ECLI:CZ:NS:2024:23.ND.164.2024.1
sp. zn. 23 Nd 164/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Hasičské vzájemné pojišťovny, a.s. , se sídlem v Praze 2, Římská 2135/45, identifikační číslo osoby 46973451, zastoupené Mgr. Martinem Rezkem, LL.B., advokátem se sídlem v Praze, Krkonošská 2001/16, proti žalované AGRO – TREND, spol. s r.o. Černina , se sídlem v Baškovcích 138, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 36454796, o zaplacení částky 4 792 EUR s příslušenstvím, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu, takto:
I. Neurčuje se , který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci.
II. K projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni okresní soudy.
III. Věc se postupuje k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu byla dne 6. 3. 2024 doručena žaloba žalobkyně spolu s žádostí o určení místně příslušného soudu pro rozhodnutí ve věci samé podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Z žalobních tvrzení (včetně přiložených listin) se podává, že žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované úhrady pojistného s příslušenstvím na základě pojistné smlouvy č. 0502226016 (dále jen „pojistná smlouva“). Pojistná smlouva byla uzavřena podle českých právních předpisů a její nedílnou součást tvoří Všeobecné pojistné podmínky pojistitele (dále též jen „VPP“) a Doplňkové pojistné podmínky NP/48/2016. Jejím předmětem bylo pojištění hospodářských zvířat (konkrétně 5 plemenných býků) pro případ nákazy, hromadného onemocnění a jiných smlouvou specifikovaných pojistných rizik. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná jí neuhradila ani jednu z osmi dílčích splátek pojistného ve výši 599 EUR za roky 2021 a 2022.
Žádost o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně zdůvodnila tím, že pravomoc soudů České republiky je založena doložkou obsaženou v čl. 19 VPP obecná část pro škodové pojištění, podle které bude řešen jakýkoliv spor vyplývající z pojištění sjednaného s pojistitelem u příslušného soudu v České republice. Vzhledem k tomu, že účastnice neurčily konkrétně místně příslušný soud, je podle žalobkyně namístě, aby jej podle §11 odst. 3 o. s. ř. určil Nejvyšší soud. Žalobkyně navrhla, aby jako místně příslušný soud byl určen Obvodní soud pro Prahu 2, neboť v jeho má obvodu má své sídlo.
Podle čl. 14 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), aniž je dotčen čl. 13 odst. 3, může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba.
Podle čl. 15 nařízení Brusel I bis je možné se od ustanovení tohoto oddílu odchýlit pouze dohodou:
1) uzavřenou po vzniku sporu;
2) umožňující pojistníkovi, pojištěnému nebo oprávněné osobě zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle;
3) uzavřenou mezi pojistníkem a pojistitelem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, a to i v případě, že by škodná událost nastala v cizině, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná;
4) uzavřenou pojistníkem, který nemá bydliště v členském státě, pokud se nejedná o povinné pojištění nebo o pojištění nemovitostí nacházejících se v některém členském státě;
5) nebo týkající se pojistné smlouvy do té míry, v níž se vztahuje na jedno či více z rizik uvedených v článku 16.
Podle čl. 16 nařízení Brusel I bis rizika uvedená v čl. 15 bodu 5 jsou:
1) veškeré škody:
a) na námořních plavidlech, zařízeních při pobřeží a na volném moři nebo na letadlech, způsobené událostmi, které souvisejí s jejich využíváním pro obchodní účely;
b) na přepravovaném zboží, s výjimkou zavazadel cestujících, při přepravě, která se uskutečňuje výlučně nebo z části těmito plavidly nebo letadly;
2) veškerá odpovědnost, s výjimkou odpovědnosti za škody na zdraví cestujících nebo za škody na jejich zavazadlech:
a) související s používáním nebo provozem námořních plavidel, zařízení nebo letadel uvedených v bodě 1 písm. a), pokud nejsou v případě letadel podle práva členského státu, v němž je letadlo registrováno, dohody o příslušnosti pro pojištění takových rizik zakázána;
b) za škody, které jsou způsobeny přepravovaný zbožím během přepravy, ve smyslu bodu 1 písm. b);
3) veškeré finanční ztráty v souvislosti s používáním nebo provozem námořních plavidel, zařízení nebo letadel uvedeným v bodě 1 písm. a), zejména ztráty nákladu nebo charterové;
4) veškerá další rizika související s některým z rizik uvedených v bodech 1 až 3;
5) bez ohledu na body 1 až 4 všechna "velká rizika" ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II).
Podle čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná.
Podle čl. 25 odst. 4 nařízení Brusel I bis dohody o příslušnosti ani obdobná ustanovení v zakládací listině trustu nemají právní účinek, jsou-li v rozporu s články 15, 19 nebo 23 nebo pokud mají soudy, jejichž příslušnost má být vyloučena, podle článku 24 výlučnou příslušnost.
Podle čl. 26 odst. 1 věta první nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní.
Podle čl. 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná pojistné ze smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem.
Podle čl. 63 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro účely tohoto nařízení se v případě společností nebo jiných právnických osob nebo sdružení fyzických nebo právnických osob rozumí "bydlištěm" místo, kde mají své:
a) sídlo,
b) ústředí, nebo
c) hlavní provozovnu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V prvé řadě Nejvyšší soud v projednávaném případě při zkoumání otázky pravomoci soudů České republiky jako jedné z podmínek pro aplikaci §11 odst. 3 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sb. rozh. obč.) nemohl přehlédnout, že žalobkyně dovozovala pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudů České republiky z prorogační doložky obsažené v pojistné smlouvě (čl. 19 VPP pojistitele), podle níž byla určena příslušnost českých soudů bez určení konkrétního místně příslušného soudu. Se zřetelem k tomu, že jde o pojistnou věc, však může mít taková dohoda o příslušnosti českých soudů podle čl. 25 odst. 4 nařízení Brusel I bis právní účinky, jen pokud by splňovala některou z podmínek obsažených v čl. 15 (též ve spojení s čl. 16) nařízení Brusel bis. Z obsahu podání žalobkyně a k ní připojených listin se nepodává, že by některá ze zmíněných podmínek byla v posuzované věci splněna. Z obsahu spisu tedy nevyplývá, že by pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů byla založena žalobkyní tvrzenou doložkou. Nemá-li ovšem předložená prorogační doložka právní účinky, smí pojistitel (žalobkyně) žalovat pojistníka (žalovanou) pouze ve Slovenské republice, kde má žalovaná své sídlo (čl. 14 nařízení Brusel I bis).
Pravomoc (mezinárodní příslušnost) však může být v řízení vedeném před věcně příslušným českým soudem založena konkludentním jednáním žalovaného za podmínek čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis, tj. tím, že se žalovaný řízení před takovým soudem bude účastnit (vyjádří se k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu). Soud tedy nemůže (s výjimkou věcí výlučné příslušnosti podle článku 24 nařízení Brusel I bis, o níž v nyní posuzované věci nejde) řádně přezkoumat svou mezinárodní příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu tak, aby se k ní vyjádřil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Nd 336/2007, uveřejněné pod číslem 14/2009 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 25 Nd 279/2016).
Podmínky pro určení místní příslušnosti soudu Nejvyšším soudem podle §11 odst. 3 o. s. ř. tedy nejsou naplněny. S ohledem na zřejmý zájem žalobkyně zahájit řízení u českého soudu vyplývající z toho, že spolu s návrhem na určení místně příslušného soudu podala k Nejvyššímu soudu též samotnou žalobu ve věci (datovanou a řádně podepsanou), lze na její podání též nahlížet jako na žalobu o zaplacení částky ve výši 4 792 EUR s příslušenstvím, kterou bylo zahájeno řízení ve věci u Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 4 Nd 418/2008, nebo Simon, P. Potíže spojené s určením místně příslušného soudu ve sporech s mezinárodním prvkem aneb o zbytečnosti §11 odst. 3 o. s. ř. In: Pfeiffer, M. a kol. Liber Amicorum. Praha: Wolters Kluwer (ČR), s. 432 a násl.).
Podle §9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Podle §104a odst. 4 o. s. ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Podle odstavce 6 uvedeného ustanovení v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení §105 tím není dotčeno.
Protože zvláštní předpis neurčuje, že ve věci, které se žaloba týká, rozhoduje Nejvyšší soud jako soud prvního stupně (§9 odst. 3 o. s. ř.), a předmět řízení zároveň nespadá ani do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně (§9 odst. 2 o. s. ř.), rozhodl Nejvyšší soud podle §104a odst. 4 o. s. ř., že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy (§9 odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud zároveň rozhodl podle §104a odst. 6 o. s. ř. o tom, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Učinil tak s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení, neboť v obvodu daného soudu se nachází sídlo žalobkyně. Určení tohoto soudu však má jen technickou povahu a nepředjímá jeho místní příslušnost. Na tomto soudu je, aby žalované doručil žalobu a následně přezkoumal podmínky řízení, včetně otázky mezinárodní a místní příslušnosti. Pro úplnost k tomu Nejvyšší soud připomíná, že podle čl. 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis soud ověří před případným uznáním své příslušnosti podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis, že žalovaný byl informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem (srov. obdobně ve vztahu k předchozí právní úpravě obsažené v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 20. 5. 2010 ve věci Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, proti Michalu Bilasovi, C-111/09, bod 32, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Nd 207/2014).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 3. 2024
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu