ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.3739.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 3739/2023-391
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly, v exekuční věci oprávněné MAJA v. o. s. , se sídlem v Brně, Jana Uhra č. 162/4, identifikační číslo osoby 46904638, zastoupené Mgr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem v Brně, Mendlovo nám. č. 907/1a, proti povinnému M. K. , zastoupeným Mgr. Barborou Kolajíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října č. 496/13, pro 201 465,10 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 16 Nc 494/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 15. srpna 2023, č. j. 60 Co 113/2023-353, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 20. ledna 2023, č. j. 16 Nc 494/2003-292, výrokem I. částečně zastavil exekuci nařízenou usnesením tamního soudu ze dne 26. srpna 2008, č. j. 16 Nc 494/2003-5, a to pro částku 193 178 Kč s 6% úrokem od 1. července 1998 do zaplacení, výrokem II. zamítl návrh povinného ze dne 17. dubna 2018, doplněný podáním ze dne 24. října 2018, na zastavení exekuce v části týkající se částky 8 287,10 s 0,05% úrokem za každý den prodlení od 3. února 1998 do zaplacení a výrokem III. uložil oprávněné povinnost zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 547 Kč. Soud po provedeném dokazování shledal jako nedůvodné námitky povinného, podle kterých průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jejích nákladů, či že ve věci došlo k promlčení úroků. Jako důvodnou pak posoudil námitku povinného, že oprávněná není vlastníkem vymáhané pohledávky, jelikož neprokázala, že je řádným vlastníkem směnky ze dne 14. ledna 1998, na základě které byl vydán směnečný platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 26. února 1999, č. j. 5/Sm/800/98-8 (dále též jen „exekuční titul“). Oprávněná z tohoto důvodu nemá vůči povinnému pohledávku z této směnky ani aktivní věcnou legitimaci, a je proto dán zákonný důvod k částečnému zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením §55 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“), ohledně pohledávky podle výše uvedeného exekučního titulu.
Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 15. srpna 2023, č. j. 60 Co 113/2023-353, k odvolání oprávněné proti výroku I. a povinného proti výroku II. potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. v části, v níž bylo rozhodnuto o částečném zastavení exekuce pro částku 193 178 Kč s 6% úrokem od 1. července 1998 do 27. března 1999, a zrušil v části, v níž bylo rozhodnuto o částečném zastavení exekuce ohledně úroku z prodlení ve výši 6 % p. a. z částky 193 178 Kč od 28. března 1999 do zaplacení, a řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce v tomto rozsahu zastavil. Odvolací soud dále zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. v části, v níž bylo rozhodnuto o tom, že se zamítá návrh povinného ze dne 17. dubna 2018, doplněný podáním ze dne 24. října 2018, na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. srpna 2008, č. j. 16 Nc 494/2003-5, ohledně úroku z prodlení ve výši 0,05 % p. a. z částky 8 287,10 Kč od 25. ledna 2000 do zaplacení, a řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce zastavil, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. v části, v níž bylo rozhodnuto, že se zamítá návrh povinného ze dne 17. dubna 2018, doplněný podáním ze dne 24. října 2018, na zastavení exekuce ohledně úroku z prodlení ve výši 0,05 % za každý den prodlení z částky 8 287,10 Kč od 25. ledna 2000 do 20. dubna 2000 poníženého o úrok z prodlení ve výši 0,05 % p. a. z částky 8 287,10 Kč od 25. ledna 2000 do 20. dubna 2000, a změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. v části, v níž bylo rozhodnuto, že se zamítá návrh povinného ze dne 17. dubna 2018, doplněný podáním ze dne 24. října 2018, na zastavení exekuce ohledně úroku z prodlení ve výši 0,05 % za každý den prodlení z částky 8 287,10 Kč od 21. dubna 2000 do zaplacení, poníženého o úrok z prodlení ve výši 0,05 % p. a. z částky 8 287,10 Kč od 21. dubna 2000 do zaplacení, tak, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. srpna 2008, č. j. 16 Nc 494/2003-5, se částečně zastavuje pro úrok z prodlení ve výši 0,05 % za každý den prodlení z částky 8 287,10 Kč od 21. dubna 2000 do zaplacení, poníženého o úrok z prodlení ve výši 0,05 % p. a. z částky 8 287,10 Kč od 21. dubna 2000 do zaplacení. Vedle toho uložil oprávněné povinnost zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 23 810,90 Kč.
Podle odvolacího soudu bylo v projednávané věci nezbytné, aby oprávněná doložila svoji aktivní legitimaci k vymáhání nároku ze směnky. Směnka na řad nemůže být převedena toliko smlouvou o postoupení pohledávky, ale rovněž její indosací a současně i tradicí (předáním směnky na řad nabyvateli). Současná oprávněná neprokázala, že by vlastnila originál směnky, na jejímž základě byl vydán směnečný platební rozkaz (exekuční titul), směnka na ni nebyla převedena rubopisem, není vlastníkem pohledávky, tudíž neosvědčila svoji věcnou legitimaci. Odvolací soud proto shledal správným závěr soudu prvního stupně o nedostatku věcné legitimace oprávněné, jakož i o důvodu pro částečné zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s §55 ex. řádu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná v celém rozsahu dovolání, jehož přípustnost shledává v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která by měla být dovolacím soudem vyřešena jinak, a to v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu. Odvolací soud podle dovolatelky nesprávně posoudil otázku prokázání aktivní legitimace oprávněné v případě přechodu práva v exekučním řízení u pohledávky původně ze směnky. Odvolací soud uzavřel, že k prokázání aktivní věcné legitimace směnečného věřitele v exekučním řízení je nezbytné, aby směnečný věřitel opětovně předložil originál směnky, což je sice v souladu např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sp. zn. 21 Cdo 5368/2017, ze dne 5. ledna 2021, sp. zn. 20 Cdo 3584/2020 a ze dne 24. srpna 2022, sp. zn. 20 Cdo 1414/2022, avšak v rozporu s usnesením Ústavního soudu ze dne 9. října 2012, sp. zn. I ÚS 3544/10, a ze dne 3. června 2019, sp. zn. III. ÚS 1501/19, podle kterých není ve vykonávacím řízení třeba předkládat originál směnky ani prokazovat převod práva ze směnky, nýbrž toliko převod práva z meritorního rozhodnutí soudu v nalézacím řízení. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinný ve vyjádření dovolání uvedl, že dovolání oprávněné není přípustné, jelikož oprávněnou uváděná rozhodnutí Ústavního soudu jsou pouze nemeritorními usneseními.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že podmínkou pro převod směnky na řad je (s výjimkami uvedenými v §17 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů) vedle rubopisu také její předání nabyvateli, neboť k převodu směnky na řad nedochází pouze její indosací, ale současně i tradicí [srov. například usnesení ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. 29 Odo 1285/2006, usnesení ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3880/2013, usnesení ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 2344/2015 (uveřejněné pod číslem 105/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení ze dne 25. ledna 2017, sp. zn. 29 Cdo 5813/2016, usnesení ze dne 17. března 2020, sp. zn. 29 Cdo 1481/2018, usnesení ze dne 1. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 3271/2018, nebo usnesení ze dne 24. srpna 2022, sp. zn. 20 Cdo 1414/2022].
Vzhledem k výše uvedenému se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl-li k závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace oprávněné proto, že neprokázala indosaci a následné předání směnky na řad nabyvateli. Dovolací soud neshledal důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, a neztotožňuje se s odlišnými závěry předestřenými v usnesení Ústavního soudu ze dne 9. října 2012, sp. zn. I. ÚS 3544/10, a v usnesení ze dne 3. června 2019, sp. zn. III. ÚS 1501/19 (na která odkazuje dovolatelka), jež byly vyjádřeny toliko formou usnesení, takže nejsou závazné vůči třetím osobám ani pro samotný Ústavní soud (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. září 2007, sp. zn. I. ÚS 643/06)
S ohledem na výše uvedené dovolací soud uzavírá, že rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení exekuce je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a dovolací soud proto dovolání oprávněné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 1. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu