ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.3910.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 3910/2023-295
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobce Společenství vlastníků nemovitostí XY , proti žalované A. H. , zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1215/32, o 77 829 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 84/2019, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2023, č. j. 15 Co 415/2022-247, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 29. 3. 2022, č. j. 41 C 84/2019-186, připustil změnu žaloby „ze dne 15. 4. 2021“ a ve výroku specifikoval „nový petit“ žaloby. Odvolání žalované proti tomuto usnesení „podané dne 8. 9. 2022“ soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 9. 2022, č. j. 41 C 84/2019-232, odmítl „pro opožděnost“.
2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 29. 5. 2023, č. j. 15 Co 415/2022-247, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že „podání žalované ze dne 25. 7. 2022 ve spojení s podáním ze dne 8. 9. 2022 označené jako odvolání proti změně žaloby a odvolání proti změně žaloby – doplnění, se odmítá“ a uvedl, že závěr o opožděnosti podaného odvolání by byl správný za předpokladu, že by proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o změně žaloby, bylo odvolaní přípustné. Odvolací soud tak uzavřel, že odvolání žalované bylo namístě odmítnout z důvodu, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon odvolání nepřipouští a o tomto následku byla žalovaná poučena.
3. Nejvyšší soud dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. a z uvedeného důvodu není dovolání objektivně přípustné (srov. §238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.).
4. Okolnost, že odvolací soud poskytl žalované v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněný pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
5. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 2. 2024
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu