ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.1111.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 1111/2023-262
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně REASON INVESTMENT a.s. , se sídlem v Karlových Varech, Wolkerova 1511, IČO 27993213, zastoupené JUDr. PhDr. Jiřím Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 282/57, proti žalované SIGALIT, s.r.o. , se sídlem v Karlových Varech, Dr. Davida Bechera 903/19, IČO 27128148, zastoupené Mgr. Rostislavem Částkou, advokátem se sídlem v Nejdku, Limnická 1246, o zaplacení částky 99.927 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech
pod sp. zn. 9 C 379/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2022, č. j. 25 Co 231/2022-240, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.534 Kč, k rukám JUDr. PhDr. Jiřího Novotného, Ph.D., advokáta se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 282/57, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 108.330 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu dlužného nájemného a úhrad za služby za užívání tam specifikovaného prostoru sloužícího podnikání (dále jen „nebytový prostor“) za měsíce duben a srpen–prosinec 2019.
2. Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 11. 2020, č. j. 9 C 379/2019-127, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 99.927 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 8.403 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
3. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (soud odvolací) usnesením ze dne 18. 8. 2021, č. j. 25 Co 56/2021-151, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. V dalším řízení soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 7. 2022,
č. j. 9 C 379/2019-200, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 99.927 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.)
5. K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 9. 11. 2022,
č. j. 25 Co 231/2022-240, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že účastnice dne 19. 7. 2013 uzavřely nájemní smlouvu ve znění dodatků ze dne 1. 1. 2014 a 26. 6. 2015 (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem byl pronájem nebytového prostoru a na jejímž základě dluží žalovaná požadované nájemné s tím, že nájemní vztah zanikl až výpovědí žalobkyně ke dni 12. 2. 2020 a nebytový prostor byl vyklizen ke dni 20. 7. 2020. Shodně jako soud prvního stupně rovněž uzavřel, že provedenými důkazy nebylo prokázáno tvrzení žalované, že žalobkyni doručila výpověď z nájmu ze dne 25. 4. 2019, podle které měl nájemní poměr skončit ke dni 31. 7. 2019. Dodal, že i pro případ skončení nájemního vztahu tímto způsobem žalovaná nebytové prostory žalobkyni dohodnutým postupem nepředala.
6. Dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
7. Žalovaná dovoláním zpochybnila způsob hodnocení důkazů odvolacím soudem (měla především za to, že odvolací soud zhodnotil provedené důkazy jednostranně ve prospěch žalobkyně a logicky rozporně). Nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem přípustnost dovolání nezakládá. Dovolání je přípustné jen pro řešení otázek právních. Dovolatelka však nezpochybňuje právní posouzení věci, jestliže předkládá vlastní skutkovou verzi vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů, a tedy z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Skutkovým stavem, který zjistily soudy nižších stupňů, je Nejvyšší soud vázán. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně žádným dovolacím důvodem napadnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Nadto skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).
8. Způsobilým dovolacím důvodem není ani poukaz na vady řízení (uplatněné výtkami, že se odvolací soud nevypořádal se všemi jejími námitkami, že soudy obou stupňů svým postupem zjevně porušily její právo na spravedlivý proces a zásadu rovnosti stran a že řízení považuje za vadné a nepřezkoumatelné), neboť k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
9. Ohledně otázky, jakým postupem měly být pronajaté prostory předány při skončení nájemního vztahu, nevymezila dovolatelka předpoklady přípustnosti dovolání. Navíc tato otázka nemá s ohledem na závěr soudů, že nájemní poměr skončil až na základě výpovědi žalobkyně ke dni 12. 2. 2020, pro toto řízení, kde je požadováno dlužné nájemné za rok 2019, žádný význam.
10. Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovolání podává do všech výroků rozsudku odvolacího soudu. Napadá-li dovolatelka tedy rovněž výrok o nákladech odvolacího řízení, činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc by ani nebylo přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
11. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 18. 1. 2024
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu