ECLI:CZ:NS:2024:11.TCU.4.2024.1
sp. zn. 11 Tcu 4/2024- 24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. 1. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. M. , rozsudkem Zemského soudu v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo, ze dne 30. 11. 2020, sp. zn 323 KLs 27/20 184 Js 805/20, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo, ze dne 30. 11. 2020, sp. zn 323 KLs 27/20 184 Js 805/20, který nabyl právní moci 15. 4. 2021, byl T. M. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek v množství větším než malém v jednočinném souběhu s napomáháním k obchodování s omamnými prostředky v množství větším než malém podle §29a odst. 1 bod 2, §30 odst. 1 bod 4 německého zákona o nakládání s omamnými prostředky a §27 a §52 německého trestního zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se T. M. dopustil trestné činnosti tím, že:
před svým známým v Čechách, kterého znal již asi 30 let, se zmínil, že v rámci svého zaměstnání dováží z Nizozemí do České republiky elektropřístroje. Když se ho tento poté optal, zda je ochoten přepravovat i jiné věci, obzvláště kokain za zajímavou peněžitou odměnu, odsouzený souhlasil, že je ochoten jako kurýr přepravit za odměnu ve výši 4.000 euro kokain z Nizozemí do České republiky. Kokain měl nejprve přivézt k sobě domů, kde ho pak měl někdo vyzvednout. Dne 10. 8. 2020 se přibližně v 8:00 hodin setkal na parkovišti v Nizozemí s blíže nezjištěnou osobou, která mu předala cca jeden kilogram kokainu s množstvím účinné látky ve výši 669 gramů kokain hydrochloridu a peníze v hotovosti. Jednalo se o sjednanou odměnu kurýra ve výši 4.000 euro a o dalších 20.000 euro, které měl předat svému známému v Čechách. Odsouzený poté podle instrukce přepravil kokain ve voze Mercedes s českou reg. zn. XY, přičemž kokain i peníze v hotovosti uschoval na návrh dotyčného známého za přihrádkou na rukavice v oblasti skříně vzduchového filtru. V 9:00 hod. téhož dne překročil státní hranici do Německa. Přitom mu bylo známo, že se jedná o cca jeden kilogram kokainu, který byl určen k dalšímu prodeji za účelem zisku pro jeho známého nebo nějaké třetí osoby. Přinejmenším předpokládal průměrnou kvalitu kokainu. Při náhodné celní kontrole, kterou prováděl mimo jiné svědek Z. T. (celní inspektor), byl zastaven na spolkové dálnici XY a nasměrován na odpočivadlo XY. Poté, co byly v rámci provedené kontroly vozidla objeveny kokain a peníze v hotovosti, byl odsouzený zadržen.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený T. M. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. M. se pro svůj finanční prospěch dopustil trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována jednak tím, že se na této podílel minimálně jeden další pachatel, jakož i druhem a množstvím převážené drogy. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 1. 2024
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu