ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.1091.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 1091/2023-227
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: a) J. A. , b) M. A. , oba zastoupeni JUDr. Milošem Holubem, Ph.D., advokátem se sídlem Veletržní 924/14, Praha 7, proti žalovaným: 1. G. J. , 2. J. J. , oba zastoupeni JUDr. Václavem Maisnerem, advokátem se sídlem v Praze, Topasová 855/2, o 346 089 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 363/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, č. j. 25 Co 140/2022-203, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, č. j. 25 Co 140/2022-203, se v části výroku I, jíž byl částečně potvrzen zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně, jakož i v nákladových výrocích II až V, zrušuje, a věc se v tomto rozsahu vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 20. 4. 2022, č. j. 5 C 363/2020-160, uložil žalovaným zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 113 380 Kč s příslušenstvím, co do 232 709 Kč žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že pozemky žalobců a žalovaných spolu sousedí, přes pozemky třetích osob, žalobců i žalovaných prochází bezejmenná vodoteč (odvádějící vodu z pramene a z dešťových srážek z pozemků, jimiž prochází). Na pozemku žalobců je nejprve vedena otevřeným korytem, pod zpevněnou plochou podél hranic pozemků účastníků je svedena do zatrubnění a na pozemku žalovaných těsně za hranicí s pozemkem žalobců ústí do zabudovaného výpustku a dále pokračuje opět do otevřeného koryta. Vodoteč zajišťuje odvodnění pozemku žalobců, od roku 2018 však byly pozemky opakovaně při přívalových deštích zaplaveny, neboť vodoteč neplnila svůj účel. Žalobci nejprve jednali s žalovanými o možné příčině, k jejich výzvě žalovaní pokáceli strom (náletovou třešeň) rostoucí na hranici pozemku žalovaných u hranice s pozemkem žalobců, nad betonovým překladem, zakončujícím zatrubnění vodoteče. Kořeny stromu nebylo možno odstranit bez odborného zásahu, odstranění kmene stromu při ponechání pařezu s kořeny však nevedlo k nápravě. Žalobci se proto obrátili na odbornou firmu, která doporučila výměnu celého potrubí. Po odkrytí stávajícího potrubí stanovil znalec Ing. Daniel Kozický příčinu neprůchodnosti zatrubnění – ucpání potrubí kořeny náletové třešně, které prorostly netěsností mezi trubkami. Žalobci proto přistoupili k celkové obnově zatrubnění, včetně zabetonování trubek a výstavby revizní šachty. Žalovaní, jejichž součinnost byla při obnově zatrubnění nezbytná, trvali na zachování dosavadní trasy potrubí, což si vyžádalo nákladnější variantu včetně vybudování kontrolní šachty. Na obnovu vodoteče vynaložili žalobci náklady v celkové výši 346 089 Kč. Soud s odkazem na §2900, §2901, §2908 a §2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) uzavřel, že žalobci utrpěli škodu, jejíž příčinou byly tři skutečnosti, a to ucpání zatrubnění kořeny stromu, absence revizní šachty zatrubnění a špatný technický stav potrubí (netěsnosti). Pouze prvně jmenovaná příčina jde k tíži žalovaných. Proto jim soud uložil, aby žalobcům nahradili jednu třetinu žalované částky.
2. Krajský soud v Praze k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 16. 11. 2022, č. j. 25 Co 140/2022-203, částečně změnil zamítavý výrok rozsudku okresního soudu tak, že žalovaným uložil zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 59 664,50 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části zamítavého výroku jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud měl nárok žalobců za důvodný co do jedné poloviny požadované částky. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který při stanovení rozsahu náhrady vycházel ze tří současně působících příčin vzniklé škody, odvolací soud po doplnění dokazování výslechem znalce shledal příčinou ucpání potrubí pouze kořeny stromu na pozemku žalovaných. Odvolací soud citoval §2908 o. z. a uzavřel, že žalovaní porušili svou prevenční povinnost ve smyslu §2900 o. z. a zakročovací povinnost ve smyslu §2901 o. z., když řádně nepečovali o stromy a o potrubí vodoteče na svém pozemku. V důsledku jejich pasivity kořeny stromu prorostly do části potrubí vodoteče a ucpaly ho, takže vodoteč neodváděla vodu z pozemků žalobců. Podle §2910 o. z. žalovaní odpovídají za škodu tím vzniklou. Při posouzení výše uplatněného nároku se odvolací soud zabýval otázkou, zda náklady na obnovení původního stavu byly účelně vynaložené, respektive zda je spravedlivé, aby je v plném rozsahu nesli žalovaní. Vzal v úvahu, že kořeny stromu žalovaných vrostly do tří posledních trubek zatrubnění před výpustí, avšak odkryto a rozebráno bylo celé zatrubnění (aniž bylo prokázáno ucpání v jiné jeho části). Vodoteč sice odvodňuje i pozemky žalovaných, její větší část však leží na pozemcích žalobců (asi 13 m) a prospívá jim významněji. Výstavbou nového zatrubnění došlo k jeho kvalitativní změně, dříve bylo potrubí staré, na některých místech netěsné, bez revizní šachty, jejímž prostřednictvím se nyní dá lépe udržovat. Přes porušení prevenční povinnosti žalovanými nelze akceptovat, že by měli nést veškeré náklady na zbudování nového a kvalitativně lepšího potrubí v celé jeho délce a na vybudování revizní šachty, která se na zatrubnění vodoteče původně nenacházela (a to i s přihlédnutím k §2951 o. z.). Uvedení potrubí do původního stavu ve smyslu uvedeného ustanovení by nezahrnovalo vybudování zcela nové vodoteče, ale jen odstranění příčiny zacpání, případě též práce spojené s hledáním závady. Odvolací soud z uvedených důvodů shledal účelnými 50 % z celkových nákladů, které žalobcům v souvislosti s vybudováním nového potrubí vznikly.
3. Proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, podali žalobci dovolání. Napadené rozhodnutí podle nich spočívá na otázce, zda je soud oprávněn podle své volné úvahy s odkazem na „zásady spravedlnosti“ krátit nárok na náhradu škody. Odkázali k tomu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 37/2015, podle něhož posuzování míry spoluzavinění poškozeného nespadá pod kategorii volné úvahy soudu, což odvolací soud nerespektoval. V dané věci žalobci ke vzniku škody nepřispěli, porušení povinnosti soud shledal výlučně na straně žalovaných, jejich nárok tak nemůže být krácen s odkazem na jejich spoluúčast na vzniku škody. Žalobci dále namítli, že vodoteč byla před poškozením kořeny stromu na pozemku žalovaných funkční a její oprava novým potrubím je nápravou skutečné škody. Ostatně náklady na nový materiál použitý při opravě potrubí tvořily zanedbatelnou část nahrazovaných nákladů (většina byla vynaložena na vykonané práce) a bez odkrytí celého zatrubnění nebylo možné odhalit příčinu jeho neprůchodnosti. Při posouzení účelnosti nákladů na opravu před poškozením plně funkční věci výměnou dílů za nové se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2202/2019, publikovaného pod č. 74/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; dále jen „Sb. rozh. obč.“). Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu změnil a žalobě vyhověl, případně aby je v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Žalovaní ve vyjádření k dovolání zpochybnili přiléhavost dovolacích námitek žalobců a navrhli, aby bylo podané dovolání zamítnuto.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami – účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné pro řešení otázky právního posouzení nároku na náhradu nákladů vynaložených v zájmu předcházení vzniku škody, při níž se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a je důvodné.
6. V souladu s ustálenou judikaturou se skutečnou škodou ve smyslu §2952 o. z. rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného (popřípadě zvětšení jeho dluhů) ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2782/2017, uveřejněný pod číslem 8/2019 Sb. rozh. obč., či dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 25 Cdo 533/2022). Přiznat nárok na její náhradu pak lze tehdy, je-li dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a tvrzenou újmou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 1409/2022). Jakémukoliv způsobu vyčíslení náhrady by tedy mělo předcházet posouzení podmínek, které musí být kumulativně splněny tak, aby byla vyčíslována náhrada za újmu v majetkové sféře poškozeného, která byla způsobena právě v příčinné souvislosti se zjištěným protiprávním jednáním. U každého žalobou uplatněného nároku je ovšem na soudu, aby uvážil adekvátní právní kvalifikaci.
7. V projednávané věci soudy v podstatě dovodily, že žalovaní pochybili (dopustili se protiprávního jednání), pokud nezakročili a ponechali svůj strom vyrůst do takových rozměrů, že vrostl do potrubí vodoteče vedoucí přes jejich pozemek. To mělo za následek nedostatečný odvod srážkových vod a následné zaplavení pozemku žalobců. Náhrady škody způsobené zatopením v důsledku nefunkčního potrubí se ovšem žalobci nedomáhají. Požadují náhradu nákladů, které vynaložili na uvedení potrubí do funkčního stavu proto, aby jim v důsledku nedostatečné průtočnosti potrubí nebyla způsobena další újma. Nejedná se tudíž o náhradu již vzniklé újmy, ale zjevně o náhradu nákladů na předejití hrozící budoucí újmě.
8. Podle §2908 o. z. kdo odvracel hrozící újmu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu újmy, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal, nanejvýš však v rozsahu přiměřeném tomu, co odvrátil.
9. Ustanovení §2908 o. z., upravující nárok toho, kdo odvracel hrozící újmu, a obsahově navazující na obdobnou úpravu v dřívějším §419 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), pak ve svých rozhodnutích citovaly soudy obou stupňů. Nejvyšší soud (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 107/2020) již dříve připomněl, že o aplikaci §2908 o. z. lze uvažovat právě v situaci, v níž dojde k vynaložení nákladů za účelem zabránění vzniku škody či jejího zmírnění, či při takovém jednání sama jednající osoba utrpí újmu, a současně takové jednání jde ku prospěchu jiné osoby. Ustanovení pak zakládá nárok na náhradu takto vynaložených nákladů, včetně utrpěné újmy, i vůči osobě, které šlo jednání (vynaložené náklady) ku prospěchu, a to právě nanejvýš v rozsahu tohoto prospěchu. Ustanovení §2908 o. z. hovoří o právu na náhradu nákladů účelně vynaložených a na náhradu újmy, kterou přitom dotyčný vytrpěl, nanejvýš však v rozsahu přiměřeném tomu, co odvrátil. Dané pravidlo dovoluje ohrožené osobě jednat způsobem, který je přiměřený okolnostem ohrožení, tj. tak, aby zvolené opatření odpovídalo zejména druhu a intenzitě ohrožení, situaci, která byla ohrožením vyvolána, případně k možnostem a schopnostem ohroženého, přiměřenost se pak posuzuje účelností nákladů vynaložených na odstranění hrozby, na jejichž náhradu má ohrožený právo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1360/2003, zabývající se obdobným ustanovením §419 obč. zák.).
10. V daném případně soudy vycházely z existence hrozby záplavy v důsledku nefunkčního potrubí, jehož příčinou byly kořeny stromu žalovaných, a žalobci se domáhali nákladů, které na odstranění této hrozby vynaložili (právní kvalifikace nároku je věcí soudu), proto je třeba zkoumat, zda jsou splněna výše zmíněná zákonná kritéria §2908 o. z., podle nichž by měl být uplatněný nárok (tak, jak je skutkově vymezen) posouzen. Pro rozhodnutí ve věci je tedy zásadní zjištění, jaké účelné náklady ve smyslu §2908 o. z. musely být vynaloženy na odvrácení hrozby zaplavení pozemků žalobců v důsledku neprůchodnosti zatrubnění (nikoliv náklady na obnovení původního stavu, o nichž hovořil odvolací soud), kterým se odvolací soud nezabýval.
11. Založil-li odvolací soud úvahu o stanovení výše náhrady na nejasné právní kvalifikaci nahrazované újmy, blíže nespecifikovaných spravedlnostních kritériích a posouzení náročnosti rekonstrukce celé vodoteče na pozemcích obou stran sporu, aniž jasně uvedl, pod které z jím několika citovaných zákonných ustanovení nárok podřadil, nelze než označit jeho právní posouzení za nepřezkoumatelné a tedy nesprávné.
12. Nejvyšší soud proto podle §243e o. s. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části včetně akcesorických nákladových výroků, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). V něm odvolací soud posoudí uplatněný nárok s přihlédnutím ke shora uvedené právní kvalifikaci (právním názorem dovolacího soudu je vázán), přičemž zhodnotí, zda a případně v jakém rozsahu žalobci tvrzené vynaložené náklady odpovídají shora vymezeným zákonným kritériím pro náhradu nákladů na odvracení hrozící újmy. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 2. 2024
JUDr. Martina Vršanská
předsedkyně senátu