ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.194.2024.1
sp. zn. 24 Cdo 194/2024-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci soudní úchovy na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2021, č. j. 45 T 9/2019-17214, jehož účastníky jsou příjemci a) BEČVÁŘOVA a.s. , identifikační číslo osoby 27124371, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, b) BEČVÁŘOVA KRČ a.s. , identifikační číslo osoby 24237761, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, c) Ing. Zdeněk Činčera , nar. 27. 11. 1944, bytem v Černošicích, Kopretinová 2088, zastoupený JUDr. Danielem Honzíkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55 a d) Česká republika - Státní pozemkový úřad , identifikační číslo osoby 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, o vydání předmětu úschovy, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 4 Sd 2/2021, o dovolání příjemce d) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, č. j. 24 Co 69/2023-57, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 7. 7. 2022, č. j. 4 Sd 2/2021-42, rozhodl tak, že „příjemci č. 3) Ing. Zdeňku Činčerovi, narozenému 27. 11. 1944, nemovitou věc, a to pozemek parc. č. 1511/1 v katastrálním území Sázava, zapsaný na listu vlastnictví 11144, vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Benešov, ze soudní úschovy nevydává“.
2. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání Ing. Činčery usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení ve věci úschovy zastavil (výrok I usnesení odvolacího soudu), dále vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím (výrok II usnesení odvolacího soudu). Dospěl totiž k závěru, že nemovitá věc nemůže být pojmově předmětem soudní úschovy, a to ani na základě předchozího rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení.
3. Usnesení odvolacího soudu napadla příjemkyně d) – Česká republika [dále jen „dovolatelka“] v celém rozsahu dovoláním (v němž jinak kvalifikovaně zpochybnila pro věc určující právní otázku, zda nemovitá věc může být předmětem soudní úschovy), které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
4. Dovolatelkou předestřená otázka totiž byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s (byť až pozdější) judikaturou soudu dovolacího, neboť odvolací soud postupoval ve smyslu závěrů učiněných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 29 Cdo 2018/2022, přijatých nadto mezi totožnými účastníky, kdy dovolací soud s podrobnější argumentací uzavřel, že „nemovitou věc nelze uložit do soudní úschovy ani podle §81a za užití §81 odst. 1 věty třetí trestního řádu“. Závěry uvedeného usnesení jsou účastníkům řízení známé a dané rozhodnutí je navíc veřejnosti přípustné na webových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ).
5. Nejvyšší soud současně nedospěl k závěru, že by bylo třeba uvedenou otázku vyřešit jinak, neboť neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit (zvláště při obdobnosti dovolací argumentace v nyní projednávané věci a ve věci již Nejvyšším soudem rozhodnuté).
6. Dovolání napadající usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
7. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 3. 2024
JUDr. David Vláčil
předseda senátu