ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.3692.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 3692/2023-1402
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Hypoteční banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 13584324, zastoupené JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, proti povinné J. K. , zastoupené Mgr. Romanem Václavíkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Kvítková 4703, pro 1 675 607,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 435/2016, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2023, č. j. 14 Co 202/2023-1352, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2023, č. j. 14 Co 202/2023-1352, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 17. 2. 2023, č. j. 67 EXE 435/2016-1289, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 7. 12. 2022. Uzavřel, že v projednávané věci nebyl zjištěn šikanózní charakter exekučního návrhu a exekuce je vedena v souladu se zákonem. Byla zahájena na základě pravomocného a vykonatelného titulu (viz specifikace v bodě 3. odůvodnění tohoto usnesení), jímž byla povinné a M. D. (ve vztahu k níž byla exekuce pravomocně zastavena – viz vyrozumění na čl. 527 soudního spisu) uložena solidární povinnost k peněžitému plnění. Odvolací soud připomněl, že je-li vykonávaným rozhodnutím stanovena platební povinnost několika povinným k zaplacení celého dluhu společně a nerozdílně, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí (exekuci) proti jednomu z nich pro celou pohledávku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1889/2008, usnesení ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 5367/2008, usnesení ze dne 2. 9. 1999, sp. zn. 691/99). Soudní praxe i právní teorie zároveň vychází z toho, že osoby zavázané k solidárnímu plnění jsou samostatnými společníky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2599/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2000 pod číslem 90). Odvolací soud rovněž připomněl, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu. Obsahem vykonávaného rozsudku je vázán a je povinen z něj vycházet. Ústavní soud i Nejvyšší soud ve své judikatuře sice připustily, že zcela výjimečně se lze i v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu a na jejich základě zastavit exekuci podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ovšem pouze v případě, že jsou dány takové okolnosti, pro které by exekuce takového titulu nebyla v souladu se zásadami demokratického právního státu. Odvolací soud žádné důvody pro zastavení exekuce neshledal a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, uvedené v usnesení sp. zn. 20 Cdo 5370/2007. Odvolací soud totiž uzavřel, že exekuční titul v projednávané věci byl vykonatelný dříve, než byl povinné doručen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2022, č. j. 68 Co 350/2018-368. Z textu dovolání již pak vyznívá pouze nesouhlas s řešením otázky,“…v čí prospěch mělo být plněno, respektive kdo uplatňuje právo na plnění a kdo má povinnost plnit…“, a výtka, že odvolací soud vycházel „…z nepřezkoumatelných rozhodnutí soudů, jak je uvedeno v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1625/21…“. Nadto dovolatelka vytýká, že oprávněná v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu předložila soudu neplatnou úvěrovou smlouvu, přičemž soudy se s otázkou neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti povinné odmítají vypořádat. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
3. Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že dovolání je z větší části nesrozumitelné, a ty argumenty, které v něm lze identifikovat, již byly dříve vyřešeny nebo v dané fázi nejsou relevantní. Povinná nevymezila dostatečně konkrétně, v čem spatřuje přípustnost dovolání (od které rozhodovací praxe se soud měl odchýlit), uvádí rozhodnutí řešící otázky, jimiž se zde soudy nezabývaly. Není ani patrné, proti kterému závěru (na jehož řešení napadené rozhodnutí spočívá) brojí. Exekuce byla zahájena a probíhá na základě vykonatelného exekučního titulu – rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 9. 2013, č. j. 11 C 59/2013-21. Tento závěr aproboval i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. 10. 2022, č. j. 33 Cdo 2527/2022-417. Tvrzení, že oprávněná dostatečně nezkoumala schopnost povinné splácet svůj závazek, není pravdivé (úvěruschopnost povinné byla posuzována společně s úvěruschopností solidárně zavázané M. D.) a bylo relevantní v nalézacím řízení. Dovolání by mělo být jako nepřípustné odmítnuto či jako nedůvodné zamítnuto.
4. K dovolání se vyjádřil i soudní exekutor, který konstatoval, že povinná v této exekuci využívá řádných i mimořádných opravných prostředků téměř proti všem vydávaným rozhodnutím. Nereflektuje překážku věci pravomocně rozhodnuté a podává úkony obsahově do značné míry totožné. V napadeném usnesení pak odvolací soud řešil zejména novou námitku (tvrzení o šikanózním charakteru exekučního návrhu). Opětovné námitky vad exekučního řízení soudní exekutor považuje za pravomocně rozhodnuté a s argumentací, že oprávněná nedostatečně vyhodnotila schopnost povinné splácet závazek, se vypořádal již nalézací soud. Povinné jsou prováděny srážky z důchodu. Není tedy zřejmé, z čeho dovozuje svou nemajetnost.
5. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
6. Povinná namítá, že exekuční titul v projednávané věci měl být vykonatelný dříve, než jí byl doručen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2022, č. j. 68 Co 350/2018-368. Takto vymezená otázka však přípustnost dovolání nezaloží. Otázkou formální vykonatelnosti titulu se dovolací soud zabýval již ve svém rozhodnutí ze dne 22. 6. 2021, č. j. 20 Cdo 1243/2021-1018, kdy povinná soudům mimo jiné vytýkala, že exekuce probíhá, ačkoli nalézací řízení dosud neskončilo. Povinná nyní poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5370/2007, podle něhož exekuční titul musí být vykonatelný již v době zahájení exekučního řízení, přitom naprosto pomíjí dřívější argumentaci dovolacího soudu včetně skutečnosti, že v projednávané věci je vykonáván rozsudečný výrok (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 9. 2013, č. j. 11 C 59/2013-21), jenž byl následně v nalézacím řízení pro chybu v psaní opraven opravným usnesením (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 6. 2018, č. j. 11 C 59/2013-90). Dovolací soud tedy za daných okolností pouze znovu připomíná, že soudní praxe je dlouhodobě ustálena v závěru, že dokud usnesení, jímž je opravován rozsudečný výrok, nenabude právní moci, je rozsudek v původní (neopravené) podobě i nadále vykonatelný; uvedený účinek může být vyloučen pouze tím, že soud výrokem opravného usnesení odloží vykonatelnost opravovaného rozsudku do doby právní moci opravného usnesení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1436/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, sešit 2, pod č. 25, usnesení ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2348/2007, nebo usnesení ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1105/2008).
7. Přípustnost dovolání nezaloží ani stále se opakující argumentace povinné ohledně materiální vykonatelnosti exekučního titulu. Ta byla v daném exekučním řízení již opakovaně předmětem soudního přezkumu (k tomu srov. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 8. 2017, č. j. 67 EXE 435/2016-189, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2018, č. j. 68 Co 441/2017-260, proti němuž bylo dovolací řízení zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, č. j. 20 Cdo 4324/2018-362, dále usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. 14 Co 365,366/2018-314, nebo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2019, č. j. 14 Co 217/2019-415, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2020, č. j. 68 Co 44/2020-754, proti němuž podané dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, č. j. 20 Cdo 1243/2021-1018, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 7. 2021, č. j. 67 EXE 435/2016-1031, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2021, č. j. 14 Co 373/2021-1071, dovolání proti němuž bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2022, č. j. 20 Cdo 2170/2022-1221, a ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. I. ÚS 3315/22). Ve vztahu k této námitce povinná, ač zastoupena advokátem, v rozporu se zákonným požadavkem na nezbytné obsahové náležitosti neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). Za tohoto stavu dovolání v uvedené části trpí vadou, kterou po uplynutí lhůty k dovolání nelze odstranit a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§240 a §241b odst. 3 o. s. ř.). Z dovolání též není zřejmé, které či která rozhodnutí dovolatelka má za nepřezkoumatelná. Z kontextu se pouze podává, že povinná svými námitkami míří spíše do předchozích (již pravomocně uzavřených) fází exekučního řízení. I v této části dovolání trpí vadou, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
8. Nejvyšší soud však posoudil dovolání jako přípustné i důvodné ve vztahu k řešení otázky neplatnosti úvěrové smlouvy pro absenci zkoumání úvěruschopnosti povinné. K této otázce totiž odvolací soud nepřihlédl s odůvodněním, že návrh na zastavení exekuce ze dne 7. 12. 2022 takový důvod zastavení neobsahoval. Nejvyšší soud přitom mnohokrát judikoval, že v souladu s §254 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, se v exekučních věcech v odvolacím řízení uplatní princip úplné apelace, z toho nevyjímaje projednání odvolání proti usnesení o zastavení exekuce (či zamítnutí návrhu na její zastavení). K novým skutečnostem a důkazům odvolací soud přihlédne, (jen) jestliže je účastník v odvolacím řízení uplatnil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5384/2014, či ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3547/2019). Ačkoli povinná v projednávané věci tuto námitku v odvolání vznesla (srov. podání na čl. 1306 soudního spisu), odvolací soud se jí nezabýval. Protože v důsledku tohoto pochybení je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tím nesprávné, Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
9. Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu