ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.304.2024.1
sp. zn. 22 Cdo 304/2024-563
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) M. L. a b) J. F. , zastoupených Mgr. Pavlem Pernickým, advokátem se sídlem v Sušici, nábřeží Karla Houry 180, proti žalované P. M. , zastoupené doc. JUDr. Petrem Téglem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 310/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2023, č. j. 62 Co 305/2021-507, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2023, č. j. 62 Co 305/2021-507, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 4. 2021, č. j. 19 C 310/2017-344, určil, že jedinými spoluvlastníky nemovitostí, a to pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále jen „předmětné nemovitosti“), jsou žalobci, a to žalobkyně a) se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. 2/3 a žalobce b) se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. 1/3 (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že společnost Wolf place s. r. o., se sídlem v Karlových Varech, Hybešova 167/18, IČO: 04788877 (dále jen „původní žalovaná“), která ve sporu původně vystupovala na straně žalované, nabyla předmětné nemovitosti od žalobců na základě lichevních smluv podle §1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tj. smluv od počátku (absolutně) neplatných.
3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání původní žalované rozsudkem ze dne 24. 11. 2021, č. j. 62 Co 305/2021-383, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.
4. Nejvyšší soud k dovolání žalobců rozsudkem ze dne 15. 2. 2023, č. j. 33 Cdo 940/2022
-450, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
5. Odvolací soud následně připustil změnu žalobního petitu navrženou žalobci podáním ze dne 20. 7. 2023, aby odrážel stav zapsaný v katastru nemovitostí, neboť v mezidobí došlo k rozdělení předmětných nemovitostí na jednotky.
6. Odvolací soud rozsudkem ze dne 26. 7. 2023, č. j. 62 Co 305/2021-507, rozsudek soudu prvního stupně, ve znění po připuštění změny žalobního petitu (bod 36 napadeného rozsudku), potvrdil (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení před odvolacím a dovolacím soudem (výroky II a III).
7. Pod bodem 43 odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud uvedl: „Obě kupní smlouvy jsou tedy jako smlouvy lichevní absolutně neplatné podle §1796 o. z. ve spojení s §580 odst. 1 o. z., pro rozpor se zákonem. Za tohoto stavu je správný závěr soudu prvního stupně o tom, že podle neplatných kupních smluv se žalovaný nemohl stát vlastníkem sporných nemovitostí.“ Odvolací soud tak dospěl k závěru, že původní žalovaná se vlastnicí předmětných nemovitostí stát nemohla.
8. Odvolací soud dále pod bodem 35 odůvodnění napadeného rozsudku uvedl: „V průběhu dalšího odvolacího řízení po zrušení rozsudku odvolacího soudu Nejvyšším soudem ČR došlo na straně žalované celkem dvakrát k právnímu nástupnictví. Poprvé k návrhu žalobců odvolací soud svým usnesením ze dne 27. 4. 2023, č. j. 62 Co 305/202-473, rozhodl podle §107a o. s. ř. za použití §211 o. s. ř. o tom, aby do řízení na místo dosavadního žalovaného Wolf place s.r.o., IČO 04788877, sídlem Karlovy Vary, Hybešova 167/18, vstoupil jako nový žalovaný TASTE ONE s. r. o., IČO 01957465, sídlem Praha 1, Kaprova 42/14. Poté odvolací soud k dalšímu návrhu žalobců podle téhož zákonného ustanovení o. s. ř. rozhodl usnesením ze dne 21. 6. 2023, č. j. 62 Co 305/2021-490, o tom, aby do řízení na místo dosavadního žalovaného TASTE ONE s. r. o., IČO 01957465, sídlem Praha 1, Kaprova 42/14, vstoupila jako nová žalovaná P. M.“
9. Odvolací soud tedy v odvolacím řízení stran účastníků sporu reflektoval, že v mezidobí došlo k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem z původní žalované na společnost TASTE ONE s. r. o., a následně na žalovanou, když na základě této skutečnosti připustil procesní nástupnictví na straně žalované (k tomu viz usnesení odvolacího soudu ze dne 21. 6. 2023, č. j. 62 Co 305/2021-490). K tomu pod bodem 43 odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud dále uvedl: „Jak je vysvětleno shora, v mezidobí došlo celkem ke dvojímu právnímu nástupnictví, když současnou vlastnicí nemovitostí je P. M., která v řízení vystupuje jako žalovaná...“.
10. Poté však odvolací soud pod bodem 43 rovněž uvedl: „Podle přesvědčení odvolacího soudu, ovšem za situace, kdy žalovaný Wolf place s. r. o., se nestal vlastníkem předmětných nemovitostí, nemohli se jejich vlastníky stát ani další subjekty, a to TASTE ONE s. r. o., jemuž žalovaný nemovitosti prodal, a poté ani P. M., která je koupila od TASTE ONE s. r. o.“.
11. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém předložila otázku hmotného práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Přestože dovolatelka explicitně napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, z textu dovolání je patrné, že dovolatelka napadá výrok I rozsudku, přičemž konstatuje závislost „nákladových“ výroků II a III.
12. Otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dovolatelka formulovala následovně: „Byl-li určitý subjekt zapsán do katastru nemovitostí jako knihovní vlastník nemovitosti na základě absolutně neplatné smlouvy, přičemž tímto zápisem došlo od počátku k založení rozporu mezi evidovaným stavem a skutečným právním stavem, brání tato skutečnost tomu, aby od takto zapsaného knihovního vlastníka mohla následně další osoba nabýt vlastnické právo k nemovitosti za podmínek upravených v §984 o. z.?“ Dovolatelka odkázala na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, ze kterých možnost nabytí vlastnického práva od tzv. neoprávněného vyplývá.
13. Odvolací soud se podle dovolatelky v řízení, navzdory námitkám žalované, nezabýval tím, zda v projednávané věci mohlo dojít k nabytí vlastnického práva nabytím od neoprávněného na základě dobré víry ve smyslu §984 o. z. Svoji dobrou víru při nabytí předmětných nemovitostí dovolatelka tvrdila a dokazovala mj. při jednání dne 26. 7. 2023. Odvolací soud však nezkoumal možnost aplikace §984 o. z. ani ve vztahu mezi Wolf place s. r. o. a TASTE ONE s. r. o., ani ve vztahu mezi TASTE ONE s. r. o. a dovolatelkou. Odvolací soud se tedy dopustil libovůle stran aplikace §984 o. z. Rovněž je rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelný, neboť pod bodem 43 rozsudku odvolací soud mj. konstatuje, že je současnou vlastnicí nemovitostí žalovaná, a současně, že se (ani žalovaná) nemohla vlastnicí nemovitostí stát. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále navrhla odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozsudku.
14. Žalobci se k dovolání vyjádřili podáním ze dne 29. 11. 2023, v němž navrhují jeho odmítnutí.
15. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
16. Otázka formulovaná dovolatelkou, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zakládá přípustnost dovolání i jeho důvodnost, neboť závěr odvolacího soudu, že „za situace, kdy žalovaný Wolf place s.r.o., se nestal vlastníkem předmětných nemovitostí, nemohli se jejich vlastníky stát ani další subjekty“, nemá bez dalšího oporu v rozhodovací praxi dovolacího soudu a je v rozporu se současnou právní úpravou.
17. Podle §984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.
18. Rozhodovací praxe dovolacího soudu k ochraně tzv. dobrověrného nabyvatele např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1980/2020 (toto i všechna další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ), uvádí následující: „Ustanovení §984 o. z. je promítnutím zásady materiální publicity veřejných seznamů v právním řádu, která umožňuje, aby za stanovených podmínek došlo k nabytí práva od neoprávněného, tedy od osoby, která ačkoli je ve veřejném seznamu zapsána jako osoba oprávněná, podle skutečného stavu osobou oprávněnou není, protože jí uvedené právo nesvědčí. Právní úprava tu sleduje ochranu těch, kdo nabudou věcné právo (v daném případě vlastnické právo) za úplatu v dobré víře od osoby, která je podle stavu zápisů ve veřejném seznamu oprávněna takové právo zřídit nebo převést. Podmínkou takového nabytí práva je úplatnost nabývacího právního jednání (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4540/2018) a dobrá víra nabyvatele v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem (v to, že osoba zapsaná ve veřejném seznamu jako oprávněná osoba je oprávněnou osobou k převodu práva i podle skutečného právního stavu jakožto vlastník věci) – (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3017/2019). V této souvislosti dovolací soud uvádí, že ochrana nabyvatele práva v režimu §984 odst. 1 o. z. se vztahuje jen na případy,
kdy – v případě převodu vlastnického práva – schází vlastnické právo převodce, tj. jde o stav, kdy osobě zapsané ve veřejném seznamu převáděné právo nesvědčí, protože není jeho skutečným subjektem.“
19. Z odůvodnění napadeného rozsudku nikterak nevyplývá, že by se odvolací soud aplikací §984 o. z., tj. možností nabytí vlastnického práva od neoprávněného, zabýval.
20. Závěr odvolacího soudu stran paušální nemožnosti nabytí vlastnického práva dovolatelkou za situace, kdy původní žalovaná „nabyla“ vlastnické právo na základě absolutně (od počátku) neplatné smlouvy, je rozporný s rozhodovací praxí dovolacího soudu, a tudíž nesprávný.
21. Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., dovolací soud podle §243e odst. 1 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu ve výroku I zrušil a věc mu vrátil podle §243e odst. 2 věty první o. s. ř. k dalšímu řízení. Dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu rovněž ve výrocích II a III, neboť jsou na rozhodnutí o napadeném výroku I výroky závislými ve smyslu §242 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
22. Zrušením napadeného rozhodnutí dovolací soud nijak nepředjímá závěr o tom, zda žalovaná v dobré víře skutečně byla či nikoliv. To bude předmětem dalšího posouzení odvolacího soudu v rámci nového rozhodnutí o věci. V novém rozhodnutí o věci se tudíž odvolací soud bude zabývat okolnostmi nabytí předmětných nemovitostí žalovanou, a to v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu uvedenou výše v tomto rozhodnutí pod bodem 18.
23. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
24. O návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu dovolací soud samostatným rozhodnutím nerozhodoval, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo tímto rozhodnutím zrušeno, čímž byl požadavek žalované v přiměřené lhůtě fakticky zcela uspokojen (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4776/2017).
25. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu