ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.1550.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 1550/2023-867
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce L. K. , zastoupeného Mgr. Ing. Štěpánem Vítkem, advokátem, se sídlem v Brně, Šumavská 525/33, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) Z. d. H. , 2) Z. D. , 3) Z. G. , 4) P. K. , 5) M. K. , 6) M. K. , 7) I. K. , 8) I. K. , 9) P. K. , 10) J. K. , 11) V. M. , 2) J. P. , 13) A. S. , 14) F. S. , 15) P. Š. , 16) K. V. , 17) M. V. , 18) J. V. , 19) P. W. , 20) D. Z. , a 21) R. Z. , všem [vyjma žalovaného 15)] zastoupeným Mgr. Alexandrem Lioliasem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 43/2022, o dovolání žalovaných 1), 2), 4) až 14) a 16) až 21) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2023, č. j. 8 Cmo 210/2022-762, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2023, č. j. 8 Cmo 210/2022-762, se ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 2), 4) až 14) a 16) až 21) ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 30 Cm 43/2022-675, zamítl žalobu o určení, že žalovaní 2) až 21) nejsou členy Z. d. H., (dále též jen „družstvo“) [výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IX.).
[2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Žalovaná 2) doručila přihlášku za člena družstva ze dne 30. 3. 2021 družstvu dne 8. 4. 2021, žalovaná 3) doručila přihlášku za člena družstva ze dne 1. 2. 2021 družstvu dne 4. 2. 2021, žalovaný 4) doručil přihlášku za člena družstva ze dne 7. 4. 2021 družstvu dne 15. 4. 2021, žalované 5) a 6) doručily přihlášku za člena družstva ze dne 10. 9. 2020 družstvu dne 10. 12. 2020, žalovaní 7), 8) a 9) doručili přihlášku za člena družstva ze dne 14. 4. 2021 družstvu dne 16. 4. 2021, žalovaný 10) doručil přihlášku za člena družstva ze dne 6. 4. 2021 družstvu dne 15. 4. 2021, žalovaný 11) doručil přihlášku za člena družstva dne 18. 2. 2021, žalovaná 12) doručila přihlášku za člena družstva ze dne 15. 3. 2021 družstvu dne 17. 3. 2021, žalovaný 13) doručil přihlášku za člena družstva ze dne 8. 1. 2021 družstvu dne 11. 1. 2021, žalovaný 14) doručil přihlášku za člena družstva ze dne 29. 1. 2021 družstvu dne 3. 2. 2021, žalovaný 15) doručil přihlášku za člena družstva ze dne 1. 10. 2020 družstvu dne 2. 10. 2020, žalovaní 16) a 17) doručili přihlášku za člena družstva ze dne 19. 1. 2021 družstvu dne 20. 1. 2021, žalovaný 18) doručil přihlášku za člena družstva ze dne 16. 4. 2021 družstvu dne 19. 4. 2021, žalovaná 19) doručila přihlášku za člena družstva ze dne 19. 1. 2021 družstvu dne 20. 1. 2021, žalovaná 20) doručila přihlášku za člena družstva ze dne 7. 10. 2020 družstvu dne 21. 10. 2020 a žalovaný 21) doručil přihlášku za člena družstva ze dne 23. 11. 2020 družstvu dne 30. 11. 2020.
2) Družstvo mělo ke dni 28. 4. 2021 celkem 31 členů.
3) Pozvánku družstva ze dne 12. 4. 2021 na členskou schůzi konanou dne 30. 4. 2021 obdrželo 31 (původních) členů, z toho 17 osobně a 14 poštou.
4) Dne 29. 4. 2021 se konala schůze představenstva družstva, která (mimo jiné) rozhodla o přijetí (20) nových členů – žalovaných 2) až 21).
5) O přijetí za členy družstva byli žalovaní 2) až 21) informováni osobně nebo telefonicky.
6) Žalovaní 2) až 21) uhradili základní členský vklad ve výši 50.000 Kč před konáním schůze představenstva, a to v hotovosti, bankovním převodem na účet družstva nebo započtením na majetkový podíl žalovaných v družstvu.
7) Členské schůze družstva konané dne 30. 4. 2021 se zúčastnilo celkem 51 členů, z toho 31 původních a 20 nově přijatých.
8) Podle čl. 3 stanov družstva členství vzniká přijetím za člena na základě písemné přihlášky dnem uvedeným v rozhodnutí představenstva o přijetí za člena, členství může vzniknout až po splacení základního členského vkladu, o přijetí za člena družstva na základě členské přihlášky rozhoduje představenstvo družstva.
9) Podle čl. 10 stanov družstva základní členský vklad činí 50.000 Kč.
[3] Na takto ustaveném základě dospěl soud prvního stupně k závěru, podle něhož je žaloba nedůvodná.
[4] V daném případě je splněna podmínka aktivní a pasivní věcné legitimace [vyjma žalované 3), která není členkou družstva, neboť členský podíl v družstvu převedla na syna] a žalovaní 2) až 21) splnili předpoklady pro vznik členství v družstvu podle čl. 3 stanov.
[5] K námitce žalobce, že některé přihlášky neobsahovaly vymezení členského vkladu, soud prvního stupně uzavřel, že „se nejedná o důvod neplatnosti přihlášek do družstva“. Jelikož podle stanov „musí být členský vklad splacen před rozhodnutím o přijetí za člena družstva, pak nepochybně již před rozhodováním o přijetí musí být úhrada (členského vkladu) a její způsob s představenstvem, příp. pověřenými zaměstnanci družstva, řešen. Názor, podle kterého „neuvedení způsobu úhrady a současně již provedená úhrada základního členského vkladu dle stanov v penězích způsobuje neplatnost přihlášky“, je třeba odmítnout jako příliš formalistický. Stanovy vymezují minimální základní členský vklad a jeho výši, který však ke dni podání přihlášky být splacen nemusí, proto by se v daném případě jednalo toliko o „deklaraci připravenosti vklad uhradit s uvedením, že nebude vyšší než základní“. S ohledem na teleologický výklad je „nezbytné trvat na vymezení vkladu jiného než peněžitého, kdy rozhoduje členská schůze a je třeba tento identifikovat a zdůvodnit právě takový vklad, a v případě peněžitého přesahující základní členský vklad, kdy je třeba znát výši a důvody pro tuto výši (v ostatních případech je možno dovodit úhradu minimálního – základního členského vkladu v penězích)“.
[6] K námitce žalobce, že žalovaní 2) až 21) „sice zřejmě splnili předpoklady pro vznik jejich členství v družstvu, avšak stalo se tak na naléhání dosavadních členů představenstva a z důvodu jejich vazeb na tyto členy za účelem zabránění odvolání členů představenstva“, soud uzavřel, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaní 2) až 21) dlouhodobě měli o členství zájem. Ve vztahu k nově přijatým členům soud neshledal zneužití práva ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2135/2016.
[7] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně zamítnutí žaloby vůči žalované 3) a ve výroku IV. (první výrok), ve zbývajícím rozsahu výrok I. změnil tak, že určil, že žalovaní 2) a 4) až 21) nejsou členy družstva (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (třetí výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý a pátý výrok).
[8] Odvolací soud částečně zopakoval dokazování a vyšel dále z toho, že:
1) Podle čl. 19 stanov družstva je statutárním orgánem představenstvo, které má 4 členy. Nevyplývá-li ze stanov něco jiného, za představenstvo jedná navenek předseda nebo místopředseda. Je-li však pro právní úkon, který činí představenstvo, předepsána písemná forma, je třeba podpisu dvou členů představenstva. Shodný způsob jednání má družstvo ode dne 3. 2. 1993 dosud zapsán také v obchodním rejstříku.
2) V přihláškách žalovaných 2) až 5), 7) až 10), 12), 14), 16) až 19) a 21) není nijak vymezen členský vklad. V přihláškách žalovaných 6), 11), 13), 15) a 20) je uvedeno, že základní členský vklad ve výši 50.000 Kč bude uhrazen na základě výzvy.
3) Na jednání představenstva konaném dne 29. 4. 2021 hlasovali členové představenstva „o přijetí všech přihlášených osob najednou“ a zápis je podepsán (pouze) předsedou představenstva a zapisovatelkou.
[9] Odvolací soud uzavřel, že žalovaní 2) a 4) až 21) nejsou členy družstva. „Absence vymezení členského vkladu v přihlášce a rozhodnutí o přijetí má … za následek neplatnost těchto právních jednání“ podle §580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), neboť tato jednání odporují zákonu. Není podstatné, že „noví zájemci uhradili před rozhodnutím o přijetí členský vklad v jeho minimální hodnotě 50.000 Kč“.
[10] Zákonná povinnost jednoznačně vymezit členský vklad, a tedy i podíl na základním kapitálu, je podle odvolacího soudu „normou chránící právní jistotu nejen uchazeče o členství a družstva jakožto subjektů přijímacího procesu, ale také všech členů družstva“. Normy zajištující právní jistotu patří mezi právní normy chránící veřejný pořádek. Odvolací soud zdůraznil zákonodárcem užitou „kategorickou dikci“ §577 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“]. Nevymezení členského vkladu v přihlášce a v rozhodnutí o přijetí podle odvolacího soudu zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost obou právních jednání, tj. přihlášky a rozhodnutí o přijetí, ke které soud podle §588 o. z. přihlédne i bez návrhu.
[11] K procesu přijímání členů družstva odvolací soud uvedl, že rozhodnutí příslušného orgánu o přijetí má dvě „samostatné podoby“. Jednak musí být uvedeno v zápisu o průběhu jednání představenstva, které podle §709 z. o. k. podepisuje předseda a zapisovatel. Zároveň jde ve smyslu §545 o. z. o právní jednání vyvolávající právní následky, a proto písemné rozhodnutí o přijetí musí být ve vztahu k osobě, o jejíž členské přihlášce bylo rozhodováno, podepsáno za družstvo způsobem uvedeným ve stanovách a zapsaným v obchodním rejstříku. V neposlední řadě se takové právní jednání musí dostat do sféry uchazeče o členství.
[12] Odvolací soud uzavřel, že „žádná samostatná písemná vyhotovení jednotlivých rozhodnutí vůči jednotlivým uchazečům nebyla vyhotovena“, že zápis ze schůze představenstva ze dne 29. 4. 2021 nelze považovat za písemné rozhodnutí o přijetí z důvodu absence podpisu dvěma členy představenstva a dále že „žádné rozhodnutí představenstva v povinné písemné formě se nedostalo do dispoziční sféry uchazečů o členství“.
[13] Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 1), 2), 4) až 14) a 16) až 21) společné dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíce za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které „nebyly v praxi dovolacího soudu dosud řešeny“, a to:
1) „V případě, že na chybějící vymezení členského vkladu bude pohlíženo jako na vadu přihlášky k členství v družstvu, může taková vada způsobit absolutní neplatnost právního jednání za situace, kdy se strany … navzájem informovaly, byť ústní formou, o tom,
v jaké výši a jakým způsobem členský příspěvek bude uhrazen a zároveň byl-li v okamžiku schvalování přihlášky tento členský vklad plně uhrazen a zároveň výše vkladu je správně evidována v seznamu členů?“ a
2) „V případě, že zápis ze schůze představenstva družstva obsahující rozhodnutí o přijetí nových členů družstva obsahuje podpis pouze jednoho člena představenstva, přičemž stanovy tohoto družstva vyžadují na písemném právním jednání podpis dvou členů představenstva, a neobsahuje vymezení členského vkladu, může taková vada způsobit absolutní neplatnost takového právního jednání?“.
[14] Dovolatelé namítají, že odvolací soud „nevzal v potaz všechny relevantní aspekty dané situace“. Zcela opominul posoudit, zda jsou splněny zákonné podmínky neplatnosti (podle §580 odst. 1 a §588 o. z.), tedy „zda neplatnost právního jednání je vyžadována v případě absence vymezení členského vkladu účelem a smyslem zákona“, a zda uvedená vada zjevně narušuje veřejný pořádek.
[15] Odkazujíce na závěry rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 31 ICdo 36/2020, uveřejněného pod číslem 104/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 104/2020“), dovolatelé mají za to, že neuvedení způsobu úhrady členského vkladu se samo o sobě nepříčí dobrým mravům ani neodporuje smyslu a účelu zákona. Nevymezení způsobu úhrady členského vkladu v přihlášce je „pouhým drobným formálním nedostatkem“, neboť strany se již před tím informovaly o tom, jak členský vklad bude uhrazen, a v okamžiku schvalování přihlášky byl členský vklad zaplacen.
[16] Smyslem a účelem §577 z. o. k. podle dovolatelů zcela jistě není dát prostředek k napadení platnosti přihlášek v případě pouhé absence striktního vymezení výše členského vkladu, navíc když jsou smluvní strany právními laiky. Citované ustanovení ostatně ani nekonkretizuje, jakým způsobem má být členský vklad vymezen. Smyslem a účelem uvedeného ustanovení naopak nepochybně je, aby byla konkrétní výše členského vkladu vymezena v případech, kdy se poskytuje vklad vyšší než základní (který je uvedený ve stanovách družstva), a rovněž zajištění pořádku v přihláškách a členských vkladech, zejména v případech, kdy je vkládán nepeněžitý vklad podle §577 odst. 3 z. o. k., který musí schválit členská schůze.
[17] Za situace, kdy nedostatek právního jednání nezaloží jeho neplatnost podle §580 odst. 1 o. z., jelikož to smysl a účel zákona nevyžaduje, nemůže odvolací soud dojít k závěru, podle něhož je takové jednání absolutně neplatné pro zjevné narušení veřejného pořádku.
[18] Co se kritéria narušení veřejného pořádku týče, jednotlivé vytýkané nedostatky nemohou podle dovolatelů ani v souhrnu vést k absolutní neplatnosti rozhodnutí představenstva, neboť předpoklad zjevnosti není ani u jedné z odvolacím soudem vytýkaných vad naplněn. Zákon nespecifikuje, jakým způsobem má být členský vklad v rozhodnutí o přijetí za členy družstva vymezen, a proto při absenci jeho konkrétní výše lze teleologickým výkladem dovodit, že jde o základní členský vklad.
[19] Jde-li o skutečnost, že rozhodnutí představenstva bylo podepsáno pouze předsedou představenstva a zapisovatelkou, nikoli dvěma členy představenstva, jak vyžadují stanovy družstva, pak dovolatelé namítají, že v rozporu se zásadami spravedlivého procesu nedostali příležitost prokázat, že existuje další vyhotovení rozhodnutí představenstva, které tuto vadu nemá.
[20] Dovolatelé namítají, že odvolací soud bez náležitého odůvodnění odmítl provést jimi navržený důkaz. Odůvodnění odvolacího soudu, že důkazní návrhy dovolatelů a žalovaného 15) jsou „účelové“, se jeví dovolatelům ve světle odborné literatury i judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (citované v dovolání) jako absolutně nedostatečné. Důvody, proč nebylo důkazním návrhům vyhověno, musí být racionální a musí být v rozhodnutí vysvětleny.
[21] Přestože rozhodnutí představenstva nebylo doručeno do dispoziční sféry dovolatelů v písemné formě, není tato skutečnost pro závěr o (ne)platnosti rozhodnutí relevantní, neboť zákon požadavek doručení takového rozhodnutí v písemné formě nestanoví, a navíc bylo v řízení prokázáno, že dovolatelé byli o přijetí vyrozuměni ústně či telefonicky.
[22] Měla-li by se „přísná optika posuzování platnosti“ přihlášek a rozhodnutí o přijetí za členy družstva, jak ji de facto vyžaduje odvolací soud, aplikovat v rámci všedního fungování družstev, znamenalo by to podle dovolatelů zásadní nabourání základního principu otevřenosti, na kterém právní úprava družstev stojí. Závěr odvolacího soudu zcela popírá jeden z pojmových znaků družstva, kterým je jeho otevřenost a proměnlivost členské základny.
[23] Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzuje.
[24] Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že se plně ztotožňuje s názory odvolacího soudu, a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, popř. je zamítl pro nedůvodnost.
[25] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení dovolateli otevřených otázek, neboť při řešení první z nich se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu a druhá nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena.
[26] Podle §577 z. o. k. členství v družstvu vzniká jen při splnění všech podmínek stanovených tímto zákonem a stanovami, a to
a) při založení družstva dnem vzniku družstva,
b) dnem rozhodnutí příslušného orgánu družstva o přijetí za člena nebo pozdějším dnem uvedeným v tomto rozhodnutí, nebo
c) převodem nebo přechodem družstevního podílu (odstavec 1).
Přihláška uchazeče o členství i rozhodnutí družstva o přijetí musí mít písemnou formu a vždy obsahují firmu družstva, jméno a bydliště nebo sídlo uchazeče o členství a vymezení jeho členského vkladu (odstavec 2). O přijetí do družstva rozhoduje představenstvo nebo jiný orgán družstva určený stanovami, s výjimkou kontrolní komise. Má-li být vnesen nepeněžitý vklad, o přijetí do družstva rozhoduje vždy členská schůze (odstavec 3). Členství v družstvu vzniká na dobu neurčitou (odstavec 4).
[27] Podle §634 z. o. k. o průběhu jednání každého orgánu družstva pořídí ten, kdo jednání orgánu družstva svolal, zápis, který obsahuje alespoň údaj o datu, místě a programu jednání orgánu, přijatá usnesení, výsledky hlasování a námitky členů (odstavec 1). Přílohu zápisu tvoří seznam členů orgánu s uvedením, kdo ze členů nebyl přítomen, pozvánka na jednání a další podklady, které byly předloženy k projednávaným záležitostem
(odstavec 2).
[28] Podle §708 z. o. k. představenstvo má 3 členy, ledaže stanovy určí vyšší počet členů (odstavec 1). Představenstvo volí svého předsedu a popřípadě i jednoho nebo více místopředsedů, ledaže stanovy určí, že jsou voleni členskou schůzí (odstavec 2). Představenstvo rozhoduje většinou hlasů všech svých členů, ledaže stanovy určí vyšší počet potřebných hlasů (odstavec 3).
[29] Podle §709 z. o. k. o průběhu jednání představenstva a o jeho rozhodnutích se pořizuje zápis podepsaný předsedajícím a zapisovatelem; přílohou zápisu je seznam přítomných osob (odstavec 1). V zápisu se jmenovitě uvedou členové představenstva, kteří hlasovali proti jednotlivým usnesením nebo se zdrželi hlasování; u neuvedených členů se má za to, že hlasovali pro přijetí usnesení (odstavec 2). Každý člen představenstva má právo na vydání kopie zápisu (odstavec 3).
[30] Podle §156 odst. 1. o. z. je-li orgán kolektivní, rozhoduje o záležitostech právnické osoby ve sboru. Je schopen usnášet se za přítomnosti nebo jiné účasti většiny členů a rozhoduje většinou hlasů zúčastněných členů.
[31] Podle §164 o. z. člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech (odstavec 1). Náleží-li působnost statutárního orgánu více osobám, tvoří kolektivní statutární orgán. Neurčí-li zakladatelské právní jednání, jak jeho členové právnickou osobu zastupují, činí tak každý člen samostatně. Vyžaduje-li zakladatelské právní jednání, aby členové statutárního orgánu jednali společně, může člen právnickou osobu zastoupit jako zmocněnec samostatně, jen byl-li zmocněn k určitému právnímu jednání (odstavec 2).
[32] Podle §545 o. z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.
[33] Podle §555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.
[34] Podle §556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec první). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec druhý).
[35] Podle §561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
[36] Podle §574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.
[37] Podle §580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
[38] Podle §582 odst. 1 o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.
Zahrnuje-li projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních.
[39] Podle §586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba (odstavec 1).
Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné (odstavec 2).
[40] Podle §588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
I. K otázce vymezení členského vkladu v přihláškách uchazečů o členství v družstvu a v rozhodnutí představenstva družstva o přijetí uchazečů za členy družstva.
[41] Obecně platí, že za trvání družstva vzniká členství v družstvu na základě dvoustranného projevu vůle; přihlášky uchazeče (zájemce) o členství a projevu vůle družstva (zpravidla učiněného ve formě rozhodnutí příslušného orgánu) zájemce za člena přijmout. Zásadně je přitom věcí družstva (jeho příslušného orgánu), zda (a za jakých podmínek) přihlášku akceptuje a uchazeče přijme za člena. Soud může zasahovat do vnitřních poměrů obchodní korporace zásadně jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3487/2022, a v něm citovanou judikaturu).
[42] Dále platí, že členství v družstvu vzniká na základě dobrovolného závazku člena podílet se na základním kapitálu družstva v rozsahu vyplývajícím ze stanov družstva [§553 písm. c) z. o. k.; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2404/2022].
[43] Přihláška uchazeče o členství je právním jednáním ve smyslu §545 a násl. o. z., neboť vyvolává následky uvedené v §577 z. o. k. Z této skutečnosti vycházel též odvolací soud, když uzavřel, že přihlášky žalovaných 2) až 5), 7) až 10), 12), 14), 16) až 19) a 21) jsou podle §580 odst. 1 o. z. neplatnými právními jednáními, neboť v rozporu se zákonem neobsahují vymezení členského vkladu.
[44] Při formulaci tohoto závěru však odvolací soud opomenul, že právní jednání může být posouzeno jako neplatné pro absenci zákonem požadované náležitosti
(vyžaduje-li to účel a smysl zákona) až tehdy, nepodaří-li se tento (na první pohled existující) nedostatek odstranit ani výkladem.
[45] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu se podává, že:
1) Výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu.
2) Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení §556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a §556 odst. 1 věta první o. z. tak stanoví výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov).
3) Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v §556 odst. 1 větě druhé o. z. (nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen). Ustanovení §556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží.
4) Jedním ze základních principů výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady ( potius valeat actus quam pereat ). Neplatnost smlouvy má proto být výjimkou, nikoli zásadou.
5) Za ústavně konformní nelze označit takovou praxi obecných soudů, kdy (bez ohledu na konkrétní okolnosti případu) mechanicky preferují výklad vedoucí k (absolutní) neplatnosti smlouvy před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím, neboť jím nejen porušují základní právo jednotlivců (smluvních stran), zaručené čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ale v konečném důsledku se jím dostávají do rozporu s principy právního státu vyvěrajícími z čl. 1 odst. 1 Ústavy.
K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016, a v něm citovanou judikaturu, či ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2409/2019, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017 (uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a například nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 2124/14, a ze dne 6. 3.2020, sp. zn. II. ÚS 3379/19.
[46] V poměrech projednávané věci se odvolací soud v rozporu s citovanými judikatorními závěry výkladem přihlášek žalovaných 2), 4), 5), 7) až 10), 12), 14), 16) až 19) a 21) nezabýval, ačkoli tak učinit měl, zejména za situace, kdy tito žalovaní (dle svých tvrzení po předchozí dohodě s družstvem) spolu s podáním přihlášek družstvu zaplatili (každý) 50.000 Kč, tj. částku, jejíž výše odpovídala výši základního členského vkladu uvedeného ve stanovách družstva, a kdy přihlášky žalovaných 6), 11), 13), 15) a 20) podané ve stejném období za obdobných okolností obsahovaly vymezení členského vkladu právě ve výši základního členského vkladu podle stanov družstva. Žádný z účastníků ostatně v řízení netvrdil, že by některý ze žalovaných uchazečů měl v úmyslu podílet se na základním kapitálu nepeněžitým vkladem anebo dalším členským vkladem převyšujícím základní členský vklad, anebo že by družstvo takový význam projevům vůle těchto uchazečů přisuzovalo.
[47] Závěr odvolacího soudu, podle něhož přihlášky žalovaných 2), 4), 5), 7) až 10), 12), 14), 16) až 19) a 21) za členy družstva neobsahují vymezení členských vkladů uchazečů o členství, je proto (přinejmenším) předčasný, a tudíž nesprávný.
[48] Pouze pro úplnost považuje Nejvyšší soud za důležité vyjádřit se též k další argumentaci odvolacího soudu napadené dovolateli v dovolání.
[49] I kdyby byl závěr odvolacího soudu o tom, že přihlášky žalovaných 2), 4), 5), 7) až 10), 12), 14), 16) až 19) a 21) neobsahují vymezení členských vkladů, správný, je nutné odvolacímu soudu vytknout, že posoudil tato právní jednání jako neplatná pro rozpor se zákonem, aniž se zabýval tím, zda takové posouzení vyžaduje smysl a účel zákona. Právní jednání odporující zákonu je totiž neplatné pouze tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel zákona (srov. §580 odst. 1 o. z. a závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014, uveřejněného pod číslem 43/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[50] Odvolací soud se rovněž řádně nevypořádal s otázkou, zda (jím dovozená) neplatnost citovaných právních jednání je absolutní nebo relativní. Ačkoli samotný závěr odvolacího soudu, podle něhož právní normy chránící právní jistotu patří mezi právní normy chránící veřejný pořádek, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. R 104/2020), není aplikace tohoto závěru na poměry projednávané věci odvolacím soudem dostatečně objasněna.
[51] Nejvyšší soud v R 104/2020 vysvětlil, že veřejný pořádek zahrnuje základní pravidla, jež jsou pro společnost a její fungování esenciální a na jejichž dodržování je nutné trvat bez ohledu na případnou aktivitu jednotlivců. Jde o pořádek „veřejný“, jehož zachování není ponecháno v rukách jednotlivce. Určení toho, co vše (jaká pravidla) veřejný pořádek zahrnuje, je především věcí zákonodárce. To, zda určité pravidlo chrání veřejný pořádek (lze je považovat za součást veřejného pořádku), se podává zejména z jeho smyslu a účelu.
[52] Odvolací soud neuvedl konkrétní důvod, pro který má za to, že zákonný požadavek na vymezení členského vkladu uchazeče o členství v družstvu v přihlášce o členství (a v rozhodnutí příslušného orgánu družstva o přijetí uchazeče za člena družstva) chrání právní jistotu (předem neurčeného okruhu) třetích osob před případným nekorektním jednáním uchazeče o členství v družstvu (popřípadě i družstva samotného) [a tím i podnikatelské prostředí jako takové] jako základní pravidlo, jež je pro společnost a její fungování esenciální a na jehož dodržování je nutné trvat bez ohledu na případnou aktivitu jednotlivců (srov. zejména závěry uvedené v odst. 36. odůvodnění R 104/2020). V tomto smyslu považuje Nejvyšší soud za nedostatečné konstatování odvolacího soudu, podle něhož „účelem nezbytného vymezení členského vkladu jak v přihlášce, tak i rozhodnutí o přijetí, je jednoznačná identifikace vkladové povinnosti nově přijatého člena, která je dle §586 odst. 2 z. o. k. také zásadním parametrem pro stanovení podílu na zisku … Zákonná povinnost jednoznačně vymezit členský vklad, a tedy i podíl člena na základním kapitálu, je normou chránící právní jistotu nejen uchazeče o členství a družstva jakožto subjektů přijímacího procesu, ale také všech členů družstva.“ V čem má tato právní jistota „všech členů družstva“ spočívat, odvolací soud nekonkretizuje.
[53] A konečně, uzavřel-li odvolací soud, že [z téhož důvodu jako u přihlášek žalovaných 2), 4), 5), 7) až 10), 12), 14), 16) až 19) a 21), tj. pro absenci vymezení členských vkladů uchazečů] je neplatné též rozhodnutí představenstva družstva o přijetí žalovaných 2), 4) až 14) a 16) až 21) za členy družstva, přehlédl, že platnost tohoto rozhodnutí nemůže soud v občanském soudním řízení přezkoumávat (v poměrech družstva srov. úpravu §663 odst. 3 z. o. k., která – s výjimkou rozhodnutí učiněných v působnosti členské schůze
– vylučuje, aby soud přezkoumával platnost rozhodnutí představenstva družstva; srov. též obdobný závěr uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3312/2018, přijatý v poměrech společnosti s ručením omezeným). Podle §45 odst. 4 z. o. k. navíc platí, že ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti právních jednání se na rozhodnutí orgánu obchodní korporace s výjimkou povinnosti nahradit újmu způsobenou neplatným právním jednáním nepoužijí.
II. K otázce doručení (písemného) rozhodnutí představenstva družstva o přijetí uchazeče za člena družstva.
[54] Rozhoduje-li o přijetí uchazeče o členství v družstvu za člena družstva v souladu se zákonem a stanovami družstva představenstvo, činí tak ve sboru (§156 odst. 1 věta první o. z.) většinou hlasů všech svých členů, neurčí-li stanovy vyšší počet potřebných hlasů (§708 odst. 3 z. o. k.), na jednání, o jehož průběhu a o přijatých rozhodnutích se pořizuje zápis podepsaný předsedajícím a zapisovatelem (§709 odst. 1 z. o. k.). Tento zápis slouží družstvu (jeho orgánům) a členům jako důkaz o tom, že jednání představenstva proběhlo a že představenstvo konkrétním počtem hlasů svých členů přijalo rozhodnutí.
[55] Ustanovení §577 odst. 2 z. o. k. vyžaduje pro rozhodnutí příslušného orgánu družstva o přijetí uchazeče o členství v družstvu za člena družstva písemnou formu. Jazykový výklad tohoto ustanovení naznačuje, že písemnou formu musí mít samotné rozhodnutí orgánu družstva, které je svou povahou právním jednáním [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018, jehož závěr o tom, že usnesení členské schůze
družstva je právním jednáním (§45 odst. 3 z. o. k. ve spojení s §545 a násl. o. z.), tj. projevem vůle (přičitatelným družstvu), který je zaměřen na vyvolání určitých právních následků, jež právní řád s takovým projevem vůle spojuje, platí i pro rozhodnutí jiných orgánů družstva].
[56] Nicméně jazykový výklad představuje toliko prvotní přiblížení se právní normě obsažené v textu právního předpisu. Smyslem a účelem zákonného požadavku na písemnou formu rozhodnutí není podle přesvědčení Nejvyššího soudu prokázání přijetí samotného rozhodnutí příslušným orgánem (k tomu, jak výše uvedeno, ve vnitřních poměrech družstva slouží zápis o jednání pořizovaný podle §634, resp. 709 z. o. k.), nýbrž informovat uchazeče o členství v družstvu, že jeho žádosti o členství obsažené v přihlášce bylo příslušným orgánem družstva vyhověno, a poskytnout mu (případný) důkaz o této skutečnosti (tzv. důkazní funkce).
[57] Aby byl smysl a účel citovaného ustanovení naplněn, musí družstvo (po přijetí rozhodnutí příslušného orgánu) učinit ve vztahu k uchazeči o členství (tj. navenek) další právní jednání, jehož obsahem je informace o tom, že příslušný orgán družstva přijal rozhodnutí o přijetí uchazeče za člena družstva. Právě toto právní jednání (nikoli samotné rozhodnutí příslušného orgánu družstva) musí mít podle §577 odst. 2 z. o. k. písemnou formu. K platnosti písemného právního jednání se podle §561 odst. 1 o. z. vyžaduje podpis osoby (osob) oprávněné (oprávněných) za družstvo jednat (k okruhu těchto osob srov. např. odst. 44. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017, uveřejněný pod číslem 37/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[58] Z judikatury Nejvyššího soudu se podává:
1) V soukromém právu obecně platí (není-li stanoveno jinak), že každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu (§559 o. z.). Zákonem stanovená písemná forma právního jednání je tedy formulována jako výjimka z (obecné) zásady bezformálnosti právního jednání v soukromém právu.
2) I v případě nedodržení zákonem stanovené formy právního jednání (stejně jako v případě rozporu obsahu právního jednání se zákonem podle §580 odst. 1 o. z.) je právní jednání podle §582 odst. 1 věty první o. z. neplatné toliko tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel právní normy upravující formu právního jednání.
3) Vyžaduje-li smysl a účel právní normy upravující formu právního jednání, aby její nedodržení bylo stiženo neplatností, pak tentýž smysl a účel právní normy je nutné zohlednit při posouzení, zda je důsledkem neplatnost relativní či absolutní (tedy, zda k ní má soud přihlédnout toliko k námitce oprávněné osoby či z úřední povinnosti).
4) Ustanovení §588 věty první o. z. určuje, že soud přihlédne k neplatnosti právního jednání, jež odporuje zákonu, pouze tehdy, je-li veřejný pořádek narušen zjevně. Není-li písemná forma vyžadovaná zákonem stanovena k ochraně veřejného zájmu, nemůže být její nedodržení (samo o sobě) důvodem pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání, které bylo učiněno v rozporu s tímto ustanovením. Má-li ustanovení vyžadující písemnou formu právního jednání za účel ochranu soukromých zájmů (plní toliko důkazní funkci), spojuje s jejím nedodržením §586 o. z. nanejvýš neplatnost relativní.
5) Relativní neplatnost může namítnout pouze osoba, na ochranu jejíchž zájmů zákon neplatnost právního jednání stanoví (§586 odst. 1 o. z.).
Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 27 Cdo 935/2022, uveřejněný pod číslem 101/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a judikaturu v něm citovanou.
[59] Bylo-li řečeno, že důkazní funkce požadavku na písemnou formu právního jednání družstva učiněného podle 577 odst. 2 z. o. k. slouží toliko k ochraně uchazeče o členství v družstvu, znamená to, že osobou, která může namítat neplatnost tohoto právního jednání pro nedostatek písemné formy, je zásadně jen uchazeč o členství v družstvu.
[60] V poměrech projednávané věci odvolací soud vycházel z toho, že dovolatelé jako uchazeči o členství byli o přijetí za členy družstva vyrozuměni toliko ústně či telefonicky. Ze spisu se nepodává (a žádný z účastníků takovou skutečnost ani netvrdil), že by některý z uchazečů o členství v družstvu namítl neplatnost právního jednání, kterým byl informován o přijetí za člena družstva, pro nedostatek písemné formy. Takové právní jednání je proto nutné považovat za platné (§586 odst. 2 o. z.).
[61] Závěr odvolacího soudu, podle něhož „členství žalovaných 2), 4) až 14) a 16) až 21) … nemohlo vzniknout také z důvodu, že jim dosud nebylo doručeno písemné vyhotovení rozhodnutí o přijetí podepsané za družstvo dvěma členy představenstva“, je tudíž nesprávný.
[62] Jelikož právní posouzení shora uvedených otázek odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval ostatními námitkami dovolatelů, dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 2), 4) až 14) a 16) až 21) zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
[63] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
[64] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2024
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu