ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.2675.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 2675/2023-783
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) D. K. , zastoupený Mgr. Jaroslavem Mazůrkem, advokátem se sídlem Šmeralova 272/22, 170 00 Praha 7, b) K. K. , proti žalované: GoDaddy Inc. , se sídlem North Hayden Road 14455, AZ 85260 Scottsdale, Arizona, USA, zastoupená Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/5, 110 00 Praha 1, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 128/2017, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2023, č. j. 22 Co 26/2023-742, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Marka Vojáčka.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Žalobci se po žalované domáhali náhrady nemajetkové újmy, a to žalobce a) ve výši 75 000 Kč a žalobkyně b) 25 000 Kč, a odstranění článků a fotografií vymezených v petitu žaloby a zveřejněných v dubnu 2017 na webových stránkách http://munscanner.com (dále jen „Doména“), jejichž obsahem byly dle žalobců nepravdivé informace o tom, že žalobce a) byl nebo je zástupcem nebo agentem ruského oligarchy A. R. v České republice nebo ve východní Evropě, má mu napomáhat vyhnout se následkům sankcí uvalených na Ruskou federaci, pořizuje pro něj majetek, podílí se na praní špinavých peněz a nelegálních finančních operacích.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 5. 2023, č. j. 22 Co 26/2023-742, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 10. 2022, č. j. 11 C 128/2017-685, ve znění doplňujícího a opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. 2. 2023, č. j. 11 C 128/2017-722, kterým tento soud žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že registrátorkou Domény není žalovaná, ale její dceřiná společnost GoDaddy.com, LLC, která je samostatným právním subjektem. Žalovaná napadený obsah nevytvořila, nezpřístupnila (není provozovatelem uvedeného webu), ani registrátorem Domény, a není tak v pozici poskytovatele služby informační společnosti, a nedopustila se proto žádného protiprávního jednání. Své zdůvodnění soud doplnil o závěr, že i kdyby (ve světle analogické aplikace judikatury Soudního dvora Evropské unie – dále jen „SDEU“) soud dovodil, že žalovaná jako mateřská společnost, jež ovládá společnost GoDaddy.com, LLC, je pasivně legitimována, nemohla by za obsah odpovídat, neboť ani registrátorka Domény nemůže odstranit (znepřístupnit) napadenou část obsahu webových stránek (ani jejich celý obsah), webové stránky (jako celek) může pouze „zneviditelnit“ (rozpojit propojení mezi technickým světem internetu a uživatelem), přičemž obsah by byl stále dohledatený, neboť na serveru zůstává. Požadavek na položení předběžné otázky SDEU neshledal odvolací soud důvodným. Důvodem pro zamítnutí odstraňovacího nároku pak byla i skutečnost, že dotčené články byly již z Domény (přes prostředníka) odstraněny.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to pouze proti části výroku I, jíž byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ohledně zaplacení 75 000 Kč, podal žalobce a) dovolání. Dovolání však není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť na první dovolatelem formulované otázce napadené rozhodnutí nezávisí a druhou otázku odvolací soud vyřešil v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
4. Jako první formuluje dovolatel otázku, „ zda s ohledem na aktuální vývoj nejnovější normotvorby Evropské unie v oblasti digitálních služeb a regulace sféry velkých digitálních koncernů, může za určitých okolností holdingová společnost v rámci digitálního a technologického gigantu nebo koncernu (takzvaný ‚Big Tech‘) mít právní povinnost uhradit přiměřenou peněžitou satisfakci poškozené fyzické osobě (spotřebiteli), jehož osobní integrita byla narušena nepravdivými a hanlivými tvrzeními, jež byly uvedeny na webových stránkách, u kterých je subsidiarita holdingové společnosti v rámci gigantu nebo koncernu ‚Big Tech‘ registrátorem domény, když webové stránky, kde k zásahu do osobní integrity došlo, jsou provozovány v rámci a v mezích uvedené registrované domény. “ Takto formulovaná otázka má akademickou povahu, neboť z ní není patrné, co se myslí „určitými okolnostmi“, není z ní patrné ani to, o jaký aktuální vývoj nejnovější normotvorby se má jednat a vychází ze skutečností, které v řízení nebyly prokázány (pravdivost obsahu ani hodnocení, zda byl hanlivý či nikoli, nebyla soudy zkoumána vzhledem k jejich právním závěrům o absenci protiprávního jednání žalované). Má-li dovolatel na mysli nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) 2022/2065 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách), odvolací soud tento právní předpis neaplikoval (lze podotknout, že citovaný předpis byl schválen až v říjnu 2022, tedy více než pět let po zveřejnění dle žalobců nepravdivých informací). Již proto na vyřešení takto formulované otázky napadené rozhodnutí nezávisí. Může-li přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit jen taková otázka, na níž byl výrok odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4184/2013), pak tuto podmínku dovolateli položená otázka nesplňuje.
5. Jako druhou formuluje dovolatel otázku, „ zda Městský soud v Praze jakožto odvolací soud měl v souvislosti s vyřešením otázky hmotného práva vymezené v tomto dovolání pod bodem Ad 1) položit předběžnou otázku k SDEU podle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie, když v souvislosti se svým právním posouzením odvolací soud právně vykládal a právně hodnotil právní normy Evropské unie, s tím, že nebyly splněny žádné výjimky pro to, aby předběžná otázka k SDEU nebyla řádně podána k SDEU v souladu s čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie a platnou a existující judikaturou SDEU. “ K této námitce lze podotknout, že odvolací soud neměl povinnost, s ohledem na čl. 267 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (ve znění Lisabonské smlouvy ze dne 13. 12. 2007 pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, vyhlášené pod č. 111/2009 Sb.m.s.) otázku položit, protože taková povinnost by vznikla až dovolacímu soudu. Navíc povinnost položit předběžnou otázku SDEU týkající se výkladu unijních předpisů nevzniká mimo jiné tehdy, není-li otázka komunitárního práva (nyní práva Evropské unie) významná (relevantní) pro řešení daného případu [rozsudek SDEU ze dne 6. 10. 1982, ve věci CILFIT v. Ministry of Health, C-283/81 (1982); rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 31 Cdo 2325/2008]. O takový případ jde i v posuzované věci, neboť ať již by SDEU na takto formulovanou otázku odpověděl jakkoliv, nemohlo by to na výsledku řízení ničeho změnit, neboť důvodem nevyhovění žalobě byla absence protiprávnosti jednání žalované jako jedné z nezbytných podmínek odpovědnosti za újmu. Jestliže odvolací soud předběžnou otázku nepoložil, postupoval v souladu s judikaturou dovolacího soudu, proto ani druhá dovolatelem formulovaná otázka nezakládá přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Dovolací soud dodává, že z uvedených důvodů nemá ani dovolací soud povinnost tuto otázku SDEU položit.
6. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
7. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 26. 3. 2024
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu