ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.371.2024.1
sp. zn. 20 Cdo 371/2024-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. Š. , proti povinnému L. T., pro dlužné a běžné výživné, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 36 E 1405/94, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. října 2023, č. j. 8 Co 209/2023-175, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. 10. 2023, č. j. 8 Co 209/2023-175, potvrdil k odvolání povinného usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 8. 2023, č. j. 36 E 1405/94-165, mimo jiné ve výroku o zamítnutí návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí pro vymáhání dlužného a běžného výživného ve prospěch oprávněné, nařízeného usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 12. 1994, č. j. E 1405/94-1.
2/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný (otec oprávněné) „stížností“, která je svým obsahem opravným prostředkem (dovoláním) proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (účastník řízení rozhodnutí odvolacího soudu zřetelně specifikoval datem vydání a číslem jednacím).
3/ Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
4/ Podle §30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
5/ Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé z. ř. s. se s účinností od 1. 1. 2014 přesunula z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení), do výše citovaného ustanovení §30 z. ř. s. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015).
6/ Jelikož v posuzované věci je nařízen výkon rozhodnutí právě ve věci výživného pro nezletilé dítě , kterou upravuje hlava pátá části druhé z. ř. s. (§511 a násl. z. ř. s.), a současně nejde o žádnou z výjimek taxativně vymezených v §30 z. ř. s., není dovolání povinného přípustné (shodně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2020, sp. zn. 20 Cdo 2303/2020), a to s ohledem na situaci, kdy výkon rozhodnutí byl nařízen na základě usnesení vydaného v době, kdy dítě, jehož výživné se má vymoci, bylo nezletilé; na tom nic nemění skutečnost, že výživou oprávněné dítě nabylo v průběhu daného řízení o výkon rozhodnutí zletilosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2023, sp. zn. 20 Cdo 3425/2022).
7/ Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243c odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl, nebylo-li za uvedeného stavu nutné zabývat se s ohledem na objektivní nepřípustnost dovolání nedostatkem obligatorního zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. §241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř.).
8/ Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (viz §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 2. 2024
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu