ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.3287.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 3287/2023-364
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Gabriely Petrovičové - ACULAGOLD, se sídlem v Mošovcích, Dolný Riadok 259/6a, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 33227748, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolovská 6234/64, adresa pro doručování Frýdlant nad Ostravicí, Elektrárenská 125, proti povinné IMA DEKOR s. r. o., se sídlem v Praze 9, Mladoboleslavská 241, zastoupené JUDr. Karolinou Besser, advokátkou se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, pro 6 384 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 78 EXE 1508/2021, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 39 Co 22/2023-276 , takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků ani soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 8. 7. 2022, č. j. 78 EXE 1508/2021-295, zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, k vymožení povinnosti uložené platebním rozkazem Okresního soudu v Martině ze dne 3. 6. 2020, č. j. 18 Cb/82/2019-110, a uložil oprávněné zaplatit povinné k rukám její právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 23 171,50 Kč a dále zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradě nákladů exekuce částku 6 655 Kč. Soud uzavřel, že exekuční titul není pravomocný, a tedy ani vykonatelný, a exekuci je třeba zastavit. Jelikož exekuční návrh neměl být za dané situace vůbec podán a exekuce neměla být nařízena, svědčí povinné právo na náhradu nákladů. K jejich úhradě zavázal oprávněnou.
2. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím k odvolání oprávněné usnesení soudu prvního stupně potvrdil a současně uložil oprávněné zaplatit povinné k rukám její právní zástupkyně na náklady odvolacího řízení částku 4 634 Kč. Uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, protože nalézací soud mezitím exekuční titul nově doručoval právnímu zástupci povinné pro Slovensko, pročež zrušil dříve vyznačenou doložku právní moci. Nalézací řízení dále pokračovalo, neboť právní zástupce žalované podal odpor a proti následně vydanému rozsudku se odvolala žalobkyně. O jejím odvolání nebylo ke dni sdělení nalézacího soudu (9. 6. 2022) dosud rozhodnuto. Odvolací soud uzavřel, že zastavení exekuce je tudíž důvodné (§268 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též „o. s. ř.“), ve věci přitom nebylo třeba nařizovat jednání (§254 odst. 8 o. s. ř.). Odvolací soud se ztotožnil s obvodním soudem i v otázce povinnosti k náhradě nákladů řízení a nákladů exekuce. Uvedl, že jde o specifickou situaci, kdy náklady nelze klást k tíži oprávněné ani povinné. S ohledem na sílu procesního postavení v projednávané věci je na místě uložit tuto povinnost oprávněné, na kterou lze tuto povinnost i podle judikatury Ústavního soudu výjimečně přenést.
3. Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Připomíná, že exekuční titul byl doručován na žádost Okresního soudu v Martině ze dne 16. 9. 2020 o doručení písemnosti podle §4 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007, adresovanou Obvodnímu soudu pro Prahu 9. Podle osvědčení ze dne 9. 12. 2000, vydaného ve smyslu čl. 10 téhož nařízení, byla písemnost doručena do datové schránky dne 18. 11. 2020. Okresní soud v Martině poté vydal dne 27. 1. 2021 osvědčení o soudním rozhodnutí ve smyslu čl. 53 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 a vyznačil datum nabytí právní moci a vykonatelnosti exekučního titulu dnem 4. 12. 2020. Dovolatelka namítá, že odvolací soud se s těmito skutečnostmi nijak nevypořádal, přitom však uzavřel, že titul není pravomocný. Neprovedl důkaz potvrzením z datové schránky ohledně doručování exekučního titulu, ale vycházel pouze ze zprávy nalézacího soudu ze dne 9. 6. 2022, v níž se sděluje, že platební rozkaz není v právní moci, protože po jeho doručení právnímu zástupci povinné pro Slovensko dne 30. 8. 2021 byl dne 13. 9. 2021 proti němu podán odpor a rozsudek vydaný ve věci dne 7. 4. 2022 napadla oprávněná odvoláním, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Tím se odvolací soud měl (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 938/2008, a ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99) odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jelikož ve věci nenařídil jednání a neprovedl nezbytné dokazování. Dovolatelka vytýká, že ačkoli pravomocný a vykonatelný platební rozkaz nebyl nikdy zrušen žádným rozhodnutím, Okresní soud v Martině přesto dále rozhodoval ve věci. Má za to, že rozhodovací praxe dovolacího soudu se dosud otázkou vydání rozhodnutí ve věci již jednou pravomocně rozhodnuté nezabývala. Dále brojí proti výroku o náhradě nákladů řízení a nákladů exekuce. Odmítá hradit náklady, které nezavinila, neboť vycházela z exekučního titulu opatřeného příslušnými doložkami. Otázka hrazení nákladů řízení za dané situace nebyla podle ní v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Závěrem navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc k dalšímu řízení. Současně požaduje odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí do doby rozhodnutí o dovolání.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
5. Dovolání není přípustné.
6. Oprávněná popírá závěr odvolacího soudu ohledně nezpůsobilosti exekučního titulu. Přitom zcela pomíjí skutečnosti, které v součinnosti s Okresním soudem v Martině zjistil prvostupňový exekuční soud z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, a to v souvislosti s nezbytným posouzením namítané nesprávnosti původně vyznačené doložky právní moci a vykonatelnosti titulu. Jde o skutečnosti, které vyšly najevo po zahájení exekučního řízení a které byly pro rozhodnutí stěžejní, jak se ostatně podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 78 EXE 1508/2021 (dále též jen „soudní spis“) plyne, že povinná po zahájení exekučního řízení zpochybnila doručení platebního rozkazu dožádaným soudem (tvrzením, že obsahem doručované zásilky byly jiné listiny - srov. její návrh na č. l. 28 soudního spisu) a nalézací soud proto zrušil doložku právní moci a vykonatelnosti platebního rozkazu a platební rozkaz opětovně doručoval povinné prostřednictvím jejího právního zástupce (srov. přípis nalézacího soudu oprávněné ze dne 26. 8. 2021 na č. l. 131 soudního spisu). Nalézací soud pak zprávou ze dne 9. 6. 2022 (založenou na č. l. 287 soudního spisu) sděluje, že vykonávaný platební rozkaz nenabyl právní moci ani vykonatelnosti, protože po jeho doručení právnímu zástupci povinné dne 30. 8. 2021 byl proti němu dne 13. 9. 2021 podán odpor, čímž se vydaný platební rozkaz ve smyslu „…§267 ods. 4 Civilného sporového poriadku zrušil…“. Z téže zprávy dále plyne, že nalézací soud vydal ve věci rozsudek ze dne 7. 4. 2022, č.k. 18 Cb/82/2019-626, proti němuž se oprávněná odvolala, o odvolání nebylo dosud rozhodnuto. Bylo-li tedy nepochybně zjištěno, že nalézací soud zrušil vyznačenou doložku právní moci u vykonávaného exekučního titulu a v nalézacím řízení dále pokračuje, bylo již zbytečné „provádět důkaz“ potvrzením o doručení platebního rozkazu do datové schránky povinné, jak požaduje dovolatelka.
7. V otázce nařízení jednání před odvolacím soudem je rozhodovací praxe dovolacího soudu dlouhodobě ustálena v názoru, že požadavek na nařízení jednání v případech uvedených v §268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř. nelze požadovat za kategorický (srov. §269 odst. 2 o. s. ř.), a že činí-li (exekuční) soud závěr o vykonatelnosti titulu pouze z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, nejde o šetření postupy podle ustanovení §122 a násl. o. s. ř. a neuplatní se požadavek, aby účastníci exekučního řízení mohli být přítomni při provádění šetření a aby se před rozhodnutím mohli vyjádřit k jeho výsledkům. Za těchto podmínek tak není třeba nařizovat jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné pod číslem 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1094/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 792/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 20 Cdo 661/2023). Kromě toho je třeba zdůraznit, že v nyní projednávané věci došlo k zastavení exekuce z důvodu uvedeného v §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Požadavek dovolatelky na nařízení ústního jednání je zcela lichý.
8. Oprávněná ve svém dovolání brojí též proti výroku o náhradě nákladů řízení a nákladů exekuce. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné.
9. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
10. Dovolatelka navrhla odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí. Ústavní soud však ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na uvedené se Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti a právní moci již nezbýval.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 1. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu