ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.448.2024.1
sp. zn. 26 Cdo 448/2024-562
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobců a) I. R. , b) J. N. , zastoupených Mgr. Vladislavem Šintákem, advokátem se sídlem v Liberci, Křížkovského 372/16, proti žalovanému J. H., o vzájemné žalobě o 136 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 17 C 220/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 7. 2023, č. j. 30 Co 289/2022-512, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 4. 2022, č. j. 17 C 220/2009-469, zamítl žalobu, aby žalobci byli povinni zaplatit žalovanému částku 136 800 Kč spolu s úrokem z prodlení dále ve výroku specifikovaným (výrok I a II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) rozsudkem 13. 7. 2023, č. j. 30 Co 289/2022-512, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I a II, jimiž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalovaný domáhal zaplacení částky 50 000 Kč spolu s úroky z prodlení, dále ve výrocích specifikovaných (výrok I), ve zbývající části výroku I a II a ve výroku III rozsudek zrušil a v uvedeném rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. Rozsudek odvolacího soudu napadl ve výroku I žalovaný dovoláním, které podle §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) není přípustné.
4. Rozhodnutím odvolacího soudu došlo k rozštěpení uplatněného práva na více práv se samostatným skutkovým základem a přípustnost dovolání je třeba v těchto případech posuzovat vůči jednotlivým rozštěpeným nárokům samostatně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 818/2012).
5. Za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu tak bude výše peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, ale pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen. Vzhledem k tomu, že dovoláním lze napadnout rozsudek odvolacího soudu pouze v části, kterou se odvolací řízení končí, může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčeno rozhodnutí soudu odvolacího pouze co do částky 50 000 Kč (s příslušenstvím), neboť ve zbývajícím rozsahu, tedy i včetně částky 12 000 Kč, na kterou poukazuje dovolatel, bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
6. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval nedostatkem podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
8. Pro úplnost lze dodat, že v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř vzniká dovolateli poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit soudní poplatek (§4 odst. 1 písm. i/ zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), o čemž rozhodne soud prvního stupně (§3 odst. 2 a 3 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2024
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu