ECLI:CZ:NS:2024:11.TCU.5.2024.1
sp. zn. 11 Tcu 5/2024-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. M. , rozsudkem Okresního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 9 Ls 410 Js 29473/19, který nabyl právní moci dne 4. 12. 2020, při zahrnutí trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 8 Ds 130 Js 25689/18, který nabyl právní moci dne 11. 4. 2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 8 Ds 130 Js 25689/18, který nabyl právní moci dne 11. 4. 2019, byl R. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 1 německého trestního zákoníku (StGB) a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Görlitz (rozsudek ze dne 3. 4. 2019) se R. M. předmětné majetkové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
v noci z 27. na 28. 12. 2017 vnikl oknem, které předtím vypáčil, do budovy společnosti P. S. Z. W. e.V. (XY) a odcizil odsud jeden laptop, jeden beamer, jednu medaili, jednu airsoftovou zbraň, jednu vzduchovou zbraň, tedy věci v celkové hodnotě přibližně 2.500,00 eur, aby si vše ponechal pro sebe a současně svým činem způsobil na poškozených věcech věcnou škodu ve výši 200,00 eur.
3. Následně byl R. M. rozsudkem Okresního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 9 Ls 410 Js 29473/19, který nabyl právní moci dne 4. 12. 2020, uznán vinným trestným činem krádeže spáchané vloupáním do soukromého bytu a trestným činem krádeže podle §244 odst. 1 č. 3, odst. 4, §243 odst. 1 věta 2 č. 1, §242 odst. 1, §25 odst. 2, §53, §55, §73, §73c německého trestního zákoníku (StGB) . Za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, a to při zahrnutí trestu odnětí svobody z výše citovaného rozsudku Okresního soudu Görlitz z 3. 4. 2019, sp. zn. 8 Ds 130 Js 25689/18, jímž byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 1 německého trestního zákoníku (StGB).
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Görlitz (rozsudek ze dne 26. 11. 2020) se R. M. předmětné majetkové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
1) společně se zvlášť stíhaným V. K. se na základě společného plánu a ve vědomé a chtěné součinnosti vydali v období od 24. 10. 2017 15:00 hod. do 25. 10. 2017 9:15 hod. ke kůlně poškozených M. H. a E. H. v XY, XY, načež oba pachatelé po vypáčení dveří vnikli dovnitř kůlny, odkud odcizili obě pomocí lankového a paprskového zámku zajištěná elektrokola zn. Sinus PART 26 palců a zn. Sinus PART 28 palců, jedny zahradnické nůžky, dvě helmy, dva páry rukavic, jednu tašku na řídítka a jednu sadu nářadí na jízdní kolo, tedy věci v celkové hodnotě ve výši 2.367,00 EUR, aby si předměty ponechali pro sebe nebo aby je prodali se ziskem. Svým činem současně způsobili poškozením věci další škodu ve výši nejméně 50,00 EUR.
2) společně se zvlášť stíhaným V. K. se na základě společného plánu a ve vědomé a chtěné součinnosti vydali dne 16. 1. 2018, v době mezi 13:00 hod. a 14:45 hod., k rodinnému domu poškozených manželů M. v XY, XY, načež oba pachatelé po rozbití okna vedoucího do technické místnosti vnikli dovnitř domu, z něhož odcizili dva laptopy, šperky, fotokamery, sportovní boty, akumulátorové šroubováky, jakož i peníze v hotovosti, aby si předměty v celkové hodnotě minimálně 3.250,00 EUR ponechali pro sebe. Pachatelé poté s odcizenou kořistí odjeli z místa činu osobním motorovým vozidlem tov. zn. Ford Fiesta, registrační značka: XY. Svým činem současně způsobili poškozením věci další škodu ve výši nejméně 545,00 EUR.
5. Dne 9. 1. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 9 Ls 410 Js 29473/19, který nabyl právní moci dne 4. 12. 2020, při zahrnutí trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 8 Ds 130 Js 25689/18, který nabyl právní moci dne 11. 4. 2019, jenž byl citovaným rozsudkem Okresního soudu Görlitz, sp. zn. 9 Ls 410 Js 29473/19, v rámci ukládaného úhrnného trestu zrušen, ve vztahu k osobě odsouzeného R. M. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
6. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
8. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že R. M. je občanem České republiky, který byl v obou případech odsouzen cizozemským soudem, a jednotlivá odsouzení se týkají skutků, jež vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, a to v případě rozsudku Okresního soudu Görlitz ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 9 Ls 410 Js 29473/19, pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem poškození činí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a v případě bodu 2) též v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, to vše ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený společným jednáním s další osobou dvěma dílčími útoky (jež byly ve smyslu §116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku) jednak přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, daný čin spáchal vloupáním a způsobil jím větší škodu [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000,- Kč]. Současně tímto svým jednáním poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč], přičemž v případě jednání popsaného pod bodem 2) navíc za užití násilí neoprávněně vnikl do obydlí jiného [tj. ve smyslu §133 tr. zákoníku do domu či jiné prostory sloužící k bydlení, včetně příslušenství k nim náležejícím]. V případě rozsudku Okresního soudu Görlitz ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 8 Ds 130 Js 25689/18, by pak jednání odsouzeného bylo podle české právní úpravy posouzeno jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, neboť si přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, daný čin spáchal vloupáním a způsobil jím škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč].
9. Odsouzený se současně v obou shora popsaných případech svého jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený výše uvedeného jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudky Okresního soudu Görlitz ze dne 26. 11. 2020 a ze dne 3. 4. 2019, dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění zákonného znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl dne 15. 8. 2017 pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 23 T 145/2012, mimo jiné za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který mu byl posléze přeměněn na trest odnětí svobody ve výměře 150 dnů se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 6. 11. 2023. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
10. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout četnost jednotlivých útoků, kterých se odsouzený během krátkého období dopustil, celkovou výši jím způsobené škody, jakož i skutečnost, že svým jednáním souběžně naplnil zákonné znaky skutkové podstaty více úmyslných trestných činů. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 1993 až 2022 byl na území České republiky celkem čtrnáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to vesměs pro trestnou činnost stejného charakteru, byť je v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení na něho třeba (částečně) hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Vyjma České republiky však byl R. M. pravomocně odsouzen rovněž ve Spolkové republice Německo, a to vyjma výše citovaných rozsudků Okresního soudu Görlitz ze dne 26. 11. 2020 a ze dne 3. 4. 2019, jež jsou předmětem tohoto rozhodnutí, též třemi dalšími rozsudky německých soudů z let 2010, 2014 a 2016, a to opět výhradně za trestnou činnost majetkového charakteru. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
11. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Görlitz ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 9 Ls 410 Js 29473/19 (při zahrnutí trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu Görlitz ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 8 Ds 130 Js 25689/18) uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení R. M. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. K tomuto závěru přitom Nejvyšší soud dospěl i přes delší časový odstup od spáchání dotčeného jednání, neboť pominout nelze zejména charakter trestné činnosti odsouzeného, četnost jím spáchaných útoků, jimiž souběžně naplnil zákonné znaky více trestných činů, jakož ani celkovou výši způsobené škody či druh a výměru ukládaného trestu.
12. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 1. 2024
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu