ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.3892.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 3892/2023-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobkyně PROPERITY, s. r. o. , se sídlem v Brně, Vinařská 580/17a, identifikační číslo osoby 25578251, zastoupené Mgr. Michalem Wiedermannem, advokátem se sídlem v Brně, Vinařská 580/17a, proti žalované PLATFORMA ARCHITEKTI s. r. o. , se sídlem v Brně, Česká 247/32, identifikační číslo osoby 04359151, zastoupené Mgr. Janem Burdychem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, o zaplacení částky 1.115.643,35 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 262 C 31/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2023, č. j. 27 Co 80/2022-313, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 10. 2021, č. j. 262 C 31/2019-287, zamítl žalobu o zaplacení částky 1.115.643,35 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 27 Co 80/2022-313, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena, a to, jakým způsobem má být vykládáno ustanovení §2002 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), a „zda deklarování nemožnosti dokončit dílo za podmínek sjednaných ve smlouvě o dílo lze považovat za porušení smluvní povinnosti zakládající odpovědnost za škodu a opravňuje odstoupení od smlouvy dle §2002 odst. 2 o. z.“.
V konkrétnosti dovolatelka předkládá dovolacímu soudu k posouzení otázky:
i) zda lze za podstatné porušení smlouvy ve smyslu ustanovení §2002 o. z. považovat projev vůle jedné ze smluvních stran, kterou tato smluvní strana vyjadřuje neochotu splnit svou smluvní povinnost za stávajících smluvních podmínek;
(ii) zda lze po smluvní straně spravedlivě požadovat, aby umožnila druhé smluvní straně splnění smluvní povinnost tím, že přistoupí na změnu smlouvy.
Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se dle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání nezakládá první formulovaná otázka aplikace §2002 odst. 2
o. z., jež vychází z tvrzení dovolatelky o tom, že v řízení bylo prokázáno takové chování žalované, ze kterého vyplývalo, že poruší smlouvu podstatným způsobem.
Právní posouzení prezentované dovolatelkou vychází z vlastních – v řízení neprokázaných – skutečností o tom, že žalovaná odmítla dílo splnit dle původní smlouvy, a na tomto základě dovolatelka byla oprávněna odstoupit od smlouvy dle §2002 odst. 2 o. z. Jestliže totiž dovolatelka spojuje porušení smluvní povinnosti na straně žalované s jejím sdělením, že není schopna za sjednanou cenu provést dílo, pak zcela pomíjí další okolnosti tohoto sdělení, které vedly soudy nižších stupňů k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná výslovně odmítla pokračovat v provádění díla. Jde zejména o skutečnost, že tak žalovaná učinila v kontextu potřeby navýšení rozsahu díla, kdy pro takové případy možnost navýšení ceny díla vyplývala ze samotného znění smlouvy.
Takto formulovaná právní otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání nezakládá ani druhá dovolací námitka, zda lze po smluvní straně spravedlivě požadovat, aby umožnila druhé smluvní straně splnění smluvní povinnosti tím, že přistoupí na změnu smlouvy, neboť na jejím řešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013.) Pro rozhodnutí soudů nižších stupňů bylo určující, že v řízení nebylo prokázáno žádné porušení smluvní povinnosti ze strany žalované. Spojuje-li tak dovolatelka protiprávnost s potřebou změny obsahu závazku, pak přehlíží, že soud prvního stupně rozhodoval za situace, kdy měl prokázané, že účastnice směřovaly k dohodě o změně podmínek, za kterých má být dílo provedeno, resp. předběžně se o nich dohodly, a byla to žalobkyně, kdo jednání ukončil s požadavkem na ukončení smluvního vztahu se žalovanou s tím, že uzavře novou smlouvu o dílo s jiným zhotovitelem. Je tedy zřejmé, že ani skutečnost, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o změně obsahu závazku, nelze jako protiprávní jednání přičítat žalované, jak dovozuje dovolatelka.
Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2024
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu