ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.3744.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 3744/2023-516
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce Z. P. , zastoupeného Ing. Mgr. Bc. Václavem Holým, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18 proti žalované L. K. , zastoupené JUDr. Petrou Carvanovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Huťská 1383, o 249.137 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 17/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2023, č. j. 25 Co 162/2022-491, 25 Co 65/2023, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Benešově domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 249.137 Kč z titulu náhrady škody vzniklé na tam specifikovaných nemovitostech, které byly žalované přenechány k užívání a požívání v době od 1. 10. 2016 do 1. 4. 2019 na základě pachtovní smlouvy ze dne 1. 10. 2016 (dále jen „propachtované pozemky“).
2. Okresní soud v Benešově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 3. 2022, č. j. 6 C 17/2020-390, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 17. 1. 2023, č. j. 6 C 17/2020-459, zamítl žalobu o zaplacení částky ve výši 249.137 Kč (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II. a III.), zamítl žalobu o zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky celkem ve výši 48.400 Kč (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení o vydání doplňujícího rozsudku (výrok V.).
3. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 24. 5. 2023, č. j. 25 Co 162/2022-491, 25 Co 65/2023, rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem soudu prvního stupně částečně změnil v nákladových výrocích II. a V. ohledně výše nákladů, jinak jej v těchto výrocích a ve výrocích I., III. a IV. potvrdil (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
4. Nejvyšší soud dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) odmítl, neboť dovolatel uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat.
5. Podstatou dovolatelem předestřených otázek (souvisejících s příčinnou souvislostí mezi jednáním žalované a vznikem škody na propachtovaných pozemcích) jsou námitky týkající se závěru soudu o neprokázání příčinné souvislosti mezi vznikem škody a jednáním žalované, což je závěr o skutkovém stavu věci. Přitom skutkovým stavem, tak jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, je dovolací soud vázán. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Žalobce předkládá vlastní skutkovou verzi o naplnění předpokladů povinnosti žalované uhradit vzniklou škodu na propachtovaných pozemcích, odlišnou od té, z níž po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů vyšel odvolací soud (že žalovaná nezatížila svým počínáním propachtované pozemky nad míru přiměřenou poměrům a že její jednání nebylo v přímé příčinné souvislosti se vznikem škody). Lze tedy uzavřít, že předloženou argumentací se žalobce domáhá přezkumu právních závěrů odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
6. Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění, která odvolací soud učinil na základě výsledků dokazování provedeného před soudem prvního stupně, nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).
7. Ani poukaz na vady řízení není způsobilým dovolacím důvodem, neboť k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) nezakládají.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 2. 2024
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu