ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.1736.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 1736/2022-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně ALEF spol. s r.o. , IČO 42864194, se sídlem v Praze, Vídeňská 1586/84, zastoupené Mgr. Gabrielou Kaprálkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16, proti žalované E. G. , zastoupené JUDr. Janou Piskovskou, advokátkou se sídlem v Opavě, Lepařova 2906/8, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 37 C 74/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2022, č. j. 57 Co 190/2021-83, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám zástupkyně žalované JUDr. Jany Piskovské 8 470 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Opavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 5. 2021, č. j. 37 C 74/2020-51, zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu spoluvlastnických podílů o velikosti vždy ½ na stavbě č. p. XY, rodinný dům, postavené na pozemku parc. č. XY; na stavbě č. p. XY, rodinný dům, postavené na pozemku parc. č. XY; stavbě bez č. p./č. e., zemědělské stavbě, postavené na pozemku parc. č. XY a stavbě bez č. p./č. e., zemědělské stavbě, postavené na pozemku parc. č. XY, vše v k. ú. XY, obec XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
2. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 28. 1. 2022, č. j. 57 Co 190/2021-83, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Namítá, že odvolací soud nesprávně aplikoval závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2979/2018, a nepřihlédl ke skutečnosti, že předkupní právo spoluvlastníků podle §1124 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) bylo ke dni 30. 6. 2020 zrušeno. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobkyni předkupní právo podle §3056 o. z. nenáleží, a za otázku, kterou by měl dovolací soud „posoudit jinak“, považuje, že „§3056 o. z. se nevztahuje na převod spoluvlastnického podílu, když uplatnění předkupního práva by nevedlo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, popř. aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalovaná se ve vyjádření plně ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Uvádí, že závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2979/2018, jsou na danou věc plně aplikovatelné a pro řešení věci jsou změny právní úpravy předkupního práva spoluvlastníků nerozhodné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.
5. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Dovolání není přípustné, neboť otázka předkupního práva podle §3056 odst. 1 o. z. ke spoluvlastnickému podílu již byla dovolacím soudem vyřešena a závěry nalézacích soudů jsou s řešením této právní otázky v souladu.
8. V nyní posuzované věci vyšly nalézací soudy z následujících skutkových zjištění: Žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, na kterých se nacházejí předmětné nemovitosti, domy č. p. XY a č. p. XY a budova bez č. p./č. e. – zemědělská stavba, které jsou v podílovém spoluvlastnictví žalované a J. Č., každého se spoluvlastnickým podílem o velikosti ½. Žalovaná spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené dne 10. 5. 2018 s prodávajícím P. Ch. za kupní cenu 140 000 Kč; v době uzavření kupní smlouvy byl vlastníkem pozemků, na kterých se nacházejí předmětné nemovitosti, právní předchůdce žalobkyně společnost A T N A F spol. s r.o.
9. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala nahrazení projevu vůle žalované učinit žalobkyni nabídku ke koupi spoluvlastnického podílu o velikosti ½ vzhledem k celku na výše popsaných nemovitých věcech z titulu předkupního práva podle §3056 odst. 1 o. z.
10. Nalézací soudy dospěly k závěru, že výkonem předkupního práva žalobkyně by nedošlo ke sjednocení vlastnického práva k pozemku a ke stavbě, tedy k naplnění účelu předkupního práva podle §3056 odst. 1 o. z.
11. Takový závěr je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
12. Podle §1124 odst. 1 o. z., ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020, převádí-li se spoluvlastnický podíl na nemovité věci, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.
13. Podle §3056 o. z. vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, má ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku. Předkupní právo vlastníka pozemku se vztahuje i na podzemní stavbu na stejném pozemku, která je příslušenstvím nadzemní stavby. K ujednáním vylučujícím nebo omezujícím předkupní právo se nepřihlíží.
14. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2979/2018 (uveřejněném, stejně jakož i dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz ), přijal a odůvodnil závěr, že je-li předmětem převodu spoluvlastnický podíl k pozemku nebo ke stavbě na něm zřízené za situace, že by jeho nabytí vlastníkem pozemku či stavby nevedlo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby, pak jejich vlastníkům předkupní právo podle §3056 odst. 1 o. z. nevzniklo. Nejvyšší soud vyložil, že v takovém případě je nutné dát přednost předkupnímu právu spoluvlastníka zakotvenému v §1124 o. z., ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 [v zájmu dosažení cíle sledovaného zákonným předkupním právem spoluvlastníka – sjednocení vlastnictví k věci (stavbě nebo pozemku)] před vzájemným předkupním právem vlastníků (resp. spoluvlastníků) stavby a pozemku ve smyslu §3056 odst. 1 o. z. Proto vyložil, že pokud by nabytí spoluvlastnického podílu na pozemku či stavbě nevedlo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby, pak jejich (spolu)vlastníkům vzájemné předkupní právo podle §3056 odst. 1 o. z. nevzniklo.
15. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v usnesení ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2634/2021, a v rozsudku ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 462/2022.
16. V projednávané věci se žalobkyně domáhá svého předkupního práva ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ½ vzhledem k celku na stavbách domů č. p. XY, XY a budovy bez č. p./č. e. – zemědělské stavbě, postavených na pozemcích parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v jejím vlastnictví. Předmětné stavby jsou v podílovém spoluvlastnictví žalované a pana J. Č., každého se spoluvlastnickým podílem o velikosti ½. Uplatněním předkupního práva žalobkyně by nedošlo k zákonem požadovanému účinku, tedy ke sjednocení vlastnictví pozemků a staveb na nich zřízených. Žalobkyně by se totiž jako vlastník pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY stala pouze spoluvlastníkem staveb domů č. p. XY, XY a budovy bez č. p./č. e. – zemědělské stavby s podílem o velikosti id. ½, nikoliv výlučným vlastníkem (srov. shora uvedené závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2979/2018). V takovém případě by ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby na něm zřízené nedošlo, a proto v souladu se závěry judikatury dovolacího soudu předkupní právo podle §3056 odst. 1 o. z. žalobkyni vůbec nevzniklo.
17. Je pravdou, že zákonem č. 163/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, došlo s účinností od 1. 7. 2020 k výraznému omezení rozsahu předkupního práva spoluvlastníků při převodu spoluvlastnického práva na věci.
18. V řešené věci však došlo k uzavření smlouvy, jejímž předmětem je převod spoluvlastnického podílu na stavbách, přede dnem 1. 7. 2020. Proto dospěla-li povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dříve než ke dni nabytí účinnosti zákona č. 163/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, pak následná změna právní úpravy předkupního práva podílového spoluvlastníka ve smyslu §1124 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 7. 2020, nemůže mít na posouzení věci žádný vliv (čl. II bod 4 přechodných ustanovení zákona č. 163/2020 Sb.).
19. Pokud tedy odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně, že žalobkyni předkupní právo podle §3056 odst. 1 o. z. nevzniklo, je jeho závěr v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od které se dovolací soud nemá důvodu odchylovat. Ostatně dovolatelka ani v dovolání neuvádí argumentaci, na základě které by měl dovolací soud svou dosavadní rozhodovací praxi měnit.
20. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvod pro jiné posouzení této právní otázky, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné.
21. Dovolací soud proto z výše vyložených důvodů dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto usnesením, může se žalovaná domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. 2. 2024
Mgr. David Havlík
předseda senátu