ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.3303.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 3303/2023-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Jitky Dýškové ve věci navrhovatelky M. S. , za účasti Společenství vlastníků domu čp. XY , zastoupeného Mgr. Filipem Šutrym, advokátem se sídlem v Praze 7, Veletržní 826/61, o neplatnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 152/2021, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2023, č. j. 3 Cmo 137/2022-92, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 17. 5. 2023, č. j. 3 Cmo 137/2022-92, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze (soud prvního stupně) ze dne 18. 10. 2022, č. j. 72 Cm 152/2021-59, kterým zamítl návrh, aby „soud vyslovil neplatnost usnesení účastníka Společenství vlastníků domu čp. XY, a uložil navrhovatelce zaplatit účastníkovi náklady řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
2. Dovolání navrhovatelky (dovolatelky) proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a dílem pro nepřípustnost.
3. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
4. Tomuto požadavku dovolatelka zcela nevyhověla. V dovolání formulovala celkem čtyři otázky: „1) otázku hmotného práva – §1180 a násl. §1209 OZ a vzájemné souvislosti, 2) otázku procesního práva – právo navrhovatele, resp. žalobce, resp. účastníka sporu, resp. řízení podat účastnickou výpověď, 3) co je důležitá záležitost? Je jí schvalování hospodaření za předchozí kalendářní rok? Pokud ne, co je tedy důležitá záležitost? a 4) Je porušování zákona a dalších závazných pravidel a předpisů, jako např. mimo jiné Stanov, důvodem k zásahu veřejné moci?“. U prvních tří otázek však neuvedla, které z kritérií uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, a dovolání je proto v této části vadné.
5. Na otázce vymezené pod bodem 4), kterou dovolatelka pokládá za Nejvyšším soudem dosud neřešenou, napadené rozhodnutí nespočívá (nezávisí), neboť takovou otázku odvolací soud v napadeném usnesení neřešil. Zamítnutí návrhu odůvodnil výlučně tím, že pro přezkum napadeného rozhodnutí nebyl dán důležitý důvod.
6. Nespočívá-li napadené rozhodnutí na posouzení takto nastolené otázky, nemůže být jejím prostřednictvím ani založena přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, či ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 3773/13).
7. Pro úplnost lze dodat, že závěr odvolacího soudu, že usnesení, kterým byla schválena účetní závěrka za minulý kalendářní rok a rozpočet na příští kalendářní rok, nepředstavují natolik intenzivní zásah do podstaty předmětu vlastnictví, aby zde byl vyžadován zásah veřejné moci, je v souladu s ustálenou soudní praxí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3117/2022, a v něm citované usnesení z 18. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2688/2017).
8. Námitkou, že soudy obou stupňů neprovedly jí navržené důkazy, dovolatelka ve skutečnosti uplatnila vady řízení, které však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., totiž dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.
9. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu