHD XY, kde byla kontrolována hlídkou policie OOP Plzeň 4, a to i přesto, že si byla vědoma skutečnosti, že jí byl dne 4. 3. 2019 trestním příkazem vydaným Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. 6 T 18/2019, uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu čtyř roků (do 1. 7. 2028) s nabytím právní moci dne 4. 3. 2019 “, a za to byla odsouzena podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Vzhledem k tomu, že se obviněná (i za osoby ze zákona oprávněné) a státní zástupce vzdali práva podání odporu – řádného opravného prostředku (viz č. l. 38), nabyl zmíněný trestní příkaz dne 30. 3. 2019 právní moci.
7. V předmětné trestní věci se Nejvyšší soud plně ztotožnil s argumentací ministra spravedlnosti uplatněnou v podané stížnosti pro porušení zákona. Nelze než konstatovat, že za situace, kdy Okresní soud Plzeň-město rozhodoval v předmětné trestní věci formou trestního příkazu o uložení obviněné trestu vyhoštění podle §80 tr. zákoníku, měl vycházet z ustanovení §314e odst. 2 písm. h) tr. ř., které stanoví, že „trestním příkazem lze uložit trest vyhoštění do pěti let“. Za situace, kdy Okresní soud Plzeň-město trestním příkazem ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, uložil obviněné trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou, musel Nejvyšší soud vyslovit porušení zákona v ustanovení §314e odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť trest vyhoštění na dobu neurčitou nebylo možno trestním příkazem uložit.
8. Z důvodů shora uvedených musel proto Nejvyšší soud zrušit pravomocný trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, neboť vydáním trestního příkazu při uložení trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou došlo k porušení zákona v neprospěch obviněné, a to v ustanovení §314e odst. 2 písm. h) tr. ř., které nebylo soudem správně použito. Současně zrušil Nejvyšší soud také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Okresnímu soudu Plzeň-město přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 2. 2023
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu