ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.3158.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 3158/2023-285
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem ve věci žalobců: a) M. B., a b) Z. B., oba zastoupení JUDr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Šafaříkovy sady 5, Plzeň, proti žalované: J. S. R., zastoupená JUDr. Zbyňkem Holým, advokátem se sídlem Malá 43/6, Plzeň, o 109 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 18 C 176/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 3. 2023, č. j. 10 Co 41/2023-240, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 3. 2023, č. j. 10 Co 41/2023-240, potvrdil mezitímní rozsudek ze dne 29. 11. 2022, č. j. 18 C 176/2021-223, jímž Okresní soud Plzeň-město rozhodl, že je dán nárok žalobců na náhradu škody za poškození bytu označeného ve výrokové části rozsudku s podrobným vymezením jednotlivých škod. Odvolací soud k námitkám žalované poukázal na ve věci provedené dokazování a plně se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, zejména s tím, že nepopřela-li žalovaná, že počínaje zimními měsíci roku 2016 přestala žalobce vpouštět do bytu a v té době došlo k závadě na vnější stavební konstrukci, pak to byla ona, kdo znemožnil provedení opravy a veškeré důsledky z toho plynoucí jdou na její vrub a případné zatékání do bytu nelze považovat za závadu, za kterou by odpovídali žalobci. Odvolací námitky týkající se absence důkazu, že konkrétní poškození byla způsobena právě žalovanou, odvolací soud vypořádal závěrem, že nájemce odpovídá i za jednání osob, kterým umožnil vstup do bytu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje tak, že dovoláním napadeným rozsudkem „bylo odvolací řízení skončeno a žalovaná je přesvědčena, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, přičemž žádnou konkrétní právní otázku neformuluje. Jako důvod dovolání uvedla nesprávné právní posouzení věci, neboť nesouhlasí se závěrem, že nárok žalobců na náhradu škody je dán. Poukázala na předpoklady občanskoprávní odpovědnosti u porušení prevenční povinnosti a namítla, že škoda, a to zejména poškození střešní krytiny a fasádní omítky, byla způsobena právně relevantní událostí vyvolávající právem nedovolený, tedy protiprávní stav, a naopak nebyla způsobena zaviněným protiprávním jednáním žalované. Před soudy obou stupňů nebylo prokázáno, že by škoda měla vzniknout zaviněným jednáním žalované a že by žalovaná měla porušit svým jednáním prevenční povinnost. Dovolatelka vytýká rozhodnutím obou soudů, že neobsahují řádná a přezkoumatelná odůvodnění, neboť se dostatečně nezabývaly obecnými předpoklady vzniku občanskoprávní odpovědnosti, pokud žalovanou shledaly odpovědnou za všechny škody uvedené v žalobě bez dalšího. Odvolací soud se dostatečně nezabýval odvolacími námitkami, jimiž byla zpochybňována správnost závěrů soudu prvního stupně ohledně zaviněného protiprávního jednání žalované ve vztahu k poškození střešní krytiny. Ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí dovolatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 210/2003. Navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolatelka polemizuje se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, a nebrojí tak vůči nesprávnému právnímu posouzení věci. Navrhli proto, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl, neboť neobsahuje zákonem požadované údaje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat. Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které ze čtyř hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje pro tu kterou právní otázku za splněné (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16), přičemž přípustnost dovolání nezakládá pouhá citace textu §237 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, od kterých konkrétních rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), případně která rozhodnutí jsou rozporná. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem již vyřešená právní otázka má být nyní posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Stejně tak je třeba označit otázku hmotného nebo procesního práva, kterou má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem.
Dovolatelka ohledně přípustnosti dovolání toliko ocitovala část znění §237 o. s. ř., aniž by se předpoklady přípustnosti dovolání jakkoli dále zabývala. Tyto zákonem požadované náležitosti nelze dovodit ani z obsahu dovolání, a to zejména proto, že dovolatelka nevymezuje žádnou konkrétní právní otázku, neboť dovolání obsahuje pouhý odkaz na obecné předpoklady odpovědnosti za škodu, definiční vymezení zavinění a konstatování, že v řízení nebylo prokázáno, že by škoda měla být způsobena zaviněným protiprávním jednáním žalované. Dovolání tedy zjevně zpochybňuje skutková zjištění soudů nižších stupňů, ovšem námitky proti skutkovým závěrům nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., neboť jediným uplatnitelným dovolacím důvodem je podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. nesprávné právní posouzení věci.
Odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 210/2003, jednak není přiléhavý (v odkazované věci totiž odvolací soud zjevně přehlédl jedno z podání odvolatele, a tudíž se k jeho námitkám nikterak nevyjádřil, zatímco taková či obdobná situace v nyní posuzované věci nenastala), jednak směřuje nikoliv k otázce právní, nýbrž vytýká odvolacímu soudu vadu řízení, spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Taková námitka není způsobilá založit přípustnost dovolání, pokud není přípustné podle §237 o. s. ř., a neobsahuje v sobě ani zákonem vyžadovanou náležitost dovolání, totiž již zmíněné vymezení předpokladu přípustnosti dovolání.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 1. 2024
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu