ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.2420.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 2420/2023-380
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. R. , zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1059/1, proti žalovaným 1) M. R. , zastoupenému Mgr. Jaroslavem Mašínem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 285/19, 2) Z. R. , zastoupené Mgr. Petrem Kobylkou, advokátem se sídlem v Praze 6, Buštěhradská č. 29, a 3) J. R. , zastoupené Mgr. Milanem Schagererem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 276/298, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 50/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2023, č. j. 25 Co 330/2022-316, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jaroslava Mašína, advokáta se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 285/19.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Kobylky, advokáta se sídlem v Praze 6, Buštěhradská č. 29.
IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Milana Schagerera, advokáta se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 276/298.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 30. 3. 2022, č. j. 16 C 50/2020-234, zamítl žalobu na určení, že žalovaní 1), 2) a 3) nejsou dědici zůstavitelky A. R., a rozhodl o nákladech řízení. Soud vyšel ze zjištění, že zůstavitelka pořídila závěť ve formě notářského zápisu. Zůstavitelka zemřela dne XY. V notářském zápisu ze dne 6. 3. 2014 bylo prohlášeno, že zůstavitelka je nevidomá, a závěť byla učiněna za přítomnosti tří svědků závěti, kteří se na notářský zápis obsahující závěť podepsali. Zůstavitelka byla osobou se zdravotním postižením v oblasti zraku, zrakové funkce byly na hranici těžce slabého zraku. Z důvodu těžké zrakové vady byla držitelkou průkazu ZTP II. stupně. S běžnou korekcí není schopna čtení textu běžné velikosti, doprovod jiné osoby je nutný všude v neznámém prostředí. Používala kompenzační pomůcky pro osoby se zdravotním postižením a pomůcky speciální optiky (např. notebook se speciálním softwarem pro nevidomé). Zůstavitelka byla schopna tyto pomůcky používat, což vyplývá z její vysoké soběstačnosti (např. psaní e-mailů) a vysoké duševní svěžesti až do konce života. Zůstavitelka byla ve skvělé duševní kondici, inteligentní, perfektně oblečená a upravená, se znalostmi a přehledem. Na zůstavitelku podle soudu nelze pohlížet jako na osobu nevidomou ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2567/2004, neboť zrakové postižení bylo kompenzovatelné speciálními pomůckami, jichž zůstavitelka využívala a v důsledku kterých např. byla schopna číst a psát. Notářský zápis, sepsaný jménem notářky Jany Elšíkové jejím tehdejším zástupcem Mgr. Petrem Elšíkem, splňuje všechny náležitosti. Notář Mgr. Elšík před soudem potvrdil, že zápis sepsal (tehdy jako zástupce notáře) a že je opatřen jeho pravým podpisem. Originál notářského zápisu se nachází u notářky Mgr. Andrey Poláškové, když ta kopii, jež je součástí dědického spisu, opatřila svým razítkem a zaslala ji k žádosti dědického soudu. Vzhledem k tomu, že zůstavitelka nebyla nevidomá, obsahuje notářský zápis, který je jednou z možných forem pořízení závěti, pouze nadbytečně ustanovení o účasti dalších tří svědků úkonu. Tato skutečnost však neplatnost závěti nezpůsobuje. I kdyby soud dospěl k závěru, že zůstavitelka byla nevidomá, i v tomto případě by notářský zápis splňoval všechny náležitosti podle ustanovení §1535 a §1537 o. z. (ve znění účinném do 27. 2. 2017). Svědci byli srozuměni se svou funkcí svědka pořízení závěti a potvrdili, že notářský zápis byl zůstavitelce přečten. Soud nemá s ohledem na výpovědi tří svědků i notáře pochybnosti o pravosti podpisu zůstavitelky na této veřejné listině, který žalobce zpochybňoval. Nadto podpis zůstavitelky i při laickém srovnání koresponduje s podpisy zůstavitelky na jiných dokumentech.
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 1. 2023, č. j. 25 Co 330/2022-316, potvrdil rozsudek soudu I. stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu I. stupně a přisvědčil mu i v právním posouzení věci. Vzhledem k datu pořízení závěti 6. 3. 2014 je třeba aplikovat §1537 o. z. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 460/2016. Notářský zápis je veřejnou listinou, u níž se obsah považuje za pravdivý, dokud není prokázán opak. Zůstavitelka měla zrakové funkce na hranici těžce slabého zraku, nebylo možné očekávat zlepšení stavu, naopak zde byla pravděpodobnost další progrese. Těžká zraková vada omezovala orientační schopnosti zůstavitelky natolik, že byl nezbytný doprovod jiné osoby v neznámém prostředí. Vidění do blízka nebyla s běžnou korekcí schopná, používala pomůcky pro osoby se zrakovým postižením a pomůcky speciální optiky. Byla proto osobou se smyslovým postižením, kdy bez speciálních kompenzačních pomůcek nebyla schopna číst a psát. Nejsou proto žádné důvody, aby závěť byla neplatná. Pořízení závěti ve formě notářského zápisu naopak svědčí o tom, že si zůstavitelka byla vědoma svého handicapu a chtěla mít jistotu, že závěť bude platná. Pravost a správnost notářského zápisu je podpořena i svědeckými výpověďmi. Prohlášení zůstavitelky o nevidomosti nezpůsobuje neplatnost za situace, kdy byla osobou neschopnou číst a psát bez použití zvláštních korekčních pomůcek, když allografní závěť podle §1535 o. z. předpokládá, že zůstavitel je nevidomý nebo se smyslovým postižením s neschopností číst a psát.
II. Dovolání a vyjádření k němu
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. K vymezení jeho přípustnosti uvádí, že se odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu k možnosti pořizování závěti podle §1535 o. z., dovolatel v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2203/2006. Má za to, že pokud zůstavitelka nebyla nevidomá, nemohla pořídit závěť ve smyslu §1535 o. z. Dále dovolatel namítá, že řízení trpí vadou, neboť pravost podpisu zůstavitelky byla zkoumána pouze laickou komparací, a v řízení ani nebyl předložen originál závěti. Závěrem dovolatel namítá, že svědkové závěti nebyli přítomni celému prohlášení zůstavitelky.
4. K dovolání žalobce se vyjádřil žalovaný 1), který navrhuje odmítnutí dovolání. Uvádí, že není zřejmé, co má být konkrétně vymezenou právní otázkou pro přezkum dovolacím soudem a dovolatelem označené rozhodnutí Nejvyššího soudu na projednávanou věc podle něj nedopadá. Napadené rozhodnutí není založeno jen na laické komparaci podpisů a není pravda, že svědci nebyli přítomni celému prohlášení zůstavitelky.
5. Žalovaná 2) ve vyjádření k dovolání uvádí, že k odchýlení od ustálené judikatury nedošlo, důkaz znaleckým posudkem k pravosti podpisu by byl nadbytečný, a tvrzení žalobce označuje za nepravdivá.
6. Žalovaná 3) uvádí, že dovolání neobsahuje konkrétní právní otázky, se žalobcem odkazovaným rozhodnutím se vypořádaly soudy již v odůvodnění svých rozhodnutí. Důkaz znaleckým posudkem by byl nadbytečný, žalobce nepředložil žádný důkaz, který by jen naznačil, že by závěť mohla být sepsána jinou osobou. Argumentuje, že dovolatel zpochybňuje skutková zjištění nepravdivými informacemi.
III. Přípustnost dovolání
7. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
8. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
9. Podle ustanovení §580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle ustanovení §1537 o. z., ve znění účinném do 27. 2. 2017, zůstavitel může projevit poslední vůli ve veřejné listině. Pořizuje-li závěť v této formě osoba nevidomá nebo osoba se smyslovým postižením, která nemůže číst nebo psát, použije se §1535 obdobně.
11. Podle ustanovení §1535 o. z. je-li zůstavitel nevidomý, projeví poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být nahlas přečtena svědkem, který závěť nepsal. Zůstavitel před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho poslední vůli (odst. 1). Je-li zůstavitel osobou se smyslovým postižením a nemůže-li číst nebo psát, projeví poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, jejíž obsah musí být tlumočen zvláštním způsobem dorozumívání, který si zůstavitel zvolí, svědkem, který závěť nepsal; všichni svědci musí ovládat způsob dorozumívání, kterým je obsah listiny tlumočen. Zůstavitel zvoleným způsobem dorozumívání před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho poslední vůli (odst. 2).
12. Podle ustanovení §1536 o. z. v závěti pořízené osobou se smyslovým postižením, která nemůže číst nebo psát, budiž uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo závěť napsal, kdo ji přečetl nebo tlumočil a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Byl-li obsah tlumočen zvláštním způsobem dorozumívání, uvede se to v listině včetně údaje, jaký způsob dorozumívání zůstavitel zvolil (odst. 1). Listinu podepíše i zůstavitel; nemůže-li psát, použije se §563 obdobně (odst. 2).
13. Ve vztahu k předchozí právní úpravě Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2203/2006, uveřejněném pod č. 69/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil závěr, že zpřísnění podmínek pro pořízení allografní závěti podle ustanovení §476c obč. zák. (které používalo formulaci „ zůstavitel, který nemůže číst nebo psát“ ) slouží k ochraně práv zůstavitele, jemuž – jak vyplývá z logického i jazykového výkladu tohoto zákonného ustanovení - objektivně existující handicap (zpravidla zdravotní) znemožňuje číst nebo psát, tedy pořídit závěť ve smyslu ustanovení §476a obč. zák. (hollografní závěť) nebo §476b obč. zák. (allografní závěť se dvěma svědky), a že zůstavitel, který není takto handicapován, proto nemůže platně pořídil závěť ve smyslu ustanovení §476c obč. zák. (§40 odst. 1 obč. zák.). Při výkladu zákona č. 40/1964 Sb. se Nejvyšší soud již také zabýval výkladem pojmu „osoby nevidomé“, avšak pouze při posuzování otázky, komu zákon podle §476e obč. zák. neumožňoval být svědkem závěti, když v rozsudku 29. 11. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2567/2004, uveřejněném pod č. 62/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kdy dospěl k závěru, že „osobou nevidomou“ ve smyslu ustanovení §476e obč. zák. se rozumí osoba, jíž zrakové postižení (nekompenzovatelné technickými či jinými pomůckami) zcela znemožňuje, popřípadě podstatně snižuje možnost v celém rozsahu vnímat okolnosti pořízení závěti, o nichž má svědčit.
14. Co se týče námitky dovolatele, že zůstavitelka nebyla zcela nevidomá, lze konstatovat, že právní otázka k vymezení přípustnosti dovolání mohla a měla být vymezena konkrétněji, jak ve svých vyjádřeních poukazovali ostatní účastníci řízení, nicméně s ohledem na tvrzené odchýlení od pro věc dostatečně relevantního rozhodnutí Nejvyššího soudu lze tuto část dovolání shledat projednatelnou, byť dovolatel namítá odchýlení od judikatury k předchozí právní úpravě, zatímco se paradoxně snaží těžit z odlišné textace nynější právní úpravy „je-li zůstavitel nevidomý…“ od formulace „zůstavitel, který nemůže číst nebo psát“ užité v jím citovaném rozhodnutí.
15. Komentářová literatura v souhrnném komentáři k ustanovení §1535 a §1536 o. z. uvádí, že „osobou smyslově postiženou je především osoba se zrakovým či sluchovým postižením různého stupně (tedy také osoba nevidomá), případně osoba s kombinovaným postižením zraku i sluchu (tzv. hluchoslepý) nebo osoba němá“. „Osobou nevidomou je osoba s nejvyšším stupněm zrakového postižení“. (FIALA, R. In: FIALA, R., DRÁPAL, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 150, marg. č. 4, 7.).
16. Odvolací soud vycházel ze závěru, že zůstavitelka byla osobou neschopnou číst a psát bez použití zvláštních korekčních pomůcek pro osoby se zrakovým postižením (zrakové funkce byly na hranici těžce slabého zraku, z tohoto důvodu byla zůstavitelka držitelkou průkazu ZTP II. stupně). Dovolatel svoji námitku buduje na tvrzení, že zůstavitelka nebyla nevidomá. Při porovnání ustanovení odstavce prvého a druhého §1535 o. z., kdy odstavec první hovoří o zůstaviteli nevidomém, zatímco odstavec druhý o zůstaviteli se smyslovým postižením, který nemůže číst nebo psát, je patrno, že se tyto odstavce od sebe odlišují v zásadě toliko ve způsobu, jakým má být zůstaviteli závětní listina tlumočena. Zatímco zůstaviteli nevidomému musí být podle odstavce prvého závětní listina přečtena, zůstaviteli se smyslovým postižením, který nemůže číst nebo psát, musí být podle odstavce druhého závětní listina tlumočena zvláštním způsobem dorozumívání, který si zůstavitel zvolí. Z uvedeného vyplývá, že podstata pořizování závěti za výše uvedených podmínek spočívá v tom, že zůstavitel není pro své postižení schopen číst nebo psát. Je evidentní, že v tomto směru není rozhodné, zda je zůstavitel zcela nevidomý, ale zda pro své zrakové postižení není schopen číst nebo psát. Námitky dovolatele v rovině, že zůstavitelka nebyla zcela nevidomá, proto zjevně nejsou opodstatněnými, když soudy dospěly ke skutkovému závěru, že zůstavitelka nebyla s běžnými korekčními pomůckami schopna číst a psát (když např. nutně potřebovala doprovod jiné osoby všude v neznámém prostředí a používala notebook se speciálním softwarem pro nevidomé). V uvedeném zjevně nelze spatřovat ani tvrzené odchýlení od dovolatelem akcentované rozhodovací praxe, která rovněž vycházela z toho, zda byl zůstavitel schopný číst nebo psát. Dovolatel přitom ani nevznáší žádnou polemiku se závěrem o neschopnosti zůstavitelky číst nebo psát, pouze se vedle citace rozhodnutí Nejvyššího soudu ve své námitce omezil na strohé tvrzení, že zůstavitelka nebyla nevidomá, aniž by tento svůj závěr jakkoli dále rozváděl, čemuž lze rozumět pouze tak, že brojil proti tomu, že zůstavitelka nebyla zcela nevidomá, avšak neschopnost zůstavitelky číst nebo psát žádným ani náznakem konkrétnějším tvrzením nezpochybňuje. Dlužno podotknout, že dovolatel nadto nevznáší jediný argument, v čem by při jeho způsobu výkladu zákona za situace, kdy zůstavitel trpí takto zásadním postižením zraku, spatřoval, že by smysl a účel zákona vyžadoval neplatnost (srov. §580 odst. 1 o. z.) takové závěti, pořízené způsobem předepsaným pro osoby nevidomé. Dovolání je proto v této části zjevně bezdůvodné.
17. Dovolatel dále namítal, že nebyla znalecky zkoumána pravost podpisu zůstavitelky. K tomu lze přiměřeně odkázat na ustálený judikatorní závěr, že vzhledem k tomu, že obligatorní součástí allografní závěti sepsané podle ustanovení §1534 o. z. je svědectví dvou svědků o tom, že zůstavitel před nimi (současně přítomnými) výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a že není dobře představitelné, že by zůstavitel před svědky výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, aniž by ji vlastnoručně podepsal, není pro rozhodnutí sporu o určení dědického práva z allografní závěti (§1534 o. z.) – na rozdíl od sporu o určení dědického práva vyplývajícího z holografní závěti – (zásadně) určující vyřešení otázky pravosti podpisu zůstavitele na závěti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 24 Cdo 2922/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1934/2012). V projednávané věci přitom byla závěť pořízena dokonce ve formě notářského zápisu se třemi svědky závěti, a pravost podpisu zůstavitelky byla potvrzována nejen výpověďmi svědků závěti, ale i notáře. Rozsudek odvolacího soudu je proto v tomto ohledu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
18. Pokud dále namítal dovolatel, že v řízení nebyl předložen originál závěti, je i zde rozsudek odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4234/2016, které bez jakýchkoli pochyb umožňuje, aby soud vycházel z opisu závěti ověřeného tím, kdo má podle příslušných právních předpisů originál v evidenci.
19. Dovolatel závěrem zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudů (když např. tvrdí, že svědci nebyli přítomni celému prohlášení zůstavitelky, ačkoli soudy dospěly k opačnému závěru), a dovozuje na základě svých vlastních skutkových zjištění odlišný právní názor, čímž však uplatňuje jiný dovolací důvod než ten, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, který je – jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. – jediným způsobilým dovolacím důvodem. Dovolání proto v této části trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
20. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 1. 2024
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu