ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.2154.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 2154/2023-929
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně
MOL Česká republika, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 49450301, zastoupené JUDr. Jiřím Ptáčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Masarykova 398/2, PSČ 602 00, proti žalovanému L. H., zastoupenému Mgr. Martinem Tománkem, advokátem, se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 837, PSČ 377 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012, č. j. 7 Cmo 394/2012 a 7 Cmo 395/2012-342, a o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2011,
č. j. 3 Cm 64/2009-186, a proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 1999, č. j. 3 Sm 271/99-11, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 64/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2022, č. j. 5 Cmo 164/2022-788, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 1. 2022, č. j. 42/3 Cm 64/2009-690, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012, č. j. 7 Cmo 394/2012 a 7 Cmo 395/2012-342 (výrok I.), zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 Cm 64/2009-186, a proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 1999, č. j. 3 Sm 271/99-11 (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
[4] Nejvyšší soud dovolání v části směřující proti výrokům napadeného usnesení, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, odmítl jako objektivně nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. h) a §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
[5] Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož žaloba pro zmatečnost směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012, č. j. 7 Cmo 394/2012 a 7 Cmo 395/2012-342, není podle §229 odst. 4 o. s. ř. přípustná. Dovolatel má za to, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012, č. j. 7 Cmo 394/2012 a 7 Cmo 395/2012-342, je „pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo … zastaveno odvolací řízení“.
[7] Dovolatel však přehlíží, že žalobou pro zmatečnost napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2012, č. j. 3 Cm 64/2009-283, kterým bylo zastaveno řízení o odvolání dovolatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 Cm 64/2009-186.
[8] Rozhodnutí odvolacího soudu [v otázce nepřípustnosti žaloby pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 6. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 21 Cdo 972/2005, uveřejněné pod číslem 25/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4706/2007, ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2793/2014, a ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 680/2015) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
[9] Dovolatel dále napadá závěr odvolacího soudu, podle něhož posoudil podání doručené Krajskému soudu v Brně dne 8. 6. 2015 jako žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 Cm 64/2009-186, a zároveň proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 1999, č. j. 3 Sm 271/99-11, nikoli jako žalobu na obnovu řízení.
[10] K tomu Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož se (v ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř.) soudu ukládá posuzovat procesní úkon účastníka bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil, nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje se mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají. Podle obsahu a nikoli jen podle označení se posuzují také jednotlivé náležitosti procesního úkonu.
[11] V usnesení ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 86/2017, pak Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého:
1) Žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost jsou mimořádné opravné prostředky, kterými lze napadnout ze zákonem stanovených důvodů pravomocná rozhodnutí soudu, pokud to zákon připouští. Žaloba na obnovu řízení slouží k uplatnění tvrzení a důkazů, které objektivně nemohl před pravomocným rozhodnutím účastník uplatnit. Důvody pro obnovu řízení jsou uvedeny v §228 odst. 1 o. s. ř. a dopadají do skutkových zjištění soudu, kdy skutkový stav nebyl zjištěn správně nebo úplně a tyto důvody jsou natolik zásadní, že pravomocné rozhodnutí nemůže vzhledem k těmto okolnostem obstát. Oproti tomu žaloba pro zmatečnost je určena pro nápravu mimořádných procesních pochybení. Důvody žaloby pro zmatečnost jsou vyjmenovány v §229 o. s. ř. a týkají se závažných procesněprávních vad, které představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, kdy je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
2) Z uvedeného vyplývá, že každá z uvedených žalob slouží k jinému účelu (nápravě jiného pochybení) a nelze je proto vzájemně zaměňovat. Žalobou na obnovu řízení se proto nelze domáhat nápravy případných procesněprávních vad, a naopak žalobou pro zmatečnost se nelze domáhat nápravy případných pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Proti témuž pravomocnému rozhodnutí lze tudíž podat obě žaloby, ovšem za předpokladu, že každá z nich bude podána z jiného (způsobilého) důvodu (tj. žaloba pro obnovu řízení z důvodů uvedených v ustanovení §228 odst. 1 o. s. ř. a žaloba pro zmatečnost z důvodů uvedených v ustanovení §229 o. s. ř.).
3) Namítá-li navrhovatel v podané žalobě na obnovu řízení procesněprávní vadu, pak je třeba učinit závěr, že k nápravě takovéto vady řízení – kdyby byla dána – slouží podle §229 o. s. ř. žaloba pro zmatečnost, nikoliv žaloba na obnovu řízení. V takovém případě navrhovatel zvolil nesprávný způsob ochrany svého práva a soud žalobu zamítne.
[12] V poměrech projednávané věci dovolatel označil podání ze dne 5. 6. 2015 jako „Žaloba pro zmatečnost – doplněk č. 1“, výslovně v podání uvedl zmatečností důvod, a to že „žalobce neměl způsobilost být účastníkem řízení“, který označil i konkrétním ustanovením §229 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dále dovolatel na výzvu Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2021, č. j. 42/3 Cm 64/2009-620, opětovně potvrdil, že trvá na žalobě pro zmatečnost jak proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012, č. j. 7 Cmo 394/2012 a 7 Cmo 395/2012-342, tak proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 Cm 64/2009-186, a zároveň proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 1999, č. j. 3 Sm 271/99-11.
[13] Závěr odvolacího soudu, podle něhož podání dovolatele ze dne 5. 6. 2015 doručené Krajskému soudu v Brně dne 8. 6. 2015 „neumožňuje jiné posouzení, než jako žaloba pro zmatečnost“, je proto v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
[14] Namítá-li dovolatel vadu řízení spočívající v tom, že měl být poučen o skutečnosti, že jeho dvě podání doručená Krajskému soudu v Brně dne 31. 12. 2012 a dne 8. 6. 2015 soud rozdělí na dvě samostatné žaloby pro zmatečnost, a o tom, že první z těchto žalob pro zmatečnost je nepřípustná podle §229 odst. 3 o. s. ř., pomíjí, že k vadám řízení (jsou-li skutečně dány) přihlíží dovolací soud jen, je-li dovolání přípustné; vada řízení sama o sobě není způsobilá přípustnost dovolání založit, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.).
[15] Nadto lze uzavřít, že rozhodnutí soudů uvedenou vadou netrpí, neboť podání doručené Krajskému soudu v Brně dne 8. 6. 2015 výslovně směřovalo proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 Cm 64/2009-186, a proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 1999, č. j. 3 Sm 271/99-11, což dovolatel v reakci na výzvu soudu potvrdil. Soudy proto tuto žalobu správně posuzovaly samostatně, bez ohledu na podání doručené Krajskému soudu v Brně již dne 31. 12. 2012, které jako žaloba pro zmatečnost směřovalo proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012, č. j. 7 Cmo 394/2012 a 7 Cmo 395/2012-342.
[16] Stejně tak není součástí poučovací povinnosti obecných soudů (definované obecně v §5 o. s. ř.) poučení o tom, že žalobce může žalobu změnit (§95 o. s. ř.) a domáhat se jiného nároku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013). Do poučovací povinnosti soudů nepatří návod, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 3. 1998, sp. zn. III. ÚS 480/97). Důvod žaloby pro zmatečnost navíc může být měněn jen v průběhu trvání lhůty k podání žaloby (srov. §232 odst. 2 o. s. ř.).
[17] Dovolatel v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.
[18] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, žalobkyni však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Vyjádření žalobkyně k dovolání obsahuje pouhé obecné přitakání závěrům odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto nepovažuje náklady vynaložené na takový úkon právní služby za účelně vynaložené a žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení vůči žalovanému nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu