ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.1836.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 1836/2023-332
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Romana Fialy, ve věci péče o nezletilého AAAAA (pseudonym), zastoupeného kolizním opatrovníkem městem Kolín, se sídlem Karlovo náměstí č. 78, syna rodičů L. A. , zastoupené Mgr. Tomášem Prokopem, advokátem se sídlem v Kolíně, Kutnohorská č. 43, a J. K. , t.č. ve výkonu trestu ve Věznici Oráčov, zastoupeného Mgr. et Mgr. Ondřejem Teplým, advokátem se sídlem v Kolíně, Zahradní č. 46, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze, se sídlem v Praze 1, Husova č. 243/11, o zbavení, eventuelně pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti otce a o úpravu styku otce s nezletilým, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 0 P 63/2022, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31.1.2023 č.j. 32 Co 255/2022-231, takto:
Rozsudek krajského soudu v části výroku I., v níž bylo rozhodnuto o úpravě písemného styku otce s nezletilým, a ve výroku II. a rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 20. září 2022 č.j. 0 P 63/2022-163 ve výrocích III. a IV. se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Kutné Hoře k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Matka se návrhem podaným u soudu prvního stupně dne 7.9.2021 domáhala, aby otec byl zbaven rodičovské odpovědnosti k nezletilému AAAAA, eventuelně aby byl výkon jeho rodičovské odpovědnosti k nezletilému AAAAA pozastaven. Návrh odůvodnila zejména tím, že s otcem jsou bývalí manželé (manželství bylo rozvedeno v roce 2020) a že poměry k nezletilému byly před rozvodem upraveny soudním rozhodnutím tak, že nezletilý byl svěřen do její péče a otci bylo stanoveno výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. V rámci soužití ve společné domácnosti, kde kromě nezletilého AAAAA žili s matkou i její další dvě nezletilé děti z jejího předchozího manželství BBBBB (pseudonym) a CCCCC (pseudonym), však došlo ze strany otce v letech 2017 až 2019 na nezletilé CCCCC (polorodé sestře nezletilého AAAAA) ke spáchání zločinu znásilnění v souběhu s přečiny svádění k pohlavnímu styku a dále přípravy dalšího zločinu pohlavního zneužívání. Tato závažná jednání, která probíhala v odpoledních či večerních hodinách ve společném bydlišti za přítomnosti nezletilého BBBBB a AAAAA, byl otec vzat v září 2019 do vazby a následně byl v roce 2021 odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a současně mu byla stanovena povinnost nahradit nezletilé CCCCC nemajetkovou újmu v rozsahu 250 000 Kč. V rámci trestního řízení bylo navíc zjištěno, že otec byl za obdobnou trestnou činnost v minulosti dokonce již dvakrát odsouzen a potrestán, a to za sedmileté pohlavní zneužívání své tehdy nezletilé sestry DDDDD (pseudonym) a za pohlavní zneužívání a incest své další tehdy nezletilé sestry EEEEE (pseudonym). S uvedeného je zřejmé, že otec vede zcela amorální život a opakovaně se dopouští velmi závažných mravnostních trestních činů, a to na osobách blízkých (na svých vlastních sestrách a nevlastní dceři), které k němu chovaly důvěru, a zároveň jde o osoby blízké i nezletilému AAAAA. Zločinu na nezletilé CCCCC se navíc dopouštěl v době, kdy byl v domácnosti přítomen nezletilý AAAAA a mohl daná jednání spatřit, a toto jej mohlo poznamenat ve vývoji. Matka je proto přesvědčena, že otec je svými jednáními a svými osobnostními rysy zcela diskvalifikován z podílu na péči o syna AAAAA, pro nějž přestavuje především vysokou hrozbu špatného výchovného vzoru.
2. Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 20.9.2022 č.j. 0 P 63/2022-163 pozastavil výkon rodičovské odpovědnosti otce k nezletilému AAAAA, „s výjimkou práva na styk formou telefonických hovorů uskutečňovaných prostřednictvím telefonního čísla matky a za stálé přítomnosti matky nebo matkou pověřené osoby každý čtvrtek v lichém kalendářním týdnu v roce od 17 hodin do 17:15 hodin, nedohodnou-li se rodiče jinak, a formou písemnou tak, že je oprávněn zaslat nezletilému AAAAA každý měsíc dopis prostřednictvím matky“ (výrok I.); matce uložil povinnost sdělit otci písemně telefonní číslo, na němž je oprávněn uskutečnit telefonický hovor s nezletilým AAAAA, a povinnost telefonický hovor nezletilému s otcem umožnit (výrok II.); současně matce stanovil oprávnění „nahlížet do dopisů zasílaných otcem nezletilému AAAAA“, s tím, že „shledá-li jejich obsah rozporný s nejlepším zájmem nezletilého, je oprávněna po konzultaci s místně příslušným orgánem sociálně právní ochrany dětí a jeho souhlasu nezletilému AAAAA obsah takového dopisu nepřečíst a nepředat a vrátit jej otci“ (výrok III.); závěrem rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok IV.).
3. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 20.8.2019 č.j. Nc 29130/2019-18 byl nezletilý AAAAA pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřen do péče matky a otci bylo stanoveno výživné. Následně rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3.5.2021 č.j. 7 T 20/2020-1354 (ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8.7.2021 sp.zn. 2 To 56/21), který nabyl právní moci dne 8.7.2021, byl otec uznán vinným, že v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2017 do začátku dubna 2019 v odpoledních a večerních hodinách, v XY , v bytě na adrese XY, kde bydlel ve společné domácnosti se svojí manželkou L. K., jejími dětmi BBBBB (nar. XY) a CCCCC (nar. XY) a jejich společným synem AAAAA (nar. XY), opakovaně vyhrožoval zbitím nezletilé CCCCC a za účelem pohlavního vzrušení jí přesto, že se slovně bránila, kopala a odstrkávala ho, osahával na prsou a pod ošacením v oblasti přirození a mezi stydké pysky jí strkal prsty a nejméně v pěti případech se s ní přes její protesty koupal a nahou si jí přitahoval a třel o své tělo, přitom znal její věk, neboť se podílel na její výchově, a v přesně nezjištěném období od začátku roku 2019 nejpozději do začátku měsíce dubna 2019 v různou denní dobu na stejném místě opakovaně navrhoval, aby mu nezletilá CCCCC, jejíž věk znal, ukázala svoje přirození nebo ho nechala, aby si na její přirození sáhl, což dělal, aby dosáhl pohlavního vzrušení, a za to nezletilé sliboval, že jí půjčí svůj mobilní telefon, o který ho žádala, tedy jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, spáchal takový čin pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a na dítěti mladším 15 let, jednak slíbil dítěti za jeho obnažování, za účelem pohlavního uspokojení úplatu, a spáchal takový čin na dítěti mladším 15 let, jednak úmyslně vytvářel podmínky pro spáchání zvlášť závažného zločinu zejména organizováním, nebo přizpůsobováním prostředků či nástrojů k vykonání pohlavního zneužití jiným způsobem s dítětem mladším 15 let svěřenému jeho dohledu, čímž spáchal zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, jednak přečin svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, jednak přípravu zločinu pohlavního zneužití podle §20 odst. 1 k §187 odst. 1, 2 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let; pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou a byl uznán povinným nahradit CCCCC nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč.
4. Dále soud prvního stupně zjistil, že za obdobnou trestnou činnost byl otec opakované odsouzen již dříve, a to rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18.7.2017 sp. zn. 3 T 60/2006 pro trestné činy pohlavního zneužívání a soulože mezi příbuznými, jichž se dopustil tím, že od přesně nezjištěné doby v roce 2000 do roku 2007 v místě bydliště opakovaně v mnoha případech pohlavně zneužíval svoji sestru DDDDD (nar. XY), za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků se zkušební dobu v trvání dvou roků, a dále rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 21.9.2009 sp. zn. 3 T 113/2008 pro trestný čin pohlavního zneužívání soulože mezi příbuznými a ohrožování mravní výchovy mládeže, jichž se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v lednu 2008 v místě bydliště přišel k sestře, nezletilé EEEEE (nar. XY), sundal si slipy a snažil se nezletilé sundat kalhoty, ale ona se bránila a snažila se ho odstrkovat, a nakonec se mu podařilo stáhnout jí kalhoty a kalhotky a přes její odpor strčil své přirození do jejího až do vyvrcholení, přičemž jí říkal, že to nesmí nikomu říkat, a dále dne 25.2.2008 přes její odpor jí strkal prsty do přirození, i když ho stále odstrkovala, v jednání pokračoval a pak se sám uspokojil rukou a na závěr sestře dal 50 Kč s tím, že to nesmí nikomu říct; za toto jednání mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků.
5. Podle závěrů znaleckého posudku MUDr. Ladislava Procházky a PhDr. Jindřišky Záhorské, PhD., z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie, vyhotoveného na základě opatření Policie ČR z 15.11.2019, u otce nebyla zjištěna duševní porucha chorobného charakteru, jde však o osobnost s nepříznivými povahovými vlastnostmi, emočně nestabilní a disociální. Není závislý na alkoholu, ani na jiných návykových, psychotropních látkách, nebo lécích a zná účinky alkoholu na svoji osobu, netrpí sexuální deviací, ale je heterosexuálně méně vyhraněný, a tak je schopen dosáhnout sexuálního vzrušení podněty dospělých žen i dospívajících dívek. Rozpoznávací schopnosti byly zachované a jeho schopnosti ovládat se v důsledku heterosexuální nevyhraněnosti sníženy mírně, forenzně nepodstatně. Osobnost otce je výrazně individualisticky strukturovaná s akcentovanými osobnostními rysy, zejména emočně nestabilními, pasivně agresivními, závislými a disociálními. Zjištěny byly sklony k manipulaci s informacemi, stylizace do sociálně přijatelného světla. Motivem jeho jednání byla s vysokou pravděpodobnostní především efektivně strukturovaná osobnost s akcentovanými osobnostními rysy. Prognóza resocializace je znalci hodnocena jako mírně zhoršená, až zhoršená, nebylo navrženo uložení ochranného léčení.
6. Soud prvního stupně s poukazem na ustanovení §869 odst. 1 a §871 odst. 2 o.z. zdůraznil, že pro posouzení otázky rodičovské odpovědnosti otce je (ke dni rozhodnutí, srov. §154 o.s.ř.) rozhodující nejlepší zájem dítěte za současného posouzení, zda a do jaké míry byl nezletilý dotčen protiprávním jednáním otce proti sobě samému. Vycházeje z výše uvedených skutkových zjištění dospěl k závěru, že „v nejlepším zájmu nezletilého není prozatím zbavit otce rodičovské odpovědnosti, ale pouze jeho rodičovskou odpovědnost pozastavit“ podle ustanovení §869 odst. 1 o.z., neboť otci, který se nachází dlouhodobě ve výkonu trestu (od 3.9.2019 byl ve vazbě a následně je ve výkonu trestu odnětí svobody s výstupem 3.9.2025), brání ve výkonu rodičovské odpovědnosti závažná překážka. Zdůraznil však, že „je to otec, který se spácháním trestných činů, za něž byl odsouzen, z faktického výkonu rodičovské odpovědnosti vyloučil“. Přihlédl ovšem k tomu, že úmyslný trestný čin spáchal otec proti nezletilé CCCCC, nikoliv také proti nezletilému AAAAA, a „nelze tedy použít zákonné ustanovení §871 odst. 2 o.z.“. Nezletilý je s jednáním otce seznámen, ví, že otec ubližoval sestře CCCCC a označil ho jako zlobivého tatínka; nemá však na otce negativní vzpomínky a připustil, že by mu občasný kontakt s otcem nevadil. Otec nezletilému píše pohledy a dopisy, mezi rodiči, resp. ze strany matky, komunikace neprobíhá. Pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti otce je v daném případě v zájmu nezletilého, neboť podle názoru soudu prvního stupně „je důležité, aby druhý rodič, tedy matka, mohla za nezletilého činit veškeré úkony, bez toho, aby musela v závažných věcech vyžadovat součinnost otce, když komunikace mezi rodiči zejména ze strany matky neprobíhá“. S přihlédnutím „k relativně dobré duševní kondici nezletilého“ a zájmu nezletilého, aby i při pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti otce s ním zcela neztratil jakýkoliv kontakt, „učinil soud součástí svého rozhodnutí výjimku spočívající v právu otce na styk s nezletilým formou telefonických hovorů uskutečňovaných prostřednictvím matky a dále písemnou formou“; rozsah styku 15 minut přitom „stanovil s ohledem na věk nezletilého, který delší pozornost než 15 minut při telefonickém hovoru neudrží“.
7. K odvolání otce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31.1.2023 č.j. 32 Co 255/2022-231 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. o pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti otce k nezletilému AAAAA a o úpravě písemného styku otce s nezletilým AAAAA, a dále ve výroku III. o právech matky týkajících se písemného styku nezletilého s otcem (výrok I.); „ve zbývající části výroku I. a výroku II.“, tento rozsudek změnil tak, že „jinak se návrh matky na zbavení otce rodičovské odpovědnosti k nezletilému a návrh otce na úpravu styku s nezletilým zamítá“ (výrok II.), a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím (výrok III.).
8. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že zjistil správně a dostatečně skutkový stav, který v průběhu odvolacího řízení nedoznal změn. Odvolací soud rovněž především poukázal na pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3.5.2021 č.j. 7 T 20/2020-1354, kterým byl otec odsouzen za zločin znásilnění, přečin svádění k pohlavního styku a přípravu zločinu pohlavního zneužití, které spáchal na nevlastní dceři CCCCC - polorodé sestře nezletilého AAAAA, dále poukázal na znalecký posudek, jímž byla v trestním řízení hodnocena problematická osobnost otce, a také na skutečnost, že otec byl již dříve dvakrát pravomocně odsouzen za trestné činy pohlavního zneužívání a soulože mezi příbuznými, které spáchal na svých vlastních sestrách. Na druhé straně však ve shodě se soudem prvního stupně přihlédl k tomu, že v daném případě otec nespáchal úmyslný trestný čin proti nezletilému AAAAA, ale proti jeho polorodé nezletilé sestře CCCCC, a že, i když jednání otce vůči sestře nezletilého AAAAA, pro které byl pravomocně odsouzen, nepochybně zasáhlo do rodinného života nezletilého AAAAA, nelze rovněž podle názoru odvolacího soudu „prozatím uzavřít, že by tím byl jeho příznivý vývoj ohrožen“ tak, že by bylo namístě zbavit otce rodičovské odpovědnosti podle ustanovení §871 o.z. Zdůraznil přitom, že při rozhodování o zbavení rodičovské odpovědnosti je nezbytné vzít v úvahu jak hledisko zásady nejlepšího zájmu dítěte, tak princip minimalizace zásahu do práva na rodinný život. Nezletilý AAAAA nemá na otce žádné negativní vzpomínky, o jednání otce je rodinou přiměřeně svému věku informován. Nebrání se dokonce ani případnému kontaktu s otcem. Jednáním otce tak nebyl prozatím závažným způsobem dotčen. Otec nyní vykonává trest odnětí svobody s plánovaným koncem věznění 3.9.2025 a v důsledku toho nemá možnost osobně povinnosti a práva vyplývající z rodičovské odpovědnosti vůči nezletilému AAAAA reálně vykonávat, neboť původní běžné rodinné vztahy byly následkem jeho trestné činnosti zcela zpřetrhány a komunikace mezi rodiči, zejména ze strany matky „z lidsky naprosto pochopitelných důvodů“ neprobíhá. Zároveň, a to prioritně, bylo znaleckým zkoumáním v trestním řízení prokázáno, že otec je osobností s nepříznivými povahovými vlastnostmi a akcentovanými osobnostními rysy, je emočně nestabilní a disociální a prognóza jeho resocializace je hodnocena jako zhoršená. Ostatně i z postoje otce v tomto řízení „lze jednoznačně usoudit, že na své protiprávní jednání nemá žádný náhled, když opětovně popíral, že by se jednání vůči nezletilé CCCCC dopustil a nemorálně sváděl pořízení erotických fotografií na nezletilého AAAAA“. Současně je třeba přihlédnout i k předchozí trestní činnosti otce obdobného charakteru, za niž byl pravomocně odsouzen. Otec ani po předchozím odsouzení v této činnosti neustal a pokračoval ve zneužívání dalších nezletilých osob v rámci rodiny. Otci tak nelze podle názoru odvolacího soudu umožnit výkon jeho povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti, jejichž zcela běžnou součástí je kontakt s nezletilým jakoukoliv formou a bez přítomnosti dalších osob, jakkoliv to jeho aktuální poměry, tedy výkon trestu odnětí svobody, reálně neumožňují. V opačném případě by nebylo možné dostatečnou ochranu nezletilého, a to i přes nepochybnou snahu matky, plně zajistit. Nízký věk nezletilého pak hraje významnou roli i ve schopnosti se možnému negativnímu jednání otce bránit. Navíc záležitost je pro všechny členy rodiny velice citlivá a jednání otce k nezletilé CCCCC nelze hodnotit jinak než zavrženíhodné. Je rovněž sporné, do jaké míry nezletilý považuje otce za součást svého života, protože z jeho života „zmizel“ v jeho útlém věku a nezletilý tak nemá na otce žádné aktivní vzpomínky.
9. Z uvedených důvodů se proto odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že „ochrany zájmu nezletilého AAAAA na řádné péči je prozatím možno dosáhnout méně závažným zásahem do rodičovských práv otce než prostřednictvím institutu zbavení jeho rodičovské odpovědnosti“, a to prostřednictvím institutu pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti otce podle ustanovení §869 odst. 1 o.z., neboť otci v současné době „brání v jejím výkonu závažná okolnost spočívající v nepříznivých povahových vlastnostech, které se projevily při páchání trestné činnosti, a zhoršené prognóze jeho resocializace“. Pro případné nové otevření otázky rodičovské odpovědnosti otce v budoucnu by podle názoru odvolacího soudu bylo v souladu s nejlepším zájmem nezletilého třeba, aby byla podrobně zkoumána osobnostní charakteristika otce, jeho výchovné kompetence, jakož i stav duševního vývoje nezletilého.
10. Pozastavením rodičovské odpovědnosti otce došlo prozatím k reálné ochraně nezletilého, aniž by bylo nezbytné zjišťovat, zda a do jaké míry se jednání otce projevilo na jeho duševním stavu a vývoji. S ohledem na zájem nezletilého, aby i při pozastavení rodičovské odpovědnosti otce s ním neztratil kontakt zcela, odvolací soud rovněž přisvědčil soudu prvního stupně, že správně rozhodl o právu otce na styk s nezletilým (§872 o.z.) s tím, že osobní styk nezletilého s otcem je v daném případě s ohledem na zjištěný skutkový stav vyloučen. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud s ohledem na zjištěné osobnostní charakteristiky otce a jeho nulový náhled na své jednání, nepovažuje za vhodné, aby styk otce s nezletilým probíhal vedle písemného kontaktu i formou telefonických hovorů, jejichž obsah je nepředvídatelný a obtížně korigovatelný. Po matce podle názoru odvolacího soudu nelze spravedlivě požadovat, aby za dané situace telefonické hovory otce s nezletilým zajistila a byla jim přítomna. Je zjevné a pochopitelné, že trestní jednání otce, kterého se dopustil na nezletilé dceři matky, hluboce zasáhlo do jejího vztahu k otci a negativně dopadlo na její psychický stav. Nelze si pak vůbec představit, že by telefonickému kontaktu otce s nezletilým byla přítomna (byť vzdáleně) i sama nezletilá CCCCC, která s matkou a nezletilým sdílí společnou domácnost.
11. Styk otce s nezletilým AAAAA proto odvolací soud ponechal pouze v písemné formě, za současné možnosti matky posoudit, zda a do jaké míry je obsah korespondence otce určený nezletilému v souladu s jeho nejlepším zájmem, a za součinnosti s místně příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí případně nevhodný dílčí písemný kontakt otce s nezletilým odmítnout.
II. Dovolání a vyjádření k němu
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal otec dovolání. Vyslovil názor, že pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti otce a omezení styku syna s otcem pouze na korespondenční formu odkázanou na součinnost matky je v daném případě neopodstatněné, neboť není v zájmu nezletilého syna.
13. Dovolatel vytkl soudům, že nesprávně vyhodnotily naplnění druhého obligatorního kritéria pro pozastaveni výkonu rodičovské odpovědnosti, a to, že je pozastavení v souladu se zájmy dítěte, tak jak vyžaduje i rozhodovací praxe dovolacího soudu. Poukázal na skutečnost, že po celou dobu, kdy je otec omezen na osobní svobodě, po něm nebyla ze strany matky vyžadována jakákoliv součinnost ve věcech týkajících se nezletilého. Proto z tohoto pohledu se soudem prvního stupně uváděný důvod pro pozastaveni výkonu rodičovské odpovědnosti jeví jako irelevantní. To, že otec nemusí s ohledem na výkon trestu odnětí svobody být schopen poskytnout součinnost v některých věcech týkajících se nezletilého je třeba hodnotit jako objektivní překážku výkonu rodičovské odpovědnosti, nikoliv jako zájem nezletilého. Navíc z podání matky učiněných v rámci tohoto řízení je zřejmé, že je to pouze matka, která má problém v komunikaci s otcem, nikoliv nezletilý. Matka se svým jednáním snaží zcela vyloučit otce nezletilého ze svého života a vyhýbá se jakémukoliv kontaktu s ním. Tím se ovšem podle názoru dovolatele „dostává do kolize se zájmem a právem nezletilého na kontakt se svým otcem“. Dovolatel rovněž vytkl odvolacímu soudu, že za důvod pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti shledává nepříznivé povahové vlastnosti otce, které byly zjištěny ve znaleckém posudku MUDr. Ladislava Procházky a PhDr. Jindřišky Záhorské, PhD., který ovšem byl pořízen pro potřeby trestního řízení a zabýval se především otázkou existence duševní poruchy a otázky trestní odpovědnosti a nebezpečnosti otce pro společnost, nikterak se však nezabýval způsobilostí otce k výchově syna. Dále dovolatel dovozoval, že pokud ze strany odvolacího soudu byla hlavním důvodem pro pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti otce jeho obava, že se otec bude domáhat osobního styku s nezletilým, pak toto podle mínění dovolatele bylo možné vyřešit rozhodnutím o úpravě styku nezletilého s otcem (bez možnosti osobního kontaktu) a nebylo třeba otce omezovat v jeho rodičovských právech.
14. Zároveň dovolatel vytkl odvolacímu soudu, že shledal vzájemný kontakt otce se synem formou telefonických hovorů za nevhodnou a ponechal pouze korespondenční styk. Přitom podle názoru dovolatele vzhledem k nízkému věku syna, jeho zájmu o vzájemný kontakt a zároveň vzhledem k aktuálnímu výkonu trestu otce je pro udržení navázaného vztahu více než důležitý pravidelný vzájemný kontakt. Vzhledem k předškolnímu věku syna je však korespondenční styk vyloučen. Sám syn dopis svému otci nenapíše, a pokud jej napíše otec synovi, je syn odkázán na matku, která mu jej musí přečíst. Je však více než pravděpodobné, že matka vzhledem ke svému velmi negativnímu postoji k otci synovi dopisy předávat nebude, což se již v minulosti opakovaně stalo. Je přitom právem dítěte být v kontaktu se svým otcem a syn má právo slyšet svého otce, a vědět, že jeho otec tu pro něho stále je, byť se s ním osobně nestýká, má právo si na otce tvořit svůj názor a nepřebírat pouze obraz, který mu jeho matka a okolí předkládá. Jestliže bude vzájemný vztah omezen výhradně na korespondenční formu ponechanou v rukách matky, je podle mínění dovolatele zcela nepochybné, že vzájemný vztah se bude postupně nevratně vytrácet a citové pouto ochlazovat, což se již v současné době děje, neboť syn již na otce nemá žádné aktivní vzpomínky. Závěrem dovolatel s poukazem na ustálenou judikaturu dovolacího soudu dovozoval, že zájem dítěte na udrženi navázaného vztahu se svým biologickým otcem, u něhož nebylo prokázáno žádné pochybení či závadnost, nepochybně převažuje dle Úmluvy o styku s dětmi nad hypotetickou obavou o zajištění zdárného duševního vývoje nezletilého, a tudíž omezení telefonického styku v daném případě není opatření přiměřené sledovanému legitimnímu cíli. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu
– dále jen „o.s.ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
16. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
17. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
18. V projednávané věci závisí rozsudek odvolacího soudu – mimo jiné – na vyřešení právní otázky podmínek (předpokladů) pro pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti podle ustanovení §869 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), u rodiče, který se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody za závažnou trestnou činnost proti rodině, a dále otázky nepřímého styku tohoto rodiče s nezletilým dítětem za situace, kdy jsou dány důvody pro zákaz přímého styku. Vzhledem k tomu, že obě právní otázky dosud nebyly v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešeny, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání otce je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
IV. Důvodnost dovolání
19. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné.
20. Rodičovská odpovědnost (dříve terminologicky vymezená jako „rodičovská zodpovědnost“) je ze své podstaty ochranný institut, neboť dítě po dlouhou dobu není schopno samo obstarávat své záležitosti a realizovat své zájmy. Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče způsobem a v míře odpovídající stupni vývoje dítěte (srov. §880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.z.“). Povinnosti a práva vyplývající z rodičovské odpovědnosti jsou rodiče povinni vykonávat v zájmu dítěte (§875 odst. 1 o.z.). Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven (§865 odst. 1 o.z.).
21. Podle ustanovení §858 o.z. rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.
22. Podle ustanovení §866 o.z. pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, jsou určující zájmy dítěte.
23. Podle ustanovení §869 odst. 1 o.z. brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské odpovědnosti závažná okolnost a lze-li se domnívat, že je toho v souladu se zájmy dítěte třeba, může soud rozhodnout, že se výkon rodičovské odpovědnosti tohoto rodiče pozastavuje.
24. Podle ustanovení §870 o.z. nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon, a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení.
25. Podle ustanovení §871 odst. 1 o.z. zneužívá-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon, anebo svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon závažným způsobem zanedbává, soud jej jeho rodičovské odpovědnosti zbaví.
26. Podle ustanovení §871 odst. 2 o.z. spáchal-li rodič proti svému dítěti úmyslný trestný čin, nebo použil-li rodič své dítě, které není trestně odpovědné, ke spáchání trestného činu, nebo spáchal-li rodič trestný čin jako spolupachatel, návodce, pomocník či organizátor trestného činu spáchaného jeho dítětem, soud zvlášť posoudí, nejsou-li tu důvody pro zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti.
27. Z citovaných ustanovení vyplývá, že zákon rozlišuje několik druhů opatření, v nichž soud může (případně musí) zasáhnout do rodičovské odpovědnosti rodiče, jestliže to vyžaduje zájem nezletilého dítěte. Jednotlivá opatření se liší svojí povahou a intenzitou v závislosti na tom, z jakých důvodů na straně rodiče je zásah soudu do rodičovské odpovědnosti realizován. Podle toho, zda tyto důvody mají objektivní nebo subjektivní charakter (uvažováno z hlediska zavinění rodiče), rozlišujeme opatření nesankční (preventivní) povahy a opatření, která mají jak preventivní, tak sankční povahu. Z logiky věci plyne, že objektivní důvody, které nespočívají na zavinění rodiče, zpravidla budou znamenat přijetí (mírnějších) nesankčních opatření, zatímco subjektivní důvody budou naopak směřovat k přijetí přísnějších opatření, která mají povahu preventivní i sankční. Z hlediska závažnosti důsledků zásahu je rozlišováno, zda soudem přijaté opatření odebírá rodiči (zcela nebo částečně) nositelství rodičovské odpovědnosti, anebo (zcela nebo zčásti) pouze její výkon. Přitom platí, že je-li rozhodnutím soudu dotčen pouze výkon rodičovské odpovědnosti, není tím dotčena samotná rodičovská odpovědnost (její nositelství). Opačně však, je-li dotčena samotná rodičovská odpovědnost, je tím dotčen i její výkon. Jako prostředek zásahu nižší intenzity do právního vztahu mezi rodičem a dítětem tedy budou logicky vnímána opatření, jimiž je dotčen pouze výkon rodičovské odpovědnosti, oproti opatřením, jimiž je dotčena rodičovská odpovědnost samotná.
28. S ohledem na uvedená kritéria je pak zřejmá hierarchie prostředků soudní ochrany blaha dítěte odstupňovaná podle intenzity ohrožení chráněného zájmu od nejmírnějšího opatření v podobě zvláštních opatření při výchově dítěte podle ustanovení §924 až 926 o.z. (kdy ještě nedochází k zásahu do rodičovské odpovědnosti) přes pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti, omezení výkonu rodičovské odpovědnosti, omezení samotné rodičovské odpovědnosti až po nejpřísnější opatření v podobě zbavení rodičovské odpovědnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.2.2019 sp. zn. 24 Cdo 3460/2018 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2023 sp. zn. 21 Cdo 3883/2022). Použití odpovídajícího opatření závisí na okolnostech konkrétního případu. Při výběru nejvhodnějšího opatření je soud povinen přihlížet jednak k nejlepšímu zájmu dítěte (srov. §866 o.z.), který musí být předním hlediskem při rozhodování (k nejlepšímu zájmu dítěte srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2012, sp. zn. 30 Cdo 3430/2011, uveřejněný pod č. 102 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2012), a jednak je povinen vzít v úvahu princip minimalizace zásahu do práva na rodinný život tak, aby rodinné poměry dítěte byly přijatým opatřením narušeny co nejméně (srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2012 sp. zn. 30 Cdo 1686/2011, nebo též rozsudek ESLP ve věci K. a T. proti Finsku ze dne 12.7.2001, stížnost č. 25702/94, bod 178).
29. Jak vyplývá se shora podaného výkladu, pozastavení (sistace) výkonu rodičovské odpovědnosti soudním rozhodnutím podle ustanovení §869 odst. 1 o.z., ke kterému v posuzovaném případě přistoupil odvolací soud, je pojímáno jako nejmírnější prostředek zásahu do rodičovské odpovědnosti v zájmu dítěte, který má nesankční povahu. Pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti tedy není chápáno jako sankce pro rodiče, který řádně neplní své povinnosti nebo porušuje svá práva vůči dítěti. Rodiči je proto také zachováno nositelství rodičovské odpovědnosti, pozastaven je mu (buď zcela, nebo v určitém rozsahu) pouze její výkon. Protože jde o opatření nesankční povahy, tak v historickém i nynějším pojetí byly a jsou důvodem k tomuto zásahu vždy závažné objektivní překážky bránící rodiči výkonu rodičovských povinností a práv. Takovou objektivní překážkou může být především jeho dlouhodobá nepřítomnost v rodině, např. dlouhodobý zahraniční pobyt, dlouhodobé zdravotní problémy (léčené v nemocnici či ústavním zařízení) nebo také výkon trestu odnětí svobody. Pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti současně může být vysloveno jen tehdy, kdy vedle objektivního důvodu vylučujícího její výkon (v daném případě výkon trestu odnětí svobody) takové opatření nezbytně vyžaduje zájem dítěte (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2022 sp.zn. 24 Cdo 3032/2021 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2023 sp.zn. 24 Cdo 697/2023). Z uvedeného je zřejmé, že pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti podle ustanovení §869 odst. 1 o.z. je vyhrazeno případům, kdy rodič nemůže řádně plnit své povinnosti a uplatňovat svá práva vůči dítěti z objektivních důvodů. Situacím, kdy rodič sám svým zaviněným chováním způsobí stav ohrožující zájmy dítěte, jsou pak vyhrazena přísnější, sankční opatření, a to ve formě omezení rodičovské odpovědnosti, případně omezení jejího výkonu (§870 o.z.), nebo zbavení rodičovské odpovědnosti v nejzávažnějších případech (§871 o.z.).
30. V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno, že manželství rodičů nezletilého AAAAA (nar. XY) bylo rozvedeno v roce 2020, nezletilý byl svěřen do péče matky a otci bylo stanoveno výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Do roku 2019 vedli rodiče společnou domácnost, kde spolu s nimi žili, kromě nezletilého AAAAA, také další dvě nezletilé děti matky z jejího předchozího manželství BBBBB (nar. XY) a CCCCC (nar. XY). V době společného soužití rodičů (v letech 2017 až 2019) otec opakovaně páchal závažnou trestnou činnost na polorodé sestře nezletilého AAAAA nezletilé CCCCC, které v té době bylo 9 let. Za tuto trestnou činnost, a to za zločin znásilnění podle ustanovení §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, přečin svádění k pohlavnímu styku podle ustanovení §202 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, a přípravu zločinu pohlavního zneužití podle ustanovení §20 odst. 1 k §187 odst. 1, 2 trestního zákoníku, byl otec pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3.5.2021 č.j. 7 T 20/2020-1354 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a bylo mu uloženo nahradit CCCCC nemajetkovou újmu ve výši 250.000,- Kč. Za obdobnou trestnou činnost byl otec opakované odsouzen již dříve, a to rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18.7.2017 sp. zn. 3 T 60/2006 pro trestné činy pohlavního zneužívání a soulože mezi příbuznými, jichž se v letech 2000 až 2007 opakovaně dopouštěl na své sestře DDDDD (nar. XY), a dále rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 21.9.2009 sp. zn. 3 T 113/2008 pro trestné činy pohlavního zneužívání a soulože mezi příbuznými a ohrožování mravní výchovy mládeže, jichž se dopustil v roce 2008 na své druhé sestře EEEEE (nar. XY); za toto jednání mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků. V současné době se otec nachází ve výkonu trestu odnětí svobody (za trestnou činnost spáchanou na nezletilé CCCCC) s plánovaným datem výstupu 3.9.2025. Nezletilému AAAAA posílá z výkonu trestu odnětí svobody pohledy, k narozeninám dostal nezletilý od otce auto. Až do svého věznění byl otec s nezletilým v pravidelném osobním kontaktu. Otec ve výkonu trestu pracuje, alespoň částečně se snaží plnit vyživovací povinnosti. Nezletilý žije ve společné domácnosti s matkou, jejím manželem a dalšími sourozenci (včetně nezletilé CCCCC). Ví, kdo je jeho skutečný otec, hovoří o něm jako o zlobivém tatínkovi, který ubližoval bratrovi BBBBB, sestře CCCCC a matce. Sám nezletilý nemá na otce negativní vzpomínky. K případnému kontaktu s otcem nezletilý uvedl, že by se to nelíbilo mamince, ale jemu by to nevadilo, měl by si s ním o čem povídat, například o tom, jestli se tatínek polepšil.
31. K osobnosti otce byl vyhotoven znalecký posudek MUDr. Ladislava Procházky a PhDr. Jindřišky Záhorské, PhD., z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie. I když tento znalecký posudek byl vypracován pro potřeby posledního trestního řízení (v němž byl otec pravomocně odsouzen za trestnou činnost spáchanou na CCCCC), a soud v projednávané věci je tedy povinen jej hodnotit pouze jako listinný důkaz, mohou být jeho dílčí (níže uvedené) závěry určitým (prozatímním) vodítkem i v posuzované věci. Podle vyjádření znalců u otce není přítomna duševní porucha chorobného charakteru, jde však o osobnost s nepříznivými povahovými vlastnostmi, emočně nestabilní a disociální. Není závislý na alkoholu, ani na jiných návykových, psychotropních látkách, nebo lécích a zná účinky alkoholu na svoji osobu, netrpí sexuální deviací, ale je heterosexuálně méně vyhraněný, a tak je schopen dosáhnout sexuálního vzrušení podněty dospělých žen i dospívajících dívek. Osobnost otce je výrazně individualisticky strukturovaná s akcentovanými osobnostními rysy, zejména emočně nestabilními, pasivně agresivními, závislými a disociálními. Zjištěny byly sklony k manipulaci s informacemi, stylizace do sociálně přijatelného světla. Prognóza resocializace je znalci hodnocena jako mírně zhoršená, až zhoršená, nebylo navrženo uložení ochranného léčení.
32. Při svém rozhodování o tom, jaké opatření soudu je aktuálně přiměřené dané situaci, odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku – náležitě zohlednil všechny výše popsané skutečnosti, které poskytují velmi zevrubný obraz celkové situace v rodině nezletilého AAAAA (i na straně otce) v době vyhlášení napadeného rozsudku (§154 odst. 1 o.s.ř.). Je zřejmé, že otci v současné době objektivně brání ve výkonu rodičovské odpovědnosti vůči nezletilému AAAAA závažná překážka v podobě výkonu trestu odnětí svobody. Pro rozhodnutí soudu ve věci rodičovské odpovědnosti je ovšem v takovém případě podstatný také důvod pobytu rodiče (otce) ve vězení, tedy nejen závažnost a povaha jím spáchaného trestného činu, ale také vůči komu trestný čin směřoval. Tyto okolnosti odvolací soud náležitě zvažoval, jestliže mj. přihlédl k tomu, že sice „jednání otce k nezletilé CCCCC nelze hodnotit jinak než zavrženíhodné“ a že obdobné závažné trestné činnosti proti rodině se dopustil opakovaně, avšak že úmyslný trestný čin otce nesměřoval proti nezletilému AAAAA, a že proto „nelze postupovat podle ustanovení §871 odst. 2 o.z.“. Rovněž v této souvislosti odvolací soud patřičně akcentoval, že „ačkoliv jednání otce vůči polorodé sestře nezletilého AAAAA, pro které byl pravomocně odsouzen, zasáhlo do rodinného života nezletilého AAAAA“, nezletilý AAAAA „prozatím nebyl jednáním otce závažným způsobem dotčen“, „nemá na otce žádné negativní vzpomínky, o jednání otce je rodinou přiměřeně svého věku informován“, a nelze tak ani „prozatím uzavřít, že by tím byl jeho příznivý vývoj ohrožen“. Vzhledem k těmto okolnostem odvolací soud důvodně nepovažoval prozatím za nutné přistupovat k nejpřísnějšímu (matkou navrhovanému) sankčnímu opatření v podobě zbavení rodičovské odpovědnosti otce s tím, že podle jeho názoru „reálné ochrany nezletilého“ lze v současné době dosáhnout „méně závažným zásahem do rodičovských práv otce“ ve formě pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti otce. Zde, kromě objektivního důvodu vylučujícího otce z výkonu rodičovské odpovědnosti, vzal odvolací soud v úvahu též „nepříznivé povahové vlastnosti otce, které se projevily při páchání trestné činnosti, a zhoršenou prognózu jeho resocializace“, a také se – přes výtky dovolatele – patřičně zabýval tím, zda pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti otce vyžaduje zájem dítěte.
33. V daném případě nelze pochybovat o tom, že je dán zájem nezletilého AAAAA především na zachování klidného rodinného prostředí, v rámci něhož by nebyl dotčen na svém příznivém duševním, citovém i mravním vývoji. Vzhledem k tomu, že – jak správně akcentoval i odvolací soud - „původní běžné rodinné vztahy byly následkem trestné činnosti otce zcela zpřetrhány“ a „komunikace mezi rodiči, zejména ze strany matky z lidsky naprosto pochopitelných důvodů neprobíhá“, je patrně v zájmu nezletilého AAAAA, aby se nyní po dobu, kdy se otec sám svým trestným jednáním „z faktického výkonu rodičovské odpovědnosti vyloučil“, výkon rodičovské odpovědnosti soustředil do rukou matky, která o nezletilého pečuje a zajišťuje veškeré jeho potřeby. Takový stav nepochybně bude přinášet nezletilému prospěch a bude sledovat jeho blaho. Dovolací soud proto s ohledem na zásadu nejlepšího zájmu dítěte (jako předního hlediska při rozhodování) a princip minimalizace zásahu do práva na rodinný život sdílí závěr odvolacího soudu (i soudu prvního stupně), že „ochrany zájmu nezletilého AAAAA na řádné péči je prozatím možno dosáhnout prostřednictvím institutu pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti otce podle ustanovení §869 odst. 1 o.z.“. K tomu dovolací soud současně podotýká, že uvedený závěr byl vysloven, jak si toho byly vědomy i oba soudy, pouze pro dobu, kdy se otec nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, který představuje objektivní překážku odůvodňující přijaté opatření ve formě pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti otce. Po propuštění otce z výkonu trestu důvody pro toto opatření odpadnou, a – budou-li to nové poměry nezletilého vyžadovat – bude třeba, aby se soud rodičovskou odpovědností otce znovu zabýval.
34. K námitkám otce dovolací soud dále věnoval pozornost závěrům odvolacího soudu stran umožnění osobního styku otce s nezletilým AAAAA.
35. Z pohledu soudní judikatury je „osobní styk“ třeba chápat jako jakoukoli komunikaci mezi dítětem a rodičem, tedy nikoliv pouze přímý, ale i nepřímý styk spočívající např. v telefonickém, písemném nebo jiném spojení rodiče a dítěte (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2021 sp. zn. 24 Cdo 602/2021). V případě pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti (na rozdíl od omezení a zbavení rodičovské odpovědnosti) občanský zákoník neupravuje, jak má být nadále nastaven osobní styk rodiče s dítětem. Jelikož jde většinou o objektivní překážku, jakou je v posuzované věci pobyt otce ve výkonu trestu odnětí svobody (z jiného důvodu než trestního jednání, které se týkalo nezletilého dítěte), není zpravidla třeba samostatně uvažovat o osobním přímém styku. Nastane-li však potřeba stanovení styku, a to i nepřímého (telefonického, skypového, dopisy apod.), není vyloučeno rodiči, který má pozastaven výkon rodičovské odpovědnosti, určit soudním rozhodnutím styk s dítětem. S uvedeným přístupem koresponduje i ustálená rozhodovací praxe soudů a samotný výkon trestu odnětí svobody by proto (v zásadě) neměl být považován za důvod upřít rodiči ve výkonu trestu případně i přímý styk s nezletilým dítětem (k tomu srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2022 sp. zn. 24 Cdo 3032/2021). Je ovšem třeba vzít v úvahu, že jakkoliv je bezesporu z hlediska rodiče ve výkonu trestu odnětí svobody žádoucí, aby byl zachován kontakt s rodinou, mj. i z důvodu jeho motivace k resocializaci, je obecným korektivem – jak již bylo uvedeno výše – vždy zájem dítěte.
36. V projednávané věci odvolací soud přiměřeně celou situaci zvážil a opatřil si dostatečné skutkové podklady pro závěr, že přímý osobní styk nezletilého s otcem „je v daném případě vyloučen“, a jako nevhodný důvodně (na rozdíl od soudu prvního stupně) považoval rovněž nepřímý styk formou telefonických hovorů, „jejichž obsah je nepředvídatelný a obtížně korigovatelný“, a „po matce nelze spravedlivě požadovat, aby za dané situace telefonické hovory otce s nezletilým zajistila a byla jim přítomna“. Odvolací soud přitom vzal v úvahu nejen aktuální věk nezletilého a poměry v rodině, ale zejména „zjištěné osobní charakteristiky otce a jeho nulový náhled na své jednání“ s akcentem i na postoj otce v tomto řízení, kde otec „opětovně popíral, že by se trestného jednání vůči nezletilé CCCCC dopustil“, a nadále „nemorálně sváděl“ pořízení erotických fotografií nezletilé CCCCC na samotného (tehdy dvouletého) AAAAA. Současně nelze přehlédnout, že nemorální způsob života otce je dlouhodobého charakteru, neboť za obdobnou trestnou činnost v rámci rodiny (spáchanou na v té době nezletilých vlastních sestrách) byl otec opakovaně pravomocně odsouzen již dříve, aniž by již odpykané tresty měly kladný vliv na jeho resocializaci. Uvedené okolnosti (zejména jeho dosavadní popírání své trestné činnosti) tak činí otce aktuálně nezpůsobilým být mravním vzorem nezletilého AAAAA, a proto je dán zájem nezletilého na tom, aby osobním stykem s otcem nebyl dotčen na svém příznivém duševním a mravním vývoji.
37. Dovolateli lze jistě přisvědčit, že v zásadě „je právem dítěte být v kontaktu se svým otcem“, tak aby si sám mohl „na otce tvořit svůj názor a nepřebírat pouze obraz, který mu jeho matka a okolí předkládá“, ovšem i zde je třeba mít na zřeteli především zájem nezletilého AAAAA, jehož (prozatím) nízký věk – jak přiléhavě uvažoval odvolací soud – „hraje významnou roli i ve schopnosti se možnému negativnímu jednání otce bránit“. Navíc lze sdílet i úvahu odvolacího soudu o kvalitě současného vztahu mezi otcem a nezletilým, kdy na jedné straně otec zdůrazňuje, že do doby, než ze života nezletilého (vzetím do vazby) „zmizel“, staral se o něj především on, na straně druhé je faktem, že „nezletilý nemá na otce žádné aktivní vzpomínky“, a je tak „sporné, do jaké míry nezletilý považuje otce za součást svého života“. Je sice pravdou, jak rovněž namítá dovolatel, že pokračujícím odloučením otce od nezletilého „se bude jejich vzájemný vztah postupně nevratně vytrácet a citové pouto ochlazovat“, ovšem v tomto směru je třeba dovolatele upozornit, že je pouze na něm, zda v budoucnu změní svůj dosavadní postoj k trestné činnosti, za niž byl pravomocně odsouzen a k níž se v trestním řízení doznal, tak aby odpadl zásadní důvod, proč je jeho styk se synem (prozatím) vyloučen. Ze stejných důvodů je třeba odmítnout i argumentaci dovolatele, že „matka se svým jednáním snaží zcela vyloučit otce ze života nezletilého a vyhýbá se jakémukoliv kontaktu s ním“, neboť i zde dovolatel zcela přehlíží, že matka má „z lidsky naprosto pochopitelných důvodů“ problém v komunikaci s otcem, a že nezletilý AAAAA otce fakticky ztrácí – jak bylo opakovaně zdůrazněno již výše – výhradně v důsledku závadného jednání otce. Otázka, zda by nezletilý do budoucna zvládl styk s otcem a byla tak udržována jeho sounáležitost s otcem, je tedy logicky do značné míry odvislá nejen od postoje matky, která o nezletilého osobně pečuje a podílí na jeho citovém a osobnostním vývoji, ale také (a především) na dalším postoji otce k jeho dosavadní trestné činnosti.
38. Problematickým však dovolací soud shledává způsob, jakým odvolací soud ve výroku napadeného rozsudku upravil písemný styk nezletilého s otcem. K tomu v odůvodnění napadeného rozsudku toliko uvedl, že „styk otce s nezletilým ponechal pouze v písemné formě, za současné možnosti matky posoudit, zda a do jaké míry je obsah korespondence otce určený nezletilému v souladu s jeho nejlepším zájmem, a za součinnosti s místně příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí případně nevhodný dílčí písemný kontakt otce s nezletilým odmítnout“.
39. Je mimo pochybnost, že výše popsaná nezpůsobilost otce jako mravního vzoru nezletilého AAAAA i jeho dosavadní popírání svého protiprávního jednání, má (měla by mít) vliv rovněž na posouzení, zda byl měl být za daných okolností v zájmu nezletilého AAAAA zachován alespoň písemný styk otce s nezletilým. V této souvislosti dovolací soud připomíná, že v ustálené soudní praxi je obecně přijímán názor, že důvody, které se uplatní pro přímý (osobní) styk platí i pro styk nepřímý (písemný, příp. telefonický). Nepřímý styk je k přímému styku v poměru speciality, nikoli subsidiarity, tzn. uplatní se tehdy, jestliže objektivní okolnosti (např. značná teritoriální vzdálenost) vylučuje styk přímý, který má vždy přednost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.5.2013 sp. zn. 30 Cdo 1376/2012, uveřejněný pod č. 82 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2013, nebo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11.6.2012, sp. zn. 73 Co 286/2012, uveřejněné ve pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2013).
40. V projednávané věci se jeví jako žádoucí ochrana zájmu nezletilého AAAAA na tom, aby jakýmkoli osobním stykem s otcem nebyl vystaven škodlivým účinkům na jeho duševní a mravní vývoj. Proto se také přímý styk nezletilého AAAAA s otcem (po dobu jeho věznění) dosud neuskutečnil, a odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) důvodně ani nerozhodl o jeho zachování. Není-li však v daném případě z důvodu ochrany duševního a mravního vývoje nezletilého dán jeho zájem na přímém styku s otcem, jen stěží si lze představit jeho zájem na styku nepřímém (ať již telefonickém či písemném). Obavu ze škodlivých účinků působení otce na nezletilého přitom nelze korektně překlenout
– jak to učinil odvolací soud – povolením písemného styku otce s nezletilým, který má probíhat pod plnou kontrolou matky nezletilého (za součinnosti s místně příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí).
41. Odvolací soud zde náležitě neuvážil, že takový způsob úpravy písemného styku rodiče s dítětem prostřednictvím soudního rozhodnutí se dostává do rozporu s čl. 13 Listiny základních práv a svobod, ve kterém je deklarováno, že „nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon“.
42. Rovněž podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod „každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence“. Cílem práva na respektování „korespondence“ ve smyslu článku 8 §1 je chránit důvěrnost komunikace v široké škále různých situací. Tento pojem zjevně zahrnuje dopisy soukromé nebo profesní povahy (Niemietz proti Německu, 1992, §32 in fine), včetně případů, kdy je odesílatelem nebo příjemcem vězeň (Silver a další proti Spojenému království, 1983, §84; Mehmet Nuri Özen a další proti Turecku, 2011, §41; Nuh Uzun a další proti Turecku, 2022, §80. Všechny formy cenzury, odposlechu, sledování, zabavení a jiných překážek spadají do působnosti článku 8 (Potoczka a Adamco proti Slovensku, 2023, §69). Zásah může být odůvodněn pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky stanovené v druhém odstavci článku 8. Nemá-li tedy být zásah v rozporu s článkem 8, musí být v souladu se zákonem, sledovat jeden nebo více legitimních cílů a být nezbytný v demokratické společnosti k jejich dosažení. Určitá míra kontroly korespondence vězňů je přijatelná a sama o sobě není neslučitelná s Úmluvou, přičemž je třeba brát ohled na běžné a přiměřené požadavky věznění (Silver a další proti Spojenému království, 1983, §98; Golder proti Spojenému království, 1975, §45). Taková kontrola však nesmí překročit to, co vyžaduje legitimní cíl sledovaný v souladu s článkem 8 §2 Úmluvy. I když může být nezbytné monitorovat kontakt zadržených osob s vnějším světem, včetně telefonického kontaktu, musí použitá pravidla poskytovat vězni přiměřenou ochranu před svévolným zasahováním ze strany vnitrostátních orgánů (Doerga proti Nizozemsku, 2004, §53). Požadavek zákonnosti se týká nejen existence právního základu ve vnitrostátním právu, ale také kvality zákona, který by měl být jasný, předvídatelný, pokud jde o jeho účinky, a přístupný dotčené osobě, která musí být schopna předvídat důsledky svého jednání (Lebois proti Bulharsku, 2017, §66-67; Silver a další proti Spojenému království, 1983, §88). „V souladu se zákonem“ není - mimo jiné - cenzura provedená v rozporu s ustanoveními, která ji výslovně zakazují (Idalov proti Rusku [GC], 2012, §201), nebo nedostatečně rozsáhlá (Enea proti Itálii [GC], 2009, §143), nebo při neexistenci ustanovení, která by ji povolovala (Demirtepe proti Francii, 1999, §27), nebo orgánem, který překročil své pravomoci podle platných právních předpisů (Labita proti Itálii [GC], 2000, §182); cenzura na základě nezveřejněného aktu, který není přístupný veřejnosti (Poltoratskiy proti Ukrajině, 2003, §§158-160).
43. Přímo ve vztahu k nezletilým dětem je pak respektování listovního tajemství zakotveno v čl. 16 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého „žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence…“, s tím, že „dítě má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům“.
44. Z uvedených ustanovení vyplývá mj. zákaz porušování tajemství dopravovaných zpráv (korespondence) s tím, že porušení tohoto zákazu je možné jen v případech a způsobem stanovených zákonem. Takovým zákonem je v českém právním řádu zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), který upravuje postup orgánů činných v trestním řízení (srov. §88 tohoto zákona), nebo zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, který opravňuje Vězeňskou službu provádět kontrolu korespondence odsouzených (která je zaměřena výhradě na odhalení přípravy nebo páchání trestné činnosti) a je přitom oprávněna seznámit se s obsahem zasílaných písemností (srov. §17 tohoto zákona). Za nepřípustnou označuje „cenzuru“ korespondence např. ustanovení §85 odst. 2 zák. č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách, podle něhož omezení korespondence nebo kontrola korespondence mezi pacientem a soudem ustanoveným opatrovníkem, mezi pacientem a právním zástupcem nebo zástupcem organizace poskytující poradenství pacientům, mezi pacientem a orgány veřejné moci, Veřejným ochráncem práv nebo diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem cizího státu, anebo mezi pacientem a mezinárodní organizací, která podle mezinárodní úmluvy, jíž je Česká republika vázána, je příslušná k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv, je nepřípustná.
45. Ze žádného zákona však nevyplývá, že by takové oprávnění měl orgán sociálně-právní ochrany dětí ve vztahu ke korespondenci mezi rodiči a dětmi, tím spíše, že by takové oprávnění měl jeden rodič vůči korespondenci dítěte s druhým rodičem. Pokud zde tedy existuje riziko závadného obsahu dopisů posílaných jedním z rodičů dítěti, lze takovou situaci řešit toliko zákazem této nepřímé formy styku. Do úvahy je třeba vzít i to, že je-li výkon rodičovské odpovědnosti jednoho z rodičů pozastaven, vykonává ji druhý z rodičů (§878 odst. 1 o.z.). Podle ustanovení §888 věta prvá o.z. dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Ve vztahu k osobnímu styku pak platí, že je-li to nutné v zájmu dítěte, soud omezí právo rodiče osobně se stýkat s dítětem, anebo tento styk i zakáže (§891 odst. 2 o.z.). Citovaná ustanovení občanského zákoníku tak umožňují, aby soud styk (a to i osobní) nepečujícího rodiče s dítětem, omezil nebo i zakázal, vyžaduje-li to zájem dítěte. V přezkoumávané věci soudy správně takovýto zájem identifikovaly jako zájem nezletilého, aby ze strany otce nebyl vystaven škodlivým účinkům na jeho duševní a mravní vývoj. Předvídané omezení (nebo podmínění) styku podle přesvědčení dovolacího soudu nemůže spočívat v kontrole a vyhodnocení škodlivosti korespondence otce, kterou by prováděla matka nezletilého, ať již sama, nebo za součinnosti orgánu sociálně právní ochrany dítěte. Je tomu jednak tak proto, že stát nemůže na matku přenést oprávnění k cenzuře soukromé korespondence jednoho z rodičů k dítěti, které sám nemá, a jednak proto, že na matce nelze spravedlivě považovat, aby odhlédla od konfliktu zájmu se zájmem otce a „objektivně“ posuzovala vhodnost a prospěšnost sdělení adresovaných nezletilému. Protože se odvolací soud věcí z tohoto pohledu nezabýval, spočívá jeho rozhodnutí o úpravě písemného styku otce s nezletilým na nesprávném právním posouzení věci.
46. Závěrem dovolací soud považuje za vhodné doplnit, že styk otce s nezletilým za daných okolností případu nelze zatím řešit ani tzv. navykacím režimem, kdy by otci byl zpočátku umožněn pouze nepřímý styk s nezletilým, který by byl později rozšířen i na styk přímý, neboť podmínkou takového postupu je náhled rodiče na svou trestnou činnost, kterou však otec v posuzované věci – jak bylo uvedeno výše – nemá.
47. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o písemném styku otce s nezletilým AAAAA, není správný, a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek v odpovídajícím rozsahu zrušil (§243e odst. 1 o.s.ř.). Jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky v odpovídajícím rozsahu rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
48. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 1. 2024
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu