ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.1018.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 1018/2023-271
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek domu XY, zastoupeného Mgr. Štěpánem Brunclíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, proti žalované S. P. , zastoupené Mgr. Lenkou Lukovičovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Krymská 297/13, o 365 297,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 35 C 70/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, č. j. 21 Co 209/2022-232, a rozsudku Obvodního soud pro Prahu 10 ze dne 10. 2. 2022, č. j. 35 C 70/2021-157, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soud pro Prahu 10 ze dne 10. 2. 2022, č. j. 35 C 70/2021-157, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, č. j. 21 Co 209/2022-232, se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 2. 2022, č. j. 35 C 70/2021-157, uložil žalované zaplatit žalobci 56 879 Kč s úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 308 418,50 Kč s úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným (výrok II), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 92 385,88 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a žalobci a žalované uložil povinnost zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 na „nákladech řízení, které platil stát“, částku „o jejíž výši a splatnosti“ bude rozhodnuto samostatným usnesením a to tak, že žalobce je povinen zaplatit 84 % a žalovaná 16 % „těchto nákladů“ (výrok IV).
2. Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 16. 11. 2022, č. j. 21 Co 209/2022-232, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výroku I tak, že „se žaloba zamítá“, ve výroku II potvrdil co do částky 78 418,50 Kč s úrokem z prodlení tam specifikovaným a zrušil a vrátil soudu prvního stupně co do částky 230 000 Kč s úrokem z prodlení tam specifikovaným spolu výroky III a IV.
3. Žalobce napadl oba rozsudky dovoláním.
4. Řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud podle ustanovení §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil, neboť dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
5. Dovolání žalobce směřující proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku I a té části výroku II, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolatel uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro uvedené nedostatky pokračovat.
6. Podstatou dovolatelem předestřené otázky (posouzení naplnění požadavků péče řádného hospodáře ve smyslu §159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) je subjektivní názor dovolatele na hodnocení skutkového stavu odvolacím soudem a nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o tom, že postup žalované lze považovat „za souladný s postupem řádného hospodáře“. Namítá-li dovolatel nesprávné hodnocení skutečností rozhodných pro uvedený závěr, vyjadřuje ve skutečnosti nesouhlas s tím, jak odvolací soud provedené důkazy hodnotil, a také, že nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru dovolatele pro posouzení věci podstatné; tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje vlastní právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
7. Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění, která odvolací soud učinil na základě výsledků dokazování, nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů), způsob provedení důkazu výslechem svědka Ing. Pešaty a posouzení jeho věrohodnosti přitom odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 731/2006 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2795/2009).
8. Nejvyšší soud nerozhodl o nákladech dovolacího řízení, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 1. 2024
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu