ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.786.2023.1
sp. zn. 21 Cdo 786/2023-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně H. G. , zastoupené Ing. Mgr. Bc. Václavem Holým, advokátem se sídlem v Praze, Na příkopě č. 857/18, proti žalované Charitě Most se sídlem v Mostě, Františka Malíka č. 956/16a, IČO 70828920, zastoupené Mgr. Liou Bánoci, advokátkou se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka č. 2006/16, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 13 C 76/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. října 2022, č. j. 12 Co 77/2022-97, takto:
Odkládají se až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci:
a) právní moc rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. října 2022, č. j. 12 Co 77/2022-97, v části výroku I., v níž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 19. ledna 2022, č. j. 13 C 76/2021-73, ve výroku I. o věci samé,
b) vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. října 2022, č. j. 12 Co 77/2022-97, v části výroku I., v níž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 19. ledna 2022, č. j. 13 C 76/2021-73, ve výroku o náhradě nákladů řízení,
c) vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. října 2022, č. j. 12 Co 77/2022-97, ve výroku II., kterým byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 800 Kč k rukám advokátky Mgr. Liy Bánoci.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 19. 1. 2022, č. j. 13 C 76/2021-73, zamítl žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 26. 10. 2020 dané žalobkyni žalovanou (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 25 200 Kč (výrok II).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 10. 2022, č. j. 12 Co 77/2022-97, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 800 Kč k rukám advokátky Mgr. Liy Bánoci (výrok II).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) dovolání. Dne 31. 1. 2024 podala dovolatelka u Nejvyššího soudu návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2022, č. j. 12 Co 77/2022-97. Návrh odůvodnila tím, že musela z důvodu promlčení nároku podat žalobu na zaplacení náhrady mzdy, i přesto, že rozsudek je pravomocný, a požádala o přerušení řízení do doby, než bude rozhodnuto o dovolání. Pokud by Okresní soud v Mostě řízení o náhradě mzdy nepřerušil a žalobu zamítl, znamenalo by to pro žalobkyni mimořádně tíživý a nenapravitelný následek a zásah do jejích práv. Dovolatelka je proto závažně ohrožena na svých právech, pokud by došlo k zamítnutí žaloby na náhradu mzdy dříve, než bude dovolacím soudem rozhodnuto o jejím dovolání.
Podle ustanovení §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit
a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Podle ustálené judikatury soudů chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru, musí podat žalobu o určení jeho neplatnosti nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 5/68, uveřejněný pod č. 40/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980, sp. zn. 6 Cz 8/80, uveřejněný pod č. 43/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněný pod č. 75/1997 v časopise Soudní judikatura). Nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty právo na určení neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru zanikne, a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), a to ani formou předběžné otázky; nebyla-li neplatnost právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov. například již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96).
Z uvedeného vyplývá, že závěr o věcné opodstatněnosti nároku žalobkyně na náhradu mzdy podle ustanovení §69 odst. 1 zákoníku práce, jehož základním předpokladem je (vedle oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání) neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, závisí na rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Pravomocný rozsudek, kterým by byla žaloba na náhradu mzdy zamítnuta dříve, než bude dovolacím soudem v projednávané věci rozhodnuto o podaném dovolání, by potom – za situace, kdy by dovolacím soudem bylo rozhodnuto o změně nebo zrušení rozsudku odvolacího soudu – znamenal zásah do práv dovolatelky, který by bylo možné napravit jen žalobou na obnovu řízení [srov. §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Nejvyšší soud proto shledal, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu by dovolatelka mohla být závažně ohrožena ve svých právech, a vzhledem k tomu, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé), že právní moc rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2022, č. j. 12 Co 77/2022-97, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2022, č. j. 13 C 76/2021-73, ve výroku I. o věci samé se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalobkyně [§243 písm. b) o. s. ř.].
Protože by neprodleným výkonem rozhodnutí (exekucí) napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2022, č. j. 12 Co 77/2022-97, v části výroku I. v níž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2022, č. j. 13 C 76/2021-73, ve výroku o náhradě nákladů, a ve výroku II., kterým byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 800 Kč k rukám advokátky Mgr. Liy Bánoci, hrozila dovolatelce závažná újma, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243 písm. a) o. s. ř. odložil vykonatelnost uvedených výroků rozsudku odvolacího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2024
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu