ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.3719.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 3719/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 41197518, její Regionální pobočky Praha, pobočky pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj, se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 359/6, proti povinnému P. J. , pro 126 827 Kč s příslušenstvím, vedené u Mgr. Jana Beneše, Exekutorský úřad Praha - západ, pod sp. zn. 191 EX 691/19, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. července 2023, č. j. 28 Co 180/2023-115, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. července 2023, č. j. 28 Co 180/2023-115, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci vedením exekuce pověřený soudní exekutor Mgr. Jan Beneš, Exekutorský úřad Praha - západ (dále soudní exekutor), zamítl usnesením ze dne 13. 4. 2023, č. j. 191 EX 691/19-105, návrh povinného ze dne 15. 3. 2023 na zastavení exekuce vedené pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 126 827 Kč s příslušenstvím podle vykonatelných platebních výměrů vystavených oprávněnou dne 11. 5. 2018 pod č. 4840005657 a č. 2840038786 (dále „exekuční titul“), dospěl-li k závěru, že povinný nesplnil veškeré podmínky stanovené zákonem č. 214/2022 Sb., o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 214/2022 Sb.“ či „zákon“), známým převážně pod triviálním označením „milostivé léto II“, neboť „neuhradil vymáhanou jistinu ve výši 42 707,41 Kč a náklady exekuce ve výši 1 815 Kč do dne 30. 11. 2022“, přičemž nadále oprávněné dluží pojistné a penále i z jiných exekučních titulů, konkrétně z výkazu nedoplatků ze dne 23. 9. 2010, č. 1941019836, podle kterého vede soudní exekutor JUDr. Igor Ivanko pod sp. zn. 167 EX 6190/12 exekuci pro „částečnou úhradu na pojistné“. Povinný by mohl být osvobozen od hrazení penále pouze tehdy, uhradil-li by celé dlužné pojistné, ze kterého toto penále vzniklo.
2/ Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání povinného usnesením ze dne 4. 7. 2023, č. j. 28 Co 180/2023-115, usnesení soudního exekutora změnil tak, že exekuci zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Vyšel ze zjištění, že povinný dopisem ze dne 10. 11. 2022, jenž byl soudnímu exekutorovi doručen dne 14. 11. 2022, požádal o zahájení postupů podle zákona č. 214/2022 Sb. a zároveň o sdělení výše částky, která má být uhrazena za účelem splnění podmínky podle §1 odst. 3 písm. a) tohoto zákona. Poté, co mu soudní exekutor dne 1. 12. 2022 a dne 2. 12. 2022 doručil odpověď, povinný na účet soudního exekutora zaplatil vyčíslenou dlužnou částku ve výši 96 677,96 Kč a rovněž vyčíslené náklady exekuce ve výši 1 815 Kč, tj. řádně a včas uhradil vymáhanou jistinu a paušální náklady exekuce, čímž splnil zvláštní podmínky pro zastavení exekuce. Z obsahu spisu přitom nevyplývá existence více exekučních titulů na pojistné a penále vyměřených v neprospěch povinného.
3/ Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost vymezila s odkazem na ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), tak, že napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky, zda v poměrech postupů předznamenaných zákonem č. 214/2022 Sb. „musí být nejprve rozhodnuto o osvobození od placení pohledávek přesahujících zaplacenou jistinu, a teprve na takové rozhodnutí je navázána možnost rozhodnutí o částečném zastavení exekuce“, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena.
4/ Dovolatelka zdůraznila, že odvolací soud rozhodl pouze o zastavení exekuce bez osvobození povinného od placení pohledávek přesahujících jistinu. Ze zákona nicméně jednoznačně vyplývá, že bez rozhodnutí o osvobození nelze o (částečném) zastavení exekuce rozhodnout. Z důvodu absence výroku ve věci osvobození nemůže proto jako oprávněná uvedené usnesení odvolacího soudu v praxi vůbec aplikovat, tj. dlužníka osvobodit od předmětných dluhů na penále, protože k tomu postrádá příslušné soudní rozhodnutí. Namítla rovněž, že se nemohla k odvolání povinného vyjádřit ani v obecné rovině, natož ve vztahu k existenci „vícera vyměřených exekučních titulů“, jelikož jí odvolací soud odvolání vůbec nedoručil; napadené usnesení odvolacího soudu proto považuje za nejasné a nesrozumitelné. Odvolací soud se v řízení o odvolání nevypořádal s otázkou aplikace §1 odst. 3 písm. a) zákona, protože výkladem (např. jazykovým) uvedeného ustanovení je nutné dojít k závěru, že se lhůta k úhradě prodlužuje pouze v případě, že soudní exekutor překročí lhůtu na odpověď; i v takovém případě lhůta neskončí dříve než pět dnů ode dne, kdy byla povinnému doručena odpověď soudního exekutora. V projednávané věci povinný požádal soudního exekutora o sdělení částky k úhradě dne 14. 11. 2022. Soudní exekutor nepřekročil lhůtu na odpověď povinnému a v takovém případě by se lhůta k úhradě podle zákona neměla prodlužovat. Důvody pro zastavení exekuce by měly být vždy vykládány restriktivně.
5/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání oprávněné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
- dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce postupu při rozhodování podle zákona č. 214/2022 Sb. přípustné (§237 o. s. ř.) a současně i opodstatněné.
6/ Podle §1 odst. 3 zákona č. 214/2022 Sb. soudní exekutor zastaví exekuci podle odstavce 2, sdělí-li mu povinný nejpozději do dne 30. listopadu 2022 písemně, že žádá o zahájení postupu podle tohoto zákona, a pokud
a) povinný ode dne 1. září 2022 do dne 30. listopadu 2022 uhradí nezaplacenou nebo jinak nezaniklou jistinu vymáhanou v exekučním řízení, popřípadě nezaplacenou nebo jinak nezaniklou část jistiny, je-li exekuce vedena jen pro část jistiny (dále jen "vymáhaná jistina"), a paušální náhradu nákladů exekuce podle §3; požádá-li povinný o sdělení výše částky podle §2 do 15. listopadu 2022, lhůta k úhradě se prodlužuje o počet dnů, o který soudní exekutor překročil lhůtu na odpověď povinnému podle §2, a neskončí dříve než 5 dnů ode dne, kdy byla povinnému doručena odpověď soudního exekutora, nebo
b) byla do dne 31. srpna 2022 v exekučním řízení vymožena nejméně celá vymáhaná jistina a paušální náhrada nákladů exekuce podle §3 a takto vymožené plnění není dotčeno právy třetích osob.
7/ Podle §2 zákona č. 214/2022 Sb. může povinný písemně požádat soudního exekutora o sdělení výše částky, která má být uhrazena ke splnění podmínky podle §1 odst. 3 písm. a), nebo o sdělení, že byla splněna podmínka podle §1 odst. 3 písm. b). Soudní exekutor na žádost povinného odpoví do 15 dnů od jejího doručení. V odpovědi soudní exekutor uvede den, v němž mu byla žádost doručena, a den, v němž odeslal odpověď. Na žádost povinného podle věty první, na žádost povinného podle §46 odst. 2 občanského soudního řádu a na sdělení povinného podle §1 odst. 3 se §42 odst. 2 občanského soudního řádu nepoužije. Při doručování odpovědi na žádost prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu se §47 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu a §56a a 56b exekučního řádu nepoužijí a odpověď se považuje za doručenou dnem jejího odeslání; doručení prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou adresu vrátila soudnímu exekutorovi jako nedoručitelná.
8/ Podle §4 zákona č. 214/2022 Sb. po zaplacení vymáhané jistiny a paušální náhrady nákladů exekuce podle §3 vydá soudní exekutor rozhodnutí, jímž povinného, který je fyzickou osobou, osvobodí od placení veškerých dalších vymáhaných pohledávek přesahujících vymáhanou jistinu v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, a povinným zaplacenou vymáhanou jistinu vyplatí veřejnoprávnímu oprávněnému, dalšímu oprávněnému, věřiteli ze zástavního práva anebo přihlášenému věřiteli podle toho, čí vymáhanou jistinu povinný zaplatil. Vymožené, avšak veřejnoprávnímu oprávněnému nevyplacené plnění se použije na úhradu nezaplacených anebo nezaniklých pohledávek dalších oprávněných, pohledávek zajištěných zástavním právem a pohledávek přihlášených do exekuce podle pravidel pro rozvrh. Není-li jich, vyplatí se vymožené, avšak nevyplacené plnění povinnému (odst. 1). S rozhodnutím o osvobození od placení spojí soudní exekutor i bez návrhu rozhodnutí o zastavení exekuce v rozsahu zaplacených anebo zaniklých pohledávek, ledaže jsou do exekuce přihlášeny další pohledávky, které postupem podle tohoto paragrafu nebo jinak nezanikly a exekuce tak k jejich vymožení trvá. Veškeré dosud vymožené a vyplacené plnění na jakýkoliv nárok, byť by přesahovalo vymáhanou jistinu v exekučním řízení, přísluší tomu, komu již bylo vyplaceno. Vymáhané příslušenství pohledávky, od jehož placení je dlužník osvobozen, zaniká právní mocí usnesení soudního exekutora o osvobození od placení (odst. 2). Je-li vymáhaných jistin veřejnoprávních oprávněných v postavení oprávněného, dalšího oprávněného, věřitelů ze zástavního práva anebo přihlášených věřitelů v jednom exekučním řízení více, použije se §1 na každou vymáhanou jistinu zvlášť s tím, že v případě zaplacení jen některých vymáhaných jistin zanikají pouze pohledávky, které jsou příslušenstvím zaplacené vymáhané jistiny. O osvobození od placení a zastavení exekuce rozhodne soudní exekutor pouze v rozsahu, v němž pohledávky zanikly (odst. 3).
9/ Shora vylíčeným dovoláním oprávněná primárně otevřela otázku povinnosti soudního exekutora (resp. zde odvolacího soudu) vydat rozhodnutí o přiznání osvobození podle zákona č. 214/2022 Sb. Již pouze z dikce ustanovení §4 odst. 1 a 2 zákona lze za pomoci gramatického výkladu (s přispěním teleologické interpretace) dovodit zjevný úmysl zákonodárce osvobodit od placení dalších vymáhaných pohledávek (se zaměřením na jejich příslušenství) takovou fyzickou osobu, která v zákonem stanovené době zaplatí vymáhanou jistinu a paušální náhradu nákladů exekuce podle §3 zákona, což logicky koresponduje s povinností soudního exekutora (exekučního soudu) vydat ve prospěch právní jistoty povinného rozhodnutí, jímž povinného od placení veškerých dalších - jistinu přesahujících a dosud neuspokojených - pohledávek výslovně osvobodí, je-li současně ze zákona zcela zřejmý výčet pohledávek, na něž má režim osvobození dopadat. Jinými slovy vyjádřeno, je-li primárním záměrem zákona č. 214/2022 Sb. osvobodit povinného v exekučním řízení od placení veškerých dalších vymáhaných pohledávek přesahujících vymáhanou jistinu v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, soud (soudní exekutor) musí o takovém osvobození nejprve rozhodnout, aby exekuci mohl (následně či ve spojení s tím) zastavit.
10/ Odvolací soud tudíž pochybil, jestliže exekuci zastavil, aniž by předtím (či alespoň samostatným výrokem v rámci napadeného usnesení) povinného osvobodil podle §4 zákona od placení pohledávek vymáhaných nad rámec jistiny a paušální náhrady nákladů exekuce. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto v uvedeném rozsahu prostřednictvím námitek, jimiž dovolatelka prosadila přípustnost a důvod svého dovolání, nesprávné.
11/ Usnesení odvolacího soudu zároveň neobsahuje ani žádné bližší přezkoumání tvrzení oprávněné, že „povinný má vyměřeno více exekučních titulů“, z nichž mělo být vymáhané příslušenství pohledávky (penále) vypočítáváno, což by mohlo být nadále významné i z hlediska ustanovení §4 odst. 2 věty první a odst. 3 zákona č. 214/2022 Sb. jakožto překážka pro přiznání osvobození či možnost následného zastavení exekuce. Okolnost existence dalších vymáhaných pohledávek přitom musel mít odvolací soud při svém rozhodování postavenu najisto, a nebylo-li tomu tak, dospěl ohledně naplnění podmínek pro osvobození povinného podle zákona k přinejmenším předčasným (a tudíž chybným) závěrům.
12/ Oprávněná se nicméně mýlí v názoru, že zvláštní lhůtu, která povinnému umožňuje zaplatit dosud nezaniklou jistinu a paušální náhradu nákladů exekuce ještě v pěti dnech následujících po dni doručení odpovědi soudního exekutora podle §2 zákona č. 214/2022 Sb., smí povinný využít pouze tehdy, neodpoví-li mu soudní exekutor ve lhůtě stanovené týmž ustanovením. Z důvodové zprávy k zákonu č. 214/2022 Sb., se totiž mj. podává, že „podmínku tzv. milostivého léta spočívající v uhrazení nezaplacené nebo jinak nezaniklé jistiny a paušální náhrady nákladů exekuce by povinný sice měl splnit od 1. září 2022 do 30. listopadu 2022, nicméně zákon rovněž poskytuje ochranu povinnému, který o sdělení výše příslušné částky požádá do 15. listopadu 2022. Jestliže soudní exekutor při odpovědi na takovou žádost povinného překročí stanovenou lhůtu, bude se lhůta k úhradě prodlužovat o počet dnů, o který soudní exekutor stanovenou lhůtu překročil. Požádá-li povinný o sdělení příslušné částky do 15. listopadu 2022, lhůta k úhradě nekončila dříve než 5 dnů ode dne, kdy byla povinnému doručena odpověď soudního exekutora. Tímto způsobem bude umožněno uhradit příslušnou částku např. i povinnému, který požádá soudního exekutora o sdělení výše částky, kterou má uhradit, dne 15. listopadu 2022, a odpověď soudního exekutora, který dodržel lhůtu 15 dnů, je mu doručena 2. prosince 2022; v tomto případě lhůta k úhradě skončí dne 7. prosince 2022“.
13/ Do takto zákonodárcem předpokládaného režimu (korespondujícího se smyslem a účelem tzv. milostivého léta II) nemá dovolací soud žádný rozumný důvod jakkoli interpretačně zasahovat, takže odvolací soud nepochybil, akceptoval-li pětidenní lhůtu pro zaplacení v návaznosti na doručení odpovědi soudního exekutora bez ohledu na to, zda taková odpověď byla doručena včas či opožděně. Přijatý výklad přitom odpovídá úmyslu zákonodárce poskytnout povinnému možnost nejen obdržet od soudního exekutora vyčíslení částky, která má být uhrazena ke splnění podmínky podle §1 odst. 3 písm. a) zákona, nýbrž též na odpověď soudního exekutora adekvátně (ve smyslu časovém a platebním) reagovat.
14/ S odkazem na vyslovené důvody Nejvyšší soud napadené usnesení podle §243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř. ruší a věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž bude soud právním názorem dovolacího soudu vázán (§243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.) a promítne jej do dalšího řízení a rozhodování o odvolání povinného proti usnesení soudního exekutora ze dne 13. 4. 2023, č. j. 191 EX 691/19-105.
15/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (soudní exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 3. 2024
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu