ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.838.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 838/2023-704
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně V. L. , zastoupené JUDr. Jakubem Vozábem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Květnici 713/7, proti žalované EG.D, a.s. , IČO 28085400, se sídlem v Brně, Lidická 1873/36, zastoupené Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 239/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 11. 2022, č. j. 19 Co 826/2022- 677, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Františka Klímy.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se domáhala odstranění stavby elektrického vedení; je vlastnicí pozemku, přes který bylo od roku 1977 instalováno vedení vysokého napětí elektrické energie, které zřídil právní předchůdce žalované podle zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon). Žalovaná je současným provozovatelem tohoto vedení. V roce 2016 žalovaná zahájila výměnu tohoto vedení v úseku Mirovice – Blatná a 15. 8. 2016 podala u příslušného stavebního úřadu žádost o vydání rozhodnutí o umístění této stavby, spočívající v celkové výměně všech prvků vedení, včetně demontáže stávajících základových patek stožárů a následné instalaci nových stožárů. Stavební úřad sdělil žalované, že tento záměr stavby nevyžaduje rozhodnutí o umístění stavby, ani územní souhlas, ani stavební povolení, neboť jde o výměnu (rekonstrukci) vedení technické infrastruktury ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) bod 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Žalobkyně s uvedeným právním názorem nesouhlasí, podle jejího názoru tato stavba není pouhou výměnou, tedy rekonstrukcí technické infrastruktury, ale jednalo se o stavbu zcela novou, která vyžaduje územní rozhodnutí podle stavebního zákona a zejména existenci právního titulu k užívání pozemku žalobkyně pro umístění a provozování této stavby; k tomu předkládá vlastní názor na provedení rekonstrukce vedení. Podle ní původní vedení bylo zrušeno ve smyslu §22 odst. 3 elektrizačního zákona a věcné břemeno uvedené v §22 odst. 5 tohoto zákona, opravňující žalovanou mít na pozemku žalobkyně elektrické vedení, tak zaniklo.
2. Žalovaná se bránila tím, že nové vedení není novou stavbou, ale vztahuje se na něj jak původní kolaudační rozhodnutí, tak i původní zákonné věcné břemeno; žalovaná tedy má právní titul k umístění stavby na pozemku žalobkyně. Při výměně nového vedení nedošlo k odchýlení od původní trasy, došlo pouze k výměně starých stožárů za nové, které jsou umístěny na stejných místech, v části trasy mezi stožáry č. 2 až 66 sice došlo ke zdvojení vedení, ale sloup č. 68, který je umístěn na pozemku žalobkyně, měl od počátku vedení zdvojené. Žalobkyně se domáhá odstranění vedení z pozemku, který koupila až po ukončení rekonstrukce tohoto vedení, tedy byla srozuměna s tím, jaký pozemek a s jakým stožárem vedení si kupuje. Vztahuje se na ni povinnost původního vlastníka strpět stožár č. 68 na svém pozemku. Navíc podle názoru žalované je nutno posuzovat pouze tu část elektrického vedení jako liniové stavby, která se nachází na pozemku žalobkyně, nikoliv celé vedení. Z charakteru liniové stavby jako inženýrské sítě pro veřejnou potřebu vyplývá, že toto je budováno a provozováno bez časového omezení, což logicky předpokládá, že budou měněny v případě potřeby jednotlivé prvky a tím nedochází k zániku původní stavby a vzniku stavby nové. Judikatura ostatně dovodila, že i při výměně všech prvků vedení se nejedná o stavbu novou.
3. Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 11. 4. 2022, č. j. 6 C 239/2020-632, žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované odstranit z pozemku žalobkyně parc. č. XY v k. ú. XY, stavbu zdvojeného vedení elektřiny V1319/V1320 na příhradovém ocelovém stožáru č. 68 a uvést tento pozemek žalobkyně do předešlého stavu, zamítl, a rozhodl o nákladech řízení.
4. Okresní soud uzavřel, že odlišnosti rekonstruovaného vedení oproti původní stavbě jsou pouze marginální a nepodstatné, proto ve smyslu §22 odst. 3 elektrizačního zákona nedošlo k zániku původního vedení, tedy k zániku původní stavby ani k zániku původního věcného břemene, došlo pouze k modernizaci vedení elektrické energie, aniž by došlo k podstatné změně charakteru stavby. Odkázal též na právní názor Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 216/2006.
5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, č. j. 19 Co 826/2022–677, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zejména považoval rozsudek soudu prvního stupně za správný proto, že je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 22 Cdo 216/2006 a sp. zn. 22 Cdo 857/2021. „Uvedenou problematikou se zabývala i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, např. rozhodnutí č. j. 30 A 34/2013-127, které shledalo jako novou stavbu výměnu elektrického vedení, které vyžadovalo osazení podstatně vyšších sloupů a současně umístěných na jiných místech původní trasy.“ Dalším rozhodnutím Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí č.j. 7 As 370/2019-34, kde uzavřel, že „při výměně vedení technické infrastruktury není podmínkou, aby byla zachována alespoň nějaká část původní stavby, ale je stěžejní, aby se stavba původní a stavba vyměněná shodovaly v podstatných parametrech“. Za shodu v podstatných parametrech považoval i takové změny jako změnu v počtu vodičů vedení nebo situaci, kdy nový sloup vedení byl uložen do betonového lože o větší rozloze. Za novou stavbu byla shledána v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č.j. 10 As 167/2014-51 taková výměna vedení, při němž došlo k výměně stožárů a jejich umístění na jiných místech, než stávající betonové sloupy“. V této věci „nově osazený stožár č. 68 na pozemku žalobkyně stojí na stejném místě jako stožár původní, sice došlo k vytěžení většího množství zeminy u nového sloupu, než v případě původního, ale naopak se snížil plošný zábor pozemku žalobkyně z původních 57,2 m 2 na 43,56 m 2 , odchylka výšky obou sloupů je minimální (0,3 metru), nedošlo ani ke změně počtu vodičů a jak v případě původního, tak současného vedení jde o zdvojené vedení VVN 110 kV s tím, že jak původní, tak současné vedení, jsou stále provozovány na nižší hladině VN 22 kV.“ Odvolací soud uzavřel, že „ve smyslu výše citované judikatury relevantních kritériích ke změně v podstatných parametrech nedošlo... Je tedy správný závěr okresního soudu, že předmětná výměna vedení zachovala trasu i kvalitu původního vedení a zjištěné odchylky jsou nepodstatné, provedenou výměnou nebylo zrušeno původní vedení, ale pouze rekonstruováno a nedošlo proto k zániku oprávnění žalované zřídit a provozovat elektrické vedení na pozemku žalobkyně, jak vzniklo při vybudování původního vedení v 70. letech minulého století jako právo věcné“.
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.
7. Přípustnost dovolání vymezuje takto: Dovolací soud by měl „přehodnotit řešení hmotněprávní otázky, zda celková výměna všech prvků konkrétního úseku vedení elektrického napětí původně zhotoveného jako jedna stavba včetně demontáže vodičů a betonových základů stožárů a následné vybudování zcela nových betonových základů jiných parametrů a umístění zcela nových stožárů včetně nových vodičů, představuje pouhou rekonstrukci vedení elektrického napětí, v jejímž důsledku nezaniká oprávnění z legálního věcného břemene dle ustanovení §22 odst. 1 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě rozvozu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon), přičemž Nejvyšší soud by měl dle žalobkyně takovou situaci posoudit tak, že jde o zánik původní stavby jako věci, kterou je třeba vyhodnotit jako zrušení vedení ve smyslu ustanovení §22 odst. 3 elektrizačního zákona, v jehož důsledku oprávnění z legálního věcného břemene dle ustanovení §22 odst. 1 elektrizačního zákona zaniká, a o vznik stavby nové, kdy vlastník distribuční soustavy je nucen si k jejímu vybudování zjednat nové právo mít takovou novou stavbu na cizím pozemku“. Dovolací soud by se měl odchýlit od závěrů vyslovených v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 22 Cdo 216/2006, pokud se v něm uvádí: „Jestliže oprávnění zřídit a provozovat elektrické vedení na cizím pozemku vzniklo pro vedení určitého napětí a vymezenou trasu, přičemž vznik tohoto oprávnění vyplýval z veřejného zájmu na jeho existenci, nelze §22 odst. 3 elektrizačního zákona, který stanoví, že oprávnění zaniká zrušením vedení, vyložit jinak, než že jde o situaci, kdy vedení nemá již nadále vůbec v takto vymezené kvalitě a trase existovat. Pak samotná skutečnost, že v původní trase došlo k výměně elektrického vedení téhož napětí, zánik oprávnění zřídit a provozovat vedení na cizím pozemku způsobit nemohla.“
8. Dovolatelka dále tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky, zda je pro účely posouzení okolností zániku práva umístit stavbu na cizím pozemku v důsledku zániku stavby samotné třeba posuzovat vždy stavbu jako celek, tedy provedení určitých demoličních a stavebních prací v celém úseku vedení tak, jak bylo jako jedna stavba v celém rozsahu postaveno na všech dotčených pozemcích, nebo je třeba zohlednit pouze demoliční a stavební práce provedené v rozsahu pouze té části stavby, která se bezprostředně dotýká pozemku vlastníka, který namítá zánik práva umístit stavbu na jeho pozemku v důsledku zániku stavby jako celku.
9. Podrobnější obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje.
10. Dovolání není přípustné.
11. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
12. K předpokladu přípustnosti dovolání vymezenému pod bodem 7 (návrh na odklon od dosavadní judikatury Nejvyššího soudu) se uvádí:
13. Žalobkyně tvrdí, že je jí „známa stávající ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřená např. rozsudkem sp. zn. 22 Cdo 216/2006 ze dne 30. 9. 2008, dle kterého „jestliže oprávnění zřídit a provozovat elektrické vedení na cizím pozemku vzniklo pro vedení určitého napětí a vymezenou trasu, přičemž vznik tohoto oprávnění vyplýval z veřejného zájmu na jeho existenci, nelze §22 odst. 3 elektrizačního zákona, který stanoví, že oprávnění zaniká zrušením vedení, vyložit jinak, než že jde o situaci, kdy vedení nemá již nadále vůbec v takto vymezené kvalitě a trase existovat. Pak samotná skutečnost, že v původní trase došlo k výměně elektrického vedení téhož napětí, zánik oprávnění zřídit a provozovat vedení na cizím pozemku způsobit nemohla.“ Navrhuje, aby dovolací soud tuto otázku v jeho judikatuře již vyřešenou posoudil jinak.
14. Dovolací soud nevidí důvod pro to, aby se odchýlil od právních závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 22 Cdo 216/2006, a citovaných žalobkyní (tyto závěry převzal Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 22 Cdo 857/2021). Nejvyšší soud posuzoval v tomto rozhodnutí otázku „přenosnosti“ oprávnění ve dvou rovinách. V první došlo k výměně elektrického vedení v původní trase a kvalitě, a dovolací soud uzavřel, že oprávnění zřídit a provozovat elektrické vedení na cizím pozemku vzniklé podle §22 odst. 1 a 3 a §34 odst. 1 elektrizačního zákona jako legální věcné břemeno, dosud trvá. Odchylku 20–50 cm nepovažoval v tomto případě za významnou, neboť se jednalo o zemědělsky využívané pozemky. Ve druhém případě se však již elektrické vedení od původní trasy odchýlilo v rozsahu 2,74 - 4,67 m a dovolací soud posoudil tuto odchylku tak, že původní vedení bylo zrušeno a postaveno vedení nové, tudíž došlo k zániku oprávnění.
15. Podle §22 odst. 1 elektrizačního zákona elektrickým podnikům přísluší právo stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolení stavby vedení, zejména zřizovat na nemovitostech podpěrné body, přetínat nemovitosti vodiči a umisťovat na nich vedení.
16. Oprávnění podle odstavce 1 vznikají povolením ke stavbě vedení a zanikají zrušením vedení (§22 odst. 3 elektrizačního zákona).
17. Povinnost trpět výkon oprávnění uvedených v odstavci 1 vázne na dotčené nemovitosti jako věcné břemeno (§22 odst. 5 elektrizačního zákona).
18. Pro posouzení věci je podstatné, co se rozumí „zrušením vedení“. Přitom je třeba přihlédnout k tomu, že jde o legální věcné břemeno, má tedy veřejnoprávní základ.
19. Uvedené legální věcné břemeno vzniká „povolením ke stavbě vedení“, tedy již dříve, než bylo konkrétní vedení zřízeno; není tedy vázáno na fyzickou existenci stavby vedení. Jsou-li při rekonstrukci vedení zachovány podstatné parametry původní stavby (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 7 As 370/2019), pak nejde o „zrušení vedení“, ale o jeho rekonstrukci v rámci stavebního povolení, které vedlo ke vzniku věcného břemene (byť pro takovou rekonstrukci nyní zákon stavební povolení nevyžaduje). O jinou stavbu, která by se neopírala o věcné břemeno podle §22 odst. 5 elektrizačního zákona, by šlo jen v případě, že by se nové vedení podstatně odchýlilo od parametrů stávající stavby. Z toho pak vyplývá logický závěr, že rekonstrukce vedení, která nevybočuje zásadně z podstatných parametrů původní stavby, není jeho „zrušením“ ve smyslu §22 odst. 3 elektrizačního zákona, a to ani pro případ, že by byly postupně vyměněny všechny prvky vedení [k tomu srov. též antickému právu známý tzv. Theseův paradox – identita věci (lodi) zůstane zachována, i když jsou postupně vyměněny všechny její části. Viz Digesta (Dig. 46.3.98.8), podobně Eliáš. K., Součást věci a příslušenství věci, Ad Notam 4/2007]. Není tak důvodu odchýlit se od dosavadního výkladu této otázky v judikatuře dovolacího soudu.
20. Dovolatelka též tvrdí, že parametry nového vedení jsou jiné než parametry původního vedení. K tomu dovolací soud uvádí: Je třeba, aby soud případné odchylky vyhodnotil tak, že jde o zásadní vybočení od původně povolené stavby; zde bude vždy záležet na úvaze soudu, neboť rekonstruované vedení zpravidla nebude „věrnou“ kopií vedení původního, půjde tedy o to, zda odpovídá „v zásadě“ původnímu stavu. Odchylkami se odvolací soud zabýval pod bodem 20 odůvodnění a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.
21. Otázka náhrady za omezení vlastnického práva, kterou dovolatelka vznáší, nebyla předmětem tohoto řízení a pro žalobu na odstranění věci není významná. Jen na okraj se dodává, že žalobkyně nabyla věc již zatíženou elektrickým vedením a věcným břemenem, a je vůbec otázkou, zda újmu utrpěla, neboť tyto skutečnosti se zpravidla promítnou i do kupní ceny nemovitosti. Nicméně pro tuto věc je otázka újmy nepodstatná.
22. Dovolání tak není v části, ve které žalobkyně požaduje změnu judikatury dovolacího soudu, přípustné.
23. K otázce uvedené pod bodem 8 se uvádí: Odvolací soud se zabýval jak důsledky rekonstrukce vedení jen na pozemku žalobkyně (bod 20 rozsudku), tak i závěrem, který „by musel být přijat i při zkoumání celého vedení Mirovice – Blatná“ (bod 21 rozsudku), a konstatoval, že obě tyto varianty vedou ke stejnému výsledku, nepříznivému pro žalobkyni. Proto uvedená otázka nemůže založit přípustnost dovolání, oba možné závěry totiž vedou ke stejnému posouzení věci. Proto se již jen na okraj poznamenává: Odstranění původního elektrického vedení (jeho části) z pozemku z důvodu rekonstrukce a jen proto, aby bylo bezprostředně nahrazeno novým vedením, není za předpokladu uvedeného výše pod bodem 19 důvodem pro zánik věcného břemene.
24. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
25. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
26.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 10. 1. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu