ECLI:CZ:NS:2024:11.TCU.2.2024.1
sp. zn. 11 Tcu 2/2024-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky P. H. , rozsudkem Soudu v Udine, Italská republika, ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 2272/2012, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Terstu, Italská republika, ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 2284/2018, který nabyl právní moci dne 9. 4. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Soudu v Udine, Italská republika, ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 2272/2012, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Terstu, Italská republika, ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 2284/2018, který nabyl právní moci dne 9. 4. 2021, byla P. H. (dále též jen „odsouzená“) uznána vinnou trestným činem úmyslného zabití spáchaným ve stadiu pokusu podle §110, §56, §575, §577 bod 4), §61 bod 5) italského trestního zákoníku, za což byla (po zásahu odvolacího soudu) odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a dvou měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Soudu v Udine se odsouzená P. H. shora uvedené trestné činnosti dopustila v podstatě tím, že:
v XY dne 31. 3. 2012 ve veřejném podniku „XY“ ve vzájemné shodě se spoluobviněným T. A. a odděleně stíhaným K. A. učinili kroky přímo a neomylně směřující ke způsobení smrti poškozeného M. D., který přispěchal na pomoc E. F., kterého dříve obvinění opakovaně udeřili do hlavy, a to i zezadu, skleněnými lahvemi a pěstí do obličeje, přičemž poškozeného M. dvakrát udeřili do hlavy sekyrkou, když se jejich záměr nezdařil z důvodů nezávislých na jejich vůli, neboli v důsledku reakce oběti, která instinktivně zvedla na ochranu hlavy pravou paži, jakož i v důsledku zásahu provozovatele podniku „XY“, vyhazovače a dalšího hosta, kteří odděleně stíhaného K. A. odzbrojili. Odděleně stíhaný K. si přitom dříve nechal od obviněné H. podat sekyrku typu „massanc“ (tj. bourací sekyrku na maso) o délce 33 cm a s 19 cm čepelí, načež se vydal do středu podniku a dvakrát přitom udeřil ve směru poškozeného M., do kterého současně vrážel a s nímž cloumal obviněný T., který přitom pronášel slova: „netušíte, s kým tady máte do činění“. V důsledku zasazeného úderu utrpěl poškozený M. poranění zahrnující osteolýzu (tj. ztrátu kostní tkáně) a dvě lineární řezná poranění, z toho jedno mimořádně hluboké, na pravém předloktí s délkou léčby mezi 20 a 40 dny.
3. Dne 5. 1. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Soudu v Udine, Italská republika, ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 2272/2012, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Terstu, Italská republika, ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 2284/2018, který nabyl právní moci dne 9. 4. 2021, ve vztahu k osobě P. H. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že P. H. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění italského soudu je totiž zřejmé, že se odsouzená společným jednáním s dalšími osobami pokusila jiného úmyslně usmrtit, avšak k dokonání činu nedošlo, přičemž se hrubé neslušnosti spočívající v tom, že napadla jiného, dopustila na místě veřejnosti přístupném. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, zejména význam celospolečenského zájmu na ochraně lidského života, jejž odsouzená svým úmyslným jednáním porušila. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzené je současně zvyšována tím, že svým jednáním naplnila zákonné znaky více úmyslných trestných činů, přičemž pominout nelze ani její osobní poměry, konkrétně bohatší trestní minulost, když z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů vyplývá, že byla v minulosti v Itálii již opakovaně (celkem třikrát) pravomocně odsouzena, byť pro trestnou činnost jiného charakteru. Z výše uvedeného tak plynou její zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzená byla za jednání, jímž byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Soudu v Udine ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Terstu, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře sedmi let a dvou měsíců. Za tohoto stavu, zejména s přihlédnutím k povaze a závažnosti trestného činu, jímž byla uznána vinnou, jejím osobním poměrům, jakož i druhu a výši pravomocně uloženého trestu, tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. H. příslušným soudem Italské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a to i přes delší časový odstup od spáchání dotčeného činu (o kterém však bylo pravomocně rozhodnuto až ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu v prosinci roku 2020).
9. Ze všech shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzené P. H. zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 1. 2024
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu