ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.2596.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 2596/2023-348
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: J. L. , zastoupený Mgr. Martinem Rezkem, LL.B., advokátem se sídlem Krkonošská 2001/16, 120 00 Praha 2, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, 186 00 Praha 8, zastoupená Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1, o zaplacení 207 413 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 255/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2023, č. j. 91 Co 100/2023-319, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti výrokům II, III a IV usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 2. 2023, č. j. 29 C 255/2019-294, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2023, č. j. 91 Co 100/2023-319, se odmítá .
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 11 422 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Marka Nemetha.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 23. 2. 2023, č. j. 29 C 255/2019-294, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 12. 2022, č. j. 29 C 255/2019-289, tak, že správná výše soudního poplatku činí 10 371 Kč (výrok I), zastavil řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. 9. 2022, č. j. 29 C 255/2019-275, (výrok II), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III) a o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobci (výrok IV). Usnesení bylo žalobci doručeno dne 27. 2. 2023.
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 4. 2023, č. j. 91 Co 100/2023-319, potvrdil výroky II, III a IV shora citovaného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce podal dne 14. 11. 2022 včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 8. 9. 2022, č. j. 29 C 255/2019-275, kterým tento soud zamítl jeho žalobu o zaplacení 207 413 Kč s příslušenstvím. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 12. 2022, č. j. 29 C 255/2019-289, které vydal asistent soudce, soud žalobce vyzval, aby do 15 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 10 370 Kč a poučil jej o následcích nezaplacení soudního poplatku a opravných prostředcích. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 21. 12. 2022. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 6. 1. 2023 námitky s tím, že výše soudního poplatku nebyla správně stanovena, neboť má činit 10 371 Kč. Soudní poplatek v částce 10 370 Kč zaplatil žalobce dne 9. 1. 2023. Nato bylo vydáno napadené usnesení soudu prvního stupně, jehož výrokem I bylo ve výši vyměřeného soudního poplatku změněno usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 12. 2022, č. j. 29 C 255/2019-289 (vydané asistentem soudce). Odvolací soud při svém právním posouzení odkázal na §1 písm. a), §2 odst. 5 větu první, §4 odst. 1 písm. b), §9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) a na judikaturu Nejvyššího soudu se závěrem, že soud prvního stupně správně řízení o odvolání žalobce zastavil. Zdůraznil, že poplatková povinnost je stanovena zákonem a nesprávné určení výše poplatku soudem nepůsobí její změnu, pouze výši soudního poplatku individualizuje. Pokud tedy soud ve výzvě k zaplacení soudního poplatku nesprávně stanoví jeho výši, nevzniká tímto rozhodnutím poplatníkovi povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši nesprávně stanovené soudem, ale zůstává mu zachována poplatková povinnost zákonná. Nezaplatil-li žalobce k výzvě soudu prvního stupně ze dne 20. 12. 2022 na soudním poplatku za odvolání ve stanovené lhůtě ničeho, nebylo možno postupovat jinak, než odvolací řízení podle §9 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích zastavit, a to bez zřetele k tomu, že výše poplatku byla stanovena nesprávně.
3. Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II, III a IV napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadená rozhodnutí závisí na vyřešení v judikatuře dovolacího soudu dosud neřešené otázky procesního práva, zda byl soud oprávněn zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku, který byl stanoven usnesením soudu prvního stupně, přičemž lhůta pro zaplacení měla uplynout dne 6. 1. 2023, pokud bylo dne 23. 2. 2023 vydáno jiné rozhodnutí o výši soudního poplatku, kterým bylo předchozí rozhodnutí o výši soudního poplatku změněno, resp. zda může soud spojovat negativní procesní důsledky s nesplněním povinnosti dle usnesení, pokud se nakonec ukáže, že tato povinnost byla soudem špatně vymezena a toto usnesení je posléze tím samým soudem změněno. Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel v tom, že soudy řádně nezohlednily nesprávné vyměření soudního poplatku soudem. Namítá, že měl být vyzván k zaplacení soudního poplatku až po vydání usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 2. 2023, č. j. 29 C 255/2019-294, kterým byla výše soudního poplatku změněna, a až od této výzvy měla být počítána lhůta pro zaplacení soudního poplatku. Po podání námitek proti výzvě soudu ze dne 20. 12. 2022 totiž nebylo jisté, zda se vyměřená výše soudního poplatku po přezkoumání předsedou senátu změní či nikoli a s ohledem na tuto nejistotu se dovolatel rozhodl s placením soudního poplatku počkat na konečné rozhodnutí o vyměření výše soudního poplatku. Podle dovolatele soud nemůže spojovat negativní procesní následky s nesplněnou povinností dle usnesení, jehož obsah je později stejným soudem změněn, přičemž obsah původní povinnosti je správně vymezen až tím druhým usnesením. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení společně s usnesením soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatelem formulovaná otázka procesního práva již byla vyřešena rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4438/2015, a navrhla odmítnutí dovolání.
5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., se zabýval jeho přípustností.
6. V posuzované věci je dovoláním napadeno výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně, které v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. §236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a §201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost Nejvyššího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil podle §243b a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sb. rozh. obč.“).
7. K podání dovolání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno – tzv. subjektivní přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3/1998, nebo rozsudek ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, C 154). Žalobce napadl dovoláním usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, tedy i v části, jíž bylo rozhodnuto o vrácení zaplaceného soudního poplatku. V tomto rozsahu mu žádná újma nevznikla, proto dovolání žalobce není v této části subjektivně přípustné [§243b, §218 písm. b) o. s. ř.].
8. Žalobce dovoláním napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy včetně výroku, jímž byl potvrzen nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně, avšak ve vztahu k tomuto výroku žádným způsobem nevymezil, v čem spatřuje předpoklady přípustnosti dovolání. V tomto rozsahu trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat §241a odst. 2 o. s. ř.). Směřuje-li dovolání proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, není v tomto rozsahu přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
9. Dovolatel zdůvodňuje nezaplacení soudního poplatku tím, že mu byl soudní poplatek nesprávně vyměřen, avšak opomíjí tu skutečnost, že poplatková povinnost je stanovena zákonem a nesprávné určení výše poplatku soudem v žádném případě nepůsobí její změnu, pouze výši soudního poplatku individualizuje. Jinak řečeno, pokud soud ve výzvě nesprávně stanoví výši soudního poplatku, nevzniká tímto rozhodnutím poplatníkovi povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši nesprávně stanovené soudem, ale zůstává mu zachována poplatková povinnost zákonná (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4438/2015, jež je v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13). Soud pak rozhodne o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích i v případě, je-li výše ve výzvě soudem k jeho zaplacení nesprávně určena a účastník řízení jej nezaplatí ani zčásti.
10. Dovolatel byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 12. 2022, č. j. 29 C 255/2019-289, které vydal asistent soudce, vyzván, aby do 15 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 10 370 Kč. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 21. 12. 2022. Posledním dnem lhůty pro zaplacení soudního poplatku byl den 5. 1. 2023. Dne 6. 1. 2023 (tedy opožděně) podal žalobce proti usnesení vydanému asistentem soudce námitky, avšak soudní poplatek ve výši 10 370 Kč zaplatil až dne 9. 1. 2023. Soudní poplatek tak byl zaplacen po marném uplynutí lhůty k jeho zaplacení a v takovém případě je podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nutno řízení zastavit. I když soud prvního stupně přehlédl, že námitky byly podány opožděně a věcně o nich rozhodl, nebyla tato skutečnost rozhodná. Lhůta k zaplacení soudního poplatku určeného v usnesení vydaném asistentem soudce (nebo vyšším soudním úředníkem) totiž běží od doručení tohoto usnesení účastníku řízení bez ohledu na jeho právní moc, a proto podání námitek na běh lhůty k zaplacení soudního poplatku nemá vliv (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1622/2021, uveřejněné pod č. 75/2022 Sb. rozh. obč.). Navíc lze poznamenat, že dovolatel si byl s ohledem na obsah námitek proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 12. 2022, č. j. 29 C 255/2019-289, (č. l. 292) správné výše soudního poplatku vědom, přesto jej ve lhůtě nezaplatil.
11. Dovolateli marně uplynula lhůta k zaplacení soudního poplatku dne 5. 1. 2023, a proto odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jestliže usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení o odvolání zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, jako správné potvrdil. Nejedená se o otázku v judikatuře dovolacího soudu neřešenou. Námitky dovolatele tak přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládají.
12. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
13. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 27. 2. 2024
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu