ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.3168.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 3168/2023-208
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci navrhovatelů a) J. Š. , a b) A. Š. , zastoupených Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1024/66a, za účasti XY a XY - společenství vlastníků jednotek , zastoupeného JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 1965/13a, o neplatnost usnesení shromáždění společenství vlastníků, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Cm 141/2020, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2023, č. j. 5 Cmo 38/2023-145, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2023, č. j. 5 Cmo 38/2023-145, se ve výrocích I, II a IV, zrušuje a věc se vrací v uvedeném rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Návrhem podaným u Krajského soudu v Brně (soudu prvního stupně) dne 11. 6. 2020 (dále jen „Návrh“) se navrhovatelé domáhali vyslovení neplatnosti usnesení č. 1, 2 a 3 přijatých mimo zasedání shromáždění účastníka XY a XY – společenství vlastníků jednotek (dále jen „Společenství“) na základě návrhu výboru Společenství zveřejněného dne 10. 4. 2020 (dále jen „napadená usnesení“, resp. „usnesení č. 1, 2 a 3“). Uvedli, že nebyly splněny zákonné předpoklady k přijímání napadených usnesení mimo zasedání shromáždění vlastníků a že usnesení č. 1 je nesrozumitelné a usnesení č. 2 se příčí zákonnému zákazu, podle něhož společenství vlastníků jednotek nesmí zajišťovat dluhy třetích osob.
2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 5. 2022, č. j. 1 Cm 141/2020-101, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 22. 6. 2022, č. j. 1 Cm 141/2020-110, zamítl návrh na určení neplatnosti usnesení č. 1 a 2 (výrok I), zastavil řízení (v důsledku částečného zpětvzetí Návrhu) ohledně usnesení č. 3 (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III) a o povinnosti navrhovatelů zaplatit tam stanovený soudní poplatek (výrok IV).
3. Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 27. 4. 2023,
č. j. 5 Cmo 38/2023-145, rozsudek soudu prvního stupně (ve znění doplňujícího usnesení) potvrdil v zamítavém výroku I (výrok I), změnil ve výrocích III a IV (výroky II a III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV).
4. Zjistil, že návrhem na přijetí rozhodnutí mimo zasedání ze dne 10. 4. 2020, jehož součástí byl hlasovací lístek a znění slibu odškodnění společnosti KALAHA a.s., si výbor Společenství vyžádal vyjádření členů k návrhům tří blíže specifikovaných usnesení a že žalobci se k návrhu ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Článek 6.3 stanov Společenství (dále jen „Stanovy“) určoval, že vyjádření vlastníka jednotky se doručují výboru. Lhůta pro vyjádření vlastníka jednotky činí 30 dnů ode dne, kdy byl návrh na přijetí rozhodnutí mimo hlasování vyvěšen na domovní vývěsce. K hlasování o přijetí rozhodnutí mimo hlasování budou přijata pouze platná vyjádření vlastníka jednotky. Za platné vyjádření vlastníka jednotky se považuje pouze písemné vyjádření „souhlasím/nesouhlasím“ člena Společenství s uvedením dne, měsíce a roku, kdy bylo vyjádření učiněno, opatřené vlastnoručním podpisem člena Společenství na listinu obsahující plné znění návrhu rozhodnutí. Nedoručí-li člen Společenství vyjádření včas, platí, že s návrhem nesouhlasí. Většina hlasů se počítá z celkového počtu hlasů všech členů Společenství.
5. Odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – posoudil věc podle §1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen ,,o. z.“), a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že aktivní legitimaci k uplatnění návrhu o neplatnost rozhodnutí shromáždění má pouze přehlasovaný vlastník, za nějž je považován ten, kdo hlasoval proti přijímanému rozhodnutí a neuspěl, nikoli ten, kdo se hlasování zdržel. Tento výklad je aplikovatelný i pro rozhodnutí přijímané mimo zasedání shromáždění (tzv. per rollam), takže pokud se navrhovatelé při předmětném hlasování per rollam nevyjádřili, nelze je považovat za přehlasované vlastníky jednotky ve smyslu §1209 odst. 1 o. z. Na tom podle něj nic nemění ani článek 6.3 Stanov, kterého se navrhovatelé dovolávali. Při hlasování formou per rollam je totiž právně relevantní projev vůle hlasujícího vlastníka pouze na k tomu určeném hlasovacím lístku (§1212 o. z.) a ani zmíněné pravidlo Stanov nemůže členu Společenství založit postavení přehlasovaného vlastníka, jestliže zůstal při hlasování mimo zasedání shromáždění pasivní. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že výbor Společenství byl oprávněn navrhnout přijetí napadených usnesení hlasováním per rollam. Za nedůvodnou pokládal námitku navrhovatelů, že usnesení č. 1 je z jimi uváděných příčin nicotné (nulitní), a obiter dictum mimo jiné konstatoval, že slib odškodnění, vyjádřený v usnesení č. 2, nesměřuje (nepřípustně) k zajištění dluhu jiné osoby, nýbrž představuje zvláštní případ mimoodpovědnostní náhrady škody, který neodporuje zákazu danému ustanovením §1195 odst. 2 o. z.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Uvedli, že Nejvyšší soud by měl vyřešit (jako dosud neřešenou) otázku statusu přehlasovaného vlastníka v kontextu hlasování mimo zasedání shromáždění. Namítli, že jim nelze takový status upřít s poukazem na to, že nehlasovali aktivně, neboť článek 6.3 Stanov hodnotí jejich nekonání v tomto směru jako konkrétní „formu“ právního jednání, a to obdobně, jak to činí zákonodárce v rámci zákona o obchodních korporacích v jeho §176 odst. 1, jenž také pojednává o hlasování per rollam. Vzhledem k tomu tak legitimně očekávali, že i „aktivním nehlasováním“ vyjadřují svůj (nesouhlasný) postoj k věci, a proto na ně musí být nahlíženo jako na přehlasované vlastníky. Dále měli za to, že „by měl Nejvyšší soud jinak vyřešit otázku hmotného práva, kterou odvolací soud vyhodnotil nesprávně“, a sice otázku, zda se slib odškodnění, vyjádřený v usnesení č. 2, příčí zákazu obsaženému v §1195 odst. 2 o. z. či nikoli. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Společenství ve vyjádření k dovolání vyvracelo správnost použitých dovolacích námitek. Mimo jiné zastávalo stanovisko, že otázka, zda vlastník jednotky musí při rozhodování mimo zasedání shromáždění hlasovat aktivně, aby mohl být považován za přehlasovaného ve smyslu §1209 odst. 1 o. z., byla již vyřešena v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 189/2022, a že závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní věcné legitimace navrhovatelů je s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu v souladu. Navrhlo, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. zamítnuto.
8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání navrhovatelů (dovolatelů) bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
9. Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení otázky (vyplývající z obsahu dovolání), zda podle stanov společenství může být při rozhodování o přijetí usnesení mimo shromáždění vlastníků jednotek za přehlasovaného vlastníka ve smyslu §1209 odst. 1 o. z. považován i vlastník jednotky, který se ve stanovené lhůtě k návrhu usnesení nevyjádří. Uvedená otázka nebyla v těchto souvislostech dosud v rozhodnutích Nejvyššího soudu řešena. Dovolání je důvodné.
10. Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existenci uvedených vad dovolatelé nenamítli a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
11. Podle §1209 odst. 1 o. z. (ve znění účinném do 30. 6. 2020) je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.
12. Podle §1212 o. z. k platnosti hlasování se vyžaduje vyjádření vlastníka jednotky s uvedením dne, měsíce a roku, kdy bylo učiněno, podepsané vlastní rukou na listině obsahující plné znění návrhu rozhodnutí.
13. Výkladem pojmu „přehlasovaný vlastník“ se Nejvyšší soud opakovaně zabýval. V usnesení ze dne 1. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 189/2022 (na které poukázalo Společenství ve vyjádření k dovolání), pak dovodil, že i na rozhodování o přijetí usnesení mimo shromáždění vlastníků jednotek se vztahuje dosavadní ustálená judikatura dovolacího soudu, podle níž přehlasovaným je takový vlastník, který se zúčastnil hlasování o zpochybňovaném rozhodnutí společenství a neuspěl, tedy – řečeno jinak – hlasoval proti, byl však přehlasován (překonán) většinou tvořenou jinými vlastníky. Jak vyplývá z odůvodnění citovaného usnesení, v tam řešeném případě stanovy společenství vlastníků sice v čl. 14 zakotvovaly možnost rozhodování mimo zasedání v případech, které stanoví zákon, ale nijak neupravovaly postup při hlasování, pouze popisovaly, v jaké podobě má být vyjádřen případný souhlas jednotlivých členů společenství, a to způsobem, který odpovídal dříve platné
(do 31. 12. 2013) právní úpravě (srov. čl. XII Vzorových stanov společenství vlastníků jednotek, které jsou přílohou k nařízení vlády č. 371/2004 Sb.). Za tohoto stavu nebyli považováni za přehlasované vlastníky navrhovatelé, kteří se nevyjádřili k návrhu rozhodnutí přijímanému mimo zasedání (per rollam), přičemž nebyly zjištěny (ani tvrzeny) vážné důvody, které by jim v tom bránily. V projednávané věci je však skutková situace odlišná, a závěry uvedeného rozhodnutí tak nelze použít.
14. Zde Stanovy v článku 6.3 v rámci úpravy rozhodování mimo zasedání mimo jiné určovaly, že „Za platné vyjádření vlastníka jednotky se považuje pouze písemné vyjádření „souhlasím/nesouhlasím“ člena Společenství s uvedením dne, měsíce a roku, kdy bylo vyjádření učiněno, opatřené vlastnoručním podpisem člena Společenství na listinu obsahující plné znění návrhu rozhodnutí.“ a současně, že „Nedoručí-li člen Společenství vyjádření včas, platí, že s návrhem nesouhlasí.“
15. Užití výrazu „platí, že“ odpovídá nevyvratitelné právní domněnce, kterou judikatura ve smluvním právu (stanovy společenství vlastníků jsou smlouvou sui generis) obecně připouští (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021, uveřejněný pod č. 18/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; ke smluvní povaze stanov společenství vlastníků srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3187/2019). V usnesení ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3777/2019, pak Nejvyšší soud nevyloučil ani užití právní domněnky ve stanovách společenství vlastníků při úpravě pravidel rozhodování na zasedání shromáždění. Uvedl, že způsob, jakým členové společenství (vlastníci jednotek) hlasují na shromáždění (např. zvednutím ruky, hlasovacími lístky, aklamací atd.), jakož i způsob, jak se ověřuje dosažení většiny potřebné pro přijetí usnesení, by měly být (jako součást pravidel rozhodování shromáždění) upraveny ve stanovách společenství [§1200 odst. 2 písm. d) o. z.]. Určují-li stanovy společenství například, že členové společenství „výslovně“ projevují svoji vůli tak, že odevzdávají hlasy (stanovami určeným způsobem) pouze pro a proti návrhu usnesení, přičemž u ostatních přítomných členů (kteří nehlasovali ani pro, ani proti) platí, že se zdrželi hlasování, nemusí ti členové společenství, kteří se chtějí zdržet hlasování, projevit svoji vůli „výslovně“ (postačí, když jsou přítomni a nehlasují ani pro, ani proti návrhu usnesení). Vyloučit nelze ani takovou úpravu způsobu hlasování (a počítání hlasů), kdy své hlasy odevzdají (stanovami určeným způsobem) toliko ti přítomní členové, kteří hlasují proti a kteří se zdržují hlasování, s tím, že ostatní přítomní členové s návrhem usnesení souhlasí (platí, že hlasují pro návrh usnesení).
16. Pro účely posouzení, zda shromáždění platně přijalo napadená usnesení, je tudíž především určující, zda a jakým způsobem stanovy společenství upravují pravidla pro rozhodování shromáždění vlastníků jednotek. Obdobně tomu bude i při rozhodování vlastníků jednotek mimo zasedání, přičemž a priori nelze vyloučit ani možnost uplatnění nevyvratitelných právních domněnek při formulaci těchto pravidel.
17. Úprava stanov, která pro případ, že se člen Společenství k návrhu usnesení včas nevyjádří, stanoví nevyvratitelnou právní domněnku, že s ním nesouhlasí, není v rozporu s §1212 o. z., jehož smyslem a účelem je nepochybně zajistit, aby výsledek hlasování per rollam byl spolehlivě zjištěn a aby jej bylo možno ověřit. Nebýt této úpravy, pak by člen, který se včas nevyjádřil (nehlasoval pro ani proti), byl považován za člena, který se zdržel hlasování, a takový postup by vedl k totožnému výsledku hlasování. Rozhodnutí mimo zasedání shromáždění se totiž přijímají většinou hlasů všech vlastníků jednotek (nevyžadují-li stanovy počet vyšší), takže pro výsledek hlasování jsou podstatné toliko platně odevzdané hlasy s vyjádřením souhlasu. Citovaná úprava stanov není v kolizi ani s jinými zákonnými ustanoveními, a lze ji proto pokládat za přípustnou regulaci pravidel rozhodování vlastníků jednotek mimo zasedání shromáždění (per rollam). Není ani na překážku, že v tomto případě vlastník jednotky nemá vůbec možnost zdržet se hlasování, obdobně jako ji nemá přímo ze zákona společník společnosti s ručením omezeným (srov. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, §176, str. 440–441).
18. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že Stanovy v článku 6.3 dávaly vlastníku jednotky, který nesouhlasí s návrhem rozhodnutí přijímaným mimo zasedání shromáždění, dvě možnosti, jak svůj nesouhlas vyjádřit. Buď měl doručit své vyjádření (jímž hlasuje proti přijetí návrhu) v předepsané lhůtě výboru Společenství, nebo se k návrhu rozhodnutí neměl vyjádřit vůbec – v tom případě konstruovaly (neodvratitelný) následek (domněnku), že s návrhem rozhodnutí nesouhlasí.
19. Nedoručili-li tedy dovolatelé výboru Společenství ve stanovené (třicetidenní) lhůtě své vyjádření k napadeným usnesením (včetně usnesení č. 2) přijímaným mimo zasedání shromáždění, pak podle článku 6.3 Stanov platí, že hlasovali proti přijetí těchto usnesení, a je proto třeba je považovat za přehlasované vlastníky ve smyslu §1209 odst. 1 o. z. Lze jen dodat, že pokud jim stanovy Společenství dávaly dvě možnosti vyjádření nesouhlasu s návrhem rozhodnutí přijímaných per rollam, bylo na nich, kterou z těchto (rovnocenných) možností zvolí, a nelze jim důvodně vytýkat, že proti napadeným usnesením nehlasovali aktivně („výslovně“), neboť vzhledem ke specifické úpravě rozhodování mimo zasedání obsažené v předmětném ustanovení Stanov nelze v jejich opomenutí spatřovat neúčast na hlasování, natož neúčast na hlasování bez vážných důvodů.
20. Lze uzavřít, že neobstojí závěr, že dovolatele (navrhovatele) nelze považovat za přehlasované vlastníky ve smyslu §1209 odst. 1 o. z.
21. Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích námitek správné, Nejvyšší soud ho – v rozsahu vymezeném ve výroku tohoto usnesení – zrušil podle §243e odst. 1 o. s. ř. a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
22. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 2. 2024
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu