ECLI:CZ:NS:2024:21.ND.131.2024.1
sp. zn. 21 Nd 131/2024-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněné České kanceláře pojistitelů se sídlem v Praze 4, Milevská č. 2095/5, IČO 70099618, zastoupené Mgr. Evou Vaškovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4, proti povinnému P. V. , pro 5 517 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 90 EXE 13012/2023, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 90 EXE 13012/2023, projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 8 Mgr. Pavel Preus podal dne 25. 11. 2023 u Okresního soudu v Ostravě spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne 15. 11. 2023 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 5 517 Kč s příslušenstvím podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2023, č. j. 57 C 129/2023-20.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 1. 2024, č. j. 90 EXE 13012/2023-14, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Na základě zjištění, že povinný nemá v současné době adresu pobytu na území České republiky ani místo pobytu cizince na území České republiky, jde o osobu s XY státním občanstvím a podle sdělení Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky, osoba povinného neprochází jejich evidencí, dospěl k závěru, že v posuzované věci není místně příslušný.
Podle ustanovení §11 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.).
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Ostravě (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2024
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu