ECLI:CZ:NS:2024:24.ND.63.2024.1
sp. zn. 24 Nd 63/2024-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v exekuční věci oprávněného Města Židlochovice , se sídlem Městského úřadu Židlochovice v Židlochovicích, Masarykova č. 100, proti povinné BLK IG s. r. o. , se sídlem v Bratislavě, Hradská č. 10/A, Slovenská republika, IČO 43804641, pro 1 500 Kč a 1 500 Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 990/2023, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 990/2023 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
1. Soudní exekutorka Mgr. Marcela Petrošová, Exekutorský úřad se sídlem v Břeclavi, 17. listopadu č. 2995/1a, podala u Okresního soudu v Břeclavi žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení peněžitých plnění ve výši 2 x 1 500 Kč bez příslušenství na základě pravomocných a vykonatelných příkazů Městského úřadu v Židlochovicích, odboru dopravy, oddělení správních činností, ze dne 23. 4. 2018, č. j. 401034/2017-3, a ze dne 23. 9. 2019, č. j. 401255/2019-3, kterými bylo obviněné (povinné) uloženo zaplatit na účet oprávněného pokuty za spáchání přestupků provozovatele vozidla na pozemních komunikacích.
2. Z obsahu spisu vyplývá, že povinná je dle výpisu z „obchodného registra SR“ zahraniční právnickou osobou se sídlem na Slovensku, že z tohoto důvodu nebyla nalezena v ISZR a že na základě výzvy soudu oprávněný sdělil, že přesto trvá na exekučním návrhu.
3. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 9. 6. 2023, č. j. 53 EXE 990/2023-27, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že po uplynutí odvolací lhůty oprávněného bude věc předložena Nejvyššímu soudu (výrok II.). Uvedl, že povinná je slovenská obchodní společnost, že exekuční titul byl doručen na adresu sídla uvedenou v rejstříku Slovenské republiky a že z exekučního návrhu nevyplývá, že by měla povinná na území České republiky majetek. Dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze za dané situace zjistit, a proto vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Nejvyššímu soudu, aby určil soud, který věc projedná a rozhodne.
4. Podle ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
5. Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (srov. §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, dále jen „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
6. Podle ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
7. Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
8. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť dle obsahu spisu povinná nemá sídlo na území České republiky. Skutečnost, zda má povinná nějaký exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013).
9. Nejvyšší soud v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v §6 o. s. ř. Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora, nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 392/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 21 Nd 234/2014). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky).
10. Nejvyšší soud dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
11. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci chybějí skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Břeclavi (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož byla podána žádost o pověření exekutora a nařízení exekuce na majetek povinné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 2. 2024
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu