ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.2153.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 2153/2023-926
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně
MOL Česká republika, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 49450301, zastoupené JUDr. Jiřím Ptáčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Masarykova 398/2, PSČ 602 00, proti žalovanému L. H., zastoupenému Mgr. Martinem Tománkem, advokátem, se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 837, PSČ 377 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 64/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2022, č. j. 4 Cmo 104/2022-764, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 5. 2022, č. j. 20/42/3 Cm 64/2009-724, zamítl návrh žalovaného ze dne 28. 2. 2022 na odstranění doložek právní moci a vykonatelnosti, na pokračování odvolacího řízení o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 Cm 64/2009-186, a na přiznání osvobození (částečného) od soudních poplatků z podaného odvolání (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok), zastavil řízení o odvolání podaném dne 3. 6. 2022 Mgr. Martinem Tománkem (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož odvolání žalovaného podané dne 10. 12. 2012 bylo podáno opožděně, neboť oprava „formální“ chyby ve výroku rozhodnutí „spočívající ve zjevné nesprávnosti v psaní … nebyla důvodem pro otevření nové lhůty k podání odvolání proti výroku usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2012, č. j. 3 Cm 64/2009-283“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že:
1) Lhůta k podání odvolání běží znovu od doručení (nyní od právní moci) opravného usnesení jen tehdy, směřuje-li odvolání právě jen proti výroku usnesením podle §164 o. s. ř. opravenému, případně proti výroku, který je na opraveném výroku závislý.
2) Lhůta k podání odvolání proti opravenému výroku rozhodnutí a proti výrokům na něm závislým se účastníku řízení nově otevírá jen tehdy, je-li důsledkem takové (byť i nevýznamné) opravy obsahová změna výroku z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje (v porovnání se stavem před opravou), nebo nebylo-li rozhodnutí ve znění před opravou v důsledku takové chyby v psaní materiálně vykonatelné.
3) Z uvedeného tedy vyplývá, že ne každá oprava chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti, ve výroku soudního rozhodnutí má (musí mít) za následek nové otevření lhůty k podání odvolání proti opravenému rozhodnutí ve smyslu §204 odst. 1 věty druhé o. s. ř.
Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. 20 Cdo 917/98, ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 310/2002, uveřejněné pod číslem 46/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4860/2010, ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3719/2012, ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 2789/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2342/2010.
[6] Na shora uvedených závěrech přitom Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
[7] V poměrech projednávané věci se ze skutkových zjištění soudu podává, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 6. 2012, č. j. 3 Cm 64/2009-283, zastavil „odvolací řízení o odvolání žalovaného do rozsudku ze dne 3. 1. 2011“. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 2. 7. 2012.
[8] Žalovaný podáním ze dne 10. 7. 2012 navrhl vydání opravného usnesení, neboť mu „není známo, že by Krajským soudem v Brně byl dne 3. 1. 2011 vydán rozsudek, který by žalovaný napadl odvoláním, žalovaný usuzuje, že se má jednat o rozsudek ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 Cm 64/2009-186, a že tedy usnesení shora uvedeného jednacího čísla je zatíženo chybou v psaní, která vyvolává nejasnost a nejednoznačnost tohoto rozhodnutí“.
[9] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 7. 2012, č. j. 3 Cm 64/2009-307, opravil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2012, č. j. 3 Cm 64/2009-283, tak, že správné datum ve výroku zní „13. 1. 2011“.
[10] Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že citovaným opravným usnesením nedošlo k žádné obsahové změně výroku usnesení Krajského soudu v Brně o zastavení odvolacího řízení z hlediska práv a povinností účastníků. V usnesení ze dne 14. 6. 2012, č. j. 3 Cm 64/2009-283, Krajský soud v Brně sice označil rozsudek (pouze) špatným datem, avšak, jak se podává z návrhu žalovaného na vydání opravného usnesení, bylo mu zřejmé, které odvolací řízení proti kterému rozsudku se zastavuje.
[11] S ohledem na výše uvedené nemá opravné usnesení za následek nové otevření lhůty k podání odvolání proti opravenému usnesení ve smyslu §204 odst. 1 věty druhé o. s. ř. a odvolání žalovaného ze dne 10. 12. 2012 bylo podáno opožděně.
[12] Nadto žalovaný proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2012, č. j. 3 Cm 64/2009-283, podal rovněž včasné (obsahově stejné) odvolání. O něm bylo rozhodnuto ve spojení s odvoláním žalovaného proti opravnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2012, č. j. 3 Cm 64/2009-307, usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012, č. j. 7 Cmo 394/2012, 7 Cmo 395/2012-342.
[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu