ECLI:CZ:NS:2024:11.TVO.3.2024.1
11 Tvo 3/2024-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2024 o stížnosti obžalovaného J. M. , t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici České Budějovice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2023, sp. zn. 11 To 79/2023, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného J. M. zamítá.
Odůvodnění:
1. V záhlaví označeným usnesením rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) tak, že podle §72 odst. 1, 3 tr. řádu se obžalovaný J. M. (dále jen „obžalovaný“) ponechává i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a) a písm. c) tr. řádu a podle §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu a contrario se vazba obžalovaného nenahrazuje dohledem probačního úředníka nad obžalovaným.
Proti tomuto usnesení podal obviněný dne 27. 12. 2023 stížnost, a to prostřednictvím svého obhájce Mgr. Filipa Wágnera, advokáta, s tím, že uvedl, že tuto doplní ve lhůtě jednoho týdne po poradě se svým obhájcem. Do dne vydání tohoto usnesení tak však obviněný ani jeho obhájce neučinili.
3. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána řádně, včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že tyto zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu jsou splněny. Následně proto v souladu s revizním principem aktivně prověřil napadené usnesení podle §147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal jeho správnost, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obžalovaného není důvodná.
4. Z předloženého trestního spisu vyplývá, že dne 24. 5. 2021 byl obžalovaný podle §76 odst. 1 tr. řádu zadržen jako osoba podezřelá ze spáchání trestného činu. Dne 25. 5. 2021 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro skutek, v němž byl spatřován zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se měl obžalovaný dopustit (stručně řečeno) jako člen organizované skupiny, a to společně s dalšími osobami, když od přesně nezjištěné doby, nejméně od roku 2017, až do svého zadržení v obci XY a dalších místech, a to výrobou pervitinu a zajišťováním jeho následné distribuce, čímž měla skupina získat finanční profit ve výši 15 000 000 Kč až 20 000 000 Kč.
5. Na základě usnesení soudce Okresního soudu v Písku ze dne 27. 5. 2021, č. j. 11 Nt 2301/2021-35, byl obžalovaný z důvodů uvedených v §67 písm. a) a písm. c) tr. řádu vzat do vazby. Dne 22. 2. 2022 bylo proti obžalovanému zahájeno trestní stíhání rovněž pro přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku.
6. Dne 22. 4. 2022 byla u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) podána obžaloba na obžalovaného [a další spoluobžalované] pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a pro přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku.
7. V předmětné věci byl následně soudem prvního stupně dne 19. 6. 2023 vydán odsuzující rozsudek, jímž byl obžalovaný uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, dále peněžitý trest v celkové výměře 250 000 Kč a tresty propadnutí věci.
8. O dalším trvání vazby obžalovaného naposledy rozhodoval soud prvního stupně ve vazebním zasedání konaném dne 21. 8. 2023, kdy usnesením ze dne 21. 8. 2023, č. j. 20 T 16/2022-5187, rozhodl tak, že podle §72 odst. 3 tr. řádu se obžalovaný ponechává ve vazbě, neboť vazební důvody uvedené v §67 písm. a), písm. c) tr. řádu nadále trvají. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 9. 2023, kdy byla stížnost obžalovaného proti němu zamítnuta odvolacím soudem.
9. Odvolacímu soudu byla předmětná trestní věc předložena soudem prvního stupně k rozhodnutí o odvoláních obžalovaného a dalších spoluobžalovaných dne 5. 9. 2023 (č. l. 5234). Vzhledem k tomu, že v dané trestní věci dosud probíhá odvolací řízení, byla podle §72 odst. 4 tr. řádu, s ohledem na běh vazební lhůty, založena příslušnost odvolacího soudu k rozhodování o dalším trvání vazby obžalovaného. Dne 14. 11. 2023 proto vydal předseda senátu odvolacího soudu pokyn k nařízení vazebního zasedání za účelem rozhodování o dalším trvání vazby obžalovaného (č. l. 5276), které se konalo dne 11. 12. 2023 (č. l. 5276). O této rozhodl odvolací soud v záhlaví označeným usnesením (blíže srov. bod 1. tohoto usnesení).
10. Pro pořádek Nejvyšší soud doplňuje, že v mezidobí byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem v neveřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2023 ve vztahu ke jmenovanému obžalovanému (mimo jiné) na podkladě jeho odvolání částečně zrušen, a to ve výroku o vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v celém výroku o trestu. Odvolací soud takto ve vztahu k obžalovanému rozhodl zejména z důvodu, že se prvostupňový soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro jeho rozhodnutí a v rozporu s §70 odst. 3 tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci (rodinného domu na adrese XY č. p. XY).
11. V odůvodnění svého nyní napadeného usnesení odvolací soud nejprve zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení ve věci obžalovaného, včetně posouzení, zda v průběhu celého trestního řízení obžalovaného byla řádně dodržována ustanovení upravující periodický přezkum dalšího trvání vazby (§72 tr. řádu) a nedošlo ani k překročení nejdelší přípustné doby trvání vazby (§72a tr. řádu). V tomto směru v dosavadním řízení žádné nezákonnosti odvolací soud nezjistil (viz body 1. až 4. jeho usnesení). Co do samotného posouzení trvání důvodů vazby obžalovaného odvolací soud vycházel z následujících skutkových zjištění.
12. Obžalovaný při vazebním zasedání (mimo jiné) sdělil, že po dobu strávenou ve vazbě si uvědomil, jak špatným životním stylem žil a jací lidé pro něj mají skutečnou hodnotu, přičemž se vrátil ke své bývalé manželce, s níž má čtyři děti a u které by po propuštění z vazby mohl bydlet, což také písemně doložil. Rovněž uvedl, že má přislíbené zaměstnání ve stavební společnosti, což opět písemně doložil. Sdělil také, že si je vědom závažnosti své trestné činnosti i toho, že v případě odsouzení bude muset i po propuštění z vazby nastoupit výkon trestu odnětí svobody. Následně popsal, jaké pozitivní dopady na něj, jakožto dlouholetého uživatele pervitinu, měl výkon vazby, vyjádřil se ke svému předchozímu životnímu stylu spojenému s užíváním dané látky a ke svým dosavadním bytovým poměrům a pracovním zkušenostem. Popsal, kterak v roce 2013 měl získat Bitcoiny, které v následujících letech prodal za 7 500 000 Kč, přičemž zbytek z těchto peněz byl u něj zajištěn v bezpečnostní schránce. Uvedl také, že Bitcoiny těží dodnes, nicméně tato činnost je pro něj ztrátová. Ke své současné finanční situaci sdělil, že má několik exekucí ve výši do 100 000 Kč, neměl bankovní účet, ale využíval účet svého syna, k němuž měl přístup. Nemovitost, která byla předmětem výroku o trestu propadnutí věci, měl podle svých slov obžalovaný pořídit pro svého syna za peníze utržené z prodeje Bitcoinů, nicméně nakonec zde žil se svojí družkou a páchal zde také trestnou činnost. Rovněž exotické zahraniční dovolené, na něž cestoval spolu se svojí družkou, hradil z peněz utržených z prodeje Bitcoinů. Ke svým zahraničním cestám doplnil, že hovoří česky, německy, částečně anglicky, trochu španělsky a dobře rusky. Poté, co se vyjádřil k soužití se svojí družkou, dodal, že je připraven realizovat probační dohled, dodržovat případné omezení týkající se užívání návykových látek, a to včetně testování na jejich přítomnost v těle a nemá chuť utíkat a vyhýbat se trestním řízení (v podrobnostech srov. bod 7. usnesení odvolacího soudu).
13. Z listinných důkazů (srov. body 8. a 9. jeho usnesení) odvolací soud zjistil, že obžalovaný byl v letech 1991 až 2015 šestkrát odsouzen pro různorodou trestnou činnost, v důsledku čehož na něho bylo působeno různými druhy trestů, včetně nepodmíněného trestu odnětí svobody, ale rovněž ochranným opatřením ve formě ochranného léčení protitoxikomanického ve formě ambulantní. Naposledy byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 30 T 3/2015, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 9 To 274/2015, uznán vinným dvěma přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, za něž mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců s dohledem a se stanovením zkušební doby v trvání 4 (čtyř) let a 6 (šesti) měsíců a dále trest propadnutí věci. Dne 15. 4. 2020 bylo soudem vysloveno, že se obžalovaný ve zkušební době osvědčil a trest propadnutí věci mu byl zahlazen rozhodnutím ze dne 30. 7. 2020. Odvolací soud rovněž osvědčil na základě provedených listinných důkazů i výdělkové poměry obžalovaného, z nichž zjistil, že před vzetím do vazby obžalovaný nebyl zaměstnán, nebyl evidován jako osoba samostatně výdělečně činná, ani jako osoba pobírající jakékoliv dávky či příspěvky od státu. V neposlední řadě z dokumentů předložených příslušným útvarem Policie České republiky zjistil, že obžalovaný se svou družkou dne 27. 12. 2020 společně odletěli z Prahy do Paříže a dále z XY do XY v Dominikánské republice s návratem rezervovaným na 4. až 5. 1. 2021, avšak realizovaným až dne 21. 1. 2021. Z výpisů z účtu syna obžalovaného pak odvolací soud zjistil, že ve dnech 18. až 26. 12. 2020 bylo na účet prostřednictvím bankomatu vloženo 370 000 Kč, a právě z tohoto účtu (opětovně prostřednictvím bankomatu) byla následně a opakovaně vybírána hotovost v Dominikánské republice.
14. Na podkladě těchto skutkových zjištění odvolací soud dospěl k závěru, že u obžalovaného v době jeho rozhodování i nadále existovaly důvody vazby podle §67 písm. a) a písm. c) tr. řádu, a bylo proto třeba jej i nadále ponechat ve vazbě, neboť jeho propuštěním by mohlo dojít ke zmaření či ztížení naplnění účelu trestního stíhání, které se doposud nepodařilo pro složitost věci související i s rozsahem přezkoumávaného spisového a důkazního materiálu a z důvodu částečného zrušení prvostupňového rozsudku a vrácení věci skončit.
15. Co do důvodů tohoto svého rozhodnutí odvolací soud uvedl (viz bod 12. jeho usnesení), že v případě obžalovaného je nadále dáno důvodné podezření ve smyslu návětí §67 tr. řádu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a pro který byl obžalovaný již i soudem prvního stupně uznán vinným, tento spáchal a má všechny zákonné znaky trestného činu. K řečenému odvolací soud – s ohledem na zásadu presumpce neviny – zdůraznil, že nejde o kategorický závěr, nýbrž o závěr v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoli jistoty), a to v kontextu důsledků, které mohou nastat, bude-li obžalovaný propuštěn z vazby na svobodu. Odvolací soud také doplnil, že přestože jím byl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, a to právě v části týkající se drogové trestné činnosti, zrušen, pak aniž by v tomto okamžiku byl předjímán konečný závěr o vině či nevině obžalovaného, má nadále za to, že zajištěné důkazy a poznatky, které lze na jejich základě učinit, ale i minimálně částečné doznání obžalovaného, nasvědčují tomu, že k žalovanému skutku došlo, že trestní stíhání obžalovaného pro shora uvedenou trestnou činnost je oprávněné, a využití institutu vazby, jakožto opatření předběžného a zajišťovacího, je z tohoto hlediska přípustné. Na tom podle mínění odvolacího soudu ničeho nemění fakt, že rozsudek soudu prvého stupně byl shledán v určitých směrech vadným, resp. předčasným, bez náležitého uvážení všech skutečností významných pro právní kvalifikaci činu; to však podle odvolacího soudu nic nemění na tom, že provedené důkazy poskytují dostatečný podklad minimálně pro podezření, že obžalovaný se projednávané trestné činnosti dopustil.
16. Stran jednotlivých vazebních důvodů odvolací soud uvedl, že důvod vazby předstižné podle §67 písm. c) tr. řádu vyvodil na základě poznatku, že obžalovaný je dlouhodobým uživatelem návykových látek, kdy právě toxikomanie je zjevně jednou z hlavních příčin jeho závadového způsobu života a nepochybně přispívá k tomu, že není schopen korigovat své jednání, ačkoliv si s ohledem na četná předešlá odsouzení musí být vědom jeho trestněprávních následků. V opakování drogové trestné činnosti obžalovanému nadto podle odvolacího soudu nijak nezabránilo ani to, že již byl pro trestnou činnost stejné povahy v minulosti odsouzen. Jeho recidivující tendence pak má dokládat i okolnost, že již ve své předchozí trestní věci byl odsouzen i za nedovolené ozbrojování. Obžalovaný se navíc podle odvolacího soudu drogové trestné činnosti měl dopouštět delší dobu a je stále dáno riziko, že by si obdobným způsobem mohl chtít opatřovat finanční prostředky pro své živobytí a udržení dosavadní vysoké životní úrovně, která rozhodně vyžaduje nadstandardní finanční zdroje. Riziko pokračování odvolací soud shledal v tom, že obžalovaný si jako toxikoman a zkušený výrobce pervitinu bude chtít opatřovat drogu spíše vlastní výrobou (která je trestná) nežli obstaráváním si jí nákupem. S ohledem na shora uvedené poznatky k jeho osobě proto odvolací soud usoudil, že ani hrozba nepodmíněného trestu či jiného způsobu zbavení osobní svobody nemusí mít dostatečnou potenci pozitivně ovlivnit chování obžalovaného a obava z opakování trestné činnosti stejné povahy se tedy v jeho případě nijak významně neoslabila ani plynutím času (srov. bod 13. jeho usnesení).
17. Ohledně vazby útěkové podle §67 písm. a) tr. řádu odvolací soud k osobě obžalovaného konstatoval, že tento byl po celou dobu trestního stíhání ohrožen trestem odnětí svobody v rozsahu deseti až osmnácti let, kdy soudem prvního stupně mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, což je aktuálně maximální výše trestu, jenž mu může být uložen (s ohledem na zásadu zákazu reformationis in peius ). I v případě, že by na základě kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byla věc obžalovaného vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, došlo k eventuální modifikaci právní kvalifikace jeho jednání (nebude-li prokázáno, že se předmětné trestné činnosti obžalovaný dopouštěl v úmyslu získat prospěch velkého rozsahu), stále by podle mínění odvolacího soudu byl velmi reálně (s ohledem na dosavadní výsledky důkazního řízení) ohrožen trestem odnětí svobody v trvání minimálně osmi let (vycházeje z trestní sazby podle §283 odst. 3 tr. zákoníku), když prozatím nic nenasvědčuje tomu, že by byly dány důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku. Takový trest je podle odvolacího soudu namístě v souladu s ustálenou judikaturou považovat za trest vysoký ve smyslu §67 písm. a) tr. řádu, který i v obecné rovině odůvodňuje obavu, že se jeho uložení a výkonu bude chtít obžalovaný vyhnout. Odvolací soud dále vážil i případnou možnost snížení trestu (dojde-li ke zmírnění právní kvalifikace), jak bylo shora naznačeno, a předběžný předpoklad vycházející z §92 odst. 1 tr. zákoníku o zápočtu doby strávené ve vazbě do případně uloženého trestu (za přihlédnutí k §72b tr. řádu), v důsledku čehož by doba výkonu hrozícího trestu byla nižší než minimálně osm let, avšak stále by se jednalo o citelný trest odnětí svobody, který by mohl obžalovaného motivovat k útěku do zahraničí či ke skrývání se na neznámém místě v České republice.
18. V dané věci riziko útěkového jednání obžalovaného odvolací soud nevyvodil jen z okolnosti hrozby vysokým trestem, ale také z poznatků o způsobu jeho života. Na podkladě provedeného dokazování totiž zjistil, že obžalovaný fakticky disponoval s majetkem značného rozsahu, ač formálně jeho vlastnictví vykazoval na jiné osoby (syna a družku), a lze tak předpokládat, že se v přípravném řízení nepodařilo jeho majetek zajistit v plném rozsahu. Stejně tak při nakládání s finanční hotovostí obžalovaný využíval bankovní účet svého syna. Peněžní prostředky v řádu statisíců (včetně šperků) pak byly zajištěny i u jeho družky, s níž na přelomu let 2020 a 2021 pobýval v XY. Na základě těchto okolností odvolací soud dovodil, že je v možnostech a schopnostech obžalovaného opustit Českou republiku a pohybovat se mimo její jurisdikci, a to za účelem vyhnutí se dokončení trestního stíhání a zejména pak citelnému trestu odnětí svobody. Obava, že tak obžalovaný učiní, byla podle odvolacího soudu dále umocněna tím, že tento nemá žádné pevné rodinné a sociální vazby, které by mu v opuštění republiky bránily, obzvlášť pak byla-li jeho družka již pravomocně odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, který v současnosti vykonává. Žádný zásadní význam podle mínění odvolacího soudu nemělo ani tvrzení obžalovaného, že navázal ve výkonu vazby vztahy se svou bývalou manželkou a původní rodinou, jestliže sám připustil, že k tomu v minulosti již došlo, avšak nemělo to stálého trvání, protože se k drogám vrátil. Svými pracovními aktivitami (které v legální rovině po řadu let ani neměl) není vázán na žádné konkrétní místo pobytu a ani na místě svého trvalého bydliště se nezdržoval, neboť měl pronajatý byt spolu se svojí družkou na jiné adrese, avšak ani toto místo nemělo charakter bydliště, natož pak stálého, jak bylo odvolacím soudem zjištěno. Odvolací soud proto uzavřel, že ani důvod vazby podle §67 písm. a) tr. řádu plynutí času žádným významným způsobem neoslabilo, aby mohlo být uvažováno o propuštění obžalovaného z vazby na svobodu (viz bod 14. jeho usnesení).
19. Co do důsledků případného propuštění obžalovaného z vazby na svobodu odvolací soud shledal, že není důvodu se domnívat, že by obžalovaného cokoli motivovalo k disciplinovanosti a řádnému vyčkávání na další průběh trestního řízení a jeho konečný výsledek se všemi jeho případnými následky (bod 15. usnesení odvolacího soudu).
20. Vzhledem k výše uvedenému, tj. závažnosti činu, pro který je obžalovaný trestně stíhán, kumulaci hned dvou vazebních důvodů a jejich intenzitě, odvolací soud odmítl možnost náhrady vazby některým ze zákonných opatření podle §73 tr. řádu. To proto, že žádné z nich by nemělo potenciál zaručit, že se nedopustí tzv. útěkového jednání, že nebude mařit či podstatně ztěžovat dosažení účelu trestního stíhání a že nebude trestnou činnost stejné povahy opakovat. Ke stejnému negativnímu závěru o účinnosti a dostatečnosti možných opatření nahrazujících vazbu obžalovaného odvolací soud dospěl i s ohledem na osobu obžalovaného a jeho dosavadní způsob života, a to včetně obžalovaným navrženého dohledu probačního úředníka, byť spojeného s případnými dalšími omezeními či povinnostmi. Odvolací soud proto dospěl k jednoznačnému závěru, že i nadále hrozí, že propuštěním obžalovaného z vazby by bylo přinejmenším podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, a to při vědomí všech požadavků, které jsou na rozhodování o vazbě kladeny, především její subsidiarity vůči dalším zajišťovacím institutům, požadavku na periodický přezkum dalšího trvání vazby a nezbytnosti vážení, zda spolu s plynutím času nedošlo k oslabování či posilňování vazebních důvodů. Samotnou délku trvání vazby – vzhledem k trestu, který obžalovanému nadále hrozí – odvolací soud neshledal nepřiměřenou (srov. body 15. a 16. jeho usnesení).
21. Jde-li o průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, může Nejvyšší soud s ohledem na obsah spisu a v souladu se závěry odvolacího soudu konstatovat, že v trestní věci obžalovaného byla dodržena ustanovení upravující periodický přezkum dalšího trvání vazby (§72 odst. 1 a odst. 3 tr. řádu), jakož i ustanovení stanovující nejdelší přípustnou dobu trvání vazby (§72a tr. řádu). Nejvyšší soud též nezjistil v projednávané trestní věci žádné průtahy v postupu odvolacího soudu, které by měly negativní vliv na délku trvání vazby a ani konkrétní délku trvání vazby obžalovaného v řízení před soudem nepovažuje za nepřiměřeně dlouhou (když tato trvala ke dni vydání usnesení odvolacího soudu přibližně rok a sedm měsíců).
22. Podle §67 písm. a), c) tr. řádu platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
23. Nejvyšší soud se po prostudování příslušného spisového materiálu s výše uvedenými závěry odvolacího soudu plně ztotožnil, neboť důvody vedoucí k ponechání obžalovaného ve vazbě tento soud vymezil správně, přičemž zcela dostatečně a srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej k jeho závěrům vedly. Rovněž obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela jistě odpovídá požadavkům vyplývajícím z §134 odst. 2 a §73c tr. řádu. Za tohoto stavu tedy Nejvyšší soud, v souladu se zásadou procesní ekonomie, plně odkazuje zejména na argumentaci odvolacího soudu uvedenou v bodech 14. a 15. napadeného usnesení, a to ve vztahu k existenci vazebních důvodů podle §67 písm. a), písm. c) tr. řádu, v bodech 12., 15. až 17. co do dalších zákonných požadavků obsažených v §67 tr. řádu, když tuto považuje za správnou, logickou, a především pak zákonnou.
24. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obžalovaného J. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2023, sp. zn. 11 To 79/2023, důvodnou, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 1. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu