ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.3230.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 3230/2023-422
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně A. B. , zastoupené JUDr. Janou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Urbanova 1242/16, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek XY , zastoupenému Mgr. Markem Moravcem, advokátem se sídlem v Praze 10, Karpatská 1185/8, o uložení opatření a zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 34/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2022, č. j. 55 Co 329/2022-390, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2022, č. j. 55 Co 329/2022-390, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 5. 2022, č. j. 27 C 34/2018-333, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně (vlastnice „bytové jednotky č. XY, nacházející se v budově č. p. XY, která je součástí pozemku parcelní č. XY, k. ú. XY, obec XY“
– dále jen „Jednotka“ a „předmětný dům“, resp. „dům“) se domáhala, aby žalovanému (společenství vlastníků, které má ve správě předmětný dům – dále jen „Společenství“) byla uložena 1) povinnost provést na domě do tří měsíců od právní moci rozsudku nápravná opatření specifikovaná v žalobě (dále jen „nápravná opatření“), a 2) povinnost zdržet se průniku vody a vlhkosti do Jednotky ze společných částí nemovité věci – „pozemku parcelní č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY v katastrálním území XY, obec XY, zapsané na LV č. XY vedené pro KÚ pro hl. m. Prahu, KP XY“ (dále jen „pozemek“). Uvedla, že Jednotka se nachází v přízemí bytového domu a z pozemku do ní proniká voda a vlhkost, a to jak do kuchyně orientované do dvora, tak i do dvou místností orientovaných do ulice XY.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 5. 2022, č. j. 27 C 34/2018-333, zamítl žalobu o uložení povinnosti provést nápravná opatření (výrok I) i žalobu o zdržení se průniku vody a vlhkosti z pozemku do Jednotky (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok III) a státu (výrok IV).
3. Soud prvního stupně posoudil věc podle §1158 odst. 1, §1189 a §1190 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,o. z.“), a dospěl k závěru, že uplatněný nárok není po právu. Konstatoval, že znalec Ing. Petr Procházka a Znalecký ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR, v. v. i. (dále jen „Ústav“), kteří ve věci vypracovali znalecké posudky, při svých měřeních prováděných v Jednotce zjistili v jejím zdivu pouze velmi nízkou vlhkost (podle klasifikace vlhkosti zdiva ČSNP 730610). Z doplňku znaleckého posudku vypracovaného Ústavem navíc vyšlo najevo, že v průběhu času (konkrétně v době mezi jednotlivými měřeními provedenými 30. 9. 2021 a 8. 2. 2022) se snižuje míra vlhkosti stěn ve sklepních prostorách pod Jednotkou a že daný stav je zřejmě následkem stavebních úprav provedených v sousedním objektu. Uzavřel, že podle stavu, který zde byl ke dni rozhodování soudu, tak nebyla v Jednotce zjištěna zvýšená vlhkost, kterou by způsobilo pronikání vody ze společných částí domu (pozemku), a nelze proto dovodit, že Společenství zanedbalo správu domu a pozemku a porušilo tím povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení §1189 o. z.
4. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 30. 11. 2022, č. j. 55 Co 329/2022-390, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavých výrocích o věci samé a změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok I); současně ho změnil i ve výroku o náhradě nákladů řízení státu (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
5. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a k odvolacím námitkám žalobkyně mimo jiné konstatoval, že v průběhu celého řízení bylo zdůrazňováno, že problémy s vlhkostí v domě byly způsobeny havarijním stavem sousedního objektu, který nebyl řadu let udržován. Po jeho zásadní rekonstrukci se však situace výrazně zlepšila, a to i v Jednotce. Ze závěrů znaleckých posudků je rovněž patrné, že poškození omítky v místnostech Jednotky je důsledkem právě uvedeného předchozího stavu a že po její opravě by se již tyto problémy projevovat neměly. Dodal, že pro rozhodnutí soudu pak není podstatné, jaké úvahy k věci vyjádřili znalci do budoucna, neboť jde o úvahy jen teoretické, byť uvedené odborníky. Poukázal též na to, že jednou z jimi zjištěných příčin vlhkosti v Jednotce bylo i nesprávné užívání (přeplnění) sklepních prostor domu, a vyslovil úvahu, že odstranění tohoto stavu by (snad) mohlo vést i „k odstranění celého problému“. Rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích o věci samé proto potvrdil.
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dovolatelka) dovolání. Měla za to, že pro rozhodnutí o žalobě byly podstatné i úvahy znalců o možném budoucím opakování pronikání vlhkosti do zdiva Jednotky a že odvolací soud, který vycházel z opačného názoru, se v tomto směru odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Namítala, že odvolací soud při právním posouzení věci ani nerozlišoval, že podle znaleckého posudku Ústavu a zejména jeho doplňku se odstraněním havarijního stavu sousedního objektu předešlo pouze pronikání vlhkosti do obvodové zdi směrem do dvora domu, k níž přiléhá kuchyň Jednotky, avšak nevyřešila se jím příčina poškození omítek a maleb v místnostech (dvou pokojích) na opačné straně Jednotky, kterou je „chybějící hydroizolace obvodové zdi domu do ulice XY“. Dále mu vytkla, že se řádně nevypořádal s jejími odvolacími námitkami, jimiž poukazovala na to, že soud prvního stupně provedl nesprávně důkaz posudkem znaleckého ústavu Dekprojekt, přes její opakované důkazní návrhy nevyslechl jeho zpracovatele Ing. J. Matičku a při zjišťování skutkového stavu zároveň opomenul důkazy místním šetřením, které provedl v Jednotce 10. 6. 2020, a výslechem svědka (dříve znalce) J. R. Také se vyjádřila k názorům obou soudů, jež přijaly k otázce náhrady nákladů řízení, a závěrem poznamenala, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo pro ni překvapivé (nepředvídatelné). Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky obou soudů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Společenství ve vyjádření k dovolání zastávalo stanovisko, že napadený rozsudek odvolacího soudu je věcně správný, vyvracelo správnost použitých dovolacích námitek a navrhlo, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. zamítnuto.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Poté se zabýval jeho přípustností.
8. Směřuje-li dovolání proti výroku I napadeného rozsudku, pokud jím odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích o věci samé, je v této části přípustné podle §237 o. s. ř. pro posouzení otázky, vyplývající z obsahu dovolání, zda pro rozhodnutí o žalobě byly podstatné i úvahy znalců o možném budoucím opakování pronikání vlhkosti do zdiva Jednotky. Uvedenou otázku totiž odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
9. Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
10. Uvedené vady dovolatelka uplatnila výtkami, že odvolací soud se řádně nevypořádal s některými jejími (v dovolání specifikovanými) odvolacími námitkami a že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo pro ni překvapivé (nepředvídatelné). S ohledem na výsledek dovolacího řízení se dovolací soud těmito výtkami nezabýval, neboť i kdyby předmětné vady byly dány, buď budou odklizeny zrušením rozsudků obou soudů, nebo mohou být napraveny v dalším řízení.
11. V projednávané věci dovolatelka uplatnila žalobou dva samostatné nároky. Požaduje, aby žalovanému Společenství byla uložena za prvé povinnost provést na domě blíže specifikovaná nápravná opatření, a za druhé povinnost zdržet se průniku vody a vlhkosti do Jednotky z pozemku.
12. Odvolací soud (soud prvního stupně) při právním posouzení věci odkázal na ustanovení §1158 odst. 1, §1189 a §1190 o. z. Citovaná ustanovení jednak obsahují legální definici bytového spoluvlastnictví (§1158 o. z.), jednak vymezují zákonnou působnost osoby odpovědné za správu domu, kterou je zpravidla společenství vlastníků (§1189, §1190 o. z.). Žádné z nich ale nestanoví, jaké konkrétní povinnosti má společenství vlastníků z titulu správy domu vůči jednotlivým vlastníkům jednotek. Nároky uplatněné žalobou proto uvedenými ustanoveními odůvodnit nelze.
13. Domáhá-li se dovolatelka, aby Společenství byla uložena povinnost zdržet se průniku vody a vlhkosti do Jednotky ze společných částí domu spravovaných Společenstvím, jde o tzv. žalobu z imisí podle §1013 odst. 1 o. z., která je zvláštním případem zápůrčí (negatorní) žaloby podle §1042 o. z., dříve §126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1816/2019).
14. Soudní praxe přijatá k výkladu §126 odst. 1 obč. zák. se ustálila v názoru, že zákaz neoprávněného rušení vlastníka věci podle citovaného ustanovení přichází v úvahu jen tam, kde neoprávněné rušení trvá, resp. pokračuje, anebo tam, kde sice již přestalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1626/96, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3844/2016, uveřejněný pod č. 70/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1485/2005, na něž poukázala dovolatelka). Tyto závěry jsou použitelné rovněž pro §1042 o. z., a tedy nutně i pro §1013 odst. 1 o. z., které představuje pouze zvláštní případ negatorní žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4348/2018, uveřejněný pod č. 45/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
15. Domáhá-li se dovolatelka, aby Společenství byla uložena povinnost provést blíže specifikovaná nápravná opatření, která (jak vyplývá z obsahu žaloby) měla vést i k tomu, aby nadále nedocházelo „ke značnému poškozování, znehodnocení (jejího) majetku“, nejde o vlastnickou žalobu, ale o žalobu podle §2903 odst. 2 o. z. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99, a v něm citovanou judikaturu, jejíž závěry jsou použitelné i v poměrech současné právní úpravy).
16. Citované ustanovení má preventivní charakter a umožňuje ohroženému v závažnějších případech, v nichž nepostačuje nebo není možné odstranit hrozbu přičiněním jeho samotného, domáhat se ochrany cestou soudního rozhodnutí, jímž může být potenciální škůdce nucen ke splnění aktivní povinnosti předejít vzniku hrozící újmy. Pro jeho aplikaci musí být prokázáno, že v době rozhodování soudu existuje vážné ohrožení majetku žalobce nebo jiných hodnot, přičemž není podmínkou, aby vznik škody hrozil bezprostředně; postačí, jde-li zatím jen o ohrožení, avšak natolik vážné, že je tu důvodná obava vzniku škody v budoucnu. Současně však musí být doloženo, že žalobcem navrhované opatření bude vhodné a přiměřené k naplnění preventivního účelu tohoto ustanovení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1412/2019, a ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 591/2021, uveřejněné pod č. 58/2020 a č. 89/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
17. V posuzované věci vyšly soudy obou stupňů ze zjištění, že znalec Ing. Petr Procházka i Ústav zjistili při svých měřeních prováděných v Jednotce v jejím zdivu pouze velmi nízkou vlhkost, a v návaznosti na to pak dovodily, že žalobě nelze vyhovět, neboť podle stavu, který zde byl ke dni jejich rozhodování, nebyla v Jednotce zjištěna zvýšená vlhkost, jíž by způsobilo pronikání vody ze společných částí domu (pozemku). Uvedený právní závěr však se zřetelem ke shora citované judikatuře neobstojí.
18. Třebaže ze zjištění obou soudů vyplývá, že v době jejich rozhodování imise způsobená pronikáním vody do Jednotky (aktuálně) netrvala, mohla být žaloba přesto úspěšná – negatorní žaloba podle §1013 odst. 1 o. z. za předpokladu, že zde existuje konkrétní nebezpečí opakování předmětné imise v budoucnu, a i žaloba podle §2903 o. z., jestliže v řízení alespoň vyšlo najevo, že v době rozhodování soudu existovalo vážné ohrožení Jednotky ve vlastnictví dovolatelky a důvodná obava ze vzniku škody.
19. V této souvislosti je podstatné zjištění, že Ústav ve svém znaleckém posudku ze dne 25. 10. 2021 (viz č. l. 237 až 259 spisu), který vypracoval jako znalecký posudek revizní (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. 6. 2021, sp. zn. 27 C 34/2018-228), dospěl mimo jiné k závěrům, že „historický stav a průzkum domu ukazuje, že hlavní příčinou (míněno vlhkosti ve zdivu Jednotky) je vzlínající vlhkost“, že „ačkoli v bytě byla naměřena nízká vlhkost, zvýšení vlhkosti ve zdivu v bytové jednotce nelze v průběhu příštích měsíců až několika málo let vyloučit“, že „bez zásahu, který by řešil zvýšenou vlhkost ve spodních částech domu, se vlhkost zdiva v bytě žalobkyně nepochybně časem projeví“, že „vzhledem k neexistující funkční hydroizolaci je pravděpodobné, že v případě zvýšené zátěže vodou dojde k opětovnému vzlínání vody zdivem až do úrovně bytové jednotky žalobkyně“, a že „závadám souvisejícím se vzlínající vlhkostí nelze efektivně zabránit opatřeními výhradně ze strany interiéru bytu“. V doplňku znaleckého posudku ze dne 18. 2. 2022 (viz č. l. 293 až 305 spisu) dále uzavřel, že „poškození omítky v kuchyni bytu žalobkyně bylo velmi pravděpodobně způsobeno především špatným stavem přilehlé části sousedního domu XY“ a že „po opravě tohoto sousedního domu, která byla nedávno provedena, lze předpokládat, že již nebude docházet k pronikání vlhkosti z tohoto zdroje“; současně zde ale také konstatoval, že „příčinou poškození omítek a maleb ve dvou pokojích bytu žalobkyně je chybějící hydroizolace obvodové zdi domu do ulice XY“. Pro úplnost dovolací soud dodává, že znalec Ing. Petr Procházka ve svém znaleckém posudku ze dne 12. 8. 2020 (viz č. l. 157 až 165 spisu), z jehož závěrů oba soudy při právním posouzení věci taktéž vycházely, ale ani při svém výslechu před soudem prvního stupně dne 3. 5. 2021 (viz protokol o jednání na č. l. 210 až 222 spisu), se v zásadě nijak nevyjádřil k otázce možného budoucího opakování pronikání vlhkosti ze společných částí domu (pozemku) do zdiva Jednotky.
20. Shora citované závěry Ústavu přitom nelze bez dalšího opomenout, neboť mohou ovlivnit odpověď jak na otázku, zda v dané věci existuje konkrétní nebezpečí budoucího opakování imise vody do Jednotky (konkrétně přinejmenším do zdiva místností situovaných do ulice XY) ve smyslu §1013 odst. 1 o. z., tak na otázku, zda zde existuje natolik vážné ohrožení dovolatelčiny Jednotky (co do opětovného poškození zmíněných místností), že je dána důvodná obava vzniku škody na tomto majetku v budoucnu ve smyslu §2903 odst. 2 o. z. Žádnou z těchto otázek, rozhodných pro posouzení důvodnosti žaloby, se však soudy nižších stupňů nezabývaly.
21. Pominul-li odvolací soud uvedené znalecké závěry s odůvodněním, že jde „o úvahy pouze teoretické, byť uvedené odborníky“, je jeho úvaha zjevně nepřiměřená, neboť citované závěry se vyjadřují k ryze praktické otázce budoucího opakování pronikání vlhkosti (vody) do Jednotky, přičemž poměrně kategoricky vyznívá zejména závěr, že „bez zásahu, který by řešil zvýšenou vlhkost ve spodních částech domu, se vlhkost zdiva v bytě žalobkyně nepochybně časem projeví“.
22. S odvolacím soudem nelze souhlasit ani v tom, že problémy s vlhkostí v domě vyřešila rekonstrukce sousedního objektu, který nebyl řadu let udržován. Zde lze přisvědčit dovolací námitce, že podle znaleckého posudku Ústavu a zejména jeho doplňku odstraněním havarijního stavu sousedního objektu se předešlo pouze pronikání vlhkosti do obvodové zdi směrem do dvora domu, k níž přiléhá kuchyň Jednotky, avšak nevyřešila se jím příčina poškození omítek a maleb v místnostech (dvou pokojích) na opačné straně Jednotky, jíž je „chybějící hydroizolace obvodové zdi domu do ulice XY“.
23. Poukázal-li pak odvolací soud v naznačených souvislostech též na to, že jednou ze zjištěných příčin vlhkosti v Jednotce bylo i nesprávné užívání (přeplnění) sklepních prostor domu, je zapotřebí zdůraznit, že uvedená okolnost by v tomto konkrétním případě mohla být významná jen za předpokladu, že to není Společenství, kdo odpovídá za řádné užívání sklepních prostor domu, nebo že to byla dovolatelka, kdo způsobil, že dané prostory řádně užívány nejsou; to však nebylo v řízení ani tvrzeno, natož prokázáno.
24. Lze uzavřít, že vzhledem k tomu, co vyšlo v řízení najevo, nebylo možné zamítnout žalobu ani v jednom z jejích žalobních požadavků jen proto, že podle stavu ke dni rozhodování obou soudů nebyla v Jednotce zjištěna zvýšená vlhkost, jíž by způsobilo pronikání vody ze společných částí domu (pozemku).
25. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích námitek správný. Nejvyšší soud ho proto podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, a to včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud také toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
26. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 1. 2024
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu