ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.3494.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3494/2023-311
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. Š. proti žalovanému A. I., zastoupenému JUDr. Jiřím Chvalinou, advokátem se sídlem v Třinci, Štefánikova 735, o vydání části smrku, případně zaplacení 1 500 Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 13/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2023, č. j. 11 Co 108/2023-301, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. 4. 2023, č. j. 17 C 13/2017-293, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 5. 2023, č. j. 17 C 13/2017-299, zastavil dovolací řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. 6. 2023, č. j. 11 Co 108/2023-301, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala dne 18. 9. 2023 žalobkyně dovolání.
Při podání nyní posuzovaného dovolání nebyla dovolatelka zastoupena advokátem ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání (srovnej §241 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“), nesplnila tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně dovolatelku ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. již opětovně nevyzýval. K ohrožení procesních práv dovolatelky však tímto postupem dojít nemohlo, neboť o následcích nesplnění podmínky povinného zastoupení byla v posuzované věci poučena soudem prvního stupně již dříve (č. l. 200 a 268) a nadto je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti známo, že se dovolatelka v této věci na Nejvyšší soud s dovoláním již dříve obracela (věc vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 22 Cdo 2721/2018); byla tak soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení vyzývána opakovaně, opět včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (srov. Za mnohá rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2398/2017).
Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 703/2018, či ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 26 Cdo 934/2023].
Jelikož dovolatelka nesplnila podmínku podle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolací řízení podle §241b odst. 2, §243f odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 1. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu