ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.3863.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3863/2023-249
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) V. K. , b) J. K. , c) P. K. a d) A. K. , všech zastoupených Mgr. Viktorem Švantnerem, advokátem se sídlem v Plzni, Mikulášská 455/9, proti žalované I. I. , zastoupené Mgr. Martinem Elgerem, advokátem se sídlem v Praze 6, Evropská 2590/33c, o vyklizení nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 25 C 394/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 6. 2023, č. j. 61 Co 119/2023-212, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 6. 2023, č. j. 61 Co 119/2023-212, se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
2. Okresní soud Plzeň-sever (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 25 C 394/2018-149, uložil žalované povinnost vyklidit pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. ev. XY, pozemek parc. č. XY a pozemek parc. č. XY, vše v k. ú. XY (dále jen „předmětné nemovitosti“) do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a IV) a o přiznání odměny za zastupování (výrok III).
3. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 6. 2023, č. j. 61 Co 119/2023-212, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I, II a IV potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítla, že předmětné nemovitosti, jejichž vyklizení se žalobci domáhají, neužívá neoprávněně, ale na základě zákona č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech a o změně zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o válečných hrobech“), neboť na fasádě domu je umístěna pamětní deska a uvnitř domu movité věci tvořící pozůstalost po otci žalované, který byl významným letcem za 2. světové války, přičemž nemovitosti je z tohoto důvodu nutné považovat za válečný hrob ve smyslu §2 odst. 2 uvedeného zákona. Měla za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to co se týče výkladu definice válečného hrobu, k čemuž předkládá několik dílčích otázek vztahujících se k výkladu zákona o válečných hrobech, jenž podle dovolatelky nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešeny. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně navrhla odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
5. Žalobci se k dovolání žalované nevyjádřili.
6. Dovolání není přípustné.
7. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. V usnesení ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4150/2015, publikovaném na www.nsoud.cz , Nejvyšší soud vysvětlil, že vlastník se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva proti tomu, kdo do jeho práva zasahuje na základě svého práva, které může být právem věcným (věcné břemeno, právo zástavní a zadržovací), právem obligačním (například právo nájemní) anebo může vyplývat ze zákona. Ochrana vlastnického práva vlastníku náleží jen tehdy, pokud je zásah do jeho vlastnického práva protiprávní.
10. Žalovaná namítá, že má právo užívat předmětné nemovitosti na základě zákona o válečných hrobech. Předkládá dílčí, v rozhodovací praxi dovolacího soudu podle jejího názoru dosud neřešené, otázky vztahující se k výkladu zákona o válečných hrobech.
11. Tato námitka přípustnost dovolání založit nemůže, neboť zákon o válečných hrobech žalované nezakládá užívací právo bydlení v předmětných nemovitostech.
12. Podle §1 zákona o válečných hrobech tento zákon stanoví práva a povinnosti v oblasti péče o válečné hroby a pietní místa (dále jen "válečný hrob") a orgány státní správy a jejich působnost ve věcech válečných hrobů.
13. Již z tohoto vymezení působnosti zákona je zřejmé, že jeho účelem je zejména určitý veřejný zájem na zajištění péče o válečné hroby, jež jsou symbolem a připomínkou těch, kteří zemřeli při válečných konfliktech a bojích. Zákon o válečných hrobech coby veřejnoprávní předpis stanovící práva a povinnosti související s péčí o válečné hroby na žádném místě nestanoví, že by vlastníku válečného hrobu, jenž je povinen o válečný hrob na základě tohoto zákona pečovat, svědčilo právo bydlení v nemovitosti, kde se válečný hrob nachází.
14. Uvedené se do projednávané věci promítne v tom smyslu, že i kdyby pamětní deska připomínající památku otce žalované umístěná na fasádě domu, jehož vyklizení se žalobci domáhají, splňovala definici podle §2 odst. 2 zákona o válečných hrobech, tak to ještě neznamená, že by tato skutečnost žalované zakládala právní titul k bydlení v předmětných nemovitostech. Taková úvaha by byla s ohledem na smysl a účel zákona o válečných hrobech ve svém důsledku absurdní. Na uvedeném ničeho nemění ani případná skutečnost, že se v rodinném domě nacházejí některé movité věci tvořící pozůstalost otce žalované, neboť ani to by žalovanou nijak neopravňovalo předmětné nemovitosti užívat k bydlení, a navíc takové movité věci by z povahy věci nebylo možné považovat za válečný hrob. Totéž se týká i dalších pozemků, jejichž vyklizení se žalobci taktéž domáhají, a které jsou ze své podstaty z této úvahy vyloučeny tím spíše, neboť se na nich ani nenachází žádná pamětní deska ani jiné věci, jež by snad mohly spadat pod definici válečného hrobu ve smyslu tohoto zákona.
15. S ohledem na výše uvedené jsou proto v řízení, v němž se žalobci domáhají vyklizení nemovitých věcí, k jejichž užívání žalovaná nemá žádné užívací právo, veškeré žalovanou předkládané dovolací otázky týkající se definice válečného hrobu ve smyslu zákona o válečných hrobech, bezpředmětné, a to i za předpokladu, že by o válečný hrob ve skutečnosti šlo. Jinými slovy řečeno, i kdyby se o válečný hrob jednalo, neměnilo by to nic na skutečnosti, že žalované žádné oprávnění k bydlení nesvědčí, přičemž zákon o válečných hrobech jej v žádném případě založit nemůže, i kdyby byl na danou věc aplikovatelný. Žalobě na vyklizení předmětných nemovitostí proto bylo nalézacími soudy správně vyhověno.
16. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
17. Vzhledem k tomu, že dovolání nebylo shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
18. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu