ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.1422.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 1422/2023-179
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Bytového družstva KREDIT , se sídlem v Praze 8, Sokolovská 399/196, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 05586615, zastoupeného doc. JUDr. Petrem Téglem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalované J. Š. , zastoupené Mgr. Filipem Macháčkem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Ruská 614/42, PSČ 101 00, o zaplacení 588.093 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 180/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022, č. j. 6 Cmo 273/2021-155, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 4. 3. 2019 se žalobce (dále též „družstvo“) po žalované domáhá zaplacení 588.093 Kč s příslušenstvím, neboť tuto částku zaplatil na místo žalované jejímu věřiteli.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 7. 2021, č. j. 75 Cm 180/2019-116, ve znění usnesení ze dne 22. 6. 2022, č. j. 75 Cm 180/2019-143, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 588.093 Kč s příslušenstvím ve splátkách po 5.000 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání žalobce (do výroku I.) i žalovaná (v celém rozsahu).
[4] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl [první výrok písm. a)], změnil jej i ve výroku o náhradě nákladů řízení [první výrok písm. b)] a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovolatel má za to, že odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (citovanou v dovolání) otázku procesního práva, a to „[k]terou ze stran (žalobce či žalovaného) tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně (ne)existence právního důvodu, na základě něhož si smí žalovaný ponechat převzaté peněžní prostředky, pokud žalobce uplatní nárok na vrácení těchto peněžních prostředků a zároveň prokáže, že žalovanému tyto prostředky předal (resp. prokáže, že za žalovaného tyto prostředky s jeho souhlasem plnil třetí osobě)“.
[7] Dovolatelem předestřená právní otázka však dovolání nečiní přípustným, a to již proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá; zodpovězení této otázky se tak nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (viz §237 o. s. ř. a v judikatuře např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2356/2022, odst. 14, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2771/2022, odst. 18, ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2045/2022, odst. 18, ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 27 Cdo 682/2022, odst. 13, ze dne 21. 6. 2023, sp. zn. 27 Cdo 969/2023, odst. 17, nebo ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2699/2023, odst. 10).
[8] Jakkoliv je napadené rozhodnutí místy nepřehledné, lze z jeho odůvodnění seznat, že odvolací soud sice považoval za prokázané, že dovolatel (družstvo) zaplatil částku 588.093 Kč věřiteli žalované, nicméně k jejímu zaplacení se zavázal ve smlouvě uzavřené se žalovanou v souvislosti s jejím vstupem do družstva. Plnil tak svoji smluvní povinnost, a nešlo tudíž o plnění, jež by dovolatel poskytl za žalovanou, aniž by k tomu byl povinen (§2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“).
[9] Napadené rozhodnutí tak nespočívá na závěru o neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene dovolatelem (odvolací soud nevycházel z toho, že nastal stav non liquet a neaplikoval pravidla o dělení důkazního břemene). Odvolací soud toliko nepřisvědčil dovolateli, že částku 588.093 Kč zaplatil za žalovanou, aniž by k tomu byl povinen (a že mu tedy svědčí vůči žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení podle §2991 o. z.), ale že plnil svoji smluvní povinnost (za což měl podle odvolacího soudu získat protihodnotu v podobě žalovanou vnesených nemovitostí).
[10] Správnost tohoto právního posouzení dovolacímu soudu (s ohledem na právní otázku otevřenou v dovolání) nepřísluší posuzovat (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2009, sp. zn. IV.ÚS 560/08).
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2024
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu