ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.645.2024.1
sp. zn. 22 Cdo 645/2024-143
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) L. M. a b) M. M. , zastoupených JUDr. Janou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, Štěpánkova 83, proti žalovaným 1) V. K. a 2) E. K. , zastoupeným JUDr. Reném Příhodou, Ph.D., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 471, o určení vlastnického práva k části pozemku, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 12 C 171/2022, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2023, č. j. 19 Co 147/2023-123, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a) je povinna nahradit žalovanému 1) náklady dovolacího řízení ve výši 1 591 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Reného Příhody, Ph.D., advokáta se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 471.
III. Žalobkyně a) je povinna nahradit žalované 2) náklady dovolacího řízení ve výši 1 591 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Reného Příhody, Ph.D., advokáta se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 471.
IV. Žalobce b) je povinen nahradit žalovanému 1) náklady dovolacího řízení ve výši 1 591 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Reného Příhody, Ph.D., advokáta se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 471.
V. Žalobce b) je povinen nahradit žalované 2) náklady dovolacího řízení ve výši 1 591 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Reného Příhody, Ph.D., advokáta se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 471.
Odůvodnění:
1. Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
2. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 12 C 171/2022-81, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali určení, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. XY (dále též „sporný pozemek“) odděleného od pozemku st. parc. č. XY v k. ú. XY geometrickým plánem Geodetales Chrudim, s. r. o., č. 830-40/2023 (výrok I). Dále soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
3. K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 10. 2023, č. j. 19 Co 147/2023-123, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II změnil (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, neboť mají za to, že se odvolací soud v napadeném rozhodnutí dopustil nesprávného právního posouzení věci, přičemž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která nebyla doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Dovolatelé uvedli, že dovolací soud dosud neřešil otázku platnosti či neplatnosti smlouvy v případě, že podmínka stavebního úřadu pro dělení pozemků není při zpracování geometrického plánu respektována. Stran možného vydržení sporného pozemku právními předchůdci žalovaných dále dovolatelé nesouhlasí se závěrem, že neplatná kupní smlouva z roku 1984 byla způsobilá založit dobrou víru žalovaných o tom, že jsou vlastníky rozdělením vytvořených pozemků v těch hranicích, které určil geometrický plán. Namítli, že se v případě účastníků kupní smlouvy z roku 1984 nejednalo o omluvitelný právní omyl, který by nevylučoval dobrou víru žalovaných. Navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
5. Žalovaní se k dovolání vyjádřili podáním ze dne 15. 2. 2024, v němž navrhli jeho odmítnutí, resp. zamítnutí.
6. Dovolání není přípustné.
7. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. Dovolací soud vychází ze své ustálené rozhodovací praxe v tom směru, že v případě, kdy odvolací soud svůj právní závěr vedoucí k zamítnutí návrhu založil na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z těchto důvodů (eventuálně) neobstojí, nemůže mít vliv na správnost závěru odvolacího soudu, jestliže obstojí důvod druhý [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2426/2000 (uveřejněný pod č. C 779 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“)]. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 32 Odo 330/2003 (uveřejněný pod č. C 2021 v Souboru), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2098/2015 (dostupné na www.nsoud.cz )].
10. Odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně na základě vícero samostatných důvodů. Prvním a zároveň hlavním důvodem bylo, že žalobci v řízení neprokázali žádný právní důvod (nabývací titul), na základě kterého by jim svědčilo vlastnické právo ke spornému pozemku. Konkrétně odvolací soud pod bodem 10 odůvodnění rozsudku uvedl: „Žalobci tuto část pozemku nikdy do vlastnictví nenabyli, a to ani na základě právního jednání (např. smlouvy) ani soudního rozhodnutí či správního rozhodnutí, nemají tedy žádný právní titul k této části pozemku, na základě kterého by bylo možné dovozovat jejich vlastnické právo. Odvolací soud podotýká, že to by platilo i v případě, že by pochybení při dělení a prodeji části pozemku v roce 1984 nezapravilo následné vydržení vlastnického práva v roce 1994, jak je popsáno výše.“ Obdobně konstatoval soud prvního stupně pod bodem 12 odůvodnění rozsudku: „Právní předchůdci žalobců nemohli nabýt vlastnické právo k pozemku p. č. XY na základě kupní smlouvy z roku 1984 a žalobci z žádného jiného právního důvodu tento pozemek nenabyli. Již tato skutečnost postačovala k závěru o nedůvodnosti žaloby.“
11. Dovolací soud proto konstatuje, že ani za předpokladu případného úspěšného zpochybnění závěru o neplatnosti kupní smlouvy z roku 1984 i dobré víry žalovaných potřebné k vydržení sporného pozemku by nebylo možné dospět k závěru, že vlastníky pozemku jsou žalobci, neboť právní titul, na základě kterého by mělo žalobcům vlastnické právo svědčit, nebyl ze strany žalobců prokázán. Už tedy jen proto, že první z důvodů zamítnutí žaloby na určení vlastnického práva ke spornému pozemku nebyl žalobci v dovolání zpochybněn, napadené rozhodnutí odvolacího soudu v dovolacím přezkumu – s ohledem na výše citovanou judikaturu – obstojí.
12. S ohledem na výše uvedenou rozhodovací praxi dovolacího soudu by tudíž žalobci museli relevantně zpochybnit (včetně řádně vymezené přípustnosti dovolání u jednotlivých námitek) všechny zmíněné důvody, na jejichž základě byla žaloba zamítnuta. Tomuto požadavku nicméně žalobci v rámci podaného dovolání nedostáli.
13. Lze uzavřít, že dovolatelé ve vztahu k uvedenému důvodu, pro který byla žaloba na určení vlastnického práva zamítnuta, vůbec nevymezili předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., neboť se soudy konstatovanou absencí právního důvodu, na základě kterého by žalobci dovozovali své vlastnické právo ke spornému pozemku, dovolání vůbec nepolemizovali. Dovolací soud se proto dovoláním žalobců nemohl věcně zabývat.
14. Jelikož dovolání žalobců není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci ve stanovené lhůtě povinnost uloženou tímto usnesením, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. 3. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu