ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.219.2024.1
sp. zn. 24 Cdo 219/2024-253
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce Milana Macka , narozeného 12. 2. 1954, bytem v Trutnově, Za Vápenkou 367, za účasti 1) CASPER PROPERTY s.r.o. , identifikační číslo osoby 24675172, se sídlem v Praze 6 - Bubeneč, náměstí Borise Němcova 3/510 a 2) QUADRO spol. s r.o. , identifikační číslo osoby 49810618, se sídlem v Trutnově, Za Vápenkou 367, o povolení vkladu vlastnického práva, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 16/2020, o dovolání žalobce a účastníka 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2023, č. j. 4 Co 117/2022-182, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 31. 3. 2022, č. j. 16 C 16/2020-177, zastavil dovolací řízení (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II).
Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu žalobce a účastník 2) napadli dovoláním, řízení o nich však Nejvyšší soud podle §243c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, zastavil, neboť dovolání nebylo sepsáno a podepsáno advokátem. Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, přitom představuje zvláštní a obligatorní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku představuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, (jen) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by dovolatelé byli právně zastoupeni. Žalobce ani účastník 2) neprokázali, ba ani netvrdili, že jsou zastoupeni advokátem nebo že sami (pokud jde o žalobce) mají právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci nebyla splněna zákonem stanovená podmínka povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí ve spojení s ustanovením §243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. a dovolací řízení zastavil (ve smyslu ustanovení §241b odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Ačkoli žalobce nebyl podle obsahu spisu soudem prvního stupně vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že dovolatel podává větší počet návrhů (jen před Nejvyšším soudem vystupuje jako účastník několika desítek řízení), přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mj. i to, že si žalobce musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl opakovaně k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván. Uvedený procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu uvedl: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem [resp. jiným soudem nižšího stupně] v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“
Přestože si je dovolací soud rovněž vědom toho, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatelů, které zaujímají ve vztahu k plnění této povinnosti a opakovaně podávají bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Soud pak nepřihlížel k opakovaným žádostem o osvobození od soudních poplatků, neboť ve vztahu k žalobci bylo pro zjevně bezúspěšné uplatňování práva rozhodnuto o tom, že se mu osvobození od soudních poplatků nepřiznává, a to usnesením soudu prvního stupně ze dne18. 6. 2020, č. j.16 C 16/2020-69, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2020, č. j. 4 Co 182/2020-74, a ve vztahu k účastnici 2) pak soud prvního stupně zamítl z podobných důvodů obdobný požadavek svým usnesením ze dne 20. 7. 2021, č. j.16 C 16/2020-149, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 2. 2. 2022, č. j. 4 Co 296/2021-162. Bylo-li tak pravomocně rozhodnuto, že oba dovolatelé nesplňují z důvodu zjevně bezúspěšného uplatňování či bránění práva předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, je tím bez dalšího zřejmé, že ani blíže nespecifikovaná pozdější změna jejich osobních či majetkových poměrů nemůže být pojmově důvodem pro reparaci dříve přijatých rozhodnutí. Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud dovolatele již znovu nevyzýval k doložení jejich poměrů a nerozhodoval o zjevně neopodstatněných návrzích na osvobození od soudních poplatků či o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Žalobce si musí být z dřívějšího postupu soudů vědom podmínky povinného zastoupení, účastnice 2) pak byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. listopadu 2023, č. j. 16 C 16/2020-247, vyzvána, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupce z řad advokátů a jeho prostřednictvím doplnila podané dovolání Ve stanovené lhůtě a ani později tak neučinila, Nejvyšší soud proto vychází z toho, že nebyla splněna podmínka povinného zastoupení, a to aniž by bylo třeba (z výše uvedených důvodů) rozhodovat o zjevně bezdůvodných žádostech o ustanovení zástupce. Stejně tak podání žádosti o určení advokáta k České advokátní komoře nepředstavuje relevantní důvod, pro který by bylo možno podmínku povinného zastoupení prominout.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2024
JUDr. David Vláčil
předseda senátu