ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.2962.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 2962/2023-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce Z. Š. , zastoupeného Mgr. Markem Čermákem, advokátem se sídlem v Roztokách, Vrchlického 634, proti žalovanému E. K. , zastoupenému Mgr. Janem Kindlem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, o zaplacení částky 103.455 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 8 C 166/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2023, č. j. 21 Co 311/2022-85, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6.727,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 7. 2022, č. j. 8 C 166/2022-45, zamítl žalobu o zaplacení částky 103.455 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a o povinnosti žalobce k úhradě soudního poplatku (výrok III.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 3. 2023, č. j. 21 Co 311/2022-85, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, a současně se jedná o vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatel současně navrhuje, aby dovolací soud odložil právní moc a vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Žalovaný se k dovolání vyjádřil v tom smyslu, že navrhuje, aby je dovolací soud jako nepřípustné odmítl. Uvedl, že nejsou dány důvody pro odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudků, neboť doposud žalobce nevyzval k úhradě nákladů řízení na základě pravomocných rozsudků a celkovou pohledávku nebude vymáhat, dokud ve věci nerozhodne dovolací soud.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel soudům nižších stupňů vytýká, že se při právním posouzení otázky zániku dohody o složení blokovacího depozita ze dne 4. 2. 2020 odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazuje přitom na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3065/2009, uveřejněném pod číslem 42/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dle kterého jestliže věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy mohl při řádném chodu věcí zjistit, že dlužník poukázal peněžité plnění na jeho účet (odlišný od účtu, na který měl dlužník dle dohody plnit), tyto peněžité prostředky dlužníkovi nevrátí, lze zásadně uzavřít, že dlužníkovo plnění na jiný účet akceptoval; v takovém případě zanikne dlužníkův závazek (neplyne-li z uzavřené smlouvy něco jiného) dnem připsání poukázané částky na účet věřitele.
Tyto námitky však nemohou přípustnost dovolání založit. Odkaz dovolatele na uvedené rozhodnutí totiž pomíjí, že ve věci bylo zjištěno ujednání stran o tom, že nebude-li blokovací depozitum řádně a včas uhrazeno, dohoda se od počátku ruší. Odvolací soud dovodil, že s ohledem na dohodu účastníků došlo v důsledku prodlení žalobce se zaplacením ke zrušení dohody od počátku a žaloba na zaplacení smluvní pokuty, nárok na niž žalobce odvozoval právě od dalšího trvání této dohody, nebyla důvodná.
Tvrzení dovolatele o konkludentním ujednání všech tří stran smlouvy jsou založena na skutkovém tvrzení, jež nemá oporu v provedeném dokazování. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nadto se nikterak nevypořádává s námitkou žalovaného o nedostatku takové formy, neboť dle čl. 6.4. se účastníci dohodli, že dohodu lze měnit pouze na základě písemných dodatků, které budou jako takové označeny, očíslovány a podepsány smluvními stranami.
Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V situaci, kdy Nejvyšší soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k rozhodnutí o dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelem současně podaném návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§243 písm. b/ o. s. ř.), jenž tak sdílí osud (nepřípustného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2024
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu