ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.1860.2023.1
sp. zn. 21 Cdo 1860/2023-907
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněného IT credit, s. r. o. , se sídlem v Praze 8, Pernerova č. 502/50, IČO 26444437, zastoupeného JUDr. Jiřím Machem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Stará cesta č. 205, proti povinnému R. Ch., zastoupenému JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1683/127, pro 45 180 459,22 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 3155/2019, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2022, č. j. 16 Co 78/2022-595, takto:
Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. října 2021, č. j. 14 EXE 3155/2019-539, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Návrhem doručeným soudnímu exekutorovi dne 2. 1. 2020 a doplněným podáními ze dne 3. 2. 2020 a ze dne 20. 10. 2020 se povinný domáhal zastavení a odkladu exekuce vedené na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 11. 2019, č. j. 14 EXE 3155/2019-17, soudním exekutorem JUDr. et Mgr. Jiřím Leskovjanem, Exekutorský úřad Praha 4, se sídlem v Praze 1, Školská č. 38, pod sp. zn. 189 EX 2943/19, podle pravomocného a vykonatelného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 6. 2019, č. j. 48 C 178/2018-83, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2019, č. j. 23 Co 271/2019-126, jimiž byl k uspokojení pohledávky oprávněného za dlužníky FORTIS Bohemia, spol. s r. o., a GLOBALICA a. s. podle úvěrové smlouvy ze dne 14. 3. 2012 ve výši 45 180 459,22 Kč s příslušenstvím (se „smluvním úrokem ve výši 9,95 % ročně z této částky za dobu od 7. 6. 2016 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně z této částky za dobu od 7. 6. 2016 do zaplacení) nařízen prodej zástavy ve vlastnictví povinného, a to pozemku parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba: XY, č.p. XY na tomto pozemku postavená, dále pozemku parc. č. XY (zahrada) a pozemku parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba bez čísla popisného či čísla evidenčního (jiná stavba) na tomto pozemku postavená, všech zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec X, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště XY (dále jen „předmětné nemovité věci“). Návrh zdůvodnil zejména tím, že právní předchůdce oprávněného – Artesa, spořitelní družstvo, IČO 25778722 (dále jen „družstvo Artesa“), uzavřel dne 14. 3. 2012 smlouvu o úvěru, ve znění dodatků č. 1 ze dne 25. 4. 2012 a č. 2 ze dne 29. 5. 2012, se solidárními spoludlužníky GLOBALICA a. s., IČO 27065871 (dále jen GLOBALICA a. s.), a FORTIS Bohemia, spol. s. r. o., IČO 48592161 (dále jen „FORTIS Bohemia“), že pohledávka z úvěru poskytnutého těmto spoludlužníkům byla zajištěna smluvním zástavním právem k předmětným nemovitým věcem, že podle ustanovení §3 odst. 1 písm. b) zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, je družstevní záložna v rámci podnikání oprávněna mj. poskytovat úvěry členům a vzhledem k tomu, že GLOBALICA a. s. byl členem družstva Artesa, avšak FORTIS Bohemia členem nebyl, byla úvěrová smlouva uzavřena v rozporu se zákonem a je proto absolutně neplatná, že neplatné je i ručitelské prohlášení povinného ze dne 14. 3. 2012 a že z toho důvodu nemohla být smlouva o úvěru modifikována prostřednictvím kumulativní ani privativní novace ve formě dohody o podmíněném odpuštění části dluhu ze dne 6. 10. 2015, doplněné dodatkem č. 1 ze dne 22. 4. 2016, obsaženém v notářském zápise ze dne 22. 4. 2016, sp. zn. NZ 226/2016, N 249/2016, uzavřené mezi družstvem Artesa, GLOBALICA a. s., FORTIS Bohemia a povinným. Povinný uzavřel, že podmínky pro nařízení soudního prodeje zástavy proto nebyly splněny, a to „z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, a tudíž neexistenci zajištěné pohledávky a z toho plynoucí neexistence zástavního práva k zástavě“.
2. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 15. 10. 2021, č. j. 14 EXE 3155/2019-539, návrh na zastavení exekuce zamítl. Vyšel ze zjištění, že dne 14. 3. 2012 byla uzavřena smlouva o úvěru mezi družstvem Artesa a dlužníky GLOBALICA a. s. a FORTIS Bohemia, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 76 000 000 Kč, který se dlužníci zavázali uhradit společně a nerozdílně ve smyslu §511 odst. 1 občanského zákoníku, že smlouva byla sjednána za účelem refinancování závazků obou dlužníků, kteří o úvěr žádali společně „s ohledem na jejich špatnou majetkovou situaci“ (samostatně by na úvěr „nedosáhli“), že z poskytnutého úvěru čerpala společnost FORTIS Bohemia celkem částku 31 022 244 Kč a GLOBALICA a. s. částku 45 068 499,19 Kč, že GLOBALICA a. s. byla v rozhodném období členem družstva Artesa a FORTIS Bohemia jako druhý, solidární dlužník, nikoliv a že k zajištění úvěru bylo zřízeno zástavní právo k předmětným nemovitým věcem povinného smlouvou uzavřenou dne 16. 4. 2012 mezi družstvem Artesa jako zástavním věřitelem a povinným jako zástavcem. Dovodil, že tvrzení povinného o tom, jaká byla skutečná vůle smluvních stran, je v souladu s tím, jaká vůle byla písemně projevena, tedy „žádat o úvěr společně k refinancování svých závazků tam specifikovaných, k úhradě poplatku za schválení úvěru a za vypracování smluvních dokumentů a bez určení komu a kolik i k financování provozního kapitálu, k provozním účelům, k vrácení úvěru být zavázáni jako solidární dlužníci se sjednaným zajištěním ručením, zástavními právy na nemovitostech, přičemž není sporu, že na úvěr by jim (každému samostatně) poskytnut nebyl s ohledem na majetkovou situaci každého z nich, a že tak z logiky věci měl věřitel v případě solidárních dlužníků větší jistotu vrácení peněžních prostředků“; nerozhodné je, „komu ze spoludlužníků byl zřízen účet, na který byl podle smlouvy o úvěru úvěr poskytnut, ani následné využití finančních prostředků“. Dospěl k závěru, že ve vztahu k FORTIS Bohemia, který nebyl členem družstva, je smlouva o úvěru podle §39 občanského zákoníku neplatná, že závazkový právní vztah mezi družstvem Artesa a FORTIS Bohemia (nečlenem) lze oddělit od závazkového právního vztahu mezi družstvem Artesa a GLOBALICA a. s. a že neplatnost smlouvy o úvěru vůči jednomu ze solidárních dlužníků nemůže činit smlouvu absolutně neplatnou i ve vztahu k druhému ze solidárních dlužníků GLOBALICA a. s., který členem spořitelního družstva byl; není-li smlouva o úvěru jako celek absolutně neplatná, vzniklo k zajištění úvěru i zástavní právo k nemovitým věcem povinného, kterými zajišťuje závazek obou solidárně zavázaných dlužníků, a není splněn předpoklad pro zastavení exekuce vedené proti povinnému (zástavnímu dlužníkovi).
3. K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2022, č. j. 16 Co 78/2022-595, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Má za to, že soud prvního stupně správně aplikací interpretační zásady podle §35 občanského zákoníku a navazujícího §266 obchodního zákoníku dovodil, že vůlí smluvních stran bylo v daném případě dle zjištěného obsahu úvěrové smlouvy poskytnout úvěr, aby FORTIS Bohemia a GLOBALICA a. s. odpovídali solidárně, tj. ve vztahu ke družstvu Artesa každý z nich za celý dluh, a že úvěr by samotné GLOBALICA a. s. poskytnut nebyl, když pouze společně s FORTIS Bohemia byla GLOBALICA a. s. schopna závazky z úvěru zajistit způsobem přijatelným pro družstvo Artesa, a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že úvěrová smlouva ze dne 14. 3. 2012 je ve vztahu k „nečlenovi“ spořitelního družstva (FORTIS Bohemia) absolutně neplatná, že však závazkový právní vztah mezi družstem Artesa a FORTIS Bohemia lze oddělit od závazkového právního vztahu mezi družstvem Artesa a GLOBALICA a. s., neboť to vyplývá z povahy úvěrové smlouvy, v rámci které jsou solidárními dlužníky, z obsahu jejich závazku (solidárně vrátit poskytnutý úvěr spolu s úroky, poplatky apod.), jakož i z okolností, za kterých k uzavření smlouvy o úvěru došlo.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že soudy nižších stupňů „zcela ignorovaly“ rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, na kterou poukázal, týkající se případného zkoumání oddělitelnosti právního úkonu, při kterém je zapotřebí respektovat interpretační zásady vyplývající z §35 odst. 2 občanského zákoníku, podle nichž je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Dále namítá, že soud prvního stupně dospěl k závěru o částečné neplatnosti a oddělitelnosti úvěrové smlouvy na základě ujednání solidárního závazku, aniž by se skutečně zabýval tím, jaká byla vůle účastníků smluvních stran, a odvolací soud se s tímto závěrem ztotožnil; soudy tedy upřednostnily formální projev smluvních stran zachycený v písemném obsahu úvěrové smlouvy před skutečnou vůlí účastníků právního úkonu. Má za to, že navrhoval-li k prokázání svých tvrzení výslech osob – J. P., P. Č. a sebe, a soud prvního stupně důkaz jejich výslechem neprovedl a nahradil jej bez souhlasu povinného důkazem listinou (protokolem o výslechu předmětných osob v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 215/2020) a odvolací soud nezjednal nápravu, je takový postup v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, a je proto „nezbytné“ výslech navrhovaných osob provést, neboť to může mít „nepochybně relevantní a zcela zásadní význam pro jeden z klíčových aspektů předmětného sporu, kterým je řádné posouzení, zda neplatnou část úvěrové smlouvy lze či nelze oddělit od ostatního obsahu úvěrové smlouvy“. Povinný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a „případně“ i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil „příslušnému soudu“ k dalšímu řízení.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
8. V projednávané věci napadené usnesení odvolacího soudu závisí mimo jiné na vyřešení otázky hmotného práva, zda lze oddělit část smlouvy o úvěru uzavřené dne 14. 3. 2012, na kterou se vztahuje důvod neplatnosti, od jejího zbylého obsahu ve smyslu §41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že při řešení této právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
9. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. (aniž by mohl s ohledem na ustanovení §242 odst. 4 o. s. ř. přihlížet k doplnění dovolání povinného ze dne 27. 3. 2023, které bylo učiněno až po uplynutí lhůty k podání dovolání), které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání povinného je opodstatněné.
10. Projednávanou věc je třeba i v současné době – vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla uzavřena dne 14. 3. 2012 a zástavní smlouva dne 16. 4. 2012 – posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 13. 6. 2012 (dále jen „obč. zák.“), a dále podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2012 (dále jen „obch. zák.“) [srov. §3028 odst. 3 a §3073 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku], a zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 2. 8. 2012 (dále jen „zákon o spořitelních a úvěrních družstvech“).
11. Družstevní záložna je družstvo, které pro podporu hospodaření svých členů provozuje finanční činnosti, jimiž se rozumí zejména přijímání vkladů a poskytování úvěrů, ručení a peněžních služeb v různých formách (§1 odst. 2 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech). Družstevní záložna je oprávněna vykonávat pouze činnosti stanovené zákonem o spořitelních a úvěrních družstvech, a to v rozsahu povolení působit jako družstevní záložna podle §2a tohoto zákona [srov. §1 odst. 5 písm. a) zákona o spořitelních a úvěrních družstvech]. Družstevní záložna je v rámci svého podnikání oprávněna vykonávat tyto činnosti: a) přijímání vkladů od členů, b) poskytování úvěrů členům, c) finanční leasing pro členy, d) platební styk, zúčtování a vydávání a správa platebních prostředků pro členy, e) poskytování záruk ve formě ručení nebo bankovní záruky za členy, f) otvírání akreditivů pro členy, g) obstarání inkasa pro členy, h) nákup a prodej cizí měny pro členy, i) pronájem bezpečnostních schránek členům (§3 odst. 1 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech).
12. Podle ustanovení §497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle ustanovení §39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
14. Smlouva o úvěru, jíž by se družstevní záložna (a tou byl i právní předchůdce oprávněného – družstvo Artesa) zavazovala poskytnout úvěr výhradně pro potřeby jiné osoby než člena družstevní záložny, by byla pro rozpor se zákonem neplatná. Ve vztahu ke splácení úvěru, který má být poskytnut členu družstevní záložny, však zákon o spořitelních a úvěrních družstvech (ani jiný zákon) žádná omezení neukládá. Dohoda o splácení úvěru (případně i jeho zajištění) jinou osobou než členem družstevní záložny se výše uvedenému zákonnému omezení ani jeho smyslu a účelu nijak neprotiví. Uvedený zákonný zákaz tedy nebrání tomu, aby se ve smlouvě o úvěru zavázal ke splácení úvěru (včetně úroku), jenž má být podle smlouvy poskytnut členu družstevní záložny, jako spoludlužník, tj. jako osoba povinná úvěr poskytnutý členu družstevní záložny vrátit spolu s ním, osoba, která není členem družstevní záložny. V případě, že by však vyšlo najevo, že cílem smlouvy o úvěru, v níž by se družstevní záložna zavázala poskytnout úvěr svému členu s tím, že by se takový úvěr zavázal jako spoludlužník splácet družstevní záložně i někdo jiný než její člen, bylo umožnit, aby úvěr poskytnutý družstevní záložnou ve skutečnosti čerpal (pro sebe využil) někdo jiný než její člen, by byla namístě úvaha o obcházení zákona a o neplatnosti smlouvy o úvěru z tohoto důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 850/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2197/2021).
15. V projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 14. 3. 2012 je ve vztahu k „nečlenovi“ spořitelního družstva (FORTIS Bohemia) absolutně neplatná, aniž by upřesnil, v jakém rozsahu považuje smlouvu o úvěru ve vztahu k FORTIS Bohemia za neplatnou – zda jen ve vztahu k oprávnění získat úvěr (jeho část) na základě žádosti (a k povinnosti družstva Artesa mu takový úvěr poskytnout), nebo též ve vztahu k povinnosti úvěr (případně jeho část) splácet společně s GLOBALICA a. s.
16. Nejvyšší soud v odůvodnění rozsudku ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2197/2021, uvedl, že v případě smluvního závazku družstva Artesa poskytnout v určitém rozsahu (do určité výše) úvěr společnosti GLOBALICA a. s. a společnosti FORTIS Bohemia společně a nerozdílně na základě žádosti kterékoliv z nich (srov. §497 obch. zák. ve spojení s §513 obč. zák.) by byl dán důvod neplatnosti pro rozpor se zákonem pouze ohledně sjednané povinnosti družstva Artesa poskytnout takovou část úvěru společnosti FORTIS Bohemia (včetně jejího oprávnění žádat o poskytnutí úvěru podle §497 obch. zák.) a též ohledně solidárního závazku obou dlužníků splácet spolu s úroky úvěr takto poskytnutý nečlenu družstevní záložny. Avšak smluvní závazek poskytnout takovou část úvěru společnosti GLOBALICA a. s. (i oprávnění GLOBALICA a. s. žádat o jeho poskytnutí) by v rozporu se zákonem nebyl, stejně jako solidární závazek obou dlužníků splatit spolu s úroky část úvěru takto poskytnutého společnosti GLOBALICA a. s. Pokud by bylo zjištěno, že podle smlouvy měl být úvěr poskytnut v určitém rozsahu (do určité výše) pouze společnosti GLOBALICA a. s., tj. při sjednání smluvní povinnosti družstva Artesa poskytnout podle §497 obch. zák. určitou část úvěru na základě žádosti jen společnosti GLOBALICA a. s., důvod neplatnosti podle §39 obč. zák. by se na tuto část smlouvy (tuto část úvěru) nevztahoval, neboť takový obsah smlouvy o úvěru se ustanovení §3 odst. 1 písm. b) zákona o spořitelních a úvěrních družstvech nepříčí (ledaže by bylo zjištěno, že cílem takového ujednání bylo umožnit, aby úvěr poskytnutý členu družstva ve skutečnosti pro sebe získal FORTIS Bohemia, a šlo by tak o obcházení zákona). V rozporu se zákonem by pak nebyl ani smluvní závazek FORTIS Bohemia splácet úvěr v této části společně a nerozdílně s GLOBALICA a. s., neboť ani sjednání této povinnosti nečlena družstevní záložny žádné ustanovení zákona o spořitelních a úvěrních družstvech nebrání. V případě zjištění, že podle smlouvy měl být úvěr poskytnut v určitém rozsahu (do určité výše) pouze FORTIS Bohemia, tj. při sjednání smluvní povinnosti družstva Artesa poskytnout určitou část úvěru pouze FORTIS Bohemia, by v této části šlo o smlouvu neplatnou podle §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem a neplatným by proto byl i solidární závazek obou dlužníků takovou část úvěru poskytnutého nečlenu družstevní záložny v této výši spolu s úrokem splatit.
17. Odvolací soud se však v projednávané věci tím, zda a případně v jakém rozsahu měl být podle smlouvy úvěr poskytnut výlučně společnosti GLOBALICA a. s. a v jakém rozsahu výlučně společnosti FORTIS Bohemia, příp. v jakém rozsahu oběma společnostem společně, blíže nezabýval.
18. Při posouzení otázky, zda je smlouva o úvěru platným právním úkonem, je třeba v případě zjištění důvodů její částečné neplatnosti postupovat podle §41 obč. zák.
19. Podle ustanovení §41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.
20. Judikatura Nejvyššího soudu týkající se výkladu ustanovení §41 obč. zák. je ustálena v závěru, že není-li možné část právního úkonu (smlouvy), na niž se vztahuje důvod neplatnosti, oddělit od ostatního obsahu, vztahuje se neplatnost na celý právní úkon (smlouvu). Při posouzení toho, zda lze neplatností postiženou část právního úkonu oddělit od jeho ostatního obsahu, je zapotřebí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení účastníci sledovali. Takovou část nelze oddělit tehdy, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, vyplývá, že ji nelze oddělit od ostatního obsahu. Jelikož toto posouzení úzce souvisí s výkladem dotčeného právního úkonu, uplatní se interpretační zásady, které plynou z ustanovení §35 odst. 2 obč. zák., případně §266 obch. zák. Neoddělitelnost je tak třeba chápat ve smyslu obsahové, nikoliv reálné neoddělitelnosti; podle zásady favor negotii je pak třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 254/96, který byl uveřejněn pod č. 44/1998 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2127/2000, uveřejněný pod č. 67/2004 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2951/2008, uveřejněný pod č. 35/2011 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2116/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 29 NSČR 42/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2197/2021 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2629/2021, týkající se předmětné smlouvy o úvěru).
21. Odvolací soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 14. 3. 2012 je ve vztahu k „nečlenovi“ spořitelního družstva (FORTIS Bohemia) absolutně neplatná, aniž by upřesnil, v jakém rozsahu považuje smlouvu o úvěru ve vztahu k FORTIS Bohemia za neplatnou, a aniž by v této souvislosti vzal náležitě v úvahu, že ohledně povinnosti FORTIS Bohemia splácet společně a nerozdílně s GLOBALICA a. s. úvěr poskytnutý společnosti GLOBALICA a. s. [v rozsahu, v jakém by nešlo při sjednání poskytnutí úvěru společnosti GLOBALICA a. s. o obcházení zákona] nebyl dán žádný důvod neplatnosti smlouvy. V situaci, kdy byla podle smlouvy platně zavázána ke splácení úvěru [s výjimkou té části úvěru, v níž by sjednáním poskytnutí úvěru GLOBALICA a. s. šlo o obcházení zákona] nejen společnost GLOBALICA a. s., ale společně a nerozdílně s ní též FORTIS Bohemia, byl zjevně takový způsob splácení a zajištění úvěru zcela odpovídající obsahu smlouvy a pro věřitele (družstvo Artesa) dostatečný a akceptovatelný. Samotná povaha smlouvy o úvěru a též solidární postavení společností GLOBALICA a. s. a FORTIS Bohemia přitom svědčí pro oddělitelnost neplatné části smlouvy [tj. té, v níž bylo sjednáno poskytnutí úvěru též společnosti FORTIS Bohemia, a dále v té, v níž by bylo cílem sjednaného poskytnutí části úvěru společnosti GLOBALICA a. s. umožnit, aby uvedenou částku pro sebe získala společnost FORTIS Bohemia] od jejího zbylého obsahu. Odvolací soud se však – poté, co by upřesnil rozsah části smlouvy, na kterou se vztahuje důvod neplatnosti – nezabýval tím, zda zjištěná vůle stran nebránila oddělitelnosti zbylého obsahu smlouvy od její neplatné části. Samotná skutečnost, že zákon o spořitelních a úvěrních družstvech nezakazuje, aby byl úvěr (případně jeho část) poskytnutý členu družstva splácen i jeho nečlenem, neznamená, že v projednávané věci takový postup musel odpovídat vůli všech stran, tj. družstva Artesa, GLOBALICA a. s. i FORTIS Bohemia (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2629/2021, týkající se předmětné smlouvy o úvěru ze dne 14. 3. 2012). Právní posouzení otázky oddělitelnosti neplatné části smlouvy o úvěru od jejího zbylého obsahu odvolacím soudem je tak neúplné, a tedy nesprávné.
22. Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu není správné. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud (aniž by se zabýval dalšími námitkami dovolatele) toto usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 5) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
23. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2024
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu